Old punx fest

25. září 2011 v 16:46 |  Mýma očima

Točník

festival, kterého jsem se zúčastnila 6.8.2011


Druhý a poslední festival, který mě letos v létě čekal. Opět jsem zvolila tu možnost, zúčastnit se pouze jeden den. Jsem prostě čímdál skromnější. A tak hned dopoledne začal menší trojboj.

Prvním úkolem bylo dopravit se do areálu, resp. najít vlak a nastoupit do kyvadlové dopravy. S vlakem kupodivu nebyl problém a s kyvadlovou dopravou to bylo přímo štěstí, protože se nám jako jedněm z prvních podařilo nacpat do osmisedačkového auta Tří sester, které pro návštěvníky přijelo. Byla jsem dost překvapená, protože pod pojmem kyvadlová doprava jsem si vážně představovala něco jiného. Dokonce jsem byla tak v šoku, že když mě řidič požádal o dvacet korun za cestu, myslela jsem si, že si dělá legraci. Naštěstí jsem si to nemyslela dlouho a zaplatila, takže jsme mohli vyrazit.

Sotva jsme dorazili na místo, začala nejtěžší akce - kam schovat alkohol a svačinu, abysme to dokázaly najít i v podroušeném stavu, ale aby to očím ostatních zůstalo skryto. Dalo to zabrat, kord když jsme ukrývaly věci na kopci a ke konci měly co dělat, abysme tam vůbec vylezly, natož schovku znovu objevily. Dalším bojovým úkolem bylo poznat ty známé či méně známé obličeje, které mě zdravily po vstupu do areálu. Někdy bylo vážně náročné si vzpomenout, v některých případech nemožné. Ach ta mladická opilecká skleróza.

Pak už jsem mohla svou pozornost plně věnovat první hrající skupině V.T.Marvin - docela dobrej rozjezd. Nechala jsem se unášet hudbou, vypitou vodkou a relaxovala jsem s myšlenkou, že protentokrát se pokusím kroucení zadkem co nejvíc eliminovat. (Nevím, kde jsem se tomuhle móresu naučila.. ) Moje dříve nejoblíbenější kapela N.V.Ú. mne tentokrát zastihla v tom nejlepším rozpoložení. Po dlouhé době jsem zase na okamžik pocítila na koncertě pocit euforie a sounáležitosti a usmívala se do všech stran.

Během chvíle jsem děkovala bohu, že jsem vyrostla z holčiny, co jezdí po akcích bezprizorně s padesátkou v kapse a nic neřeší. V tomhle směru jsem hodně dospěla a deodorant v tom hicu se báječně hodil. Tousty a vodka maskované ve křoví ještě víc. Při P.S. ve mně mírně zatrnulo.. jeden z fanoušků se dostal na pódium a ráčil zpívat s kapelou. Někteří securiťáci v těhlech chvílích bývají nepříjemní až agresivní, ale tentokrát jsem se obávala zbytečně.

Při Plexis nás dokonce počastovali přívalem studené vody z hadice. Bylo to velmi příjemné osvěžení až na to, že čerstvě zapálenou cigaretu jsem mohla rovnou zahodit. V tuto denní dobu se dala v klidu udržet i první řada, tak jsem se na chvíli přemístila a nechala se podpírat zábranami.

Vedro bylo čímdál úmornější, a tak jsme byly vděčné za vodu, která byla dostupná hned za branou areálu. Horší byl fakt, že s vodou se nesmělo dovnitř. Abych chodila každé půl hodiny mimo areál a pak se znovu rvala davem bylo nemyslitelné. A tak vyvstal další problém - jak propašovat láhev s pitnou vodou dovnitř. Povedlo se, nicméně tahle snaha se mi zdála dost absurdní.

Pak přišla moje smrtelná kombinace - Slobodná Europa a Zóna A - kapely které bych nemohla neslyšet. V další kombinaci s rozžhaveným sluncem to bylo pořádné vypjetí sil. A dalo by se říci, že mne to i odrovnalo. Pak už jsem jen našla stín a decentně popíjela pivo a Visací zámek poslouchala z povzdálí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jane Jane | Web | 25. září 2011 v 18:10 | Reagovat

Ano, zákazy vnášení pití mi přijdou hodně absurdní, tím spíš, že si každý stejně to pití vezme, pokud nemá extrémně malé zavazadlo. A k sekuriťákům – moc si jich většinou nevšímám, ale jednou mě opravdu pobavili. Myslím tím festival MayDay, kde byla ochranka oblečená do značek Thor Steinar, apod. Jedna z nejabsurdnějších věcí, co jsem kdy viděla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama