20. - 21. TÝDEN

28. května 2012 v 18:02 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

17.5. Ta kočka je čímdál drzejší. Zabrala mi mikinu. Zalehla jí. A nedbala, že se potřebuju na cestu do práce oblíct. Domluvy nezabíraly. Když jsem se jí něžně pokusila sundat, začla sekat a kousat. Pak se o ni vztekle přetahovala. Náhrada v podobě trička jí urazila. Ten tvor nemá žádné vychování.
________________________________________________________________________________________________________________

18.5. Juchů. Volno. Příprava toastů. Poslech rádia. Popíjení vodky se spritem. Vision Days, Apple Juice. Hurá Slobodná Europa - nejlepší. Plexis! Staroušek co se se mnou chtěl vyfotit. Vyklubal se z něj děda Eda. Povídání s L. poslední dobou bez náboje. Potřebuju asi vídat i jiné lidi. Koho? Málo známých. Nebo spíš těch co by se znali. Ke mně. Pak najednou: Anděli, jsi to ty? Tak ráda tě vidím. Bla bla bla bla bla bla. Anděli, dáš mi svoje telefonní číslo? Bože, co se to na mě chytá za lidi? Prostě to platí. Normální člověk si nikdy nezačíná s bláznem. Proto se o mě zajímají divný lidi. Večer meduňkovej čaj s medem. Před spaním. Med je dobrý na kocovinu. Nevím. Nebylo mi nic a pak trochu zle. V noci taky. Jen pocit, že mi je zle. Obvyklý kocovinový pocení. Kdy nemůžu vydržet ve vlastní kůži.
________________________________________________________________________________________________________________

19.5. Ráno jsem se vzmohla dělat toasty. S pivem. Před zastávkou šoky. Viděla jsem důchodce upadnout. Přímo obličejem o chodník. Zamrazilo mě. Obrázek co zůstane před očima zbytek dne. Naštěstí jen odřeniny. Bylo mi ho líto. Džbán. Sama. Opět se opájející pocitem, že nikoho nepotřebuju. Spínací špendlík. E!E. SPS, Totální nasazení. Opět bezpečné místo v první řadě. Bokem. Děda Eda. Zajímavá osoba. Dvě piva s ním a jeho synem Tomášem z Vision Days. A taky Filipem ze SŠ. Páťa se mě pokusil seznámit se svými kamarádkami. Zdrhla jsem jako vždy. Po čase. Asi příliš navyklá dělat si podle svýho. Až příliš neochotná snažit se zalíbit. Kluk co jsem si ho nepamatovala. Loni se prý se mnou fotil. Tak letos zas. Prý naviděnou příští rok? Proč se se mnou lidi chtějí fotit? Přátelskej známej z rodnýho města. Dal mi pivo. Věnovala jsem ho pankáčům před areálem. Stejně jako svou pásku cizí holce. Před devátou mi začalo být trochu smutno. Jen málo.
________________________________________________________________________________________________________________

20.5. Vůbec žádná kocovina? Jakýžto div? Procházka. Park. Dokumenty. Doporučuju. Potraviny, a.s. Byla jsem ráda, že zaujal i R. Mrkněte na youtube. Musela jsem zavírat oči. Ale lepší než je zavírat úplně. Před tím, co se děje. Dokument Tajná společenství. Tak nějak. Trochu konspirační. Ale nevadí. Líbí se mi dokumenty, co chtějí něco říct.
________________________________________________________________________________________________________________

21.5. Ach. Kurs tvůrčího psaní nebude. Ten na kterej jsem se těšila. Nevyhlásili. Jen jiné. Nevím jestli stojí za ty peníze. Za tu námahu. Možná mě budou štvát. Chtěla jsem krátký text. Bavil by mě. Krátké vyjádření pocitů. Situace. Myšlenky. Žádná zbytečná příma řeč. Žádný konstrukce a snahy o naplňování šablon. Ach.
________________________________________________________________________________________________________________

22.5. Jupí. Vyzvednout knížku Nekazte si život maličkostmi. A taky tu se stejnojmennou hrdinkou. Hned na Míráku jsem se s ní usadila. Začla číst o jejím dramatickém osudu. Baví mě. Až na popisy krajin a měst. Obvyklé. Po shlédnutí Potraviny, a.s. jsem pečlivě vybírala co si zakoupím ke svačině.
________________________________________________________________________________________________________________

23.5. Dny s odpolední směnou jsou všechy podobné. I když se semtam liší. Pořady v rádiu. Sluníčko v parku. Líbí se mi to. I když hledám změnu. A zbytečně se snažím stíhat všechno. Nejlíp je mi, když nedělám nic. Na žádnou činnost se nedovedu soustředit. Tolik, kolik bych si přála. S nečinností je to lepší. Nechat se hladit slunečními paprsky. Rozjímat. Jen tak se dovedu soustředit na to, že jsem vlastně šťastná. Drzost se často vyplácí. Ta moje s úsměvem. - Jé, já už to tu sklidila. Vždyť končíte až za minutu. - No jo, nějakou dobu to ale trvá. Počkejte, ještě vám vrátím. - Málem jsem zapomněl. - To byste se mě vyplatil. To byste moh chodit každej den. No a stejně snad přes třicet korun dýško. Kdo to má?
________________________________________________________________________________________________________________

24.5. Možná začínám trpět halucinacema. Nebo sugesce od R. Naproti mně šel celkem sympatickej chlap. Usmíval se. Když jsme se míjeli, něco pronesl. Rozuměla jsem: Jsi krásná. Pak jsme se potkali ještě jednou. O kousek dál, i když šel předtím druhým směrem. Hrabe mi? Pořád se usmíval a zíral na mě. Myslím si to proto, že mi R. každej den říká že jsem krásná? Že už si občas i sama řeknu, že mi to sluší? Nebo cítil tu mou vnitřní spokojenost? Úlet.
________________________________________________________________________________________________________________

25.5. Den jak má být. Nevyspalá protože kočky venku se v noci mrouskaly. Otřesně nahlas. Tiskárna netiskla. Celý dopoledne třikrát inventura. V Bille jsem předkládala opencard. Podruhý do Billy pro zapomenutou vodu. Potřetí pro zapomenutý nanuk. Desetikoruna místo dvacky. Nutila jsem prodavačce peníze před namarkováním. Přesto neutuchající dobrá nálada. Někdy až euforická radost. Teď jsem tady. Nedokážu nic dělat. Jako dítě, když objevuje svět. Nasávat život. Voda, co jsem rozlila po stole. Vytvořila krásnej obrazec. Nedává mi někdo něco do pití? Cesta do Plzně. S A. v parku. Ovocný pivo. Povídání. Tupec co se nám pokoušel nabídnout práci. Tím že nenabízel. Jen se vyptával. Vnucoval. Nakonec ho A. pěkně setřela. Smála jsem se. Celou dobu. Koncert. Starý pušky. Vodka se spritem. Znovupokrvování na chodníku před klubem. Dělej, řízni mě. Nemůžu. Jen škrábat. Skoro jsem zapomněla, jak je to příjemně nepříjemný. Kluk co si na pódiu otíral péro o mikrofon. Svlečenej. Co to znám za lidi? O tom si zrovna myslím, že je v pohodě. Dozvěděla jsem se, že pozitivní na mně je, že jsem magor. Já to říkala. U normálních by tím člověk obdiv nesklidil.
_____________________________________________________________________________________________________________________

26.5. Pražská vodka. Já to věděla. Bolí po ní hlava. Vím, proč fandím Božkovu. Prášek na lačnej žaludek. Hypnotizování kašny a opět dobrá nálada. Až příliš cibulová svačina v pizzerce. Aspoň jsem si poplakala. Náročný boj dostat se domů. Doma sama. Čtení Na vlastní kůži. V posteli. Rychle se do toho začítá. Večer s R. dokoukání Amélie a pak Pravidla moštárny. Poklidnej den.
________________________________________________________________________________________________________________
27.5. Poránu akční. Výlet Drahaňským údolí. Líbilo se mi u Trojského zámečku. V Botanické zahradě. Spoustu různých vjemů. Spousty kilometrů. A večer málo času. A vaření. A mytí nádobí. Po dlouhý době příliv protivný nálady. Otrávená. Co to? S blížící se menstruací se nálady korigujou hůř. Ale povedlo se.
________________________________________________________________________________________________________________

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 28. května 2012 v 19:16 | Reagovat

Doufám, že to nebyl ten děda Eda kterého znám. Nebydlí náhodu takovém mlýně? No asi blbost, dědů Edů je holt hodně. 24.5 se mi líbí. Takový věci se občas dějí, je to zábava a cizí lidi umí strašně zlepšit náladu. Kdy bude další výzva?:)

2 Arkadina Arkadina | Web | 28. května 2012 v 19:21 | Reagovat

Představa bludickky jak stojí, žaluje a ukazuje prstem na proradnou kočku ležící na její mikině. A divíš se jí s tím tričkem? Ty jsi také mermomocí chtěla mikinu. A přitom ona ji měla dřív.
Jak chutná meduňkový čaj? Měla bych ho zkusit. Jo, a blázen si nikdy nezačne s normálním člověkem. Toast, opečený chléb, roztékající se máslo a med.
Proč? Asi je to baví. Nepřizpůsobivost a neochota dělat kompromisy nebo jen svéhlavost? Snad to druhé. Ačkoliv ani první není někdy špatné.
Asi se svět zbláznil nebo si někdo řekl, že jsi byla včera hodná a rozdávala milodary, tak bude k tobě hodný on. Nemám moc ráda konspirace. Mám ráda svět pěkně jednoduchý. Typická zalezlá v ulitě.
Kurz třeba jindy. Nebo podle nějaké knihy?
A co sis nakonec koupila? Že bych se podívala? Já a dokument? Kousek nevypadal špatně.
Drzost se občas vyplácí. Ale být takový není každému vrozené.
A kdyby ho slyšel pan R.? Byl by nadšen? Hrabe? Možná. To už v dnešní době není podstatné. A třeba ne. Třeba se opravdu vrátil, jen aby se znovu pokochal tvou krásou.
Vraždí malé děti nebo mají kočky dlouhou noc? U nás většinou končí rychle. Zdá se ale, že pátek byl vydařený den. A děkuji, na pojem opancard se snažím si už dva týdny vzpomenout.
Vím, proč fandím abstinenství. Jak se líbila Amélie? Na Moštárnu se chystám. Přeci jen je od autora knihy Svět podle Garpa.
Výlety jsou prima. Většinou.

3 bludickka bludickka | Web | 28. května 2012 v 21:06 | Reagovat

[1]: Vím jen že mu je šedesátdevět. A měl by bydlet asi někde na Letný :)Výzva bude až bude trochu klidu a času ji sepsat. Potřebovala bych nejdřív napsat článek do časáku a nějak se k němu nemůžu dokopat :)

4 bludickka bludickka | Web | 28. května 2012 v 21:24 | Reagovat

[2]: Meduňkovej čaj je dobrej. Víc mi chutná třezalkovej, ale ten piju jen v obdobích bez slunce.

Toast je potřený z jedné strany máslem, z druhé kečupem, naplněn kvantami eidamu a cibulí :D

Asi jsem tvrdohlavá a panovačná. A nechce se mi snažit, aby mě měl někdo rád. Zapřádat hovory když mám náladu mlčet.

Představa kursu se mi líbila kvůli stejně naladěným lidem. Ale třeba je to jen naivní představa.

No můžeš klidně mrknout na google jakou knihu se mi povedlo sehnat :)Dokument si pusť.

R. o tomhle milém pánovi, o kterém jsem halucinovala že říká, že jsem krásná, raději neví. Možná že jsem si ho vymyslela. Ale jestli ne, tak ze mě rozhodně oči nespustil. Ať už říkal ve skutečnosti cokoliv :)

Oba filmy se mi líbily :)

5 Vendy Vendy | Web | 28. května 2012 v 22:46 | Reagovat

Potraviny a.s jsem viděla na HBO a je to opravdu pozoruhodný dokument. Od té doby maně přemýšlím, čím se to vlastně cpu. Ten rozdíl mezi bio kuřaty a továrními kuřaty byl děsivý...
Na kocovinu je dobrý silný vývar, slaný kafe s citronem, sůl jako taková nebo minerálka.
A ještě lepší je před pitím se pořádně nadlábnout, nejlépe masovým základem nebo slaninou. Obalí to žaludek a alkohol se vstřebává pomaleji.
Dobré je při pití mlsat slané oříšky. Sůl neutralizuje alkohol.
A vůbec nejlepší je pít tak, aby kocovina nebyla...
(Asi mě s těmi radami pošleš někam, ale zas tak špatné nejsou - a většinou i fungují).
Vidět nějaké neštěstí nebo úraz naživo opravdu zasáhne. Něco jiného je číst o tom, nebo vidět ve zprávách, o filmových úrazech ani nemluvě, ty jsou jasně fiktivní. Ale vidět něco takového živě, dovede pěkně zacloumat.
A čička ti snad odpustí, žes jí podstrčila pouhé sprosté tričko místo bezvadně pohodlné a měkoučké mikyny... :-)

6 Vendy Vendy | Web | 28. května 2012 v 22:51 | Reagovat

Ten výstřelek na koncertu mě zaujal. Drsné! Někteří lidi fakt neznají hranice.
Ještě ke kurzům tvůrčího psaní - však to zkus příště. Můžeš to brát jako trénink - jednou se podaří, podruhé ne - a naopak.
Meduňkový čaj už si vařím asi tři měsíce, ale zatím jen slovně - chci si koupit meduňku v jednom krámku v Brně a ne a ne se tam dostat.
Taky bych si ji mohla koupit jako sazeničku a napěstovat. Potíž je v tom, že když se octnu v nějakém takovém obchodě, nebo na rynku, na meduňku si nevzpomenu a většinou odnesu něco jiného... :-)

7 bludickka bludickka | Web | 29. května 2012 v 7:47 | Reagovat

Vendy: Slaný kafe s citronem slyším prvně :) Ale kafe mi nedělá dobře na žaludek, tak nevím. A maso nejím :) Nejlepší lék na kocovinu je pivo nebo panák :) Jenže nejhorší je kocovina na návštěvě, tam žádnej z léků není. Kord když musím vstát, oblíct se a šup vykonat cestu  desítky kilometrů k domovu.

Já mám meduňkovej čaj sáčkovej - z lékárny. Ale z vlastní výroby by nebyl vůbec špatnej.

8 Čerf Čerf | Web | 29. května 2012 v 8:04 | Reagovat

Zírající obdivovatel tvé krásy je buď pozitivní skutečnost nebo pozitivní halucinace. Důležité je to slůvko "pozitivní"! Jestli je to meduňkou, budu to muset taky zkusit :-).

9 Vendy Vendy | Web | 30. května 2012 v 0:22 | Reagovat

[7]:Na to jsem zapomněla, že maso nejíš. Masový základ bývá opravdu nejlepší prevence. Potom zkus třeba sýr, sýrovou mísu, vajíčka, chleba, okurek.
A oříšky snad můžeš... nebo čipsy.
Nejlepší lék na kocovinu pivo nebo panák? Měla jsem kocovinu asi třikrát (a to festovní) a při pohledu na flašku piva nebo sklenku alkoholu se mi akorát navalilo...
Po jednom takovém předávkování jsem třeba vodku nemohla pít asi tři roky, a to ani s džusem. Drsný zážitek.
Je fakt, že třeba hovězí polévka mi taky nedělala dobře, ale minerálka a slané oříšky jo... a samozřejmě, vyspat se z toho.
(P.S. z kocovin jsem definitivně vyléčena, piju tak, abych byla v náladě a pití mixuju s nealko a prokládám oněmi oříšky. Fakt není o co stát, třeštící hlava a žaludek na vodě, a vlastně prodrbat zbytečně den, protože když je člověku zle, nemůže nic dělat - a to ani se bavit... :-) Jsem holt poučena z krizového vývoje! :-)
Ale každý si tím asi musí projít. Neodsuzuju.
A s kocovinou na návštěvě máš pravdu. Cesta domů, když je člověku nedobře, je opravdu hodně hodně dlouhá a nekonečná...

10 bludickka bludickka | Web | 30. května 2012 v 8:43 | Reagovat

[9]: vyspat se z toho je zásadní problém :) nemám kocovinu že bych byla kdovíjak opilá - jen v náladě. jenže po alkoholu nemůžu spát, takže se druhý den cítím rozlámaná, jak kdyby mě někdo zkopal.

Myslím, že u minerálky jsem nicmoc nepociťovala. Žádnou úlevu :) Ty oříšky někdy zkusím.

Představa alkoholu mi přišla děsivá kdysi. Teď mívám na pivo i chuť :)Jinak jsem aktivní furt, takže když mi je blbě tak to beru jako zasloužený donucený odpočinek, kdy si nevyčítám čtení a sledování blbostí :)

11 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 30. května 2012 v 15:36 | Reagovat

Potraviny a.s. Na to se hodlám taky podívat. Tak asi vím, co budu dělat dneska večer :D
Já taky počítám s tím, že jakoukoliv (skoro) práci vezmu... Ale to je jenom takový jako "už vim, co budu, tak mě nechte!" :D
Já si nakonec lísteček nenapsala, on se ptal sám... Dneska...
Tak já vypadám zranitelně s vlasama, kdybych měla krátký vlasy, vypadám, jako kluk... Takže to jima docela je... Já myslela, když nebudou úplně přírodní, tak (aspoň co vidim, když někoho potkám) něco málo odrůstá. Tak kdybych je už nechtěla, nechat třeba 5 (nebo víc, míň...) odrůst a ošmikat...
Tak já pořád chodim do školy, kde se vši vyskytují poměrně často
(někdo chytí, přenese...to zní jak nemoc, no nic :D)... Ale tak ty šampóny je odpuzujou, tak snad :D

12 L. L. | Web | 30. května 2012 v 23:10 | Reagovat

Dobrý dokument o potravinách, ale budu mít z něho noční můry horší, než kdybych se dívala na horor

13 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 31. května 2012 v 19:41 | Reagovat

Tak jo, na výzvu už se těším:) A tu knížku si určitě přečti, jsem si skoro jistá, že se ti bude líbit.

14 Polly Polly | Web | 2. června 2012 v 23:48 | Reagovat

Presne toto isté poznám smojím psom. Vždy si ľahne na perinu a keď ho chcem postrčiť  tak začne vrčať. :-D

Inak ja teraz čítam knihu Prokletá. Neviem prečo mám rada tie príbehy o zneužívaniu a drogách. Rada také čítam.

Inak. Ehm. Vodku mám rada Finlandia a a 42. Zase som ich toľko nemala. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama