16. - 17. TÝDEN

27. dubna 2012 v 10:51 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

17.4. Jak chlápek co se mu minule nepostavil. Sedím a nevydoluju z hlavy ani větu. Článek musím večer odevzdat. Čím hůř to jde, o to víc hůř to jde příště. Pro ten podělanej pocit, že to prostě nepůjde. Sotva jsem dopotila, obdržela jsem korektury. Vše špatně. Cítím se nepochopena. Jako bych musela předělávat i sama sebe. Nevyhovující. Odpor k činnostem, které nic nepřinášejí.
________________________________________________________________________________________________________________

18.4. Už zase se cítím jako stroj. Sakra to už budu mít zase menstruaci? Nebo jsem utahaná z práce? Z nedostatku povzbuzení? Zase mě připadají myšlenky, že žiju jen proto, abych fungovala, jak chtějí druzí. Jak bych měla. Abych plnila nesmyslné úkoly a pak chcípla. Sakra. Příkaz k výplatě udělal šéf na jinej účet. A pak kdo je amatér.
________________________________________________________________________________________________________________

19.4. Celé odpoledne útrpná bolest hlavy. Rozhodnutí, že večer si lehnu a budu odpočívat. Najednou obrovská úleva. Ne fyzická, ale psychická. Chvíle klidu a harmonie. Proč se pořád za něčím honím? Proč se pořád snažím stíhat co nejvíc? Být lepší? Tolik mě to vysává a znemožňuje pociťovat vnitřní klid. Málokdy se mi podaří zastavit. Chtěla bych často. Nejde to. Výjimečně den bez jediné kapky alkoholu. To se musí oslavit.
________________________________________________________________________________________________________________

20.4. O to se teď nestarejte. Včas vám dám instrukce. Tak to jo. To opět vyšlo! A tahat pitomej Persil po jídle tam a zpátky ve mně vyvolává dost vzteku. S R. na večeři. Opět milá v nepravý čas. Nabízet místo u našeho stolu, když už na něj někdo čeká. Nevyplácí se. Číšník byl naštvanej. Večer pivo s L., klukama a Ivou. Tak trochu duchem nepřítomna. Nezúčastněná. Jediné co potěšilo, že kočka na mě čekala v okně dokud nepřijdu. Pár vteřin radostného vítání.
________________________________________________________________________________________________________________

21.4. L. chodí půl hodiny po bytě v podprsence. Když snídáme s R. Přijde mi to nefér. Vztekám se v duchu. Spolehlivý způsob jak mi pravidelně ničit náladu. Večer Osadníci. Hra bezva. Jinak mimo. Zajímaly mě zajímavý příběhy. Ale pohled nepřítomný. Beze slov.
________________________________________________________________________________________________________________

22.4. Předčítala jsem R. z Kašli na to - Uleví se ti. Neulevilo se mi. Chci kašlat na svoje myšlenky. Na ten chaos v hlavě. Nějak se nedaří. Odpoledne pečení. Asi nevypadalo jak mělo. Ale chutnalo! V devět večer v posteli. Jen jsem musela rychle potlačit představu, kolik to obsahuje cukru. Film Katka. Kousek pokračování Katky. Vloupala se mi i do spánku. Mrcha. Že o ní musím napsat. Br. Asi to pustím ségře. Jestli to na ní bude mít odstrašující vliv.
________________________________________________________________________________________________________________

23.4. Po delší době den bez R. Slib, že si udělám sama doma hezký den. Jenže jak se to dělá? Úklid stolu. Chvilka opalování. Masturbace. Trápení kočky. Dortík. Víno. Čtení blogů. Horká vana. Bez účinku. Poslední dny absence radosti. V hlavě žehlení, luxování, nebo naopak snaha o zboření stereotypu. Něco podniknout. Co? A proč zase sama? Tisíc myšlenek o ničem. To mě doopravdy žádná činnost nebaví? A proč některé dny?
________________________________________________________________________________________________________________

24.4. O nic moc jiný den než ostatní. Přesto lepší nálada. Jsem neurotička? Ty nálady jsou občas nezkrotitelný. Teď zrovna celkem slušná. Ani mi nevadilo, že jsme odpoledne strávili v posteli díváním se na pokračování Katky. Jíst přitom dort nebylo zrovna chutný. Taky My děti ze stanice Zoo. Tentokrát bez výčitek. Stejně večer na žehlení došlo.
________________________________________________________________________________________________________________

25.4. Zprávy z domova. Babi na telefonu. Ségra asi propadá. Mámu ten její pořád mlátí. Napsala jsem seznam organizací nabízejících pomoc. Telefonní čísla. Poslala dědovi. Odpověď - uložím až bude potřeba. Až jí zabije? Divný pocity. Z toho, že nemám žádný pocity. Třeba smrtí by to mohlo skončit. Vztek i lítost. Strach ze znovuvstoupení do mého života. Potkala jsem Katku. Tu z filmu. Kousek od práce. Existuje náhoda? Nebo jsou věci přitahovány myšlenkami? Nebo je obojí kravina? Rozhodně netuším, co by tohle mělo být za znamení. Těžko. I. udělal chyby. A zase se nechumelí. Hlavně že umí upozorňovat na chyby druhých. Chce být nejlepší asi. V práci přesčas abych čekala na L. A zrovna řidič skoro dvě hodiny zpoždění. Absurdita? Už zase? Ani se nesměju. Ani se nedivím. Kvůli tomu jsme prošvihly Queens of Everything. Sakra. Novinky od L. Naše rozhovory jsou teď minimální. A nestojí za nic. Jako cizí lidi. Dozvídat se věci, co mě mrzí. O kterých nepřiznám, že mě mrzí. Jsem pomstychtivá. R. je jedinej komu řeknu, čím mě zraňuje. Ostatním to vracím. Nechovám se k lidem tak, jak chci aby se chovali ke mně. Chovám se k nim tak, jak se ke mně chovají. Taková jsem. Zradu nikdy neoplatím dobrem. Neumím a nechci. Cítit se jako blbec nadvakrát. Nemám ráda, když se lidi mění. Když se mění, protože s někým chodí. Když maj najednou názory, který pro ně dřív byly blbost. Když dělaj věci, o kterých tvrdili, že nikdy. Je mi nevolno. Když bližní se stávají někým jiným. Někým nechtěným. Tím, kdo by se bližním možná nestal.
_____________________________________________________________________________________________________________________

26.4. Po třech pivech kocovina? Panebože, ty mi zas dáváš. V rádiu zajimavý rozhovor s malířkou Terezií. Nemohla jsem se odpoutat. Čišel z ní takovej klid a zároveň moudrost. Škoda že vernisáž je v Brně. V parku na slunci. V práci opět jako jednotlivec. Chtěla jsem brečet a opustit místnost tak jak je. Už se nevrátit. Mezi čtvrtou a sedmou. Masakr. Nemám svaly. Ani nervy. Samozřejmě vše nejhorší se sešlo. Čekala jsem to. Řekla jsem si, že dnes se pokusím zvládnout všechny situace s nadhledem. Vybrala jsem si na špatnej den. Nesnáším dělat tolik věcí najednou. Absolutně to narušuje soustředěnost. Možnost žít přítomností.
________________________________________________________________________________________________________________

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 27. dubna 2012 v 18:01 | Reagovat

Taky si připadám jak robot. Dělat to, co chtějí druzí, ale aby to někdo ocenil, to ne. Přednost mají ti roboti, kteří jsou chytří a umějí lést do prdelí.
Někdy si říkám, že si přestanu všechno plánovat, jenže kdybych přestala, tak bych byla pouze robot, který o volnu NIC nedělá, jen spí, leží nebo sedí a přemýšlí a o už by byla katastrofa. Musím něco dělat, i když bez té, která mi odjela. Nikdo ji nanahradí. S nikým nemůžu jen tak jít ven a dělat, co se nám zrovna zachce :(.. a miláček? S tím si nesedíme šichtama.
Je hezké, že tě čičina vítá a čeká na tebe (: Máma nežije s otcem? A ségra žije s mámou? Nevadí, že jsem moc zvědavá?

2 Vendy Vendy | Web | 28. dubna 2012 v 11:47 | Reagovat

Tvé dny jsou nabité činnostmi a událostmi a myšlenkami.
Špatný účet? Nepřeved si šéf výplatu na svůj účet?
Tvé myšlenkové skoky jsou zajímavé. Katka, Osadníci, pečení, čísla SOS, výplata, únava a energie...

3 frenekka frenekka | Web | 28. dubna 2012 v 16:00 | Reagovat

Ty píšeš do novin/časopisu? Můžeš prozradit do jakých/jakého? :-), chtěla bych si přečíst nějaký Tvůj článek.. Jinak Katku taky občas potkávám... Viděla jsem jí asi třikrát na náměstí Rapu. Mje zkušenost - jestli Tvoje sestra experimentuje s fetem, nic takovýho jí nepouštěj. Buď to už dávno viděla, a nebo Ti řekne, že je to hnus ale v hloubi duše jí to bude fascinovat...Tvoje zápisky sou docela depresivní a na to já neumím moc reagovat a ani třeba radit :-(

4 Arkadina Arkadina | Web | 28. dubna 2012 v 17:11 | Reagovat

Odpor k filosofii, která je na nic. Zajímavý příměr na začátku. Nechceš prostě zkusit psát po bludičkovsku? Jen tak to nechat plynout, potom se na to podívat a... Spousta chytrých rad, kterou jsou k ničemu a který je plný internet.
Jak chtějí druzí. Arkadina od Klusa. Tak trochu a částečně. Je amatérismus náboženstvím dnešní doby? A alibismus?
To se musí oslavit. Kdoví čím. Rozhodnutí o odpočinku přináší úlevu. Nebo stres.
„Uděláme si předem maturitní témata.“ - poslední jsme obdrželi dva dny před zkouškou. Číšník nebyl profesionál, když to na něm šlo poznat. Tobě se podařilo ochočit si kočku. Mohla bys být hrda.
Je to podivné. Zda nefér, to nevím. Na jednu stranu, jestli je tam doma, na druhou stravu „mravy“.
Konstatování. Neulevilo se mi. Opravdu dobré. Pro autory knihy povzbudivé. Na vzhledu jídla většinou nezáleží. Jistě, je pěkné, když jídlo i hezky vypadá. Ale jestli dobrá chuť a špatný vzhled nebo špatná chuť a dobrý vzhled? Volba je jasná.
Po týdnu bude den bez pana letce. Nikdo mi neudělá vajíčka k snídani. Jak se dělá hezký den? Dělá se to, na co má čklověk aktuálně chuť. A když chuť mít přestane, tak to přestane dělat. Samota. Někdy vytoužená, někdy proklínaná.
Nemám ráda žehlení. Neumím žehlit a jsem perfekcionistka, takže mě ta nedokonalost točí.
Posledních několik vět z 25. 4. nutí k přemýšlení.
Náboženství - aktivní či pasivní projevy víry ve vyšší moc. Jeden moc pěkný aktivní projev. Kombinace několika činností je zlo. Možnost přeskočit přítomnost a nejbližší budoucnost.

5 bludickka bludickka | Web | 30. dubna 2012 v 19:27 | Reagovat

[1]: souhlas. říkám si, že ta spousta plánů mě ničí, ale když nemám žádné, neudělám nic. Rodiče jsou rozvedený a ségra žije s mámou :)

6 bludickka bludickka | Web | 30. dubna 2012 v 19:29 | Reagovat

[3]: neprozradím :) je to měsíčník o kultuře který vychází zadarmo. Ségra zkušenosti s drogama nemá, takže jsem to myslela spíš jako prevenci. Dokument je větší prevence než film a vyprávění.

7 bludickka bludickka | Web | 30. dubna 2012 v 19:38 | Reagovat

[4]: Nemůžu psát jak chci v tom to spočívá :) Korektura = tohle ne, tohle jinak, a navíc chci tohle :) Je to celé přizpůsobování se.

Kočka není ochočená, jen vyčůraná :) Ale stejně jí mám ráda.

Problém je v tom, že buď mám chuť dělat naprosto všechno, anebo vůbec nic :) Navíc jsem tak zmanipulovaná tím, že bych měla dělat to, co bych dělat měla, že ani nevím, co skutečně dělat chci.

Taky neumím žehlit, ale když bych nevyžehlila tak budu nervozní :) Aspoň se přitom dívám na seriály, který bych si jinak nedovolila jako ztrátu času :D

8 Žan Žan | Web | 30. dubna 2012 v 22:36 | Reagovat

Přesně -.- Chovám se k lidem, jak se chovají oni ke mně, ne tak, jak bych chtěla, aby se ke mně chovali. Protože k čemu to? Byla bych milá a hodná a oni by stejně byli pořád stejní, ne-li horší.
My děti ze stanice ZOO je úžasná kniha... a i skvělý film i přes mojí averzi k němčině.

Děkuji za komentář. Nemůžu to dělat kvůli sobě, protože já přibrat vlastně nechci. Kdyby to po mně nikdo nešel, tak je ze mě nejspíš anorektička. Nebo prostě bych se nesnažila nijak víc jíst. Se mnou je to těžký -.-

9 L. L. | Web | 1. května 2012 v 16:37 | Reagovat

[5]: díky;)

10 Alisa Alisa | Web | 1. května 2012 v 18:02 | Reagovat

Moja sestra chodila celú zimnú dovolenku v plavkách . A to bolo na Bermudách dosť zima, žiadnych tridsať stupňov . Maximálne, čo zvládla bolo dať si úplne miniatúrne tričko bez podprsenky a odvolávala sa na to, že ja ju nenosím tiež . No tak sorry, ale jediný chlap, ak nerátam svojho vtedy asi štvormesačného brata, tam bol môj chlap a pred ním sa snáď môžem premávať aj nahá . Myslela som, že ju skopem a henten sa ešte rozčuľoval, čo sa rozčuľujem .
My deti zo stanice ZOO je vo všeobecnosti preceňovaná kniha . Mňa osobne nudila, také o ničom obkecávanie a koniec . Že si trinásťročné decko pichá heroín ma zase až tak neberie .
Ja milujem dnes, ktoré mám sama pre seba . Nie že by bol zase taký problém dostať chlapa z domu, odkedy sme sa presťahovali z Prahy do Bratislava, lieta hore-dole každý týždeň . Poprípade si odíde na služobku a volá mi to až na druhý deň . :D Zaujímavé, ja s ním teda byť každý deň, zabijem ho . Trpím ponorkovou chorobou pri každom . Keď som bývala ešte s bratom, týždeň s ním a už som sa mu vyhrážala, že mu "odstrihnem vajcia" ak ma nenechá na pokoji . :D Ja rada samotu, som celkom rada, že sa sťahujeme opäť do domu, aby som mala vlastnú izbu ja aj chlap . V byte sa ledva našiel priestor na postele pre jeho deti .
Žehlenie - jediná domáca práca, ktorú má zakázané robiť upratovačka . Ja žehlím rada . Vážne . Všetko ostatné je nad moje sily . Pri našom posadnutí čistotou... Nedokázala by som sama každý deň vysávať, utierať prach a čistiť kúpeľňu . :D Ale žehlenie ma baví . Každú nedeľu . Ešte aj spodné prádlo . Posteľnú bielizeň . Ponožky . Všetko .

11 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 1. května 2012 v 21:47 | Reagovat

Nedávno jsem psala reportáž do školy. Odeslaal jsem jí i otci, aby mi jí zkontroloval. Přišla mi po termínu. Když pominu pravopisné chyby, za který se vážně kopu do prdele, byla celá žlutá (žlutá = oprava)... Žádná moje myšlenka nezůstala mojí. U všeho jen "moc chaotické"...
Žehlení. Nenávidim žehlení. A to moc nežehlim...
S otcem jsem si domluvila schůzku na příští úterý. Tak snad...
No, lenost jsem na placku překonala, ale myslím, že jsem tím vyčerpala výbuchy kreativity pro další rok :D

12 Čerf Čerf | Web | 2. května 2012 v 8:13 | Reagovat

Dost dobrý záznam, má to "šmrnc" a nestačí přečíst, protože se text trošku zahnízdí a nutí popřemýšlet. Díky za to, něco takového není úplně běžné.

13 BF-NiQinKa BF-NiQinKa | 3. května 2012 v 17:04 | Reagovat

Ahoj máš opravdu pěkný blog.Ráda bych Ti nabídla jest-li si nechceš nechat zhodnotit blog!Myslím,že dopadneš velmi dobře! Pokud ano zajdi na BF-celebrity.blog.cz je zde více informací"A omlouvám se za reklamu :)

14 Jane Jane | Web | 4. května 2012 v 14:08 | Reagovat

To je nějaká infekce asi. Bolestvi hlav, únavy a kocoviny po směšném množství alkoholu. Něco pouštěj do vzduchu asi,

15 pavel pavel | Web | 4. května 2012 v 14:57 | Reagovat

S tebou se mu nepostavil a proto ta pozdější masturbace? :D

16 ven-ven ven-ven | 6. května 2012 v 20:31 | Reagovat

Katku jsem taky viděla. Nejdřív ve filmu, ve filmech. Pak jsem byla dvakrát v Praze a dvakrát ji potkala. Vypadala tak hrozně, jak na konci druhýho filmu. A měla s sebou toho samýho psa.
Taková těžká realita, otevřená pusa (moje), dopad, že to tak fakt je.

17 Ivuše Ivuše | E-mail | Web | 7. května 2012 v 7:08 | Reagovat

Už jsem přišla o relativně hodně přátel tím, že přátelství přerostlo 'v něco více'. Vím, že je třeba si dávat pozor, ale pokud se to stane u druhé strany, tak to já těžko ohlídám. Většinou...
Mého přítele už nic takového trápit nemusí - už to není můj přítel. Rozešli jsme se.
Ironie života. Jeden den vychvalujeme, jak je naše 'drahá polovička' báječná a za pár dní vztah skončí... Trochu úsměvné, nemyslíš? :-)

18 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 8. května 2012 v 9:05 | Reagovat

To mám taky ráda, když jsem nemocná a můžu si číst knížky k ekterým se nedostanu celý rok a tak. Ale jenom když je listopad nebo takový pitomý měsíc. Rozhodně ne když začíná být teplo a já chci jezdit na kole a všechny ty letní věci:)

Nesnáším ty dny, kdy jsem tak nějak mimo a chce se mi zalést někam hluboko, chvilku si prostě odpočinoud od všeho od všech. A když se mi to náhodou povede zase mám pocit, že chci něco dělat, ne jenom tak sedět a odpočívat. Nálada na nic. Lidi se mění kvůli lidem, prostě je to tak. Ale nejhorší je, když nad těma věcma ani nepřemýšlí a myslí si je jenom proto, že si je myslím ten druhej.

19 bludickka bludickka | Web | 9. května 2012 v 15:43 | Reagovat

[15]: Neznám to z vlastní zkušenosti :) Jen si dovedu představit ten pocit

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama