7. - 8. TÝDEN

28. února 2012 v 8:10 |  Občasník
Občas napsat, jak prožívám dny. Kdyby snad někoho z vás zajímalo, jak se mi daří. Navíc recenze a reporty si šetřím pro psaní do časopisu KP. A taky doufám, že díky tomu, uvidím svůj život trochu víc s nadhledem.


________________________________________________________________________________________________________________
13.2. Rozhodla jsem se pro R. koupit konvičku. Ne k Valentýnu. I když jí nakonec k Valentýnu dostal. Spíš jako poděkování. Za to jakej je a co pro mě dělá. Chtěla jsem k tomu napsat srdceryvné věnování, ale kupodivu se mi snad povedlo vyjádřit se slovy. Líbila se mu, ale nakonec ji stejně vyměnil za jinou.
________________________________________________________________________________________________________________

14.2. Valentýn? Nevadí mi, neslavím ho. Dostala jsem kytičku - v květináči. Moc času jí nedávám. Jsem hrozná pěstitelka. Naštěstí poblíž ní má kočka půllitr s vodou, tak jí aspoň občas nezapomínám zalít.
________________________________________________________________________________________________________________

15.2. Zjistila jsem, že přecijen existuje rychlá možnost, jak se přestat stresovat ve stávajícím zaměstnání a začít se stresovat v jiném. Celý den mi vířila hlavou myšlenka, které zlo bude to menší. R. mi zničehonic šokoval v MHD sdělením, že bysme spolu měli začít bydlet. Ještě že jsme nestáli. Až po několika dnech jsem pochopila, že to myslí vážně a v blízké budoucnosti.
________________________________________________________________________________________________________________

16.2. Šli jsme na koncert Russkaji. Poslechově dobré. Jen se mi nějak nedařilo se uvolnit a odpoutat od svých myšlenek. A taky se tam se mnou pokoušel seznámit jeden kluk, mezitím co R. byl na záchodě. To mi ty chlapi dělají schválně. Jak mám pak R. vysvětlit, že na mě nemusí žárlit? Obdobná situace totiž nenastala poprvé.
________________________________________________________________________________________________________________

17.2. Help to pejskové fest v Rock Café. To byl mejdan zase jednou. Měla jsem obavy, jaké to bude mít s sebou fotografa, kterého vlastně neznám, ale byla to nakonec sranda. Až na ten konec. Probuzení na konečné za Prahou, polomrtvá. Tyhle excesy mívám jednou do roka. Většinou v únoru či září. Už mám vybráno snad!!
________________________________________________________________________________________________________________

18.2. Probudit se opilá a dokrmit to další vodkou? Jsem prase. Ale střízlivění aspoň nebylo tak brutální. Dokonce jsem se vzmohla na večerní návštěvu a hraní Osadníků z Katanu. A taky na noční promítání Otrlýho diváka. Film Nejšpinavější hra na světě. To byl úlet. Čekala jsem trochu víc porna, ale byla to docela nuda až na pár záběrů. Většinou samej grupáč. Moc mě to nebavilo, ale neusla jsem.
________________________________________________________________________________________________________________

19.2. Fotili jsme se jako redaktoři časopisu. Výsledek mi zatím není znám. Celý den jsem dolovala vzpomínky, abych mohla napsat report z pátečního koncertu. Vypitá hlava toho moc nezanechala. Aspoň, že jsem měla pár informací a postřehů napsaných na lístku. Bohužel s přibývající hodinou se ty řádky staly čímdál míň čitelné.
________________________________________________________________________________________________________________

20.2. Dala jsem výpověď. Proč musím být takovej nervák? Než jsem to šla oznámit, měla jsem opět úděsný křeče v břiše. A teď děj se vůle boží. Štěstí přeje odvážným. Moc odvážná nejsem. Jen se snažím nebýt jen remcal, ale i hledat řešení. Tahle metoda bohužel skýtá spousty přešlapů. Večer Soukromý vesmír - celkem bez větších emocí.
_____________________________________________________________________________________________________________________

21.2. Tři Lenky v práci měly svátek. To bylo dobrůtek pro moje bříško! Zbytek dnes jsem strávila sezením u korektury reportu a tekl ze mě pot. Vymyslet nějakou legrácku nebo snad zajímavý titulek, podtitulek, mezititulek - to je pro mou hlavu nadlidský úkon. Tímto děkuju R., že často potí se mnou.
________________________________________________________________________________________________________________

22.2. Nemůže být pořád jen podle mého. A protože většinou je, byl čas na výjimku. Film podle R. výběru - Jeden musí z kola ven. Pointa filmu se mi nezdála špatná. Horší bylo, že na ní nedošlo. Alespoň pro mě. Po čtvrt hodině jsem usnula. To se nemělo stát. V Aeru se nespí dobře, jedinej poznatek. Zlatý multikino. Byla jsem zlámaná. Navíc když spím jen krátce, bývám neuvěřitelně protivná. Tenhle den nebyl výjimkou. A tak jsem chudákovi zkazila promítání. Už se mnou asi nikam nepůjde.
________________________________________________________________________________________________________________

23.2. Jelikož mi v práci zbývalo už jen pár dní, dovolila jsem svým nervům, aby se povolily. Z plna hrdla jsem si zanadávala s radostí, že mě za to nikdo nemůže vyhodit. Nechala jsem se inspirovat Arkadinou a půjčila si v knihovně Svět podle Garpa. A taky dvě knížky z police s názvem psychologie, apod.
________________________________________________________________________________________________________________

24.2. Nechtěla jsem si vymývat hlavu tvrdým alkoholem, a tak jsme zvolili jemnější variantu - melounovou vodku - patnáctiprocentní. Nedoporučuju. R. to přirovnal k syntetickému ředidlu. Já jsem to naředila čtyřicetiprocentní vodkou. A trochou semtexu. Následně jsem se ponořila do čtení Jáchyma Topola a trýznila tím R., jelikož se dobrovolně uvěznil na záchodě. A tak jsem mu předčítala za dveřmi. Nekomentoval to. Žižkovská noc - bez větších emocí.
________________________________________________________________________________________________________________

25.2. Poprvé jsem sama hrála Osadníky. Poprvé jsem vyhrála. Byla jsem ráda, že jsem doma a konečně nějaký den nemusím využít služeb MHD. Koupili jsme tři litry vína pro konzumací tří osob. Ještě půl litru v ledničce pořád stojí!
________________________________________________________________________________________________________________

26.2. Divnonáladní den. Ráno ty stavy, o kterých se nemluví. Po dlouhý době. Chtěla jsem se pak tulit, ale kočka mi bránila. Aspoň mi udělala jazýčkem peeling obličeje. Šli jsme na výstavu vysvědčení, na bazar knih, na pizzu. Vůbec se mi nechtělo být doma a přemýšlet.
_________________________________________________________________________________________________________________

27.2. Gynekologie. Co to je za doktora, že chce, aby ho ženská navštěvovala dvakrát ročně a ne jen jednou. Tam asi nikdo nechodí rád. Až na mou tetu. Nechápu proč. Doufám, že jsem už definitivně přestala řešit dilema, zda mít či nemít ponožky. Přede mnou šla paní, co vypadala jako bezdomovec. Moc mě to nepovzbudilo. V práci, ve který ještě nejsem, jsou změny. Místo dvou směn, prvních deset dní odpolední. Pak ? Otročí pocity a nejistota. Smutek, že se neuvidím s A. a že si pořádně nevychutnám Jeden svět.
_________________________________________________________________________________________________________________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 28. února 2012 v 20:16 | Reagovat

Zajímavé deníkové čtení. Hlavně se mi líbí tvé motto. Já mám v záhlaví blogu podobné. Děkuji ti za pochvalu a na tvůj dotaz odpovídám: Už mám po maturitě a pracuju. :-)

2 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 29. února 2012 v 13:27 | Reagovat

Zajímavé... Já na help to pejskové strašně chtěla, ale moje matka opět zasáhla... Vzala si volno a naplánovala společnej víkend. Zrovna, když jsem jí oznámila, že tam chci...

3 Skye Skye | Web | 29. února 2012 v 20:01 | Reagovat

když už je tu jedna odpověď, připojím i svojí: jsem na univerzitě v usa, v oklahomě, dostala jsem tu tenisové stipendium.
Souhlasím také s prvním komentářem, moc zajímavé čtení!
Osadníci... to je hrozně návyková hra! ;)

4 Oli Oli | Web | 1. března 2012 v 20:36 | Reagovat

Taky si říkám, že morče a kolotoč bude asi blbost :D
A děkuji za chválu výběru obrázku a citátu :)
Páni, odvážné, dát výpověď :)
Jee.. já do práce nic nedonesla a to jsem měla zrvna šichtu.. no co :D
Taky bych si zanadávala, kdybych se už nebála vyhazovu, to musel být super pocit :)

5 Gee Gee | Web | 1. března 2012 v 21:25 | Reagovat

Tyjo.Co na to tak koukám, tak máš celkem nabitý program. Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem za dva týdny stihla tolik věcí :D

6 Arkadina Arkadina | Web | 1. března 2012 v 23:17 | Reagovat

Už jsem si to jednou četla ve škole a zajímalo a zajímá mě to velmi. Klidně bych si to něco obdobného četla každý týden. Doufám, že nebude vadit podrobný komentář, mám dojem, že se k němu schyluje. Ale smazat jej můžeš vždy.
Vyjádřit se slovy je někdy obtížné, protože člověk hned vidí reakci druhého. Jsi dobrá, že jsi to zvládla.
Na jakých drobnostech záleží přežití rostlin. Květináče mně darované přežívají jen díky tomu, že je přenechávám mámině péči. Ačkoliv mi na jejich přežití nikdy moc nesejde. Většinou si nevážím dárců, kteří nemají potřebu zjistit si vztah obdarovaného ke květináčům.  A abych se o nějakou kytku starala, musela bych si dárce opravdu vážit.
Vztah „nevadí, neslavím“ je jedním z mých nejoblíbenějších postojů k Valentýnu. Chvíli jsem se bála o pana letce, ale naštěstí patří také do této kategorie.
Nevím, jak dlouho jste spolu, ale představuji si, jak takové sdělení může být šokující Ta scéna je opravdu dobrá. Slečna v ní má na sobě kabát. Přijde mi to jako taková ta věc, o které se dlouho mluví teoreticky, pak trochu více prakticky a najednou člověk zjistí, že nosí krabice do cizího bytu a diví se, jak k tomu vlastně přišel.
Až přijdeš na to s tím žárlením, dej vědět. Pan letec si očividně vystačí jen se svými představami a pozorováním mého chování, na to aby se jeho paranoia rozběhla, takže by se mi pár tipů hodilo.
17. - 19. to bylo očividně náročné. Ale zdá se, že také dost zábavné.
Tvoření fejetonu na téma Valentýn mi stačilo. Psát, aby se to i autorovi samému zdálo dobré, mi přijde složité. Ale ty jsi to určitě zvládla.
Jak krásně vyjádřit informaci: Usnula jsem v kině. „Bohužel pro mě na ni nedošlo...“ Člověk čeká fundovanou kritiku, ale místo toho tzv. moment nenaplněného očekávání a prozaická skutečnost.
Snad se Garp bude líbit. Má solidní začátek, střed už podle mě není tak dobrý, ale pořád jedna z lepších knih z povinné četby.
Nevím, jestli tam někdo chodí rád, ale jsou lidé, co k němu chodí a je jim to jedno. Má jediná vzpomínka na první vyšetření byla: „Příště bych si měla „oholit“ nohy, jde moc vidět, jak jsou chlupaté. A ponožky? Ponožky si nechávám. Valašsko je studený kraj, tam nikdo neodkládá více, než musí.
Škoda toho festivalu. Zdá se, že je to téma, které tě zajímá.

7 bludickka bludickka | Web | 2. března 2012 v 16:16 | Reagovat

[6]: S tím žárlením to asi nevyřeším. Nejmíň žárlí, když má hodně sexu a hodně ujišťování, jak moc ho zbožňuju a jak je skvělej a jak bez něj nechci bejt :D

s Garpem jsem tak ve čtvrtině. ani ne. dneska jsem četla ráno v posteli, když se mi nechtělo vstávat. Já si moc nepotrpím na popisy prostředí a osob, tak to občas čtu hodně rychle :) Jinak ale zajimavá kniha. Jsem zvědavá co dalšího mi doporučíš :)

S oholenýma nohama a ponožkama jsi mě dostala:) Nohy si holím pravidelně před takovouhle návštěvou. Jednou mi zrovna netekla teplá voda a já šílela, že s chlupatejma nohama tam nemůžu :) Teď mám místo ženský chlapa (doktora) a R. to nemá moc rád - tyhle přípravy. Vždycky si myslí, že toho gynekologa musím hrozně přitahovat, apod. Nechápu, kde furt bere to smýšlení o mé úžasnosti a o tom, že po mně každej touží :)

Festival jsem nakonec nějak vymyslela. Budu chodit na filmy, které jsou od deseti :)

8 Vendy Vendy | Web | 2. března 2012 v 21:46 | Reagovat

Dobrý dvoutýdeník! Píšeš své zážitky a zápisky a postřehy tak trefně a s legrací, že mi občas pěkně cukalo u koutků... :-)
A vidím, že o vzrůšo máš celkem postaráno! Nabídka společného bydlení dokáže vyrazit dech... taky mě pobavily mixované vodky a výhra v Osadnících. Gratuluji! :-)
Gynda je mor a neznám babu, která by tam šla ráda.Ale k něčemu je určitě dobrá... aspoň se čas od času ujistíš, že jseš v pořádku.
I když prohlídky dvakrát ročně? Otázka je, jestli to  pro gynekologa není jen zvýšený příjem peněz.

9 Lucerna Lucerna | Web | 2. března 2012 v 23:04 | Reagovat

Ty sa teda nenudis, kazdy den nieco zaujmaveho :-) To ja by som pri denicku asi vedsinu vystacila s - vrrr. Len by som menila pocet r :D

10 Jane Jane | Web | 3. března 2012 v 10:45 | Reagovat

Wow... Nechápu, jak někdo může psát takhle stručnej "deník" :-D

11 náhražka náhražka | Web | 3. března 2012 v 14:19 | Reagovat

Každý den něco vzrušujícího, naplňujícího, povzbuzujícího a zároveň tak známého a rutinního, vystihla jsem to? Protože tak to čtu a tak bych si to možná někdy představovala.. vlastně si v tomto životním období představuji úplně cokoliv, jelikož se nic moc neděje... hm...

12 Alisa Alisa | Web | 3. března 2012 v 23:51 | Reagovat

Gynekológ mi ako asi jediný doktor nepičuje . Mám ho rada . Inak fascinujúce, ako dokážeš zhrnút deň do troch riadkov, ja každ deň píšem strany . Och, a valentín mám rada, je to fajn sviatok, pokiaľ si ho s teľom slávim po svojom . A s kvetmi som na tom rovnako, ale ja so všetkým živým, čo nie je človek

13 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 5. března 2012 v 21:20 | Reagovat

Děkuji moc za komentáře!
Výstava byla opravdu silný zážitek. Moc doporučuji na ni zajít. Máš pravdu, také jsem ještě nečetla ani jedno negativní hodnocení. Asi to vlastně ani není možné, protože tady jde o přiblížení velice nelehkého života. Já o tom teď třeba přemýšlím skoro pořád. Na druhou stranu je tam i legrace, průvodce byl neuvěřitelně milý. Prostě nevidím jediný důvod proč nejít. Zrovna za tohle se vyplatí i nelitovat peněz.
No, návod na nadšení nejspíš nemám. Ono to samo... :-D Ale já si nepřipadám nijak zvláštní, prostě mám ten život jen opravdu ráda. Co se týče toho počasí, nevím, asi jak se to vezme, ale já mám třeba strašnou radost, že když jdu ze školy a do školy, není tma. To mě dokáže tak nakopnout.. :-) A když to svítí do oken! Je pravda, že ještě lepší by bylo být venku, ale s tím asi momentálně nic nenaděláme..
Bolest hlavy dokáže pořádně otrávit, to věřím. Sama mívám migrény, ale teď už naštěstí ne moc často a když už se někdy objeví, tak přes noc zmizí.
Tak přeju, ať hlava přestane bolet a krásné jarní dny!

14 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 5. března 2012 v 21:28 | Reagovat

To je ale úžasně nabitý program.. :-) Už se dokonce začínám orientovat v Tvé životní situaci.. :-)
Mimochodem, jakákoliv podivná vodka s příchutí je něco neuvěřitelně hnusného.. :-D
Doufám, že nová práce bude lepší.
Gynekolog? Zas takový odpor k němu nemám. Jsou tam všichni tak milí, až to není normální, takže ok. Ale ano, nechodím tam úplně s nadšením, s milými lidmi se raději stýkám za jiných situací.. :-D

15 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 6. března 2012 v 16:20 | Reagovat

Já na Zónu pudu jenom, jestli nepudu teď...
Protože mam svoje vlasy hodně ráda, zvažuju všechny pro a proti dredů... Jediný, co teď může rozhodnou je, jestli hodně zničej ty vlasy, nebo ne. Někdo mi totiž řek, že i kdybych si dredy už oddělala, tak stejně ty vlasy už nikdy nebudu mít tak dobrý, jako před tim. asi je to blbost, ale jestli můžeš odpovědět, ráda bych se ujistila...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama