2. Žít přítomností

4. června 2012 v 10:09 |  Pokusování
Maggie Elm použila slovo výzva. A ono asi sedí nejvíc. Takže je tu další výzva. Výzva, kterou vyzývám sama sebe a snad i někoho dalšího k snaze zlepšit svůj život skrze změnu svého přemýšlení. Mezi ty nejzákladnější způsoby pozitivního myšlení kromě Nebraní všeho příliš vážně podle mě patří Prožívání přítomného okamžiku. Řekla bych, že už je to pojem, který se dnes vyskytuje leckde. Na blozích, ve spoustě článků v časopisech. Skoro v každé knize o štěstí, apod., která se mi v poslední době dostala do ruky. A já souhlasím s tím, že žít přítomností je důležité. Ale nejenom žít přítomností, ale žít i fyzicky a nejen duševně.

Je nás určitě hodně, kteří vlastně v tuhle chvíli jsme někde úplně jinde než tady a teď. Přemýšlíme nad tím, co bylo. Co bude. Co budeme dělat k obědu. Co potřebujeme nakoupit. Nebo o něčem sníme. Jakoby se život odehrával někdy jindy a ne teď. Znám tolik lidí, co v poledne v práci říkají, ať už je večer. Těch, co říkají třeba od středy, ať už je víkend. To neustále těšení se na něco, znamená spoustu nepřítomného a neprožitého času. Jde o to vychutnat si každou činnost. Soustředit se na to, co dělám právě teď. Celou svou osobou. Ne spoléhat se na rutinu a zapnout autopilota. Nějak přežít v zaměstnání. Nějak přežít vykonávání domácích prací. Jde o to se ponořit. Má to i nějaký speciální název. To, když se vám podaří naprosto se koncentrovat na činnost. To, když nevnímáte nic dalšího kolem. Nebudu to hledat. Tohle není nijaké odborné psaní. Ani nic nového. Jsou to moje myšlenky týkající se myšlenek, o kterých jsem četla. Nebo vyvozování mých závěrů, na základě myšlenek, které jsem četla, slyšela, apod.

Jde o to soustředit se na přítomnost v obou rovinách, fyzické i duševní. Vnímat to, co dělám právě teď. Často si všimnu, že sklouzávám k tomu: Teď rychle umejt nádobí, teď rychle udělat tohle a tohle, rychle, aby mi zbyl čas na tohle. Pak stejně čas nezbyde a jsem otrávená. Nebo znáte ty dny, kdy jste měli celý den volno a ani za nic si nemůžete vzpomenout, co jste dělali? Co jste včera večeřeli? Skoro každý den se mi stává, že se sprchuju a nevím, jestli už jsem se namydlila nebo ještě ne. Věřím, že je to tím, že vlastně žijeme tak nějak napůl. Vůbec si neuvědomujeme přítomnost. Tu, která je jen a jen právě v tomhle okamžiku. V dnešním světě jsou tendence všechno zrychlovat. Ale mělo by to být opačně. Zpomalovat. Jiným způsobem se nedá tolik užít života. Jako když se zastavíme a vnímáme otevřenýma očima, sluchem, hmatem, čichem, no zkrátka všemi smysly, to co se nám předkládá. Nesnažit se rychle zbavit toho, do čeho se nám nechce. Ale i to udělat s naprostou pozorností a najít příjemné stránky oné činnosti. Nečekat, až budu mít tohle hotovo, tamto. Žít tady a teď. Není to jen o přemýšlení, i když to je asi základ. Nedělat něco a nemyslet na něco jiného. Zkrátka myslet na to, co dělám. Pořád. Zpříjemněné to je uvědomováním si fyzického těla. Nejsilněji to vnímám třeba když píšu na počítači. Ten příjemnej pocit, kdy prsty jentak zlehka klapou po klávesnici. Ten dotyk. Ten příjemný zvuk.

Je načase žít teď hned. Užívat si všech těch drobností a vnímat všemi smysly ať už třeba jen domnělou krásu kolem sebe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 4. června 2012 v 14:33 | Reagovat

Skvělé myšlenky. Opravdu se potřebujeme zastavit a vnímat to, co děláme. Možná proto nám ten čas tak letí, že některé věci přežíváme a v mysli jsme v budoucnu. Také to tak dělám, tedy to přežívání současných věcí a myslení na potom. Ale někdy to dokážu, vnímat to, co právě dělám a mít pocit, že teď je to právě ono.
Jenže, asi to tak nejde pořád. Asi jde o to, proměnit budoucnost za přítomnost co nejvíce.
Ještě k tomu přeskakování myšlenek do budoucna - znamená to, že to, co děláme, děláme neradi? A dělat musíme. Ne každý dokáže neradostnou činnost dělat s chutí. To už chce opravdovou vůli a ne každý ji má. Ale na spoustě věcí můžeme zapracovat!

2 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 4. června 2012 v 15:28 | Reagovat

Tohle je super 'výzva'. Dobře, budeme tomu tak říkat:)
Sama tohle dělám až neskutečně často. Přežít tenhle den. Jenže ono nejde o to život přežívat, ale žít. Leben und geniessen - žít a užívat. Ale je neskutečně těžké tohle zvládnout. Jestli je to výzva, du do toho. Vlastně tohle říká můj taťka. Nesmíš dělat to, co tě baví. To se ti stejně nikdy nepovede a pak budeš zklamaná. Musíš se naučit mít ráda to, co děláš.
Je to těžký, ale efekt je úžasný, takže go ahead!:)
Na druhou stranu, když o tom tak přemýšlím, je dobré se na něco i těšit. Protože většina věcí na které se těšíme se nestane, ale to těšení je přece jenom hezká věc. I když tohle tvoje myšlenka snad nepopírá.

3 bludickka bludickka | Web | 4. června 2012 v 15:36 | Reagovat

[1]: Asi opravdu spoustu věcí děláme neradi. Kolik lidí má rádo vlastní práci? a v tý tráví nejvíc času. Nebo koho baví učení? Někde jsem četla, že třeba u domácích prací je dobré myslet na výsledek. Nežehlím protože musím - ale protože chci mít krásné nezmačkané příjemné prádlo a aby mi to slušelo :) Například :)

[2]: Těšit se na něco, to se opravdu nepopírá. Ale je to o tom být spokojený i teď a ne čekat, že se nejdřív něco musí stát :)

4 L. L. | Web | 4. června 2012 v 16:30 | Reagovat

Hm..:) To zní lákavě a dobře a jsem zvědavá, jak ti to půjde a možná to zkusím taky :)

5 lovitka lovitka | Web | 4. června 2012 v 16:35 | Reagovat

Trochu mi to zavání Zen Buddhismem :)
Osobně jsem vždy chtěla žít přítomností a když se mi to povedlo, zjistila jsem, že všechno to prožívání je ve skutečnosti neskutečně vyčerpávající... ale možná mi jen unikla ta kapitola o příjemných stránkách nepříjemného :)

6 bludickka bludickka | Web | 4. června 2012 v 16:56 | Reagovat

[5]: Řekla bych, že je to jedna z věcí, na které se shodnou jak západní tak východní filozofie :) Vyčerpávající možná, někdy euforický. Ale totální ponoření se, se mi daří málokdy.

7 qined qined | 4. června 2012 v 19:12 | Reagovat

Naprosto souhlasím s myšlenkou. Třeba, co se týče práce. Ještě před pár lety jsem říkala, že nebudu dělat něco, co mě nebaví. Ale zjistila jsem, že to je dost naivní. Prostě práce patří k životu a když už ji máme (jakoukoli), proč bychom ji měli znechucovat sami sobě. Prostě jí dělat tak, abych věděla, že to není k ničemu. Každý musí mít něco - nejde jen o to, dělat, co ho baví. Na všem se dá najít pozitivní věc.

Ono kolikrát nejde třeba i jen o to prožívat tu věc, kterou právě děláme "naplno" a neříkat si "jen ať už to mám hotový a honem se vrhnout na něco jinýho". Ačkoli to často nečekám, zjišťuju, že u nepříjemných věcí, které mě nebaví, se docela fajn odreaguju, třeba si srovnám myšlenky. Mám pak radost z udělané práce, vyčistím si hlavu a je mi mnohem líp. A přesně, většinou všechno, co dělám, je pro mě nebo pro někoho jiného užitečné.

Ale faktem je, že kolikrát děláme věci ve stresu a spěchu a nad tím je potřeba se zamyslet a zjistit, že to je zbytečné a že to pro nás může být mnohem příjemnější.

8 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 4. června 2012 v 19:52 | Reagovat

Žít tady a teď. Někdy mi to jde. Jde to samo. Obvykle jsem ale daleko od domova a s lidmi, které mám ráda. Dokonce jsem schopná i ten čas zastavit. A neexistuje nic špatnýho... Jenže jsou tu ostatní. Ostatní, kteří na mě pořád spěchají. Chtějí, abych spěchala. A pokud nechci problémy, musím také. Navíc chtějí, abych myslela na budoucnost, naplánovala si jí...
A také je tu minulost. Která mě neustále škrtí víc a víc... A já chci žít tady a teď, jenže někdy to prostě nejde. Snažím se i nesnažím, ale ne... Musela bych vypadnout z domova...
Jo, mluvila jsem s ním o rodině, ale dost věcí jsem mu nestihla říct...
Já bych šla někam sama. Jenže prostě nemůžu... Chvíli to šlo, ale teď... Zase mám bloky a je to nemyslitelné...
A také jsem závislá na matce a na jejím souhlasu. A ten dlouho nebude...

9 helena helena | Web | 5. června 2012 v 10:49 | Reagovat

Jako výzvu to taky vnímám.
Cítím ten dnešní spěch jako úplně něco normálního,jen si musím udělat pořádek ve věcech,které nejsou až tak důležité.
A hlavně se zklidnit,mě to moc pomáhá.
Když nežiju přítomností,tak vlastně ani nežiju.

10 Radičik Radičik | E-mail | Web | 6. června 2012 v 11:58 | Reagovat

Přesně tak, plně souhlasím. Nesmíme se nechat vtáhnout do toho životního kolotoče a nechat si utéct ten prožitek každodenních radostí, které pomalu ani nevnímáme. Dík za inspiraci.

11 Alisa Alisa | Web | 7. června 2012 v 22:07 | Reagovat

Obávam sa, že by dve sme úplne niekde inde . Snáď pretože niektorých ľudí čaká dôchodok a iných nie . Tak . Moje riešenie problémov s vlastnou osobou sa skladá z úplne iných cieľov . Žiť len prítomnosťou som nikdy nechcela, rada si veci plánujem dopredu a pri tom všetkom, čo ešte chcem stihnúť a čo cez deň spravím, by to ani nejako nešlo . A rada si spomeniem na minulosť . A mám totálne v piči, že je to negatívne myslenie . Pozitívne myslenie by ma šťastnejšou neurobilo .

12 Cornelia Cornelia | Web | 8. června 2012 v 15:59 | Reagovat

Samozřejmě plně souhlasím. Nikam nepředbíhat..Ale ani se jen a jen nevracet do minulosti ať byla jakákoliv. Stačí se jen podívat z okna, pokochat se sluncem, mraky, hvězdami... Užívat si vodopád sprchy padající na naše těla. Místo ustáleného přemýšlení nad chvíli, kterou třeba také promarníme..

13 Mad Jerk Mad Jerk | Web | 8. června 2012 v 19:10 | Reagovat

Tohle ale asi patří k životu. Neznám snad ani jednu osobu, která by dokázala žít tady a teď. Všichni žijou minulostí, kterou stejně nezmění a nebo moc plánují dopředu a pak jsou jen zbytečně zklamaní, když to nevýjde. A bohužel, dělám úplně to samý..

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. června 2012 v 18:14 | Reagovat

Jsem pro vyváženost. Vzpomínat na to, co má cenu, mít stále své cíle i sny. Ale umět se těšit z toho, co je teď. Všechny tři stránky mají svůj smysl a když se to dobře namíchá, je to skvělý koktejl. Jen těch dobrých barmanů je pomálu :-)

15 Arkadina Arkadina | Web | 10. června 2012 v 23:13 | Reagovat

Žít tady a teď. Uhm. Ta myšlenka je tak samozřejmá (a toto jsou plané žvásty, protože nevím, co k tomu napsat).
Asi se mne tento problém netýká. Nebo ano, ale já jsem ten možná šťastný a možná nešťastný typ, který to nevnímá. Třeba teď absolutní soustředění na zatím poslední noc v prázdné kuchyni.
Nicméně doufám, že výzvy k něčemu jsou.

16 Vendy Vendy | Web | 11. června 2012 v 21:20 | Reagovat

[14]: Asi nejvýstižněji řečeno.
Správné namíchání koktejlu. To je ono.
Jen rozpoznat správné dávky porcí...to už je kumšt.

17 zelenykavalir zelenykavalir | Web | 29. června 2012 v 12:59 | Reagovat

Také jsem si dřív říkal, ať už je to za mnou, kdyby už byl ten den a tak podobně. Život mě naučil, že se má žít přítomností a nečekat na něco, co možná ani nepříjde. Tak se to tak snažím dělat, ale někdy to prostě nejde. Hlava je zahlcená různými starostmi a přítomnost jako by nebyla. Jako bych se nacházel ve stavu nějakého polospánku.
Na druhou stravnu k životu potřebuju plánování, vytyčit si cíl a jít za ním...
Ta sprcha, to je dobrý příklad, hodně věcí děláme automaticky a ani si je neuvědomujeme.

18 Jirka Jirka | 15. května 2013 v 23:35 | Reagovat

Nemyslím si že dobré je .. žít přítomností ... ptže sám i okolí jsem se s tím setkal .. a vyvodil jsem fakt .. že lidé kteří takto žijí .. mají potlačené emoce ... znamená to .. že z nevěry či jiné špatné věci si nic nedělají neříkám že by neměl člověk brát věci tak jak jsou a užít si každou vteřinu života .. ptže život máme jen jeden .. tyto slova podporuji .. ale každý máme svůj nároz .. svoje myšlení .. ale špatné je že nás v této době hodně ovlivňuje okolí .. myslím že bychom .. měli myslet na svoji budoucnost .. i myslet na minulost ..

19 bludickka bludickka | E-mail | Web | 27. května 2013 v 21:03 | Reagovat

[18]: Jde o to nebýt myšlenkami v minulosti či budoucnosti, ale soustředit se právě na to, co děláš v tuhle chvíli..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama