1. Nedramatizovat a nadhled

14. května 2012 v 10:28 |  Pokusování
Takže hurá, první pokusná větička, nebo dokonce celek vět. Přestat brát všechno tolik vážně. Sebe, svůj život. A asi především svá rozhodnutí. Přestat věci tolik dramatizovat. Myslím, že je to základ, aby se člověk mohl posunout někam dál. Alespoň základ pro mě. Zkusím se s tím poprat celý týden, den za dnem a uvidíme, jak se mi to podaří. Pak se rozhodnu, jak dál. Hlavní s čím musím přestat a co mě uvrtává do neustálého stresu a napjetí je tlak myšlenek. Milion myšlenek v hlavě. Tisíc nutkání, co všechno je pro mě důležité a co všechno musím udělat. Přikládám důležitost nesmyslům. Trpím utkvělou představou nedostatku času, přičemž čas beztak naplňuji nepodstatnými věcmi, kterými jsem posedlá. Prostě se na to vykašlat. Poslední dobou mě často bolí žaludek, třebaže vím, že napjetí nikam nevede. Může to být vedlejší účinek léků na štítnou žlázu. Koneckonců je tam uveden vnitřní neklid. A tak bych v podstatě vyjádřila svůj celkový stav. Je potřeba s tím začít akutně něco dělat. Vředy už můžou být otázkou krátkého času.

Takže znovu: Nedramatizovat. Nedělat ze všeho vědu. Brát věci s nadhledem.

Doufám, že mi to umožní přestat se stále za něčím honit. Naivně totiž doufám, že existuje něco, co uvidím, uslyším... a co mě trkne. Pořád se snažím urvat co nejvíc času a vlastně asi všeho. Pořád se stresuju tím, jestli jsem čas využila co nejlíp. Pořád se nutím získávat nové podněty. Ale asi je nejvyšší čas se na to vybodnout a dát svý hlavě chvíli klidu.

Budu ráda, když se ke mně připojíte.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ethnea ethnea | Web | 14. května 2012 v 13:30 | Reagovat

Kez bych tohle umela. Ale existuje tisic a jeden duvod, proc to neni mozne.
(Jeden z tech 1001 je objektivni.) =)

Ale tobe drzim palce.

2 Arkadina Arkadina | Web | 14. května 2012 v 15:50 | Reagovat

Zajímavá myšlenka. Snad se ti povede.
Nedovedu si představit, že bych svůj život nedramatizovala. Kde bych potom vzala pocity? Žít bez nich není nic moc.
Nechat hlavu v klidu spát. Dělat a nepřemýšlet nad tím.
Nadhled. Zajímavá věc. Je vůbec možná?

3 Alisa Alisa | Web | 14. května 2012 v 18:13 | Reagovat

Tak k tomuto sa pridať nemôžem . Ja mám presne opačný problém, teda aspoň podľa ostatných . Úprimne si tiež začínam trochu myslieť, že by mi vážnosť len prospela . Myslím, ja fakt neberiem vážne skoro nič . Heslo, čo ma nezabije, to za to nestojí, sa fakt vyplatí len občas, pretože inak je to dosť napiču . Minimálne včera to napiču bolo, keď sa do mňa pustil otec v kombinácií s najlepšou kamarátkou a mojím vlastných chlapom . Že vraj umriem na nezáujem . Že vraj mi chýba zodpovednosť za svoj život . Človek by sa mal nad niečím zamýšľať . Hlavne, ak má všetky moje diagnózy . Och, áno, že vraj to zľahčujem . No úprimne . Po prvé mám takú povahu . Fakt sa ujala fráza mojej matky alá "svet je gombička" . No a čo, že je všetko nahovno, no a čo, že som taká a taká, no a čo, že pomaly umieram... Whatever, nezáujem . A po druhé . Haha . To si vážne niekto myslí, že sa dá žiť s tým depresívnym "zomieram" ? To proste nejde . Na to ja nie som . Bohužiaľ, toto nezaručuje optimizmus ani šťastie ani spokojnosť . Je to len tupý nezáujem o vlastnú osobu aj ostatných . Zlú náladu a depku to nevylučuje . S tým sa nedá nič robiť, nebrať veci vážne mi nepomáha . A fakt si myslím, že by som sa mala začať brať vážnejšie, pretože čo ja všetko robím a robiť by som nemala, je skutočne už na umretie . Jediné, čo nezvládam je holý fakt, že moji rodičia ma nemajú radi . To áno, to si poviem, že mi nevadí, ale neviem sa cez to preniesť . A vždy keď mám pocit, že som sa preniesla, niečo ma hodí späť . Toto by som chcela vedieť "nebrať vážne" . Pretože inak môj nezáujem dostáva aj také grády, že rozbíjam chlapovi auto . :D

4 Mad Jerk Mad Jerk | Web | 14. května 2012 v 18:51 | Reagovat

S radostí se připojuji. Mám úplně stejný problém. Mám pocit, že mám tak málo času, že nemůžu stihnou vůbec nic, co jsem si naplánovala a začínám stresovat. Ať jde úplně o cokoli. Jo a štve mě to. Bohužel nemám nejmenší tušení, jak to dál řešit..
Můj život je sám o sobě jen samý stres a stres..

5 L. L. | Web | 14. května 2012 v 20:40 | Reagovat

Teď jsi vystihla i mě... :) tak se tedy zapojuju, ale myslím, že už zítra v 5 hodin na to zapomenu a budu v práci řešit každou blbinu

6 znavená. znavená. | Web | 14. května 2012 v 21:35 | Reagovat

Držím ti palce. Já tohle všechno zvládla a uvědomuju si posledních pár měsíců, jak mám skvělej život :)

7 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 15. května 2012 v 19:56 | Reagovat

Popravdě zrovna s tímhle problém nemám. Tak nějak jsem se naučila, že pokud se mi něco stane tak za chvilku už o tom nevím, pokud to není něco opravdu závažného. Pokud s tím nic neudělám, tak to nechám být. Ale je super, že to takhle sem píšeš. Zkusím se zamyslet, jestli to občas taky nedělám špatně a zlepšit to:)

8 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 15. května 2012 v 19:56 | Reagovat

A napiš jak se ti to daří! Bonne chance.

9 L. L. | Web | 15. května 2012 v 21:59 | Reagovat

No.. Tak to dopadlo, jak jsem říkala, málem jsem se v práci rozbulela kvůli jedné chybě, až potom holky mě dostaly do nálady a kroutily nad mým trápením hlavou. Pak jsem si uvědomila, že jsem opravdu "jen člověk". Nevím, jestli jsem vyhořelá, přepracovaná, moc citlivá nebo na mě lezla ta krutá třetí dvanáctka

10 Meggy Meggy | Web | 16. května 2012 v 17:53 | Reagovat

Souhlasím. To mi nedávno říkal jeden kamarád - Ty všechno moc řešíš, neřeš to tak jako já a budeš v klidu. Je pravda, že spousta lidí se za něčím honí, pořádně ani neví za čím a pak zjistí, že se celou dobu vlastně jen hnaly ke vředům v žaludku.
Hodně štěstí v novém pohledu na život, přeju :)

11 lovitka lovitka | Web | 16. května 2012 v 19:31 | Reagovat

Myšlenky jsou zlo. Zvláště pak pokud se jim povede tě převálcovat.

12 pavel pavel | Web | 16. května 2012 v 22:14 | Reagovat

Taky mne začal trápit žaludek po lécích po chřipce. Beru na něj Omeprazol. Třeba ti pomůže.
A k tvému komentáři: Jsem zadanej, ale současně volnej. Věříme si a jsme i tolerantní. Takže kamarádku smím, ale jen na večeři.

13 Jane Jane | Web | 16. května 2012 v 22:29 | Reagovat

To bych chtěla. I když, asi ne. Pak bych to nebyla já. Jednou z mých nejdůležitějších vlastností je, že všechno děsně prožívám, rychle se pro něco nadchnu, rychle mě něco maximálně zklame, a může se jednat i o maličkosti, které pro mě ale mají v tu chvíli největší význam.

14 bludickka bludickka | Web | 16. května 2012 v 23:17 | Reagovat

[2]: Není to žít bez pocitů. Je to přesně takové to - No a co. Stalo se, stalo. Nestane se, nestane se :) Víc se soustředit na radosti než na pitvání nesmyslů.

[3]: asi ten nadhled bude jenom v některé oblasti. jinak by tě přeci nemohl nikdo rozčílit :)

[4]: přesně. takhle si člověk sám sobě zbytečně komplikuje život

[5]: vydrž, je to běh na dlouhou trať :)

[6]: blahopřeju, třeba se od tebe něčemu přiučím

[8]: děkuju, snad zvládnu napsat po týdnu zhodnocení

[10]: přesně, honím se od ničeho k ničemu. a co z toho. jenže vysvětlit to mojí hlavě není jentak.

[11]: nebo pokud jsou protichůdné

15 Zoe (Žan) Zoe (Žan) | Web | 16. května 2012 v 23:37 | Reagovat

Já všechno dramatizuji, až moc prožívám. Vím, že by mi prospělo brát některé věci s nadhledem, ale zrovna mě to moc nejde. Ale snažím se a někdy se to povede, ale jde o to, o co jde.
Každopádně držím palce, aby se ti to povedlo.

16 ven ven | Web | 18. května 2012 v 10:50 | Reagovat

myslim, že člověku může pomoct naučit se všímat si maličkostí. drobnejch krás, co jsou kolem každýho. ony se pak stanou důležitý. drobnosti, na kterejch záleží. hezký místa města, kůra stromu a veget v posteli se psem u filmu. mně to hodně dává venek, potřebuju vzduch a zeleno. ono se to dostane do myšlení a vnímání všeho. myslim, že tohle byla u mě cesta k tomu přestat se stresovat a trápit kravinama. povznesenost a braní věcí tak jak jsou.

jo a k porodu... já si myslím, že správně prožitej (a vedenej) porod není utrpení. vždyť to by lidstvo vymřelo. jenže realita zdí nemocnice a pokynů personálu ti ten prožitek neumožní. nebo jo, s utlumením bolesti chemií. ale přiozeně má být organismus ženské schopen se dostat do takovýho stavu, kde nevnímáš bolest, kde je ten prožitek. a kde můžeš vnímat, co ti tělo říká, kdy máš jak reagovat, v jaké poloze, tmě, svetle, teple být nebo nebýt. nikdo kolem nemůže vědět, co v danou chvíli máš nebo nemáš dělat, v porodnici jedou podle spousty zkušeností z tisíců porodů a maj univerzální mustr na to, co kdy jak má být. a jak se nevejdeš do tabulek, už to řeší.
nicméně důležitá věc, tomu předchází vnímání vlastního těla, čistota, perfektní porozumění vlastním signálům...

17 Honza Honza | 2. září 2013 v 8:02 | Reagovat

Ahoj,
přesně nebrat se/svá rozhodnutí vážně ... jinými slovy dělání věci mimochodem ... bez osobní složky, která věc akorát stěžuje ... poněvadž se do ní vkládá strach. Moc to doporučuji všem, pač se tak už člověk přestane ničit.
Sám jsem se kdysi stresem málem zničil a opravdu mi to za to nestálo! Stojí to za to Vám???

18 Honza Honza | 2. září 2013 v 8:03 | Reagovat

Ten smajlík hore je nějakej divnej :D, člověk dá otazník a vyběhne mu taká potvora :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama