22. - 23. TÝDEN

11. června 2012 v 10:17 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

28.5. Jaj. Jak jsem si mohla připadat posledních čtrnáct dní šťastná? Nebyl to někdo jinej? Hoďte mi to zase do pití. Ať už to bylo cokoliv. Udržuju si přijatelnou náladu. Už jsem zase trochu protivná. Ani jsem si nevšimla, že ta euforická bublina praskla. Tak zase nafukovat. Kurňa to je úsilí. A večer bez alkoholu. A přitom ho je doma tolik. To chce odvahu. Dát si čaj. A cucání gumovejch dinosaurů. Děsně mě baví mačkat je v ruce.
________________________________________________________________________________________________________________

29.5. Zákazníci jsou vtipálci. Obzvlášť na telefonu. - Bude to znít divně, ale já to s vámi ještě nedělal. Kde vás najdu? Další - No prosím Vás, kde to máte? Další - No, to byla ale rychlovka. Pracuju snad v bordelu? Asi už jsem zblblá z knihy Na vlastní kůži. Po obědě humor přešel. Menstruační křeče. Fuj, prášek. Zrovna když mám ranní. Pizzerka, kde mě štvali. Tím, že si po prášku nemůžu dát pivo? Vším. R. mě uklidnil. A čokoládová terina. Čokoládový něco tří druhů. Malý. Už ale úplně jinde. Za 79. Vernisáž na Chvalským zámku. Málem jsme koupili obraz. R. je komediant. Mě vyčerpává snaha tvářit se inteligentně. Taky se vám líbí ten obraz? Zrovna jsme uvažovali, že by se nám hodil do koupelny. S vážnou tváří. O chvíli později. Tak co budete ho kupovat? No, ještě se chceme domluvit s autorem, jestli nám dá slevu. O chvíli později. Pane Konrád, máte tu zájemce. A bylo po humoru. Aspoň jsem mektala něco s malířem. Hodnotila jeho obraz. Já, která umění nerozumím. A to jsme skoro nic nepili. A nic nesnědli. Bylo nám to blbý. Samý kravaťáci. Ale smála jsem se. Doma opět vybírání dovolené. Poprvé s kočkou na řemínku před barákem. Málem ani to. Byl to nadlidský výkon. A stejně neudělala ani krok. Vnutila jsem R. plán, jak si má rozvrhnout svoje studium. Jsem zvědavá.
________________________________________________________________________________________________________________

30.5. Opět ranní nervozita. Co s dopolednem? Kde budu psát článek? A bude hezky? Doma to nejde. Špekulování. Nakonec v Noně. Se sladkou ale levnou limčou. Vadí mi hledání zástrčky na notebook. Skoro to mám hotový. Horší budou korektury. Ještě chybí nadpisy. Podnadpisy, mezititulky. Věčný opakování slov. Jak mám nahradit slovo kniha?
________________________________________________________________________________________________________________

31.5. Tak to přišlo. Odhalení. Dala jsem A. link na tenhle blok. Slíbila komentáře. Nějak lidem nevěřím. Nejde to. Je až příliš málo těch, co plní své sliby. Vědět, že je někdo, kdo si čte můj deník. Někdo, kdo mě zná. Horší je nevědět, co si o tom myslí. Další nealko večírek s čajem. Tentokrát se mi hůř usínalo. Ale stejně jsem si nelízla. A to mám plnej mrazák alkoholu. Nevzpomínám si roky na třeba celý týden bez alkoholu. To ani nemám v plánu. Ale dva dny v týdnu. I když ne po sobě. Taky dobrý!
________________________________________________________________________________________________________________

1.6. Návrat nové bludičky. Tý spokojenější. I navzdory dopolednímu poklízení. I lehkému poklízení v práci. Noc Kostelů. Víno. Uťapkaný nožičky. Děti soutěžily. - Prosím přijmi toto skromné dývýdýčko o Panně Marii. (Málem jsem se počůrala.) Snad ti bude k užitku. Ty, co jsi nevyhrál. Dám ti své telefonní číslo, přijď ve čtvrtek. I vy ostatní děti. Přijďte. Všem něco dám. A budu mít pro vás překvapení. Těkala jsem očima. Culila jsem se. Jsem jediná, komu tenhle boží slouha připadal úchylnej? S dítětem na Noc Kostelů asi nepůjdu. V buse partička opilé mládeže jedoucí z akce. - Hej, tebe znám z koncertu. Aspoň nějaká popularita. Ráda bych se proslavila i něčím jiným.
________________________________________________________________________________________________________________

2.6. Tentokrát jsem se neovládla. Po zazvonění budíku jsem začala vykřikovat: Néééé. Sakra. Proč? Do hajzlu. Nevyspalá a rozlámaná. S pocity, jako kdyby na mě něco lezlo. Do práce. Posmrkávání. Zima a teplo. Únava. Už skoro tradice že někdo vejde když se chystám zavřít. V sobotu. Skrývaný vztek asi nebyl skryt moc hluboko. I přesto jsem opět dostala nabídku odvozu. Opět jsem odmítla. Tak nabídka kontaktních čoček. Škoda že ne alkoholu. S R. na pizzu. Na pivní festival. Ve dvě odpoledne. Jen ochutnávečky. Přidal se B. s H. Společně na večeři. Dva páry. Divný. Skoro jako rande ve čtyřech. Přišlo mi komický. Od rána s batůžkem na zádech. Bezva pocit. Mám to ráda. Myslím si, že jsem na výletě. Že můj život je v tom batůžku. Že jsem svobodná. Na návštěvě u B. a H. Koukání na film spíš ze slušnosti. Poprvý v životě jsem měla na ruce obtočenýho hada. Půlku. Škrtiče. Ferdu. A olizoval mi ruku. Příjemnej náramek. Já která se štítím hmyzu. I motýlů. R. na něj ani nesáhl. Víc než k lokti jsem ale nedovolila. H. ho hlídala.
________________________________________________________________________________________________________________

3.6. Nemám ráda, když po zaklepání odpovím - Nevkračovat. A nenásleduje klid. Následuje - A můžu se aspoň na něco zeptat? - Naštvaný: Na co? - Můžu si vzít tvoje špagety? To končí všechna romantika. I kdyby to romantika nebyla. Obhlídka bytů, který si nekoupíme. Jen zvenčí. Cukrárnička. Spřádání plánů, do jejichž realizace se nepustíme. Přiměla jsem R. učit se AJ přes počítač. Hráli jsme kostky. Večerní romantika - pustíme si Smashing Pumpkins - skončila na : Nemůžu je najít. Jé, já bych si poslechla System of a down. Kolik vzpomínek a atmosféry se vejde na jedno cdéčko?
________________________________________________________________________________________________________________

4.6. V knihovně. Pro S elegancí ježka. Jako první jsem ale rozečetla Alici v zrcadle. Baví mě příběhy ze života. Třeba cizí blogy. Cizí deníky. Dramata jednotlivců. I ta moje. Když se dívám z dostatečné vzdálenosti.
________________________________________________________________________________________________________________

5.6. Drsný holky rum nezapíjejí. Jsem drsná. Obzvlášť když v půl třetí ráno lovím v mrazáku. Vyvrcholení mizernýho dne. Na nespavost tentokrát nepomůže rum. Ani jiné osvědčené taktiky. Nic nevypne hlavu plnou myšlenek. Po dlouhý době den nanic. Příliš málo energie na snahu o dobrou náladu. Na spontánost kašlu úplně. Půl odpoledne jsem strávila jízdou. V přervaný tramvaji. Hledala klidnej kout. Kde nemusím utratit majlant. Kde budu mít klid. Internet. Ticho. Příjemnou obsluhu. Improvizace se nezdařila. Skončila jsem v narvaným KFC. A četla Alici. O anorexii. A hlavně obsesivně kompulzivní poruše, nebo jak. Lítost při pohledu na babičku jak se klaní vnoučkovi. Sebelítost. Cožpak sis pořád nezvykla? Na poradu časáku dřív. Abych stihla sraz nových redaktorů. Prohlídnout si konkurenci. Ne kolegy. Ale konkurenci. Pořád se o něco rvát. Když nemám tolik sebevědomí jako oni? Chci být suverén. Chci si myslet, že z mýho nápadu bude každej na větvi. Že kam přijdu, tam to spasím. Vlastně nevím co to je. Sebevědomí? Nepochybuju o sobě. Pochybuju o pohledu, kterej na mě vrhá okolí. Jako když vám vaše nápady připadají skvělý. Ale ostatním připadaj ubohý. A to víte, ještě než něco vyslovíte. A chci vlastní domov. Domov. To je místo, kde je klid. To je pocit bezpečí. Pocit jistoty. Místo, kde se nikdo nemotá v kalhotkách a s výstřihem bez podprsenky kolem mýho kluka, když se sprchuju.
_____________________________________________________________________________________________________________________

6.6. Nějaký nervy na pochodu. Štvou mě zákazníci. Cítím z nich aroganci. Krom jednoho. Ráda se směju s někým cizím po telefonu. Štve mě nová redaktorka. Přehnaně angažovaná. Štve mě neschopnost zorganizovat si čas. Moje vlastní. Štve mě, že jsem si nepochutnala na zmrzlině, kterou jsem si koupila jako útěchu. Večer zklidnění. A třezalka. Nechápu proč je na obalu varování. Jak kdyby to byla droga. A na meduňce taky. No a vlastně i máta. Asi budu muset pít zas rum.
________________________________________________________________________________________________________________

7.6. Zprávy z domova rovná se vždy šoky. Ségra ztratila mobil. Co jsme jí koupili k Vánocům. Tím to zdaleka nekončí. Má přítele. Nejsem rasista. Horší že je mu dvacetdva. Jí není ani patnáct. Zná se s lidma, se kterýma není nejlepší se znát. Poznala ho přes někoho z ubytovny. Vyštvat je tam nebylo nejlepším, co jsem udělala. Ale nekradu. A nehodlám nikoho financovat. Tím spíš vlastní "rodinu". Stačilo. Chtějí bydlet spolu. A s mou matkou. A chlapem co jí zmlátil řemenem na psa. Taky zlomil čelist. A nejen to. V jedna plus jedna. Chce nám ho představit - ségra. Prý o mně slyšel. Od společných známých. To se nehodí. Vytahovat minulost. R. to nesnáší. Že jeho květinka vyrostla z bahna. A hlavně má ledacos za sebou. Těžce to nese. A teď ségra. Na začátku propasti. Já byla ale jiná. Ona má vše na háku. Co řekne až ten její bude píchat matku i dceru? Utekla jsem z hororu. Nejvyšší čas. Být tolerantní sestrou není nejjednodušší. Možná ani nejlepší. A příběh bude mít pokračování.
________________________________________________________________________________________________________________

8.6. Pracovat s chlapem má své výhody. Nemusím poslouchat rádio Shit. Můžu poslouchat svůj bandzone výběr. Baví mě to. Povzbuzuje. I když narušuje soustředění. Až budu sama ohulím to. Někdy poránu. Na chvíli. Co si asi myslí zákazníci? O těch textech? Vnímají to? Rozhodně já jsem příjemnější. R. si myslí, že je to dětinský. S kočkou za barákem. Tentokrát to bylo lepší. Večer další dokument o potravinách. Brzy snad přestanu jíst. Potřebuju toho hodně nasát kvůli článku. Teď když je konkurence, musím se snažit být ještě lepší. Pro svůj pocit. Že i když jsou ostatní po všech stranách úspěšnější, já jsem lepší. I když jen pro sebe. Tu snahu nesnáším. Dělá ze všech nepřátele.
_____________________________________________________________________________________________________________________

9.6. Moje plány na víkend jsou neuskutečnitelné. Je jich příliš. Nová hra na mobilu, na které vzniká závislost. Hudba Praha a pivobraní už se nevlezlo. Odbarvování ustřiženejch dredů. Tyčkou od nanuka. Velká výzva na Letný. Lidi, donesený víno. Kapela Poletíme. Moje zoufalá snaha dělat dobré skutky. Málem jsem odvedla cizí dítě. Ve snaze dovést matce to ztracené. R. si ze mě dělal srandu ještě večer. Večeře v restauraci. Příliš dlouhé čekání na stihnutí Hudby Prahy. B. s H. se nepřidali. Bylo mi to líto. A muzea narvaný. Unavená z toho všeho. Přesto jsem se kvůli R. snažila dál trmácet. Aspoň svatá Anežka. Davy. A moje bezbožné vykřikování Manenko Paria!
________________________________________________________________________________________________________________

10.6. Opět hyperaktivita. Alespoň v mysli. Stíha stihnout co nejvíc. Širokej záběr, protiklady. Z dne s policií na bezpeněžní zónu. Laxní kočka v kleci mě děsila. Super drink myslivec s kolou v poměru 1:1. Po poledni. Snaha někomu pomoct. Připravovat. V dešti téměř nulová návštěvnost. Povídat si s malou holčičkou o tom, jak máme rády hrášek. Zvláštní knížka co jsem si odnesla. Rajče v květináči, co mi dala holka co odcházela. Abych ho někam dala. Třeba k sobě domů. To jsem si říkala já. S radostí že mám rajče. Než ho kočka zničí. Nebo vyhrabe. Vypadala jsem angažovaně. Ženě vypadající jako bezdomovkyni jsem pomáhala vybrat čepici. Měla radost. Dala na mou radu. Mě spíš děsila. Vidina mojí matky. Mladý snědší chlapec se mnou nechal obsloužit, když jsem postávala u "stánku" s jídlem. Můžu si vzít chleba? A sýr? A ještě jeden chleba? Malej bude mít radost. Tohle taky můžu? A nandala byste mi na to trochu salátu? To jste dělala vy? Vůbec jsem se necítila jako návštěvník. Spíš jako pořadatel. Psi si hráli. Někdo byl nadšenej z kožený bundy, co jsem tam přinesla. Ulovila jsem poškrábaný CD Plexis. Namoklý. R. přemýšlivej. Zas se bál, že mezi těma je mi líp. Chtěl bych ti mámo má... Že tam je moje místo spíš než u něj. Nechápe, že žádný moje místo neexistuje. A že po nějakým tom panáku mě baví ledacos a ledaskdo. Třeba i svět. Možná i pečení. Barvení čtyřech dredů na zeleno. Klacíkem. Nebo pěti? Až na hroznou únavu. A na L. co se vrátila dřiv než měla. A ihned do kalhotkovýho úboru a šup k nám do kuchyně. Touha utéct neznámo kam. Nerealizovatelná. Skončila pofňukáváním. A neschopností usnout. Ještě intenzivněji potřebuju přítomnost. Kvůli podělanýmu strachu z budoucnosti. Že se točí v nekonečné smyčce s minulostí. Nezbývá než žít teď. Protože každá myšlenka na žití předtím nebo potom může rozjet novou depresi.
________________________________________________________________________________________________________________
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 doDina doDina | Web | 11. června 2012 v 17:45 | Reagovat

"Kolik vzpomínek a atmosféry se vejde na jedno cédéčko?". Téma jak na nudnou středoškolskou úvahu. Ale stejně, ráda sbírám tyhle postřehy. Stejně jako noční rum z mrazáku. Někdo spí v noci, někdo ne. A někdo vůbec. Nakonec, to ticho ve tři ráno neni tak zlý, mám ho mnohem radši, než to vstávací ticho, teda.

2 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 11. června 2012 v 18:29 | Reagovat

Poletíme! Sou super.
Tohle jsem vždycky chtěla, někoho kdo se mnou bude chodit na vážný akce a dělat si z těch lidí okolo blázny. Nicméně chudák autor. DVD o panně Marii? To snad ne:DD
'Kámošce' je šestnáct, příteli dvacetdva. Nesnažím se to chápat, nesnažím se chápat o čem si povídají. Řekla jsem, že jim to sluší. A co je divný, že je to pravda.
Půjčila sis Eleganci? To mě těší:) Taky mě strašně baví číst si něčí deníky, poslouchat něčí příběhy, problémy a jo, občas i ty moje. Život je strašně zajímavej.
Vždyť máš celkem fajn život, keep smile.

3 Knedla Knedla | Web | 11. června 2012 v 19:42 | Reagovat

Ale jdi, nečtu tvůj deník, jen ho zběžně prolétnu, takový dotaz očima: "Jak žiješ? Hmm.. je to dobrý ujde to.. no ne, je to výborný, ty FAKT žiješ!", sama nepíšu, co celý dny dělám, přísámbohu, že musíš mít ocelový prsty a obrovskou paměť, já jsem s obojím na štíru, šetřím si to na komenty :-D :-D
Mít dvojče by nebylo od věci, ale nepřej si někoho úplně stejného, mě poučila epizoda Rimrosvět z Červeného trpaslíka :-D

4 L. L. | Web | 11. června 2012 v 23:27 | Reagovat

Tak pořádně tu euforickou bublinu nafouknout :)
Jo, s klientama bývá sranda.. ale u nás málokdy, spíš jsou k vzteku, poslední dobou.. nabo máme všechny ponorkovou nemoc nebo tak něco..
:D Baťůžky mám taky ráda, hlavně ty malé :))
Jednou jsem měla cirkusátského giga hada přes krk jako šálu :P
(Ne)rodinné vztahy někdy bývají fakt na zabití. Hrozné, co tu píšeš.
Rajče a vše kolem :D ty seš praštěná :))

5 Vendy Vendy | Web | 13. června 2012 v 11:17 | Reagovat

Pestrý týden. Noc kostelů jsem opět proflákla, ale začíná být z toho pěkný každoroční rituál.
Hada škrtiče? Hroznýše?
Prý hadi nejsou slizcí, naopak,jejich kůže je prý suchá. Spíš bych se štítila sáhnout na pavouka, hada bych asi snesla - s největší opatrností.
Euforické nálady od nejvyšší po propad, to taky znám. Říkám si, že je to asi proto, abychom uměli ocenit ty dobré chvilky, když přijdou. Kdyby bylo pořád skvěle, asi bychom to za chvíli nepoznali...

6 Radičik Radičik | E-mail | Web | 13. června 2012 v 22:49 | Reagovat

Teda Ty seš spisovatel, teda spisovatelka.
Jak je možné, že dokážeš z celého dne vytáhnout takové perly a v takovém chvatu je vystihnout? Klobouk dolů před Tvým stylem psaní. Pobavilo mě to.

7 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 14. června 2012 v 15:43 | Reagovat

No jasně, to je přece tak trochu tvůj druhý bod. Žít přítomností. Ale občas se tomu kdyby člověk prostě neubrání..:)

8 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 15. června 2012 v 15:57 | Reagovat

Myšlenka na minulost a budoucnost. Jo, obvykle jsou depresivní. Alespoň moje vždycky. Chtěla bych vymazat svou minulost a budoucnost mě děsí, protože nikdy nevím, co se stane v příští minutě. Můžu si klidně všechno naplánovat a pak se stejně stane něco jiného...
Moje máma je jiná. Ona má trochu problém sama se sebou a dokonce mi i jeden z léčitelů (on dělá i kožaře, tak proto jsem u něj byla) řekl, že dokud si nevyřeší problém moje matka, nikdy se svýho nezbavím, protože to není můj problém, ale její...
Ona se rozhodně neusmála. Zmlátila mě a křičela... Nechápe to. A pak mě označovala za feťáka. Do teď mi nevěří... A s psychologem se to řešilo i s ní, ale ona má pocit, že si teď báječně rozumíme. Ne. Je to pořád stejný...

9 qined qined | 15. června 2012 v 16:31 | Reagovat

Styl psaní je perfektní, žádný zbytečný průpovídky navíc. A přitom je člověku jasný, co mu sděluješ. Baví mě číst mezi řádky :-)
Promluv se ségrou,varuj jí.Udělejte si chvilku při svíčkách a prostě jí vyprávěj - pokud bude chtít poslouchat....

10 bludickka bludickka | Web | 15. června 2012 v 18:36 | Reagovat

[9]: A jak se líbila písnička? E. na žádný povídání není. Natož na svíčky. Má ze všeho srandu. Nezbývá než jí koupit krabičku kondomů a ukázat jí nějaký dokument o potratech :) A stejně to nepomůže :)

11 Čerf Čerf | Web | 16. června 2012 v 0:03 | Reagovat

Tenhle deník má šťávu, která mi místy dost chutná :-).

12 Arkadina Arkadina | Web | 4. července 2012 v 15:05 | Reagovat

Gumoví dinosauři? Ty bych si měla sehnat. Chtělo by to výzkum na téma, kolik procent lidí jí dintíky od hlavy a kolik jich začíná od ocasu. A jestli hlavičku rvou nebo ukusují. Odvaha je důležitá. Odvážnému štěstí přeje.
Dvojsmysly vládnou světu. Člověk se jich očividně nezbaví ani opuštěním středoškolské půdy. Terina. Hmm, na tu jsem se myslím chystala. Kdysi. Teď už ani nevím, jak to vypadá. Zážitek z výstavy moc pěkný. Umění je krásné. Jestli mně nevezmou na školu, tak kvůli tomu, že jsem nevěděla, ve kterém století tvořil Van Gogh (důsledek toho, že o něm máme doma asi patnáct knih, které jsem nikdy nepovažovala za důležité otevřít). Kočka na řemínku? To mohlo být zajímavé. Lepší než malý kapesní psík.
Některá slova se asi nedají nahradit. Mezititulky? Podnadpisy? Nic pro mě. Přehledný text je k ničemu. Čtenář ho jen proletí a zapomene na něj. Ale když musí složitě luštit, tak si ho zapamatuje.
Alkohol v mrazáku? Proč? Neškodí mu to? Večírek s čajem. Určí člověk se zavřenýma očima po ochutnání zelený a černý čaj?
Nejsi jediná. Ale spletité jsou cesty boží. Hlavně pro ateisty. Třeba se proslavíš psaním. Nebo se staneš odbornicí přes umění.
Proč zrovna čoček? Uvažuješ o nich? Had? Já chci taky. Kdyby nebylo tak složité vybudovat slušné terárium.
Spoustu. Spoustu vzpomínek. Asi bych se měla uskrovňovat. Prohlídka domů, kde nebudu bydlet. Raději bych měla přejít na ty byty. Někdy je lepší zamknout a neodpovídat. Mlčet. Oni od těch dveří odejdou.
Alice mi něco říká. Ale jistá si tím nejsem. Příběhy ze života nejsou špatné. Ale musí být dobře napsány. Eleganci ježka jsem si myslím moc neoblíbila. Ale třeba tě zaujme.
A velký holky chcou Javelin. Nacpané dopravní prostředky jsou zlo. Pro mne je horší variantou jen dopravní prostředek s někým, kdo je duševně postižený a občas si něco řekne nebo vyvřískne. Takových lidí se bojím. Pro jejich nevypočitatelnost. Jak si zajistit, aby lidé při přijímačkách neopisovali? Nechat ty, co jdou na jeden obor psát v jedné místnosti. Protože to je potom konkurence. Dvacet nejlepších se dostane. Zbytek má smůlu. Třeba budeš mít domov. A přestaň žárlit a věř R. víc.
I máta? A jéje. Varování na obalu si někdy budu muset přečíst. Přehnaně angažovaná? Jaké má tato nemoc projevy?
A jéje. Ještě, že jsem mladší sestra. Bez zodpovědnosti za tu druhou. Za to, že ji vylili z vysoké. Nejkrásnější růže potřebují hnůj. Hold se s tím nedá nic dělat.
Musím si ten článek přečíst. Sebehodnocení je důležité. Někdy pomáhá, někdy ničí.
Hele, hry. To bych také mohla zkusit. Posledně jsem lítala s křečkem. Ustřižených dredů? Co všechno člověk neudělá? Hlavně, aby ten druhý byl spokojený.
Myslivec s kolou. Někdy jsem opravdu ráda, že nepiju. Povídání s „malými“ lidmi nezvládám. Bojím se, že buď budu mluvit pod jejich mentální úroveň nebo nad ni. Že mě v každém případě budou mít za divnou. „Mám rajče. Zn. dočasně“ Vidina stáří a bezmoci děsí mne. Děsí spousta věcí. Hlavně neznámo.
Někdy mají lidé iracionální obavy, které jim nelze vymluvit. Touha utéct je vždy silná.
Poslední dvě věty jsou zajímavé. Respektive hodně pravdivé.

13 bludickka bludickka | 9. července 2012 v 21:39 | Reagovat

[12]: Neukusuju. Strčím si do pusy celýho dinosaura :)
Tvrdýmu alkoholu mrazák neškodí. Proč by měl? Navíc by se do lednice už nic nevešlo.
S čajem nevím. Možná posléze. Černý mi nedělá moc dobře na žaludek.
Javelin - to jsem si musela vyseznamit :) Čtu asi prvně. Věřím R. ale ne nikomu dalšímu. Už jsem párkrát důvěřovala bezvýhradně a často to byla špatná volba.
Přehnaně angažovaná = do všeho se motá. O všem něco ví, ke všemu se vyjádří. Má spousty nápadů. To vše hned první den. Nepotřebuje se rozkoukat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama