S. Monyová

4. října 2011 v 19:06 |  Myšlenky, povídky a úvahy

Citová divočina

Zítra vyjde slunce

Jednou nohou v blázinci

Opiju tě rohlíkem

Ženu ani květinou


Výše uvedené knihy od ještě výšeji uvedené autorky jsem letos četla. Čirou náhodou mě v knihovně v polici s novinkami padla do ruky kniha Citová divočina, kterou jsem doslova zhltla a na které jsem si náramně pochutnala. Byly to příběhy čtyř kamarádek, okořeněné pořádnou dávkou humoru.

Nasycená první knihou jsem si toužila přečíst i další od této autorky. Ještě dvě - bohužel však poněkud staršího data - jsem v knihovně objevila. Kniha Zítra vyjde slunce mě vůbec nenadchla. Stěží jsem se jí prokousala. Ovšem Jednou nohou v blázinci mě chytilo. Přemýšlela jsem, jestli se skutečná jedná o autobiografii - jisté prvky bych dokázala najít.

S rozporuplnými pocity jsem si vypůjčila další dva romány, které mi doma ležely celkem dlouho a nemohla jsem se odhodlat k jejich čtení. Ještě než jsem začala, překvapila mě zpráva o autorčině smrti, tedy o její vraždě, za kterou měl být zodpovědný její manžel. Tuto kauzu už jsem dále nesledovala, jen jsem se stále zamýšlela nad provázaností knih a autorky. Tedy jestli jsou skutečně autobiografické.

Už v Zítra vyjde slunce byla hrdinka brutálně týraná manželem. Naproti tomu v Jednou nohou v bláznici popisuje svého partnera jako komika a připisuje mu převážně kladné vlastnosti. Byla jsem v rozpacích. A tak jsem se pustila do dalších dvou knih. Opiju tě rohlíkem tyto moje úvahy příliš neovlivnilo. Společné rysy jsem spatřovala pouze v tom, že hlavní hrdinka si opět vybrala nerovný vztah.

Zato román Ženu ani květinou se jevil, jako kdyby to snad byly vytržené stránky přímo z autorčina deníku. Alespoň jsem si to dovedla představit.

Většina spisovatelů má dle mého názoru buď hodně dobrou fantazii, nebo musí čerpat alespoň částečně ze svého života. Tak či onak mi přijde zvláštní, že autorka vydávala knihy v nakladatelství se svým manželem. Četl ty knihy vůbec? Vadilo mu, že píše o něm? Že by to mohl někdo zjistit? Nebo kniha Ženu ani květinou nebyla autobiografická a její manžel se tím následně "inspiroval"? V tomto díle, jakoby sama sebe omlouvala, vysvětlovala, občas z něj čiší alibismus, v jistém světle snad skoro odhaluje, že jí problémoví muži přitahují (že miluje i tu jeho druhou temnější stránku?).

Nevím, možná vysvětlení lze nalézt v pročítání dalších knih. Třeba pak souvislosti vyplavou snáze na povrch. Jen se divím, že nikdo z novinářů nepublikoval článek, ve kterém by se zabýval spojitostí mezi autorky životem a psaním. Divím se, že kdyby v jejích knihách byly alespoň obrysy skutečnosti, nikdo roky nezasáhl. Jsou to jen domněnky, které nevrátí nic a nikoho zpátky, ale možná něco by se dalo z jejích děl rozluštit a možná by ta šifra nebyla až tak složitá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 5. října 2011 v 9:37 | Reagovat

To už se od ní nikdy nedozvíme jak to bylo, ale je pravda, že ženu přitahují stále stejní muži na které nakonec doplatí i životem.

2 Amelie Amelie | Web | 8. října 2011 v 13:46 | Reagovat

S. Monyové je mi líto. Její knihy jsem ještě nečetla, nestíhám a zatím žádnou nemám. Ale pevně doufám, že není pravda to, co je v komentáři nade mnou...Kéž bych už nepřitahovala tyrany ap...

3 Vendy Vendy | Web | 8. října 2011 v 21:34 | Reagovat

Shodou okolností jsem od ní četla poprvé knížku, asi týden před její smrtí. Ta knížka mě dvakrát nenadchla, ale zkusím ještě něco - i spisovatelé můžou mít své dny, a já třeba zrovna kápla na slabší kousek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama