18. TÝDEN

10. května 2012 v 14:18 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

27.4. V parku ale s lepší náladou. Výjimečně se mi povedlo začíst se do Na cestě. S R. kamarádama venku na pivku. Fajn pocit. I když před víc lidma většinou nemluvím. Přítomnost holky co o R. stála. Co s ní párkrát někde byl. Ještě nedávno mu volala. Nezvedl jí to. Nevěděl, že tam bude. Kdoví, jestli ona věděla, že tam budu já. Já nevěděla nic. Stejně mi vrtaly hlavou blbosti. A nebyla to příjemná situace.
________________________________________________________________________________________________________________

28.4. Apríles! Klidné mírumilovné opalování a pozorování ostatních. Holky s free hugs cedulí na krku. Chcete obejmout? Určitě. Mám tendence odpovídat určitě, když si nejsem jistá. Nejradši bych se k nim přidala. R. by to asi nevydejchal. Další příště co se nestane. Workshop - výroba bloku. Ta snaha být nejlepší a dokonalá je nechutná. Obzvlášť když se mi nedaří. Pizza. Vodka. Pozorovatel ve mně. Tichý hledač potenciálních kamarádek. Teoreticky. Večer hra na spontánost. To co nechci ale potřebuju. Nabízet a nevědět, jestli chci věnovat. Konečně vcítěná do muziky. Starý Pušky. Minimální šance přijít k úrazu. Jedno jediné strčení a brýle opět na zemi. Modřina na ruce. Bez brejlí nelze najít brejle. Vždy umírám strachem že je někdo rozšlápne. Neznám větší úlevu než že se najdou celé. Nežfaleš jen akusticky. Vylidněno. Stejně jsem poslouchala. I když mám už oposloucháno.
________________________________________________________________________________________________________________

29.4. Chuť na procházku. Chuť na činnosti. Obrovská únava a nevyspání. Den v posteli. Snaha o vytvoření bloku. I to vyžadovalo moc energie. L. s V. u nás. Vztek. Vztek je nejlepší emoce na sex. Vybít se. Slastná úleva. Jakobych udělala dobrej skutek pro dva lidi.
________________________________________________________________________________________________________________

30.4. S L. v parku. Ta radost, že se nečekaně něco děje. Přípravy na čarodejnice. Stánky, děti. L. naříkala jak má dnes nepěknou pleť. A pak přišla s nápadem. Nechat si pomalovat obličej. Přišlo mi to uhozený. Ale spontánní. Takže ano. Ta představa jak sedíme pomalované vedle sebe v práci. Stala se skutečností. Nevím, proč se člověk tak namáhá, aby v něčem vynikal. Stačí si načmárat něco na čelo. Všichni zírají. Někteří projevují zájem neoriginálními dotazy. Snadný způsob jak zaujmout. Až příliš. Langoš, pivo. Slečno, můžu si vás vyfotit? V jakým tisku se asi proslavím? Žonglér z pódia: Všichni do prvních řad. Co ta čarodějnice v poslední řadě, co se otočila zády? Ty pomalovaná. Ty s tima dredama. Pojď taky do první řady. Nikdy neposlouchám. Ale nerada na sobě nechávám pozornost tak dlouho. Tílko s kočkama ve stánku. Pocit, že jsem doma. V tomhle parku. V týhle skorovesnici. Člověk se nezdá tak malinkej. Trochu jako součást něčeho. Ne tak anonymní. Večer bohužel naopak. Na Pankráci v parku. Zbytečná akce pro mě.
________________________________________________________________________________________________________________

1.5. Ráno menstruační bolesti a posmutnělost. Přiměla jsem R. aby se mnou šel na procházku. Neúmyslně - asi svými řečmi o nesmyslnosti života a všeho snažení. Ve Ctěnickém parku spousta slunce a klidu. Vnějšího, ne vnitřního. Naoplátku večer hledání odkazů k bakalářce.
________________________________________________________________________________________________________________

2.5. Zase rozčilená kvůli L. Nesnáším, když něčí prosba začíná: Mám špatnou zprávu. Budeš muset zítra vstát v půl šestý, potřebuju bla bla. Nevzmohla jsem se vztekem na slovo. Tolik mi vadí, když se mnou takhle někdo jedná. Dopolední klasika v parčíku. Neschopnost soustředit se na čtení. Pořád přemýšlím. Jestli je všechno správně. Tohle město, místo, práce. Já. Každodenní život. Jestli by náhodou něco nemělo být jinak. Trochu jinak. Úplně jinak. Jestli mi něco neutíká. Jestli jen nemrhám časem a pak budu litovat. Že jsem měla dělat to a to. Že už je pozdě. A že teď nevím co. Užírá mě to. Asi že nikam nesměřuju. Bezcílnost. Nevím. Ach. Večer s R. na film Vendeta. Docela se mi líbil.
________________________________________________________________________________________________________________

3.5. Buzení L. v šest. Plán že pak budu psát recenzi. Nevyšel. Hnusnej polospánek. Začátek dne nanic. Nedostatek slunce a vaření hermelínové polévky. Trocha snažení nad recenzí. Ke konci dne obrat k lepšímu. I když ti vtipálci mě štvou. Vždycky jsem z nich nervózní. Čekám co zas budou mít za poznámky. Snažím se je vyřídit co nejdřív. Bavím je. Dělat si ze mě legraci. Večer 27,- Kč dýško. Nečekané, protože jsem potřebovala drobný. Chlápek co se ptal na dredy. Po dlouhý době opět někdo. Jestli jsem pořád tak veselá. Překvapilo mě, že jsem veselá. Že si to o mně asi dost lidí myslí. Ty co nečtou můj blog. Ty co neviděj do mý hlavy.
________________________________________________________________________________________________________________

4.5. Majáles. R. tam původně taky chtěl. Prý nejde kvůli mně. Nenutila jsem ho. I když bych nerada, aby se viděl s divoženkou. Nemá jí vůbec rád. Hlavně nemá rád když existuje bez něj. Pravda je taková, že do ní se zamiloval. A to se při třetím setkání chovala fakt hrozně. Všichni chlapi chtějí divoženku. Jsou z ní pryč. Je pro ně jako magnet. A pak postupně začnou toužit po tý normální. Ale R. není stejnej. Doufám. Věřím že on doopravdy chce bludičku. Divoženka už bohužel chodí ven málokdy. Samozřejmě se zastavila na panáka vodky. Na dva. Půl hodina radosti z našeho setkání. Pak zase běžela. Slibovala, že se ještě ukáže. Ale už nepřišla. Možná se někde mihla. Přišla jen únava. Endokrinologická? Alkoholická? Vyřízenost. Úmorná touha najít stánek s pivem zadarmo. Tolik promarněného času. Zase posedlost. Jediné co mě probralo Sto zvířat. Vzpomněla jsem si na Arkadinu, když hrál Klus. A alkohol nefungoval jak měl.
________________________________________________________________________________________________________________

5.5. S R. jsou všechny kocoviny a divný rána o dost lepší. Stačí se přitulit. L. se tentokrát natřásala po bytě s výstřihem a bez podrpdy. Uklidňovala jsem se že odjíždí na týden na dovolenou. Alkoholová nevyspalá únava. Přinutila jsem se ven. S R. na večeři. Na návštěvu za B. Stejně jsem byla trochu nespolečenská. Hrát si hodinou s kočkou a nemluvit. Odvoz autem domů bych brala každej den.
_____________________________________________________________________________________________________________________

6.5. Od rána skvěle naladěná. Chuť být doma a dělat všechno. Vařit. Číst. Zase jsme pekli dortík. Vůbec se mi nechtělo na poradu. Jen si užívat domácí pohodu. Celej den mi bylo nečekaně příjemně. Dočítám Na cestě. Moc mě to nenadchlo. Ale utvrdilo v tom, že skutečně žít se dá jen pomalu. Pomalu a bez zbytečných myšlenek.
__________________________________________________________________________________________________________________________

7.5. Pocity, který jsem snad zažila jen po tvrdým alkoholu. Rozhodla jsem se nepohřbít další ze svých výjimečných ranních. Jala jsem se najít jeden Cafébar. Podle mapky. Hledání bylo kupodivu úspěšné. Jedno pivo a snaha připravit si článek do časáku. Prázdno. Krása. Ráda bývám jediným hostem. Procházení se po centru. Skvělej pocit z toho, že dělám něco nestereotypního. Že nejsem doma. Jako bych konečně jednou žila. Chodila jsem ulicema s úsměvem. S pocitem že vnímám každý nádech. Můžu všechno. Sebrat se a zmizet. Kdykoliv, kamkoliv. Že svět je místo plné úžasných možností. Ten pocit se nedá popsat. Euforie přetrvávající snad dvě hodiny. Tak moc jsem si ji chtěla nechat napořád. Chci to zase cítit. Myslet si, že všechno na světě je krásné. Všechno je nový zážitek. Příležitost. Hra. Aby mě tolik bavilo žít.
________________________________________________________________________________________________________________

8.5. S R. na procházce. Očumování baráků, který bych taky chtěla. Zahrádek nebo spíš pozemků. Imrvére bych se válela v trávě. To by se mi líbilo. Nebo cestování neomezený financema. Nemám ani jedno. Kéž bych někdy měla. Domek. Místo k válení. A válení bez výčitek. Odpoledne salkopunk. Asi to říkal Broňa. Před osmi lety? Kdy jsem ještě neuměla pít rum bez zapití. Kdy Broňa byl jedinej kdo to zpříjemnil salkem. Ráda vzpomínám. R. moje vzpomínky nemusí. Nechtěla bych to vrátit. Jen si to přehrát. Stejně si se mnou sklenku dal. Jednu. Došel rum. V kocovinových deliriech jsem s ním zahýbala asi víc než jsem myslela. Psaní recenze filmu Vendeta za divokého prozpěvování operní melodie se slovy - Je to sračka, je to sračka. Dvouhodinové vybírání červnové dovolené. Než mi R. oznámil že si vlastně v červnu vzít dovolenou nemůže.
_____________________________________________________________________________________________________________________

9.5. Opalování doma pod oknem. Čtení knížky Chci to. Uvolňující. Jen v MHD to čtu nerada. Aby si někdo nemyslel že to chci. Obrázek na knize mluví jasně. Brigádník na výpomoc. Ne že by to kdovíjak pomohlo. Začíná to být masakr pro mou fyzičku.
________________________________________________________________________________________________________________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 11. května 2012 v 16:59 | Reagovat

Znám tyhle euforické pocity, škoda, že trvají tak krátce.

2 Arkadina Arkadina | Web | 14. května 2012 v 15:30 | Reagovat

Škoda, že se Na cestě příliš nelíbí. Naštěstí výhodou je, že každou knihu můžeme svobodně odložit. Nepříjemné situace se dějí.
Zajímavá tendence. Říkat určitě, když si nejsem jistá. Ačkoliv nejspíš by lidem vadilo, když bych to potom zrušila. Perfekcionismus je odporný. A nedá se ho zbavit.
Vztek? Hmm, to by možná chtělo zkusit.
Spontánnost. Nevím, jestli jsem po ní někdy toužila. Ale asi ano. Nicméně nápad se mi líbí. Čarodějnice, nebýt ? Součást něčeho, ne neznámá, ne malinká. Já raději anonymitu velkého davu. Možnost schovat se.
Řeči o nesmyslnosti života dokáží hodně. Třeba vytrhnout šprta z přípravy na maturitu.
Asi nám vždycky něco utíká. To, kdo jsme, je výsledkem našich a cizích voleb. Většinou preferuji, když mi někdo řekne, čemu neuniknu pěkně na rovinu. Žádné vytáčky a postupné vysvětlování, že to bude ještě horší. Že nejen musím něco udělat, ale musím kvůli tomu ještě udělat něco jiného.
Hermelínová polévka? Bude recept? S fotkou? „Ty co neviděj do mý hlavy.“ Nikdo nevidí do jiné hlavy než do své.
Jak se chovala divá žínka při třetím setkání? A jak vlastně při prvním? Sto zvířat je prima. Tedy, alespoň některé jejich texty. Promiň za krátký průlet tvými myšlenkami. Snad jsem příliš neobtěžovala.
Začínám uvažovat, že bych si pořídila kočku. Ale nešlo by to. Přesto by to někdy mohlo být fajn. „Stačí se přitulit.“ Pravda.
Dortík? A fotka opět nic? *obrovská touha použít smutného smajlíka* Vést pomalý život? Zajímavé. Možná rychlý život není k zahození. „Svůj život rychle utratit, nic nezískat, nic neztratit.“
Nerada bývám jediným hostem. Mám dojem, že je otravuji a měla bych rychle odejít. Euforie. Možná to je smysl života. Ta chvíle, kdy je vše možné.
Třeba mít budeš. Nebo si užiješ i cestování omezené. Možná by se dalo válet v trávě. Dát si do bytu místo koberce trávník. Nemusí se luxovat, jen jednou za dva týdny posekat.
Tak se vybere červencová dovolená.
Možná si na tu knihu udělat doma papírový obal. Popřípadě ho ozdobit. Když sis dělala blok.
Líbí se mi saxofon.

3 bludickka bludickka | Web | 16. května 2012 v 23:05 | Reagovat

[2]: Ne že by se mi nelíbila. Dočetla jsem. Byla jsem zvědavá, jak to dopadne. Ale nemám ráda popisky krajin a lidí a vůbec. Jen pocity a myšlenky :)
Je to v situacích, kdy si říkám, že asi ano, ale nepřipadá mi to vhodné, nebo z nějakýho důvodu mi ano přijde jako hloupý slovo a nejsem si vlastně tak úplně jistá. A určitě to pak neruším :)

Spontání nápady vždy nabíjejí energií a jsou to ty nejlepší vzpomínky.

Nerada se cítím neviditelná a zbytečná.

Kvůli Arkadině asi budu muset zavést rubriku recepty s fotkou :) Až si někdy nebudu připadat tak vytížená :D Anebo napsat o seznámení divoženky s R. Nebo o seznamování divoženky s chlapem před R. Shodou okolností taky R. Jsou to samé nepublikované nekalosti :)

Proč by nešla kočička?

Jediný host? Nerada si připadám sama mezi všema. To je tisíckrát horší pocit než být úplně sama.

Dovolená zářijová a znova od začátku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama