Osamělost nebo meditace?

29. března 2012 v 19:33 |  Myšlenky, povídky a úvahy
Co se stalo? Kde se najednou vzalo to libování si v samotě? Léta závislosti, fixace na druhé. A najednou psychická nezávislost. Nespoléhání se na nikoho. Vychutnávání si samoty. Svobody. Sounáležitost nezmizela. Změnila se. Pocit sounáležitosti sama se sebou. Naprosté zaujetí svou vlastní osobou. Uzavřela se snad ulita?

Být svým vlastním nejlepším kamarádem. Myslela jsem si, že by to bylo bezva. Je. Je v tom obrovská svoboda. Pochopení, kterého se od ostatních nedostává. Je to jakási vnitřní meditace. Jistota. Nezradím se. Nemůžu se zradit. Chápu se, znám se. Rozumím důvodům, pro které dělám chyby. A tak se nemůžu odsoudit. Nemůžu se od sebe nikdy odvrátit. Můžu si dát, to co mi ostatní nedali. Nedávají. Nemůžou dát. Nechtějí dát.

Samotné mi je nejlíp. Ponořená ve svých myšlenkách jako ve vaně plné pěny. V sounáležitosti se sluncem, se zpěvem ptáků, s tužkou a papírem, knihou, klávesnicí? Proč to nejde s lidmi? Už moc dlouho to nejde. Tak dlouho to nejde, až to vyvolává strach. Alkohol mi to občas dovoluje. Možná chvilková iluze. Být taková, jakou chci být venku. Jaká jsem uvnitř. Cítit se tak, jak se chci cítit. Občas sounáležitost s cizími lidmi.

Kde je ta sounáležitost s blízkými? S nejbližšími? S nově objevenými? Proč už to nejde? Jak udělat, aby to zase šlo? Jestli někdo zná radu, čekám na ní. Než se pocitově ještě víc vzdálím. Nebo to chci? Arkadino?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 30. března 2012 v 19:17 | Reagovat

Někdy není o věci dát si menší či větší odstup od lidí. Člověk má čas zaměřit se jen na sebe, tvořit a pochopit. Ale lidé jsou také potřeba, protože většinou jsou to právě oni, kdo nás inspiruje a dřívě či později se do jejich přítomnosti opět vrátíme.

2 Arkadina Arkadina | Web | 30. března 2012 v 20:25 | Reagovat

Arkadina chce odpovědět, ale Arkadina neví. Pro ni je samota jako spánek. Běžná potřeba. Jen v posledních měsících si nemůže dovolit vyspat se do syta. Jen v posledních měsících není dostatečně sama se sebou. Pan letec, Borovský, mezinárodní burzy, Health and Illness... Cizí myšlenky v hlavě. Vlastní myšlenky nucena potlačit.
Najednou? Nebylo jich víc? Těch chvil, kdy si člověk uvědomil, že už to nikdy nebude jako dřív? Chvíle, kdy tomu chtěl zabránit a kdy mu došlo, že to prostě nejde? Že se ostatním ztrácí? Že už jej nedokážou zasáhnout?
Fascinace sebou samým. Nebezpečná. Strašlivě nebezpečná. Možná je fascinace duší dobrá, ale nenech se fascinovat hmotou. Nejlepší kamarád může být největší nepřítel.
A přece je samota nádherná. Klid. Bez nutnosti cokoli hrát. S možností hrát jen tak pro radost, jen pro sebe. Proč to nejde s lidmi? Protože podvědomě cítíme, že jsme zlí.
Jak se přiblížit těm, kteří pro nás byli důležití? Nevím. Nepotřebuji to. Zatím. Třeba budu. Třeba pro mě bude někdy důležité k nim něco cítit, ale teď je mi lépe bez toho.
Zavést středeční návštěvy? Popovídání nad kakaem a buchtou? Půl hodiny týdně a čekat, jak se to změní? Nevím. Netuším. Mluvit o tom, proč se odcizuješ? Vrátit se do minulosti? Nebo naopak přinášet nové stmelující prvky? Poslat pohled? Napsat dopis? Odpovídám, ale nerozumím otázce. Ale to já ostatně nikdy. A co když je sounáležitost jen iluze? Jako láska?

3 bludickka bludickka | Web | 30. března 2012 v 20:48 | Reagovat

Bylo by fajn tu iluzi zase cítit. Sounáležitost je asi pocit, že si si s někým tak blízko, že ti rozumí, že tě chápe. Že se na něj můžeš spolehnout. Že má ohled na tvé city. Když s tebou nesouhlasí, řekne to mírně. (Neřekne že si debil :). Sounáležitost je asi ten pocit, že je ti s někým beze slov tak dobře jako se sebou. Myšlenková telepatie? A můžeš říct cokoliv bez odsouzení. I nahlas. Už to snad nedovedu ani popsat :)Fascinace duševní. Středeční návštěvy? To zní dobře. Jenže ono není koho navštěvovat. Určitě je komu psát. Ale odpovědi nepřicházejí. Rozhodně ne tak často, jak by bylo pro udržení blízkosti třeba.

4 Vera Vera | Web | 30. března 2012 v 22:00 | Reagovat

takhle se taky občas cítím. Ale jednou to bylo silnější než kdy předtím. Celý den ve škole...jako by ke mě všechny zvuky v okolí doléhaly o mnoho hlasitěji než kdykoli jindy, rozhovory ze zadních lavic, křik, hluk, všechno dohromady...bylo to zvláštní...ale strašný slyšet všechno o 110 procent víc. Ze všeho jsem si přála uniknout pryč, být sama, lehnout si do trávy někam do lesa jenom (jak ty říkáš) s papírem, s tužkou a vlastními myšlenkami. samota je občas příjemná ale asi bych ji nevydržela...MOC ZAJÍMÁVÝ ČLÁNEK!!! :D

5 ven ven | Web | 30. března 2012 v 22:49 | Reagovat

možná seš už prostě někde dál. proto je vzdálení se nevyhnutelný. ovšem mým předpokladem je, že člověk se pak zase vrátí, naprosto přirozeně, až zase sesedne z těch věcí, co jej momentálně zajímají. máš pocit nepochopení druhými? necítíš se u nich dobře? nezbývá ti, než být sama. a sama sebe pochopit. pak teprve je možné se k druhým vrátit.

6 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 31. března 2012 v 13:19 | Reagovat

No vidíš a já bych zase asi nesložila tak pěknou básničku v češtině, mě se v anličtině prostě mluví občas líp:)
Strašně ráda bych znala radu. Možná je to tím, jak říkáš, že už jsi to dlouho nezkoušela. Bylo to tak před čtyřmi lety, zdálo se mi, že mám nejradši ty chvíle, kdy jsem sama. S knížkou, s kolem. A když mi někdo zavolal ať jdu ven, tak jsem ho prostě odmítla. Ale pak přišly i chvíle kdy jsem někoho potřebovala. A najednou tu byl pocit, že o mě asi nikdo nestojí. Nevěděla jsem jak začít. Je to tak vlastně se vším. Když člověk dlouho nestojí na bruslích, tak se mu zdá, že už nedokáže vyskočit a pak to udělá a je to strašně snadné. Podruhé si třeba nabije nos. A tak to dělá pořád dál a dál, až má zase praxi.
Myslím, že nemůžeš chtít být sama. I když, jistě, existují takoví lidé, ale jen to, že o tom přemýšlíš, je známka toho, že to vlastně asi nechceš.
Vztahy s lidmi jsou obecně riskantní. Někdo tě zradí po letech přátelství, přítel se na tebe vykašle, nebo ti něco udělá. Lidé zraňují, ale přesto jsou tu takoví co se na tebe nikdy nevykašlou. A vzpomínky s nimi stojí za to. Stojí za všechno. Stačí je jenom najít.
Není to tak těžké. Bože, není! V dnešní době tak strašně řešíme, jak se cítíme, co se nám děje za křivdy. Ano, jistě občas je to opravdu bolestivé, vlastně skoro vždycky. Ale přesto je možná lepší to chvíli zkusit neřešit. Jenom jít ven, bavit se a užívat si. Protože když ne teď... tak kdy?

7 niky niky | 31. března 2012 v 17:02 | Reagovat

:D super :D Ahoj, máš moc hezkej blog a super články. Nehlásla by si mi prosím tady: http://soutez.ferovaskola.cz/videos/sikulky/. Jde o kluka na vozíčku(stačí kliknout na ty hvězdy pod videem) Předem moc děkuju za podporu! :)

8 frenekka frenekka | Web | 31. března 2012 v 17:51 | Reagovat

Myslím, že je naopak bezva, když ti je dobře sama s sebou. Hodně lidí se nevydrží, ale chápu, že hledáš sounáležitost...bohužel radu nemám

9 ven ven | Web | 31. března 2012 v 21:13 | Reagovat

Jak psala Maggie Elm, někdo zavolal nebo napsal, ale mně se nechtělo. Jednodušší bylo zůstat doma, tam není ta těžkost konverzace. Pak jsem to začala prolamovat a na to zavolání nebo napsání jsem prostě šla. Mechanicky jsem šla, protože jsem věděla, že si na samotu moc zvykám a že pak by mi už třeba nikdo nezavolal ani nenapsal. Měla jsem ze samoty potěšení, ale zároveň obavu. Rozumem jsem se přinutila jít. Ale s jednotlivci, na společnost jsem potřeboval ještě rok a půl času.

10 Mad Jerk Mad Jerk | Web | 1. dubna 2012 v 13:45 | Reagovat

Sama sobě nejlepší přítelem jsem už dlouho, přesně jaks řekla - nemůžu se se zradiz, ublížit si, atd. Neříkám, že se lidí straním, jen je k životu nepotřebuju. Otázkou je,jestli to je dobře,nebo špatně. V tomhle ti asi nebudu dobrým rádcem, jelikož jsem na tom dost podobně, ne-li stejně..

11 Jezurka Jezurka | Web | 2. dubna 2012 v 17:25 | Reagovat

Čtu to jednou, podruhé, pak si přečtu občasník a jen koukám. Díky za každé nové ráno - ten blog znám už 4 roky i jeho majitelku, mimochodem je super a má ráda lidi. A co Ty? Myslíš, že si sama vystačíš dlouhou? Já tomu nerozumím, já mám ráda společnost, lidi, i ty tady na blozích, ale myslím, že samotné ti bude brzy smutno. Brzy uvidíš sama.

12 pavel pavel | Web | 2. dubna 2012 v 17:31 | Reagovat

Mít sám sebe rád a nikdy se na nikoho zcela neupnout. Aspoň to je moje zásada, protože jsem byl už taky jako každý těmi kterými jsem věřil, zklamán. Když se máš ráda, tak z tebe, myslím si, ta pohoda sála a pak i tu sounáležitost pak cítíš a přitahuješ na sebe stejně naložené jako magnet.

13 bludickka bludickka | Web | 2. dubna 2012 v 17:49 | Reagovat

tak se mi zdá, že jsem asi nebyla úplně pochopena :) nestraním se lidí. jsem společenská osoba. jen jsem se přistěhovala do Prahy a nikoho tu neznám. V rodném městě jsem byla obden s kamarádkami venku nebo povídala se známými. Tady nikoho neznám a nějak se mi nedaří seznámit (resp. navázat nějaký kamarádský vztah). Kdykoliv se nějaká stará kamarádka ozve, tak jsem hned pro někam vyrazit. Jen jsem si poslední dobou na to samotu až příliš zvykla a cítím se v ní dobře. Což je fajn, protože se necítím závislá a není mi smutno, když mě někdo odmítne, tak jako to bylo dřív, ale zároveň nechci v tomhle stavu setrvat napořád a nechci abych si na to zvykla natolik, že už o lidi nebudu mít zájem, tak tomu chci nějak zabránit a nevím jak :)

14 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 3. dubna 2012 v 15:55 | Reagovat

Určitě časem někoho poznáš...:)
Na tědlěch kolejích má fotku snad každej z tohodle sídliště... No a já tamtudy měla cestu, navíc kámoška chtěla, abych byla taky na druhý straně, tak :D
No, já trpělivost mam trénovanou... Je to jako prokletí, tak se s tim, že se člověku pořád rozbíjej mp3 - 4, musí naučit žít... A navíc já vim, kde je chyba s touhle, tak proč to nevyřešit :D
Ale 50 písniček je na mě málo... Ty všechny, co tam mam jsou nejoblíbenější :D

15 frenekka frenekka | Web | 3. dubna 2012 v 21:20 | Reagovat

[13]: A máš v Praze nějaké koníčky? :-)... Když máš s pár lidmi stejný zájem, může vzniknout dobrá parta a věřím a vím, že i krásné přátelství

16 bludickka bludickka | Web | 4. dubna 2012 v 9:40 | Reagovat

[15]: já mám asi samý zájmy, který nejsou kolektivní..bohužel :)

17 Kim Kim | Web | 4. dubna 2012 v 15:39 | Reagovat

Mě naopak začíná ta samota spíš štvát...

18 frenekka frenekka | Web | 5. dubna 2012 v 22:05 | Reagovat

[16]: no jo, přes blog moc reálných přátel asi nepoznáš :-/ Jaké máš koníčky? :-) A co lidi ve škole? ....u mě vopruz :D Tam mám jedinou spolužačku

19 bludickka bludickka | Web | 6. dubna 2012 v 7:41 | Reagovat

[18]: do školy nechodím :) pracuju se svou kámoškou a ještě jedním klukem. tím se okruh lidí moc nerozšiřuje :) navíc žádnej pravidelnej kolektivní zájem ("kroužek", sport) provozovat nemůžu, protože mám skoro pořád odpolední.

20 Lucerna Lucerna | Web | 6. dubna 2012 v 22:56 | Reagovat

Uzatvarat sa nie je dobre.. treba mat niekoho komu budes verit, zivot bez priatela je smutny zivot.
Hm, podla mna moze clovek sam seba zradit.. ked neplni svoje sny, ak sa uzavre, pretoze potom trpi. Psychika si rychlo vybera daj aj na zdravi. Liek je usmev a smiech. Ja mam velmi rada usmev aj smiech, skoda ze je to vec coraz vzacnejsia :)

21 jezinka jezinka | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 16:15 | Reagovat

Chápala bych to jako únavu- z lidí,událostí.A samota jen občas potřeba,zamyslet se,zastavit, seznámit se sama se sebou. O to budeš pak silnější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama