Přípravná fáze

4. ledna 2012 v 12:31 |  Pokusování

V přípravné fázi projektu štěstí jsem se rozhodla položit si dvě hlavní otázky. Přemýšlela jsem nad tím, že víc než na dlouhodobé cíle a záležitosti je potřeba hledět na věci každodenní. Moje první otázka tedy zní: Jak být šťastnější každý den? 1) Co především potřebuji změnit v rámci každého dne?

Další otázkou, kterou bychom si měli dle knihy položit je 2) Co mi přináší radost, uspokojení? Co mě naplňuje nadšením? Při které činnosti se cítím šťastně, spokojeně? Co mi navozuje pocit štěstí? Jak bych mohla být šťastnější? Co mi pocit štěstí zvýší?

1) Největší problém mám asi s určováním priorit. Chci tohle, ono, támhleto. A dohromady se to neslučuje, obzvlášť když čas je omezená veličina. Tudíž je potřeba rozhodnout se, čemu dát přednost. A v tom vězí základní problém. Nedokážu určit, co je důležitější a přikládám všemu stejnou váhu. Od toho se odvíjí to, že jsem neustále tak trochu ve stresu. Protože se snažím stačit všechno. Dělat v práci přesčasy, psát na blog, číst a komentovat blogy ostatních, realizovat projekt štěstí, číst, vařit, dělat domácí práce, vyrážet na koncerty, chodit na filmy a promítání, na výlety, procházky. No a pak všechno to, co bych ještě stíhat chtěla, ale nejde to z časových důvodů nebo se k tomu nedokážu přimět. Chodit plavat, vyrábět náušnice, fotit, psát do literárních soutěží, mít víc času na svoje přátele,... a hlavně taky relaxovat. A když už se konečně pro nějakou relaxaci rozhodnu a vyhradím si na ni čas, celou tu dobu uvažuji o tom, co jiného bych namísto toho mohla dělat. Co by bylo prospěšnější, kdy asi udělám to, co jsem kvůli relaxování odložila. Prostě mozek ne a ne vypnout. A tak jsem přesvědčená, že kdybych si srovnala nějaký žebříček svých hodnot a dokázala vyhodnotit důležitost jednotlivých činností, značně by se mi ulevilo. Jenže jak na to?

Vodítkem by mohlo být to, že jelikož hodlám učinit svůj život šťastnějším, měla bych brát jako prioritní věci ty, které mě naplňují radostí, při kterých se cítím šťastná, apod. Ale existují vůbec takové věci? Už takhle žiju v nepořádku a chaosu a ten se určitě odráží i na mých myšlenkách, takže když odložím povinnosti a budu se věnovat jen radostem, za chvíli se nebudu mít v bytě ani kam posadit.

Měla bych se tedy zaobírat tím, co mě denně trápí a zbavit se toho. Samozřejmě to, co mě denně trápí, nejsou věci ale myšlenky. Téměř nikoho nebaví vstávat v půl šesté a celý den se zabývat nudnou rutinní činností. Ale to v současné době není to, co bych chtěla měnit. To, co chci změnit, je hlavně můj přístup ke všem těmto věcem. Protože člověk si neustále na něco stěžuje. A i kdybych měla sebelepší práci, stejně nikdy nebude dokonalá. Tudíž v současné době je třeba zabývat se jinými věcmi a změna zaměstnání rozhodně není to, co by stálo v popředí mého projektu štěstí.

Takže první, čím se denně trápím, je stres. Ten nátlak, kterým nutí sama sebe k co největšímu stihnutí všech činností. Snad abych si je mohla odškrtnout v seznamu. Nevím o tom, že by mi některá z nich přinášela výrazně dobré pocity. Co s tím? Nabízí se zvolnit tempo. V tom případě je třeba opět volba priorit, abych eliminovala ty činnosti, které jsou pro mě zbytečné.

Prvním každodenním problémem je stres, přesněji shon. Jde tedy o to vysvětlit svému mozku, že nemusím stíhat všechno. Jenže jak? Občas sama sebe straším vředama, nebo jinými nemocemi, např. infarktem (na což je snad v mém věku příliš brzo - ale kdoví?). Snažím se přesvědčit sama sebe, že na sebe musím být hodná, odpočívat a ne klást na sebe stále vyšší a vyšší nároky. Tak třeba blog jsem si nezakládala proto, abych měla další povinnost, která mě stresuje. Říkala jsem si, že budu přispívat občas, třeba 3- 4 články do měsíce. A na místo toho se stresuji, když dvakrát do týdne něco nepřidám. Vím, že je to špatně. Jen prostě netuším, jak o tom přesvědčit i svůj mozek?????

Další věci, které jsou nasnadě- víc se smát, přestat věci dramatizovat, přestat se zabývat depresivními myšlenkami, ale spíš nacházet útěchu v těch pozitivních. Soustředit se na prožívání přítomného okamžiku.

Každopádně z tohoto všeho vyplývá, že první oblastí, se kterou bych v projektu štěstí měla začít, je změna svých myšlenek, snaha o pozitivní přístup a hlavně pozitivní mysl, klid v duši, vnitřní rovnováha. Jak na to? Snad změnou myšlenek z negativních na pozitivní. Problémem je, že i když se negativní myšlenky snažím eliminovat, nedokážu je nahradit pozitivními. Takže jde zároveň i o to, naučit se přemýšlet pozitivním způsobem a ne negativním. Resp. říkat, myslet a soustředit se na to, co chci, ne na to co nechci. Tím pádem i všechna svá předsevzetí stanovit jako pozitivní, ne negativní. Zdá se, že to bude vážně dřina.


2) Je smutné, že touhle otázkou jsem se zabývala dlouho a bezvýsledně. Skutečně neexistuje činnost, která by ve mně vzbuzovala nadšení? Existuje taková činnost a já jí ještě nenašla, nebo je chyba v něčem jiném? Opravdu mě nic skutečně nebaví? Opravdu dělám věci jen z povinnosti nebo proto, že bych měla? Ty pravé pocity štěstí zažívám jen při konzumaci alkoholu (a to ještě jen výjimečně)? Tahle otázka, i když se zdá veselá, mě přivádí k samým depresivním myšlenkám.

Baví mě psát blog? Vlastně asi nebaví. Tak proč to dělám? Protože mám pocit, že bych měla. Protože se chci o svoje myšlenky dělit s ostatními, i když nevím, jestli je vůbec někdo skutečně čte. Protože doufám, že se tím posunu někam dál? Nevím. Mám hodně dobrý pocit z toho, že si tenhle blog píšu. Ale to psaní samo o sobě mě často nebaví. Protože mi zabírá hodně času. Protože nejlepší myšlenky přicházejí tehdy, když je nelze zaznamenat. A když mám konečně čas, nedokážu vypotit ani větu. Protože je velké úsilí všechny ty věty pospojovat v jeden celek. Protože konečná verze není tak dobrá, jakou jsem si ji představovala. Baví mě číst a komentovat blogy ostatních? Snažím se občas při polední pauze, ale nemám na to potřebný klid. Když to dělám po večerech, trápí mě, že se pak nestíhám věnovat jiným - produktivním činnostem. Nebo se trápím tím, že se snažím blogy ostatních číst, ale málokdo to oplácí.

Baví mě sledovat seriál Ulice? To možná ano. Jen proto, že u toho se mi daří nejlíp nemyslet. Tím se dá alespoň trochu relaxovat. Jenže mi to připadá jako nejvíc zabitý čas. Takže se dívám minimálně. Jak dlouhý má být vlastně čas na relaxaci? Jak poskládat svůj čas? Takže další problém - organizace času. Přijde mi, že s tím nemám tak velký problém. Zdá se mi, že stíhám víc věcí než lidi okolo mě. Jen si narozdíl od nich nedokážu rozvrhnout adekvátní čas na odpočinek.

Baví mě chodit na filmově-debatní večery z cyklu Máte právo vědět? Baví. Mám pocit, že to rozšiřuje mé obzory. Nebaví mě, že je to víc jak hodinu cesty z mého bydliště a že se vracím pozdě a unavená. Nebaví mě, že příběhy jsou většinou smutné a málokdy nabízejí řešení. Vadí mi pak, že jsem jen malá tříska v tomhle velkém stole a nedělám nic pro nápravu ničeho. Že nemám sílu bojovat se vším co se mi nelíbí a že se přizpůsobuju, protože to je snazší. Protože neustálý boj už jsem vzdala. Brzy v šestadvaceti. Možná bych se měla rvát za věci, které mají vyšší hodnoty. Ne jen za sebe. Jenže občas se mi zdá, že nemám síly ani pro svoje vlastní boje. Možná bych chtěla dělat něco užitečného. Všechno, co dělám, mi připadá hrozně neužitečné. Mít dítě... je to užitečné? Cítila bych se pak užitečná? Možná potřebná. A co když bych zjistila, že to není to uspokojení, že se dál ženu za něčím větším, beztvarým a že ho zanedbávám.

Co se angažovat v nějaké neziskové společnosti? Mám na to čas? Můžu si dovolit pracovat zadarmo ve finanční situaci, v jaké jsem? A bavilo by mě to? Nebo bych to chtěla dělat jen proto, abych si mohla říct, že to dělám a že jsem užitečná, ale ve skutečnosti by mě to štvalo? Nevím. Zaboha nevím, jak najít něco, co mi dodá do žil energii, co mě strhne a dobije mi baterky. Co budu dělat s nadšením. A ještě v tom budu alespoň trochu dobrá. Protože potřebuju ten pocit, že dělám něco správně.

Ráda se mazlím s kočkou. Kočka se mnou ale ne. Ráda se tulím ke svému příteli, ale opět mě stíhá myšlenka, že pak čas utíká tak nějak rychleji a že si to příliš dlouho nemůžu dovolit. Možná je hlavní problém v tom, že si zakazuju, aby mě bavilo to, co mě baví, protože si přeju, aby mě bavilo to, co mi připadá důležitější. Hlavolam.

Přeci se nemůžu smířit s tím, že jsem nepřišla na nic, co by mě dělalo šťastnou. Touhle oblastí se musím ještě hodně zabývat a zkusit se soustředit na své pocity při vykonávání různých činností a více si uvědomovat, kdy jsem spokojená a dovolit sama sobě si tyto činnosti vychutnávat. A jak jste na tom vy? Kdy se cítíte šťastní? Která činnost vás naplňuje?

Závěr: Dovolit si dělat činnosti jen proto, že mě baví, i když je to ztráta času. Soustředit se na pocity, které ve mně činnosti vyvolávají. Užívat si přítomný okamžik. Měla bych se snažit vykonávat činnosti s radostí a ne předem přemítat o tom, jak se mi do nich nechce, jak mě nebaví.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 4. ledna 2012 v 13:17 | Reagovat

Odpovím ti jen na to blogování. Taky mám podobné myšlenky a podobný problém, že tím ztrácím čas, který bych mohl využít jinak, například relaxací, která má u mne prioritu. Ale nedá mi napsat denně článek, což je ještě víc zatěžující. Sám proti sobě. A pak je mi líto, když mám moc komentářů, nevrátit jim ten jejich čas, tím že si přečtu i jejich články (třeba i dlouhé jako ten tvůj :D) a vrátit jim komentář. Začarovaný kruh.
Ale i tak na blog nedám dopustit, za ten čas mi stojí, protože je mi často oporou.

2 Vendy Vendy | Web | 5. ledna 2012 v 19:56 | Reagovat

Pozoruhodné zamyšlení.
Myslím, že by sis měla dopřát relax. Dělat něco, co tě baví, aniž bys měla výčitky svědomí, že jde o promarněný čas (viz blogování). Víš, nemusíš celý svůj život, každou minutu svého bytí, plnit jenom odpovědností a užitečnou prací. Prosté flákání se přináší taky své ovoce, jen toho flákání nesmí být moc... :-)
Máš docela zajímavé úvahy a cíle. Všimla jsem si těch filmových debat - řekla bych, že i tady bys měla přibrzdit. Možná ti něco dávají, ale převažují negace (únava z nepohodlného cestování, ale hlavně depresivní dopad a pocit beznaděje). Svět je celkem hnusné místo a můžeme změnit jen něco minimálního. Zkus se soustředit na to, co můžeš udělat - a můžou to být drobnosti. Zaměř se na svou rodinu a přátele. Zkus pro ně udělat něco hezkého, dáreček, upéct dortu, uvařit oběd... Spoustu věcí v životě (a hlavně v rodině) považujeme za samozřejmé. Tak něco mimořádného?
Můžeš adoptovat nějaké zvíře z útulku. Nebo chodit pomáhat do nějakých charitativních organizací. (Zajímavé projekty ohledně různých pomocí jsem četla u Myanmar, o několik článků dozadu, zkus se na to podívat).
Mít dítě by ti asi přineslo určité naplnění, děti navíc přináší do okoralých srdcí radost tím, že s nimi znovu objevuješ jednoduché radosti. Ale mít dítě za každou cenu asi není nejlepší řešení...
Nebavilo by tě zkusit nějaký kurz? Něco se naučit? (A nemyslím teď zrovna kurz účetnictví, ale třeba keramiku, malování, focení, korálkování...) Tam bys potkala i nové lidi, zas by ti to přineslo něco neobvyklého.

3 Arkadina Arkadina | Web | 5. ledna 2012 v 20:55 | Reagovat

Každý den trochu štěstí. Mít se na co těšit. Dobrá strategie. Dlouhodobé cíle jsou pěkné, ale vždy mi připadaly vhodné spíš pro ty, kteří jsou momentálně spokojení, nebo maximálně nešťastní z bezcílnosti života.
Stres a shon mi pomohla eliminovat škola. Když vymýšlejí nesmyslné věci v nesmyslných termínech, tak se v tobě po čase něco zlomí a staneš se flegmatikem. Řekneš si, že jsi udělala maximum, které bylo v tvých silách a možnostech a neřešíš to. Víš, že tě „uhodí“, ale nedokážeš se bránit.  Jenom potom obdivně vzhlížíš k těm motivovaným, kterým ještě o něco jde. Kteří ještě něco chtějí. „Oproštění od touhy je cestou k nirváně.“
Přestat dramatizovat. „Vždycky to nějak dopadne.“ Jedna z vět, která u mě zabírá.
Co takhle určit priority pomocí Maslowa? Rozdělit své činnosti do jeho pyramidy a určit si, že z každého patra budeš dělat jen určitý počet. Třeba biologické potřeby a činnosti nutné k jejich zajištění všechny, činnosti, které děláš, aby tě ostatní uznávali, dvě… Nebo eliminovat činnosti, které děláš proto, že bys měla. Dělej jen, co musíš a co chceš. Jak lehce se to říká. Nic konkrétního jen několik vzletných slov.
Jak myslet pozitivně? To si neumím představit. Jistě, četla jsem pár návodů, ale nedokážu si představit, že by měly fungovat. Pokud nějaký zkusíš, dej vědět, jak to dopadlo.
Pro pocit poklidného štěstí i pro pocit extáze. Něco, na co se člověk může těšit. Pro co stojí za to žít. Nic mě teď nenapadá. Já většinou čekám na extázi, která chodí po depresi. Jinak mě opravdu baví... Vlastně nemá cenu se tím zabývat, když se stejně musím učit a nemám čas.
Ve škole nás učili: 8 hodin práce, 8 hodin spánek, 8 hodin odpočinek.
Potřebuješ pocit, že děláš něco správně. Co je ale správné? Kdo může určit správnost? Nikdo. Tedy správné neexistuje. Tudíž je správnost irelevantní. Prostě to děláš. Buď tě to těší, nebo ne. Správnost není.
Z celého článku na mě řve slovo perfekcionismus a nízké mínění o sobě samé. Potřeba dělat věci, které imaginární porota považuje za správné. Potřeba pochvaly a ocenění. Takže, co takhle před usnutím zhodnotit, co se ti ten povedlo? Co jsi dokázala? Jak dobře sis odpočinula? Anebo si zjistit, kdo sedí v té porotě a proč?

4 . . | 6. ledna 2012 v 10:13 | Reagovat

[3]:Arkadino, Vy jste snad spadla z nebe. Nestačím zírat, jak vyspělá může být dnešní maturantka.

Holky, nezlobte se, že se vám tady do toho mísím. Včera jsem už cosi napsala, protože jsem s úžasem zírala na blog, na nějž jsem se dostala přes blog ručních tvořilek a zůstala jsem dost paf nad vysokou úrovní těch projevů (tedy bludičky a Arkadiny).

Pokusím se sem hodit (po včerejší hymně hippies :-) ) něco dalšího. Tuším, že tady by to mohlo být pochopeno.

Povinnost bez lásky činí mrzutým.

Zodpovědnost bez lásky činí bezohledným.

Spravedlnost bez lásky činí tvrdým.

Chytrost bez lásky činí vychytralým.

Laskavost bez lásky činí pokryteckým.

Pořádek bez lásky činí malicherným.

Znalost věcí bez lásky činí neústupným.

Čest bez lásky činí pyšným.

Moc bez lásky činí násilnickým.

Vlastnictví bez lásky činí lakomým.

Víra v cokoli bez lásky činí fanatickým.

Běda těm, kteří v lásce šetří.

Oni ponesou vinu na tom, jestliže

svět nakonec zahyne sebeotravou.

K čemu a proč žít, nemáš-li milovat.

(Lao 'C)

5 . . | 6. ledna 2012 v 10:14 | Reagovat

http://www.youtube.com/watch?v=Vd-PIdr6g04&feature=related

6 Alisa Alisa | Web | 6. ledna 2012 v 19:11 | Reagovat

[4]: Sorry, ale to sú sračky . Lásku netrepem do záležitosti moci, česti a ostatného .

Čo sa teba týka . Každého osobná vec, ako si podarí so svojimi problémami . Je dobré si ich uvedomovať a je skvelé, keď s tým chceš niečo robiť . Zaujímavé, stres k svojmu životu potrebujem, ostatný sa ho snažia zbaviť . perfecionalizmus je problém, ale svojho času som pochopila, že zbaviť sa ho je nezmysel, nebola by som spokojná, pretože sa to proste nedá . Keď je človek raz pedant, tak ním aj ostane . A vôbec nezáleží na tom, že ešte  jedenástej v noci vysávam, pretože som v rohu objvila guču prachu a hodinu nato preorganizujem knižnicu .

Môj názor je, že je potrebné zmieriť sa s vlastnou osobnosťou . Som taký a taký, mám depresívne stavy, som optimista alebo ja neviem, príliš lenivý . Pokaiľ nikomu neubližujem, stačí sa s tým proste zmieriť . Ale ako hovorím, každého osobná vec . Neverím na šťastie . SPoločnosť nie je stavaná na niečo také, večne sa budeš na niečo sťažovať .

7 bludickka bludickka | Web | 7. ledna 2012 v 11:05 | Reagovat

[4]: [6]:

Chápu to jako lásku k životu, světu, k lidem jako takovým (ne lásku k jedné konkrétní osobě). Láska se dá podle mě definovat různými způsoby.

Přitom si nemyslím, že bych byla perfekcionista. To bych přeci nemohla být bordelář :) A já uklízení nesnáším.

Jinak jsem přesvědčená, že smířit se sebou na sto procent není úplně správně. Mít se rád, ale chtít se zbavit toho, co nám na sobě vadí.

A to stěžování si právě záleží na přístupu. Nechci změnit společnost. To ani nejde.. jen sebe.

8 bludickka bludickka | Web | 7. ledna 2012 v 12:43 | Reagovat

[3]: Správnost svým způsobem existuje. Např. zdravě se stravovat, dostatek spánku, 2x denně čistit zuby, nechodit v děravých ponožkách :), být milý na své bližní, nestřídat sexuální partnery, nezávidět ale přát štěstí...atd. atd.  :)

Nemám nízké mínění o sobě. Mám se ráda. Mám nízké mínění o tom, jaké mínění mají o mně ostatní :) Většinou jsem v kolektivu neoblíbená. Nevím proč, sama to nechápu. Ať udělám cokoliv, nejsem pro ostatní dost dobrá. Myslím, že je to tím, že nejsem jako oni. Navíc párkrát řeknu jiný názor než mají oni. To je špatné, to se nesmí. Oponovat se nesmí.

Kdybych měla před spaním přemýšlet, co jsem dokázala, prohloubilo by to depresi :) To jsem ale dokázala vyprat a dokonce to i pověsit. Skvělé, celý den jsem se v práci tvářila mile, i když jsem si myslela o p.. Nedovedu si představit, že by mě tohle povzbudilo :)

Jediný lék vidím v tom nepřemýšlet, míň přemýšlet, nebo umět svoje myšlenky přesunout tím správným směrem. Nějak to nejde. Snad jen zatím.

Nebyla jsem taková dřív. Porota? Nevím. Možná to pramení z mámy, která mě každý večer chodila kontrolovat, co dělám a jestli bych se neměla radši učit. Co dělám za zbytečnosti, že jsem nemohla umýt hned po příchodu domů nádobí. Mám pocit, že se musím každému ospravedlňovat, že jsem bordelář. že si dovolím číst, i když doma je to jak v chlívku. moje spolubydlící má taky ráda pořádek, tak si občas zaprudí.

celkově porota správného života? že žiju správně mi dodává pocit, že nemůžu dopadnout jako mý rodiče. že žiju život tak jak se má, tudíž je to v pořádku.

9 bludickka bludickka | Web | 7. ledna 2012 v 12:46 | Reagovat

[3]: ještě odpověď na tu přezdívku. prostě tak bloudím světem, životem. Nevím kudy kam, tak se motám. Snad ne v kruhu.

10 bludickka bludickka | Web | 7. ledna 2012 v 12:50 | Reagovat

[2]: dlouho jsem zvažovala různé kursy. chtěla bych někam, kde se ještě s nikým nikdo nezná. něco, co nestojí moc peněz. našla jsem jedinou věc, do které jsem ochotná peníze investovat, i když je to zbytečné. kurs tvůřčího psaní. chci začít chodit. myslím, že je to od září. neočekávám od toho nic. vlastně trochu. poznat lidi, který budou mít se mnou alespoň něco společnýho. celej život si přeju potkat někoho, jako jsem já. To nejde, tak aspoň něco společnýho :)Uvidíme jak se poperu s tím, že to co napíšu budu muset číst před lidma. neumím a nechce se mi. A taky s tím, že mi vadí, když mi někdo říká, co mám dělat. Ale třeba tam mi dovolí dělat si věci po svém. Většinou všude ale člověka do něčeho nutí. Každopádně to chci zkusit.

11 Alisa Alisa | Web | 7. ledna 2012 v 17:31 | Reagovat

[7]: Tou spoločnosťou som proste myslela ľudí . Som presvedčená, že nexistuje šťastný človek (zdravý a šťastný človek), maximálne tak relatívne spokojný . Ale ako som napísalal, každého osobná vec je to, ako si svoj život zariadi . Ja som za zmierenie sa s vlastnou povahou . Ja neviem, príde to mi také logické... proste dobre, napríklad viem, že ma 99 percent žien an svete neznáša . Zistila som, že je to pre istú povahovú črtu a mojou ochotou vychádzať len z mužmi . Viem, že je chyba aj na mojej strane . Ale odkedy som sa s tým zmierila, je mi to ale fakt úplne fuk . Nebudem sa nasilu meniť len preto, aby ma malo pár ľudí radšej . Už aj tak robím dosť vecí tak, ako nechcem a keď už viem, v čom je problém... Nemusím to všetko hneď vyriešiť . Ale to bude tiež možno mojou povahou . :D Ja proste všetkým radím, ale sa zmierili s tým, ako to je a srali na nejaké to "budem iná" . Nie . Treba sa na to pozerať "zostanem rovnaká, len mi to nebude prekážať" .
Zábavné, dokonca sa mi darí zmieriť sa aj s tým, že ku mne dopresie proste patria . Prečo nie . V živote sa mi toho stalo veľa, prečo občas nemať zlú náladu ? Veď aj to prejde . Hlavne, ak nakoniec vždy zistím, že som so sebou v celku spokojná a sťažujem sa zbytočne .
A ďalšou vecou ej samozrejme zmieriť sa s fungovaním sveta . Je to síce na hlavu a ide to proti sebe, ale spokojný bude človek jedine vtedy, keď prestane bojovať voči tomu, ako to je . Stále nás do niečoho tlačia, niečo od nás chcú a strávajú sa ako kreténi . No a čo . Tak budem robiť to, čo chcú a budem sa chovať, tak ako všetci predpokladajú . A ukáže sa, že viem poprieť aj svoje introvertné ja a je mi to ale úplne v paži . To ide fakt proti sebe, ale moju ilozofiu je fakt ťažké pochopiť . Mysli si čo chceš, hovor čo chcú ostatný počuť . :)

12 bludickka bludickka | Web | 8. ledna 2012 v 13:13 | Reagovat

[11]: každá jsme úplně jiná a navzájem se o své pravdě nepřesvědčíme, takže není asi potřeba ti svoje stanovisko vysvětlovat :) navíc něco na sobě chci změnit kvůli sobě, ne kvůli ostatním. vím, že když to změním, budu se cítit líp. a to je pro mě to důležitý. poslední věta, co jsi napsala, je přesně něco, co jsem nikdy nechtěla. občas to dělám, ale většinou se snažím říkat co si myslím. a v tom se rozhodně změnit nechci.protože toho jsem si na sobě vždycky vážila. že řeknu svůj názor, i když vím, že ostatní mě za to odsoudí

13 . . | 9. ledna 2012 v 12:00 | Reagovat

Bludičko, nezlobte se, že znovu lezu do Vaší schránky.
Jestli mohu trochu poradit na základě vlastní zkušenosti.
Člověk se někdy dostane z různých důvodů, na základě nějakých (většinou negativních zkušeností či podnětů) do kruhu, z něhož se těžko dostává. Sama jsem něco takového nedávno zažila. Podrazil mě člověk, kterému jsem věřila, a nehodlal se o tom vůbec bavit. Zachoval se jako naprostý zbabělec. Já pak zůstala v tom kruhu pochybností.
Říkat si, že se změním, že "budu lepší, pozitivnější", to je někdy dost obtížné.
Většinou člověka dostanou z té spirály nové podněty, noví pozitivní lidé atd.
Mně pomohl kurz Červeného kříže - první pomoci. Je to užitečná věc a navíc se tam člověk setká s lidmi, kteří stojí pevně nohama na zemi, mají zájem na tom, aby pomohli i ostatním a jsou zdravě sebevědomí.
Mějte se ráda a najděte si nějakou aktivitu, která Vám může pomoci jako opora v těžkých chvílích. To je moje troufalá rada :-))) To pozitivní myšlení pak přijde samo :-)

14 . . | 9. ledna 2012 v 12:09 | Reagovat

[6]: Aliso, musím přiznat, že nejdřív mě Vaše reakce (s těmi "srač...") nadzvedla ze židle a už už jsem byla ochotna sem napsat peprnou odpověď.
Pak mi došlo, že jen nechápete filosofa Lao´C. Je to hodně obtížné.

Váš další příspěvek mě přesvědčil, že můžete mít částečně pravdu se svým životním názorem. Jste sice hodně svérázná, ale jedno máte - jste svá.

A o tom je i ten Lao´C. Například ta věta "Laskavost bez lásky činí pokryteckým", vždyť to je přesně to, co říkáte Vy! Když je někdo samý med, na pohled laskavý a milý a přitom je schopen Vám vrazit nůž do zad, o čem jiném to je? Neříkám, že mají lidé na sebe být hrubí, ale ta laskavost by neměla být zbraň, ale měla by vycházet ze srdíčka...

Nebo "Povinnost bez lásky činí mrzutým"... - přece ten, kdo něco dělá s odporem, tak je naštvaný na sebe i na okolí, ne?

Takhle to Lao´C myslel. :-))))

15 bludickka bludickka | Web | 9. ledna 2012 v 12:41 | Reagovat

s tou činností je právě problém, vzhledem k tomu, že mě nic vlastně nebaví.. o to se snažím léta, ale nic jsem nenašla. takže to zkouším opačně

16 . . | 9. ledna 2012 v 13:23 | Reagovat

[15]: Možná Vám jen chyběla odvaha k činnostem, o nichž si už předem myslíte, že jsou ztracené.
Nedávno jsem byla na kurzu kresby pravou hemisférou. Do té doby jsem o sobě byla přesvědčena, že umím namalovat tak akorát malé autíčko svým dětem.
Vytáhli tam ze všech takové obrázky (portréty), že jsem se nestačila divit. Já namalovala herce Gabina a dodnes ho s hrdostí předvádím kdekomu :-))))
Nebo tancuju flamenko. To je těžká záležitost. Dupy nezvládne každý. Je to i o typu lidí. Ale když Vás to chytne, je to takový adrenalin, že je to k nevíře. Celý životní styl. A hodně mi dalo, když jsem byla na dně. Je to energie, vášeň, emoce, všechno dohromady. Kolikrát se mi na něj také nechce, někdy mám i pocit, že už to beru moc jako "výkon", takže jsem zase trochu zvolnila, aby to bylo o té radosti :-).
Někdy to trvá dlouho, než jeden najde "svoji parketu" :-).

Držím pěsti. Ale myslím, že jste na dobré cestě :-))))

17 . . | 9. ledna 2012 v 13:28 | Reagovat

Možná je to tím, že si svoje činnosti příliš dáváte "jako povinnost". Až na zavazující práci, která je o uživení se, tak při koníčku přece nejde o "povinnost", ale je to tom, že to chci nebo nechci dělat... Když mě to s prominutím "štve", tak to odložím. Pokud do toho nejsou samo zangažované další osoby, které mi věří...

Ale chápu, že vše se jen tak odložit nedá. Jsou věci a osoby, k nimž má člověk závazky...

18 . . | 9. ledna 2012 v 14:26 | Reagovat

[16]:Ještě k tomu kurzu kreslení.
Začal tím, že nám bylo názorně vysvětleno, jak pracují naše dvě mozkové hemisféry.
Levá je stručně řečeno zodpovědná spíše za "výkon" (hodně zjednodušeno), pravá je polovina mozku, která je více "tvůrčí".

Učili nás, jak nastartovat tu pravou, či spíše jak vyrovnat obě.

Jednou mi přišel mejlem takový obrázek, panenka, která se točila určitým směrem. Bylo to doplněno textem, že podle toho, kam ji vidíme se točit, tak nám pracuje buď levá nebo pravá strana mozku. Ideál byl, když se to podařilo střídat :-))))

To také může být "jádro pudla". :-)))

Už končím. Je to zajímavé téma, co jste nastínila. Sama se s ním občas v životě potýkám, takže proto ta smršť reakcí :-)))

19 . . | 9. ledna 2012 v 15:48 | Reagovat

Teď jsem nahlédla na web Alisy.

Nejsou vaše problémy způsobeny právě tou antikoncepcí???? Hodně se o tom teď mluví, že způsobuje deprese...

To mně jen tak napadlo a vlastně možná inspirovalo k řešení i mého problému :-))

20 Alisa Alisa | Web | 9. ledna 2012 v 16:08 | Reagovat

[19]: Podľa mňa je to nezmysel . Ešte som nepočula, že by sa to niekomu skutočne stalo . Možné to možno, ale fakt len možno je (predsa len, hormódy sú hormóny, do toho ja sa nevyznám), ale depresia je psychický problém . Okrem toho, sama na sebe viem, že mi nijako moju psychiku neovplyvnila . Maximálne som nemala nervy z otehotnenia .

Čo sa iného týka . Ja mám na filozofov vlastný názor, ale skutočne sa s Vami hádať neplánujem . Podľa toho, čo čítam by to bolo len naháňanie sa o pravdu a ja nemám v povahe presviedčať ľudí o mojom názore, ak vidím, že ten svoj nemienia tiež zmeniť .

[15]: No s tým, čo ma baví a nebaví mám tiež problém . Myslím, že ak nájdem skutočne niečo, čo ma bude úplne napĺňať, budem navždy spokojná . Ale pochybujem, že sa to stane . :D

21 . . | 9. ledna 2012 v 16:39 | Reagovat

[20]: Proč to berete jako snahu se "hádat"? Nebuďte tak negativ. Třeba je to snaha si ujasnit v hlavě i svoje vlastní problémy. :-)
To s tou antikoncepcí - neříkám, že je to pravda, nejsem chemik ani lékař, nicméně, je to chemie, takže to kliďánko může mít vliv. Nakonec, spousta (nebo téměř vše) procesů v těle je chemie. I deprese je způsobena chemickými procesy v těle.

Pokud je někdo dlouhodobě neuspokojen životem, tak je nasnadě to nějak řešit. Nemusí to být hned návštěva psychiatra, někdy stačí pootočit pohled na svět, úhel pohledu,  nic víc.

Neříkám, že mám "pravdu". Naopak, jsem vyznavačem teorie "pravdy kolem středu" :-)))

Ve věčnou spokojenost nedoufejte, ta neexistuje. Ale lze ji pěstovat a snažit se o ni. Jednou tak, podruhé jinak :-))))

Je to asi trochu věkem, nejsem už nejmladší, bohužel :-)))

22 . . | 9. ledna 2012 v 16:48 | Reagovat

Co třeba tohle :-)))???

http://www.youtube.com/watch?v=TahhRYpJY7Q

23 . . | 9. ledna 2012 v 17:17 | Reagovat

[20]: Jinak Aliso (a Bludičko).
Proč tady ztrácím čas :-))

Jedna blogerka (v trochu jiné komunitě blogerek) mi nepřímo udělala dost velkou s prominutím špatnost. Chudák o tom ani neví, že mi zničila svým chováním v reálu moji pětiletou práci.

Začala jsem pátrat, proč to asi udělala. Už jsem se dopátrala. Přes její blog, který píše v dobré vůli, ale kde se dává dost všanc očím, které nemusí být vždy přející. Ale to je její věc. Já své pochopila.

Vás dvě jsem oslovila proto, protože jste zajímavé persony. Jedna hledající, druhá přímá, někdy "vulgární", ale v jádru dobrý člověk.

Přeji, abyste se našly a abyste byly schopny prožít svůj život (neb předpokládám, že jste obě mladé) v pohodě a spokojenosti samy se sebou. Zdravě sebevědomý člověk je zdrojem inspirace a často i pomoci i pro svoje okolí. Je to dnes dost vzácné, ale pokud budete na sobě pracovat tak, jak pracujete, tak máte šanci na plný a hodnotný život.

Hodně štěstí :-)))

Tím se loučím :-)

24 bludickka bludickka | Web | 9. ledna 2012 v 17:30 | Reagovat

antikoncepci neberu, jen léky na štítnou žlázu, jejichž vedlejším účinkem může být vnitřní neklid. ale těžko říct, jestli to způsobujou. jen se cítím čím dál víc náladová.

o tom malování jsem několikrát slyšela. ale kurs se mi zdál příliš drahý. chtěla bych činnost, která ve mně vyvolá pocit nadšení,a to je opravdu běh na dlouhou trať takovou najít..

návštěva psycholožky mi přišla nicneříkající. bylo fajn si s někým popovídat (že musí poslouchat i když nechce :), ale nikam to moc nevedlo. prostě jako popovídání si s někým milým, od koho se ale ani nic nového nedovíte. jen to co už jste všechno někde slyšeli, četli a stejně to nepomohlo..

25 Oli Oli | Web | 22. února 2012 v 8:06 | Reagovat

Mě pomáhá, když v práci makám, nejím, nepiju a snažím se udělat vše a ještě něco navíc, i když to je velmi náročné.. pak se vyčerpaná o chvilce klidu najím a napiju a zase znova a tak jedu třeba těch 12 hodin a mimo práci se snažím spomalit a užívat si všechno a co nejméně odkládat důležité věci a najít si na ně čas tak, abych pak mohla v klidu dělat věci, které mě baví

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama