2. Výsledky

18. června 2012 v 14:59 |  Pokusování
Dejme tomu, že tahle výzva byla opravdu těžká. Tak jak jí vnímám já. Nejde o to, že bych byla nějaký snílek nebo snad věčný melancholik. Zabývám se povětšinou dny, které přijdou v nejbližší době. Tj. - plánuju víkend, plánuju večer, plánuju co bude příští týden. Není to o nějakém naivním snění. Jenže i přesto je to jakýsi odklon od právě prožívané reality.

Soustředit se jen a jen na tenhle okamžik. Ten který je právě teď. To vyžaduje opravdu veškerou pozornost a schopnost koncentrace. A se soustředěním jsem měla vždy problém. Tahle výzva tedy pro mě není úplně nejlehčí. Spíše bych řekla, že se mi daleko více nedařilo než dařilo. Ne vždy se dá přemýšlet nad teď. Někdy člověk musí být myšlenkami pořád tak trochu vepředu.

Zkusím věnovat ještě týden téhle snaze. Je pravda, že jsem se asi nesnažila tolik, jak by bylo potřeba. Pořád jsem se nechala rozptylovat nějakými jinými okolnostmi ve většině situací. Jenže tohle není výzva na jeden nebo dva týdny. Dám tomu ještě týden a pak se pokusím rozmotat klubko taháním za jiné nitky.

A co vy? Umíte žít právě teď? Ne, jentak napůl. Ale celou svou osobou, fyzicky a psychicky být přítomni jen v tomhle jednom okamžiku a nikde jinde?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 18. června 2012 v 18:17 | Reagovat

Teď jsem si vzpomněla... čteš S elegancí ježka nakonec? Protože tam v jedné kapitole ta holka vypráví právě o tomhle. O tom sportovci co je jediný z těch všech na hřišti právě tam a ne už někde jinde. Je v pohybu, ale přesto je jaksi v sobě, na místě. A proto je vlastně taky nejlepší. Občas to zkouším, zatím jenom ve sportu a zní to divně, ale pomáhá to. Pravda je, že člověk je potom unavený nejenom fyzicky, ale i psychicky.

2 bludickka bludickka | Web | 18. června 2012 v 18:19 | Reagovat

[1]: Dneska jsem začala, ale přečetla jsem jen první krátkou kapitolku. Zní to dost zajímavě :)

3 Knedla Knedla | Web | 18. června 2012 v 20:25 | Reagovat

Ale to přece není nic zas tak těžkého, je na to spousta dobrých metod: kreslení a malování toho a jen toho, co vidíš, ne toho, co si představuješ, v literatuře se popis viděného se snahou potlačit jakékoliv vlastní pocity, které by mohli realitu zkreslit nazývá... vualá, jak jinak, realismus.. to všechno ale určitě víš, realismus mi nějak nejde pod nos, realita je taková sirová nenápadná a nevypočitatelná potrava, mám raději věci vařené na talíři, ale někdy není zbytí.. a víš, co je nakonec na realitě vůbec nejreálnější? Představ si to: vzduch! Asijské metody dýchání a vnímání jeho proudění do plic jsou nepřekonatelná potěcha pro duši. Ale jak říkám, můj mozek je přemoudřelý debil, pořád potřebuje němou hudbu příběhů s dobrými konci, i když vím (a pro přežití musím vědět), že mají jen pramálo společného s nudnou všedností práce a dne, nebo se skutečným nebezpečím (po kterém netoužím a není zdravé po něm toužit, pokud nemáš nízký adrenalin a netoužíš po něčem jako banjee jumping, přece jenom jištění a podpora..). Dneska jsem koukala na jihokorejský film na Nova Cinema: "Soupeři". Přes přehnané množství lesklých mečů a zpomalených záběrů neuvěřitelný skvělý příběh lásky, té s tím lepším koncem, jestli se dá mluvit takhle o lásce mezi .. Hele, to vydá na článek :-D
Vsadím se, že máš denně víc reálných věcí na práci na to, abys musela šahat po mých "technikách přežití", ale neškodí o nich vědět, takže- kreslení, dýchání, psaní (a to už děláš :-D )

4 bludickka bludickka | Web | 18. června 2012 v 20:35 | Reagovat

[3]: Já se chci ale umět soustředit na věci, které právě dělám, ne dělat věci, na které se dokážu soustředit :) Nejde mi o realismus. Když kreslím tak to neznázorňuje nic. Jde mi o pocit držení tužky v ruce, pohled na barvy, atd. Prostě vnímat to co je teď. Někdy to jde. Klidně v práci. Jenže se těžko dokážu soustředit na jednu jedinou věc.

5 Jane Jane | Web | 18. června 2012 v 20:57 | Reagovat

Ne. Plánuju všechno. Plánuju jak budu bydlet se svýma kamarádama, plánuju co budu dělat o prázdninách, plánuju všechno. Plánování miluju. A zároveň nenávidím, protože bych TAK chtěla neplánovat. Plánování přináší jen zklamání, protože se NIKDY nic nestane tak, jak to naplánuju. Jo, většinou je to lepší, ale stejně!

6 L. L. | Web | 19. června 2012 v 0:27 | Reagovat

Držím palce.
Zrovna dneska jsem pár minut asi dvakrát byla šťastná, protože jsem byla soustředěná na skvělé věci, ale pak jsem si vzpoměla na problémy, co mě čekají a bylo to fuč. Ale těch pár minut stálo za to a celý den rázem byl "delší" :)

7 Vendy Vendy | Web | 19. června 2012 v 22:21 | Reagovat

Jsem zvědava, jak se ti pokus podaří. Některé věci se totiž dají dělat jen chvilkově,myslím, že soustředit se každým momentem na to, co děláš, je opravdu vyčerpávající. Asi to nepůjde zrealizovat naplno, ale můžeš si přidat počet chvil, kdy se skutečně zastavíš nebo budeš přesně vnímat to, co děláš.
Držím palce.

8 Radičik Radičik | E-mail | Web | 21. června 2012 v 13:38 | Reagovat

Vždycky jsem obdivoval lidi, kteří byli do práce zabraní tak, že nevnímali okolí - žili přítomností naprosto dokonale. Já jsem ale dost roztržitý na to, abych to dokázal.Ono, když si člověk něco naplánuje do budoucnost, vyvolává to v něm příjemný pocit.Třeba prázdniny -květen, červen se člověk těší, žije už prázdninama, ale jak přijdou, přítomnost  už nepřináší ten radostný pocit. Tak si myslím, že je dobré možná plánovat a na příjemné věci se těšit. Můžeš vyzkoušet.

9 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 21. června 2012 v 16:49 | Reagovat

[2]: Super, baví mě dělat Burbery reklamu, protože ona si to zaslouží:)

Já děkuju za povzbuzující komentář! Asi tady budu, třeba v srpnu. Budu dělat čtenářák k maturitám podle systému, který se možná za rok zruší. Hlavně piš nějaké zážitky z prázdnin, ty si určitě ráda přečtu... jestli sis teda nechala nějaké volno:)

10 zelenykavalir zelenykavalir | Web | 21. června 2012 v 17:32 | Reagovat

Žít v jednom okamžiku a nikde jinde... Tak třeba na rande s okouzlující ženou, která má duši ze které něco vyzařuje. Snad při vzrušené debatě nebo u napínavého filmu.
V každém případě, když se něco nepodaří, to žiju v jednom okamžiku aniž bych chtěl...
Jak člověk dospěje a postupně ztrácí pohled na svět dětskýma očima, tak se vytrácí i tato schopnost.
Duše je ošlehaná žárem bitev a někdy je obtížné se pro něco pozitivního nadchnout.
Jde hlavně o to nadchout se a pak to jde samo:-)

11 Melisa Melisa | Web | 21. června 2012 v 20:59 | Reagovat

Taky myslím spíš dobře. Nikdy jsem se nepokoušela žít jenom v jednom, přesně tomhle, okamžiku. A je mi jasné, že je to těžké. Budu to muset zkusit.

12 Molly Molly | Web | 23. června 2012 v 19:01 | Reagovat

jsem v minulosti...
anebo ani nejsem ve svým životě, radši se totiž převtěluju do jinýho světa, do jiný reality, takže by se dalo říct, že jsem v pr... pralese například.

13 Meggy Meggy | Web | 23. června 2012 v 21:35 | Reagovat

Bohužel nedokážu moc žít přítomností. Nebo jako jo, ale... Pořád jsem tak napůl v minulosti a hlavně přemýšlím o budoucnosti. Né, že bych si něco plánovala, spíš si tak jako přemýšlím, co by mohlo být fajn, co by se mi líbilo a tak. A ani nevím, jestli tomu pořádně věřím.

14 Marienka Marienka | Web | 27. června 2012 v 21:09 | Reagovat

Su momenty kedy zijem iba v nich. Bohuzial poslednou dobou som sa musela velmi vela zamyslat nad velmi vzdialenou buducnostou a vela momentov mi akosi uniklo. Snad si to cez prazdniny vynahradim.

15 Arkadina Arkadina | Web | 4. července 2012 v 15:09 | Reagovat

Líbí se mi tvé nasazení. A snaha řešit dílčí části, se kterými nejsi spokojená. Asi se nadá žít jen konkrétním teď a musí se trochu existovat i kousek v minulosti a budoucnosti. Otázkou je, co s žitím teď dělá rutina. Jde i o to, užít si ji, nebo je čas, kdy je dovoleno uvažovat dopředu, aby nebylo nutné přemýšlet o  jindy ve chvílích, které je nutné si užít?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama