13. TÝDEN

4. dubna 2012 v 15:49 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________
24.3. - Kdo to psal na blog? Že jestli existuje Bůh, tak má skvělý smysl pro humor? Náš zákazník náš pán. S tím jsem nikdy problém neměla. V podstatě to tak beru. Horší už je to s náš šéf náš bůh. Jeho slova jsou svatá. S tím mívám problém. Zákazník přišel za pět dvanáct. Doslova. Ta moje upřímnost. Upřímnost s úsměvem. Někdo to chápe. A jé - to jsem ještě nedělala. No nějak to uděláme. Doufám, že ne špatně. Měl jste přijít ráno. Mohli jsme mít na to celé dopoledne. - Já si myslel, že to ani nestačím. - Škoda! No do dvanácti to určitě nestihnem. Horší je, že mi ujede autobus. - Celou dobu s úsměvem. Skvělá nálada. Proč ne? Omluva a nabídka odvozu. Nemůžu přijmout ve světě úchylů. Co kdyby mě obtěžoval? No ale - jak ráda dráždím R. - od pěknýho chlapa to nikdy není obtěžování. Večer Matrix. Zóna A. U šatny opět moje upřímnost. Bundu za dvacku? To si dělaj prdel? To si jí radši nechám ukrást. Pak spousty fotbálků. Alkoholu. Paření. Vyprávění bludů naprosto neznámé osobě. A pak opět došlo na boží humor. Když jsem se měla k odchodu, bunda nikde. Život je absurdní až vtipnej.
________________________________________________________________________________________________________________

25.3. Fuj, kocovina. Už jsem skoro zapomněla, jaký to je. Nejhorší je ta psychická. Ta po pěti a míň hodinách spánku. Ten neklid a úzkost. Br! A ještě ke všemu průchod obchoďákem a vybírání vína. Mohla jsem se zhroutit. Jednou se to možná stane. Febiofest - Konec ticha. Zajímavý. Udržela jsem pozornost. Víc ale nenadchlo.
________________________________________________________________________________________________________________

26.3. Na krev kvůli štítný žláze s R. Lepším se. Zvládla bych to i sama. Už mě není špatně týden dopředu. Už kvůli tomu nekoukám do stropu celou předešlou noc. Už se mi svírá žaludek jen od okamžiku, co nastoupím do busu. Ani jsem nevyvolávala v sestře lítost. Buďte něžná, mám strach. Mlčela jsem a byla statečná.
________________________________________________________________________________________________________________

27.3. Konečně ranní. K čemu? Absurdní. Slunce pod mrakem. Já sama mrznoucí v parku. Večer sama podívat se na muziku u Febiofestu. Nepříjemná samota mezi lidmi. Dala jsem přednost zimě. Čtení na lavičce. Čekání na L. Společně na film - Klidný život. Klidný nebyl, zajímavý taky ne. Nicnepřinášející. Nic neříkající. Tisíc dlouhých záběrů o ničem. Únava. Mezitím doma kočičí mejdan. I kočka už oslavuje chvíle o samotě. Našla jsem jí doma sfetovanou. Otevřela skříň. Našla pixličku se šantou. Shodila, otevřela. Rozsypala všude po koberci. S blažeností se v tom válela. Každej občas potřebuje vypnout.
________________________________________________________________________________________________________________

28.3. Přemýšlím, co si o mně myslí, ti co mě čtou. Mám pocit, že si myslí, že jsem depresivní. Že mám trable. Že mě něco trápí. A přitom, kdo by to řekl? Myslím, že to tak není. Že nejsem depresivní. Vždyť se věčně usmívám. No, jsem trochu náladová. Trochu víc. V podstatě problémy nemám. Teď, v současnosti. Jen jeden. Moc přemýšlím. Což je dobře i špatně zároveň. Občas je to zbytečný. Občas to bolí. Občas to prospívá. Často to odlišuje od ostatních.
________________________________________________________________________________________________________________

29.3. Maturitní ples R. sestřenice. Divná nálada. Opět moc přemýšlení. Vzpomínky na můj ples. Na střední. Na to, že žádná vysoká ani jazykovka se nekonaly. Pocit, že jsem o něco byla připravena. Užívání si. Plnou parou do života. Nakonec jsem přemýšlení vyměnila za rock´n´roll. Přemýšlení nikam nevede. Zpocená, rudá, bolavý nohy. Vyblbnutá.
________________________________________________________________________________________________________________

30.3. Ráno zase ten stav. Dvakrát. Existuje něco děsivějšího? Kdo chápe, jak složité je zachovat klid při nástupu šílenství. Důležitý je nepodlehnout. Nejde to přeprat. Nejde to definitivně. Pokaždé znovu. Existuje jen jedna možnost, jak to zvládnout. Nezměrná víra sama v sebe. Dokážu to. Musím. Někdy to zvládám líp. Tentokrát rozhodnutá nedat šanci panice. Někdy propadnu hysterii. Už dlouho ne. Jsem silná. Aspoň občas.
________________________________________________________________________________________________________________

31.3. Do Plzně za A. Hurá. Povídání dokud mě mluvení nezačalo bolet. Dost alkoholu. Jen v těle. A v hlavě vůbec. Nežfaleš, Fialky. Zaskočila mě nechuť pařit. Nechuť hýbat se. Dokonce i hrát fotbálek. Setkání s kamarádem A., který toho hodně vyprávěl. Docela vtipálek. Neznámý opilý Adam, co si přisedl a donekonečna se ptal, co studuju. Pak si dal místo piva vodu. Aby se mu prý se mnou lepší mluvilo. Stejně jsem ho ignorovala. Stará bludička by to neudělala. Jen by se smála. Ta naprogramovaná od R. občas kluky tvrdě ignoruje. Jediná touha. Ležet v posteli a držet se s A. za ruku. Relax. Jako kdysi. Jako dávno. Jako vždycky, ale tak málo. Letos to bude deset let. Snad to oslavíme. Deset let pokrevní sestry. Jakoby to bylo vloni.
_____________________________________________________________________________________________________________________

1.4. Kocovina skoro žádná. Nevyspání horší. Nálada dobrá. Naše skromná oslava R. narozenin ve dvou. Prožívání rozbalování dárků, tak jak to snad umíme jen my dva. Večeře v restauraci, kde jsme ještě nebyli. Příjemný den. Až na tu úděsnou únavu. Chvíli čtení. Čtyři dohody. Dostala jsem od A. Doporučuju všem, co neznají i znají. Já ji četla již dvakrát. Teď je moje, takže začnu potřetí. Znám až příliš chytrých pouček. Jak mít lepší život. Spoustu pravdy. Až pomalu nevím. Za který konec to všechno chytit. Než mi život proklouzne pod rukama. Než se stane něco, po čem bude mnohem a mnohem těžší stát se vyrovnaným člověkem.
________________________________________________________________________________________________________________

2.4. Dopoledne podezřelý stav mánie. Hurá. Konečně zase. Na chvíli. Ten pocit, že miluju život. Je to úlet. Všechno mě baví. Jsem nadšená, ze všech možností, které se mi nabízejí. Ze všeho, co můžu dělat. Těším se na Velikonoce. Chci zkusit péct poprvé mazanec. Zase se rozčilovat, že kraslice nevypadají, jak jsem si představovala. Tři dny volno. Hurá. Celý čas strávený s R. Podivná euforie. A čtyři nové výpůjčky z knihovny. Dvě psychologické. To zase budu chytrá. V práci zbytečné výmysly. Zkazili mi okamžitě náladu. Ale ne na dlouho. Nedám se.
________________________________________________________________________________________________________________
3.4. A zase ta náladovost. Houpačka dolů. Sakra už. Jako obranu jsem rozečetla knihu Nekažte si život maličkostmi. Změnit zaběhlé myšlenkové vzorce, zaběhlé reakce na situace je dennodenní boj se skóre padesát na padesát. Stačí změnit přístup. Stačí změnit úhel pohledu. Vím to. Pracuju na sobě dlouho, je to úmorné. Poslední dva roky intenzivněji. S nejistým výsledkem. Ale alespoň nějaké změny se daří. Vytrvat a nenechat se odradit. Jen úhel pohledu. Jestlipak tu náladovost někdy zkrotím. Odpoledne oslazené s R. nad karamelovým dortíkem. Poslouchání, jak se měl. Měla bych častěji poslouchat než mluvit. Vždy si musím nejdřív postěžovat, abych dokázala naslouchat. Jako kdybych mluvila jen proto, abych ošklivý myšlenky dostala pryč. Mlčela proto, abych hezký uchovala uvnitř. Některý věci zmizí, když se vysloví. Některý se stanou skutečností.
____________________________________________________________________________________________________________________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. (Oli) L. (Oli) | Web | 4. dubna 2012 v 20:27 | Reagovat

:D A nenechali ti tam dvacku místo bundy? A to s tou kočkou.. ještě lepší :D
Mě nepříjde, že bys byla depresivní. Když o tom přemýšlím já, zjístím, že si o mě návštěvnící myslí, že jsem debil a pak ty blogy ruším. No, tentokrát to zkusím beze slov..

2 ven ven | Web | 4. dubna 2012 v 20:54 | Reagovat

hele já nevim, jak se mi to povedlo. nikdy jsem tolik neuběhla. prostě to najednou přišlo. dneska mě bolí nohy ale:)

no a s náladou..., myslím, že to je pud sebezáchovy. několik let sebenelásky, pravděpodobně deprese, sebepoškozování..., tak se nedalo žít (dost často sem taky o otázce zda vůbec žít přemýšlela). černo. pořád jen černo. bezvýchodno. myslim, že pak v nějakým trochu víc došeda období jsem nějak napla síly a začala pracovat na svým mozku. přinutila ho, aby si začal vyjíždět jiný drážky uvažování. a do těch jsem se při jen trochu lepším stavu vracela. dalo to dost práce. hodně mi pomáhaly detaily. jakože..., upínala jsem pozornost k dřív neviděným věcem a viděla v nich smysl, krásu. a pak taky nějakej rozvoj sebe, čtení, vzdělávání se, rozvíjení kompetencí, že sem dělala tábor a byl fakt dobrej a zjistila sem, že sem tam měla roli... různý detaily, který jsem si hodně moc prožívala, vracela se k nim. a ty mi dávaly smysl žití. teď je mi dobře. nemám žádná černa. je to krásný a děkuju za to. a ten způsob nazírání na svět sem si nechala.

3 liebelei liebelei | Web | 4. dubna 2012 v 22:27 | Reagovat

Lehla jsem si do postele, nemůžu spát. Tak si ctu tvuj 'deník'. Nechceš to vydat knižně? Seriously. Chtěla bych toho zažívát tolik jak ty. Výstavy, kluby. Ty ceny věšáků sou hrozný. My to většinou řešíme tak, že nacpem tři bundy do jedné;) S tou absurdnosti si to řekla přesně. A ty rady do zivota... mám jich tolik a občas nevim kde začít. Většinu těch pocitů co popisuješ znám. Je to super číst. Možná teď usnu. A možná budu přemýšlet do půlnoci o tom všem.

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 5. dubna 2012 v 14:20 | Reagovat

Zapracovat na sobě a změnit se je těžší, než měnit ostatní... Vždycky je to těžký a vždycky nejistý... Hlavně pak často stačí jden špatnej krok a všechna "práce" je v tahu a může sezačít od začátku...
Čtyři dohody. Na ty se chystám už dlouho. Teď, když mám i tvé doporučení, si je snad půjčim :D

5 Vera Vera | Web | 5. dubna 2012 v 17:26 | Reagovat

každého baví něco jiného, to fantasy jsem dala jenom tak například, protože k tomu mám asi nejblíž :D
když jsem s psaním začínala já, tak jsem se dostala na 20 stránek a nevěděla jsem jak dál, ale ty všechny nenapsaný stránky mě motivovaly to dokončit...a ten pocit, kdy zavřeš poslední stránku (třeba od deníčku) je úžasný! :D

6 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 5. dubna 2012 v 18:37 | Reagovat

Ano! Zahlédli jsme kousek bludickky!:D Nebo to tu bylo vždycky ta fotka?
Díky za pochvalu:) A o tom milování ve sprše. Doufám, že to není nesplnitelné. Ale je to těžký, když je ti šestnáct, kloudný vztah v nedohlednu a ty to chceš hned teď. Ale jo, někdy se mě to snad splní. Zní to ještě pitoměji než jsem myslela, že to znít bude. Voda je hrozně intimní, teda pro mě.

7 bludickka bludickka | Web | 5. dubna 2012 v 18:46 | Reagovat

[6]: Ta fotka je od včerejška :) A tvé přání určitě není nesplnitelné :)

8 Jezurka Jezurka | Web | 6. dubna 2012 v 12:07 | Reagovat

Zajímavě napsané, četla jsem to jedním dechem! A taky si zavzpomínala na doby, kdy jsem také někdy mívala takové divné stavy po flámu, někdy dokonce i okno! Ale vzpomínky jsou OK!

9 frenekka frenekka | Web | 6. dubna 2012 v 19:28 | Reagovat

S tou Šantou ... taky jsem to těm našim jednou podstrčila :D...hlavu strkali do květináče, rozšířený panenky a jindy nesmělej Škubánek byl pánem celýho světa :)

10 Vendy Vendy | Web | 6. dubna 2012 v 21:10 | Reagovat

Taky mě napadlo, že by to šlo vydat knižně.
Nebo poslat do nějakého časopisu. (Samozřejmě ne Chvilka pro tebe, žejo...)
Tvoje deníčkové útržky jsou totiž nejen popisem událostí, ale i pocity, nálady, střípky myšlenek. Skvěle zpracováno.

11 Lucerna Lucerna | Web | 6. dubna 2012 v 22:59 | Reagovat

Mala si zaujmavy tyzdne :)

12 Vendy Vendy | Web | 8. dubna 2012 v 20:27 | Reagovat

Hezké Velikonoce a pohodu!

13 Arkadina Arkadina | Web | 8. dubna 2012 v 22:26 | Reagovat

„Od pěknýho chlapa to nikdy není obtěžování.“ Drsné. Úsměv vyvolávající. A upřímná bývám také. Zvlášť, když mám potřebu se ospravedlnit nebo naději, že z toho něco vytěžím.
Boží humor je někdy boží, jindy ne tak boží a někdy je bůh na zabití. Má štěstí, že je nesmrtelný.
Telegrafické vyjádření. Minimum popisů okolí. Dobře se to čte.
Doufám, že pan R. koupil alespoň bonbony za statečnost.
Dobrá. Přiznávám, že netuším, co je šanta. A asi se bez toho i obejdu. Neobejdu. Zvýšení plodnosti žen? Bludičko?
No, spíš, že jsi vtipná. Dokážeš psát opravdu dobře. Nevšední postřehy. Stavění zdánlivě nesouvislých věcí k sobě. Přirozená absurdita situací. Minimálně v článcích o vaší maličkosti.
Dobrý způsob jak nemyslet. Vzpomínky dovedou člověka dostat. Na maturitní ples, na kterém jsem nikdy nebyla.
Ať se z občas stane většinou.
Staří přátelé? Důležití. Zvlášť, když si zachovají vlastnosti, které jsme na nich měli rádi.
Chvíle mánie. A přesto si člověk uvědomuje, co za ně zaplatil. A stejně si je užívá. Nejde jinak. Může cokoliv. Jak dopadl mazanec?
Měla bych častěji mluvit. Jsi opravdu dobrá, že se snažíš změnit. Držím ti pěsti.
Potřebuji se naučit psát komentáře. Způsob komentovat odstavce, které zaujmou vede k nesouvislým textům bez hlavy a paty, ale nedovedu komentovat nějak souborně.

14 Someone Invisible Someone Invisible | 10. dubna 2012 v 17:07 | Reagovat

Jo. Ale možná je lepší nedívat se dozadu. Nechci se už dívat, protože si pak budu připadat buď blbě, že sem psala takový pitomosti, nebo blbě, že sem se měla fajn a nebo blbě, že sem se měla blbě a ten pocit zase přejmu...
I když to někdy může bejt zavzpomínání docela pěkný...
Já miluju vyrábění a děsně mě mrzelo, že jsem vajíčka nedělala voskem, ani ničim jinym...
No, tak já mam ve svym okolí buď bratra a jeho kámoše, který se vyžívaj v tom, že to bolí nebo ty, co si pletou malý úzký hajzli, kterejma to bolí i při sebemenší ráně...:D

15 lovitka lovitka | Web | 10. dubna 2012 v 21:36 | Reagovat

Depresivní? Někdo, kdo vlastní zfetovanou kočku, nemůže být depresivní. Upřímný, to bude ono ;)

16 Alisa Alisa | Web | 15. dubna 2012 v 23:01 | Reagovat

Ja si tiež hovorím, že ma čitatelia musia mať za depresiu samú . Väčšinou ma vidia ako veľmi nešťastnú, stratenú existenciu, ktorá je na druhej strane veľmi vyspelá v názoroch . A pritom som väčšinu času veselý človek . Čo vlastne ani inak nejde, pri všetkých tých povinných a nepovinných liekoch sa človek cíti veselo proste vždy . Nehovoriac o tom, že možno mám síce svoje skriktné názory, ale v skutočnosti som decko, ktoré rozjíma nad tých, že ak by sme vypli všetky svetlá, z vesmíru by na jednej polovici možno ani nebol vidieť obrys Zeme . Alebo bol, pretože atmosféra má možno nejakú "auru" . Chodím po dome s lyžičkou v hube a spievam Shook me all night long . Ksichtím sa do zrkadla a pri niektorých pesničkách si predstavujem, že hrám v klipe . Vidím šmýkľavku, hurá na ňu . A vo vani sa hrám na morskú pannu . :D Muhaha . Môj blog ale pôsobí ako klbko nešťastia .
Si inšpiratívna osoba . Milujem tvoje články .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama