24. - 25. TÝDEN

25. června 2012 v 18:53 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

11.6. Opět jsem vystíhovaná nedostatkem času. Tolik toho chci a stejně nic nezačnu. Nestíháááááám. A asi už to nikdy nedoženu. Jak si to vymazat z hlavy? Že potřebuju udělat věci, který vlastně nepotřebuju udělat. A asi ani nechci. Co mě nutí? Co mě žene? Dílo nového účesu dokonáno. Nevypadá podle mých představ. Na to jsem si ale už v životě celkem zvykla. R. přišíval. Dredy na hlavu. Objednali jsme dovolenou. Třikrát sláva! Pojedeme autobusem. Budu protivná. Rozlámaná. A určitě v tu dobu dostanu menstruaci. Ale pojedem. Další dokument o potravinách. Už vím o čem se mi bude zdát.
________________________________________________________________________________________________________________

12.6. Z napsání článku o potravinách se staly články dva. O bezpeněžní zóně a o barvení dredů. Ten pocit, když něco dopíšete a myslíte si, jak je to skvělý. Ten pocit, kdy to někomu pošlete přečíst a on nereaguje. Ty pocity, zase je moje realita jiná než ta druhých? Pochybování. Stejně pocit dobře odvedené práce.
________________________________________________________________________________________________________________

13.6. Ptala jsem se na radu kouče. Jak zjistit co od života chci. Na radiožurnálu. Už jsem natolik chytrá, že vím vše. Všechny odpovědi už znám. Ale stejně nevím co s tím. Co mě baví? Co mi dodává energii? Při jaké činnosti mám jiskry v očích? A co když žádná není? Potřebovala bych kouče, aby se mnou strávil měsíc v kuse. Jestlipak by něco našel? Možná jsem někdy nějaký touhy měla. A moc rychle zjistila, jak jsou nereálný. Přestala jsem chtít. Abych se nemusela vyrovnávat se zklamáním. Umím ještě zjistit co chci? A jak?
________________________________________________________________________________________________________________

14.6. Dnes byl den plný zážitků. Jak by řekl Krchovský. V mém případě bez ironie. Večírek časáku. Lehká pivní příprava před příchodem. Naštěstí s R. Sama bych se nudila. Sama v davu. Touha všechno vyzkoušet. Jako vždy když se nebojím. Zkoušet tetovat pomeranč. Nechat si udělat na ruku nástřik loga časáku. Ochutnávat pórkovej dort. Zkoušet natáčet na profi kameru. Na cestě domů ubrečená hysterka. Vykřikovala do telefonu, že to do nich napálil na dálnici feťák. Zabil čtyři lidi. Prý se tomu smál. Užuž jsem se chtěla zeptat. Jestli nepotřebuje pomoct. Poslední dobou jsem vůči cizím přehnaně angažovaná. Nakonec to byla jen bláznivá ženská. Který asi šiblo. Někdy si myslím, že nás to čeká všechny.
________________________________________________________________________________________________________________

15.6. Snídaně šampionů. Citronový pivo a půlka čokoládových věnečků. Návštěva N. a I. ze Slovenska. Večer příjezd další N. Po půl roce. Zahlcení informacemi. Kamarádství s výhodami dnes docela frčí. Jsem ráda, že se můžu cítit jako slušná holka. Už.
________________________________________________________________________________________________________________

16.6. S N. v parku, na obědě, na cyklostezce. S R. na festivalu Skrz na skrz. Musím tím zadkem prostě vždy zabrat co nejvíc židlí. Aspoň že ho mám na to dostatečně velkej. Plácání se kolem. Vedro na zemdlení. Pšeničný pivo s pomerančem. Pár krátkejch dokumentů. Celkem zajímavých. Kostel Martin ve zdi. Tak nějak. Rouhala jsem se v něm hraním na mobilu. Závislost na hře se rozjela rychle. Nepředstírala jsem sdílení R. zájmu. Chvíli čtení o reminisenční terapii.Tak nějak. Ty mladý věřící maj asi hezkej život. Jako kočka. Co jí krmíme za plotem. Zbožňuju jak mňouká ale bez zvuku. Jsem škodolibá. Ale je to srandovní. A mňučení mě vytáčí. Kord když ta naše mňučí půl dne. Stejně chci ještě jednu. Možná na tajňáka, jak říkám. Kdyby to zjistil majitel tak za sedmnáct tisíc. Ale to stála ta první. Tak by si aspoň nezáviděli.
________________________________________________________________________________________________________________

17.6. Výborný palačinky k snídani. Od R. s tvaroháčkem a borůvkama. Poslušná holka. Návštěva R. ségry. Oběd u ní a jejího přítele. I s babičkou. Když nechci mluvit, snažím se aspoň "tvářit inteligentně". Tzn.: usmívat se, mít inteligentní výraz, naslouchající. Nic nerozbít, neshodit, něčím neurazit. Docela fajn. Procházka Prokopským údolím. Spousty kilometrů. Prohlížení domečků v Jinonicích. Na které nikdy mít nebudeme. Jak snadno se zbavit iluzí a touhy? Podívat se na nabídku realit. Na tu část s cenama. Pak třeba ještě na výplatní pásku. Nebo výpis z účtu. Stačí klidně jen do peněženky. Prohlídka hřbitova je reálnější. Další návštěva. U R. táty. To vždy stojí za to. Stačí se naladit. Na jeho ostrej humor. Na to, že chodí jen ve slipech. Popíjet víno. Občas si z něj trochu utahovat. Když se rozvaluje, nedívat se tím směrem. Kde něco občas vyčuhuje. Ale do očí. Zvládám to na úrovni. Líp než oběd u ségry. Protože můžu plácat kraviny a nesetkávat s pohledem, o kterém se budu sebestředně domnívat, že znamená: Ty jsi ale hloupá. Protože vím, že je to provokatér. Že rád šokuje a pobuřuje. Možná někde za nehty kousek toho taky mám. A mají tři kočky. Takže půlku večera honím kočky. Nebo o nich mluvím. V lehké opilosti jsem dala příslib. Že s nima pojedem na chatu. V opilosti mně každej nápad připadá dobrej. Snažím se sliby plnit. Takže stačí mě opít a něco si přát. A pak mi to připomenout. Ráda dělám, že si to nepamatuju.
________________________________________________________________________________________________________________

18.6. Alergologie. Klasika. Sto let čekání, i když nikdo není uvnitř. Zase jsem zapomněla, že za jak se máte a pohled do krku se platí třicet korun. Recepty. I když žádná alegie není vyloženě prokázaná. Prý mám čepy na mandlích. Ale vypadají klidně. Zatím není nutné podnikat žádné kroky. Cože? Každej by se ve mně chtěl hrabat. Čepy, to mi nikdo neřek. Ještě. Slyším to prvně. Zatím se bráním nutkání vyhledávat to na internetu. To bych si zase mohla myslet, že na to umřu. Na korektury kniha Kašlu na to (přesněji Seru na to) funguje. S tímhle heslem jsem schopná opravit článek v daleko kratším časovém úseku.
________________________________________________________________________________________________________________

19.6. Po asi půl roce k doktorce kvůli bradavici. Na ruce. Udržela jsem klid. Představa vypalování. Vyřezávání. Sestra mi neseděla. Doktorka se zdála příjemně trhlá. Ale pořád je to doktorka. Recepty na mastičky. Tisíc instrukcí, jak bradavici kurýrovat. Jak masti nanášet, seškrabávat, atd. Nemá to přijít do kontaktu s jídlem. Mám to mít nanešené dvacetčtyři hodin denně. Jak budu jíst? Jak to aplikovat jsem zapomněla ihned. To bude zase legrace. Večer s L. zdrchaný z práce na pivo. Nad očekávání dobré. Z dvou piv být v náladě? Je poznat že semtam abstinuju. Nebo se šidím ovocným pivem. Opět téma Zéland. Mám se pak cítit jako houby dobrodruh? Jako nudná patrona? Jako člověk bez cíle? Zavedla jsem řeč na stěhování. Jak to asi dopadne?
_____________________________________________________________________________________________________________________

20.6. Dopoledne na výlet. Skoro výlet. Podívat se s L. na zahrádku, co si hodlá pronajmout nebo koupit. Plot jsem nepřelezla. Kvůli dlouhý sukni. A blbejm botám. A nevěděla jsem to dopředu. A taky jsem asi slušná. Spíš bojácná. Hecovala jsem se asi deset minut. A stejně jsem si odřela koleno. V práci zase masakr. Náhodou jsem se dočetla opět nepříjemné info o autoimunitním zánětu. Neznáte někdo doktora celostní medicíny? Krom Šavlíka a Hnízdila? Nebo dobrýho homeopata? Možná by stačilo nechtít stihnout všechno. Bohužel to po mně ale každej vyžaduje. Včetně mě. Zase jsem se vrátila k Uzdrav své tělo. - Chci se zbavit myšlenkových návyků, které vytvořily tento můj zdravotní stav. Představuju ve svém životě sílu a autoritu. Mohu být sám sebou. Postupuji dopředu přes svá stará omezení. Svobodně a tvořivě se vyjadřuji. A taky léčba láskou. Hluboko uvnitř mě je studnice lásky. Láska vyplňuje moji mysl, srdce, tělo. Lásku vyzařuji a mnohonásobně se ke mně zase vrací. Mám se rád a proto se láskyplně starám o své tělo. Dodávám mu živiny, ... a ono mi to oplácí svým kypícím zdravím,.... Už to znám napůl zpaměti.
________________________________________________________________________________________________________________

21.6. Poslední dobou je to s dýškama špatný. Pro povzbuzení můj bandzone výběr. Nevěřila bych, že při Vězení od ČP dostanu devět korun. Na poslední chvíli. Asi se zákazníkovi líbilo pořvávání do ticha - To je mýtus společnosti je to jako vězení, starat se jen o žrádlo a o stupidní bydlení. Haha, už je to dávno. Co jsem byla pankáč. Vlastně nikdy. Spíš mezi pankáčema. Stejně to miluju. Jedna z mála energií co z tohohle světa čerpám. Všechno ostatní mi ji bere. Nikdy by se mi nesnilo, že v práci budu moct poslouchat punk. Třikrát hurá. Uspěla jsem v životě. Před spaním korektury nových redaktorek. Samou radostí jsem nemohla usnout. Jsem mrcha. Radost, že se můžu srovnávat s holkou, co vyrostla v uměleckém prostředí. Já, která znám odmala jen to hospodský. Že její korektura je ještě větší mazec než moje. Přeju jí to. Ano, jsem závistivá mrcha. Která se tajně povyšuje. Nad ty úspěšné. Hlavně sebevědomé z úžasných rodin. Mrcha, která narozdíl od jinejch nedostala nic v životě zadarmo. Za každým malým úspěchem stojí kvanta práce. A snahy o sebedisciplínu.
________________________________________________________________________________________________________________

22.6. United Islands. Nejdřív sama. Pak s R., s M. Se ségrou. Máma bydlí v garáži. Pořád s tamtím. Začátek příběhu. Skončil na Letný. Nigthwork. Víc ségru zajímalo téma sex. Pocity z vlastního těla. Antikoncepce. Otázky, co mě děsily. Já myslela, že kondom musím použít jen poprvé. To jako pokaždý? H. ho prý měl jednou a už ho nechce. Vy ho používáte? Máma ne. Pilulky mě nechrání před pohlavníma nemocema? Když by mi to dělal do zadku tak taky potřebuju kondom? Málem jsem se zadusila vínem. Fajn prima upřímnej rozhovor. Kdyby to byla kámoška. Kdybych nemusel být za mravokárce. Doporučovat. Kázat vodu, když sama jsem se kolikrát brutálně opila. Nejsem dobrej příklad a přetvařovat se v něj mě nebaví. Ještě snad budu kupovat ségře antikoncepci. Tak teda nevim. Všechny řešení se mi nelíbí.
_____________________________________________________________________________________________________________________

23.6. Jídlo podle nového receptu chutnalo. Nabídka od M. Vyrazit se koupat. Pro mě spíš posedávat u jezera. Narvanýho lidma ze všech stran kolem. Jeho způsob seznamování se. Každej víkend nová holka z Badoo. Tentokrát dvě kámošky. První co mě napadlo: Vypadat takhle, první rande na koupáku si určitě nedávám. Ale byli docela normální. Moc jsem nemluvila. Neměla jsem chuť se namáhat. Stejně je už neuvidím. M. si kupodivu víc všímal mých pih. Než obrovskejch prsou co tý jedný pořád přetejkaly z podprsenky. To fascinovalo mě. Ač nechci, oči tam sklouzávají samy. A co teprve na nudistické pláži. Při náhodné procházce. Pořád jsem zakopávala. Každýmu chlapovi zírala do oněch míst. A potichu před R. hodnotila. Tolik piňďourů pohromadě jsem nikdy neviděla. V metru bezdomovkyně co hystericky brečela, když jsme jí nedali peníze. Děsí mě takový lidi. Večer United Islands. Rum s kolou. Jen troška. O children. Stojí za poslech. Moc se mi líbily.
________________________________________________________________________________________________________________

24.6. Plánování červencovýho volna. Další den s hudbou. Sto zvířat na Letný s R. Rum s kolou. To je kombinace magickýho opileckýho štěstí. Existuje lepší pocit než mít tvrdej alkohol v krvi a poslouchat dobrou muziku? Intenzivnější pocity štěstí jindy nemívám. Akorát mi chybí nějaká kamarádka. Třeba A. Mám ráda inteligentní lidi. S kouzlem osobnosti. Dovedla bych si tam představit i Arkadinu. Maggie Elm. Someone Invisible. Třeba někdy. Náhodou.
________________________________________________________________________________________________________________

chcípneme v továrnách, nepudem do nebe
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 26. června 2012 v 15:52 | Reagovat

Tvé články mě hrozně baví, vždycky k nim něco napíšu, ale pak to zní divně a tak to (ne)smažu. Tak teď nepíšu nic

2 lovitka lovitka | Web | 27. června 2012 v 22:12 | Reagovat

Gratuluji. Snad osmkrát jsem si při čtení článku poslechla o Kunínské rýži, než mě to vyrušilo. Tvůj život mi přijde nesmírně zajímavý a celkem mě mrzí, že tě tak nějak nenaplňuje (což mi vyplývá z meziřádků, pokud tomu tak není, tak nic).
Den plný zážitků musel být skvělý.
Bradavice jsou svině.
Jsem ráda, že nemám mladší sestru. Podobné rozhovory bych asi nedala. A hříšníci mají k mravokárcům mnohem blíže, než ti nevinní. Na rozdíl od nich si totiž do poslední kapky užili hysterii při zpoždění menstruace a probuzení vedle neznámého, tudíž mají opravdu dobrý důvod od toho další lidi odrazovat.

3 Alisa Alisa | Web | 27. června 2012 v 22:36 | Reagovat

Ja lekárov už len flegmaticky . Nový výraz ? Nezaujíma ma to . Vážne ma to nezaujíma, nech si hovoria .
Tvoja sestra má koľko rokov ? Päť ? Pretože na ten kondóm len v prvú noc sa ma pýtala moja sesternica, čo akurát končí prvý ročník na základne .
Horšie je, keď od teba takéto debaty vyžaduje nevlastná dcéra . Nie som na to stavaná . O morálke kázať nemôžem . To fakt nejde .

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 28. června 2012 v 9:13 | Reagovat

Na rakve už stejně taky brzo nebude, protože hřebíky a prkna podražej na tolik, že se budem radši házet v pytlích do děr v zemi. Ale i to možná bude příliš drahý...
Já bych chtěla jít někam za hudbou. I když teď, co jsem se stala ve svý třídě téměř přes noc z nějakého nevysvětlitelného důvodu skoro populární, nemám nouzi o doprovod, ale spíš o povolení. Měla jsem obrovský problém se jen dostat na naší školní akademii... A to končila v devět a mám to místo jen 4 zastávky od domu...A byli tam téměř všichni profesoři...
Moje matka antikoncepci odmítá. Pro mě taky. Já si zvykle se o tomhle nebavit. Maximálně občas s kamarádkami a občas toto téma nakousne moje starší sestřenice, protože jí trochu znepokojuje, že se o tom s matkou vůbec nebavíme...
Jednou jsem měla bradavice. Z bazénu. Teď už kolik let ne. Naštěstí.
Na alergologii (současně imunologii a homeopatii) chodím taky. Je to dobrá doktorka.

5 A. A. | Web | 28. června 2012 v 14:48 | Reagovat

Hrozně mě chytly Tvé články :-)

6 Knedla Knedla | Web | 28. června 2012 v 20:43 | Reagovat

Tedy, nemůžu říct, že bych měla stejně hrozný život jako ty, ale ze své hravé hlavy (ta si se mnou hraje pořád, i když o to vůbec nestojím) vím, že jako lidi máme tendenci si problémy přímo hledat a dokonce záměrně vytvářet, když máme pocit, že je "nějak moc velkej klid". Jen relaxuj. Spřízněně jsi mi připoměla knihu Čaroděj Belgarat, ten se taky učil nejdřív tím, že deset let studoval na příkaz mistra jeden kamínek. No, pro něj to ovšem byla velmi krátká doba, žil několik set let :-D Ne že bych vlastně celou dobu dělala něco jiného, jenom nemám tak důkladnou pozornost, tak se k těm kamínkům nějak na přeskáčku vracím.. mám jich doma sbírku, nejlepší suvenýry z nejhezčích míst po celé republice a nějaké i mimo ni, pokaždé jako bych je viděla poprvé. Místo láskyplných metod bych doporučila ty japonské, pro ně je všechno důležitým životním rituálem. :-)

7 Radičik Radičik | E-mail | Web | 29. června 2012 v 14:15 | Reagovat

Máš velice bohatý vnitřní život a když své pocity a zážitky ještě dokážeš tak mistrně převést na papír (resp.do blogu), je to poučné i pro nás čtenáře. Super styl psaní-obdivuju Tvůj um.
PS. za jak se máte a pohled do krku by se mělo naopak platit Tobě, jestli se nepletu.

8 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 29. června 2012 v 15:24 | Reagovat

Když člověk hledá odpověď na nějakou otázku na internetu a v časopisech tak dlouho, že mu potom všechny ty rady příjdou neskutečně stupidní. A přesto ví, že je to pravda, že to asi funguje, jenom... jenom to nejde. Jaksi. Zrovna teď a tady.
Chtěla bych kočku. Nebo psa. Prostě cokoliv! Koupila sis kočku za sedmnáct tisíc? Jeden můj spolužák nedno rozdával tři koťátka. Bohužel u nás je nikdo nechtěl (kromě mě).
Buď ráda, že nemáš v životě nic zadarmo. I když zrovna ty to asi ocenit dokážeš. Donutilo mě to přemýšlet o tom, co mám v životě zadarmo. A jestli se mě vlastně někdo ptal, jestli to chcu.
Stejná otázka: kolik je ségře? Z minulých vyprávění jsem měla pocit, že tak sedmnáct. Divný, nikdy jsem se na takovýhle věci nikoho neptala. Asi to ani neumím.
Ráda bych tě někdy potkala. V davu a náhodou s dobrou muzikou jako sountrack. Hmm.

9 bludickka bludickka | Web | 29. června 2012 v 18:10 | Reagovat

Ségře bude v říjnu patnáct. Kočka nestála sedmnáct tisíc :) To jsem dala za to, že vypadla z okna :) Za záchranu jejích dalších osmi životů a hlavně zadní nožičky.

10 bludickka bludickka | Web | 30. června 2012 v 9:55 | Reagovat

[1]: Nemaž a vkládej, ať už to má být cokoliv :)

[2]:Bradavice mě začaly bavit, protože se hojí a baví mě se v tom šťourat :)

[6]: Japonské? Nějaký odkaz. Vím jen o čajovém. O to jde, udělat rituál ze všeho. Moc mi to ale nejde.

[7]: Dívání do krku mi vadí. A při jak se máte se nemůžu rozhodnout, jestli dobře nebo blbě :)

11 Arkadina Arkadina | Web | 4. července 2012 v 16:24 | Reagovat

Vystíhovaná bylo speciální slovo nebo jen překlep? Nějak nejsem schopná to definovat. Nevím, jak to vymazat. Snad otřes mozku by mohl pomoci. Jak nakonec účes vypadá? Přišívání dredů? Nějak nechápu. Gratuluji k úspěšné objednávce. Autobus není tak zlý. Člověk si alespoň příjezd užije mnohem víc, než když přiletí. Natáhne rozlámané nohy, nasaje jiný vzduch a jen tak chvíli stojí. Žádný stres jako na letišti. Kufry, pásy, pasy, východy, další doprava. Navíc si člověk může nachystat vhodné jídlo. A žádná prohlídka. A žádné houpání jako na moři.
Věř svým pocitům. Určitě to bylo dobré. Zajímavá transformace článku.
Možná by člověk neměl zjišťovat, co chce, ale to, co nechce. A potom si jen říci, jak se tomu vyhnout. Nebo začne toužit po pravém opaku.
Krchovský? Od něj jsem četla jednu sbírku. Dvě nebo tři básně se mi líbily. Ta jídla zní zajímavě a tetování pomeranče, nejsou podrobnosti? Ten závěrečný zážitek. Možná by ses skrze svou angažovanost mohla státi novou Matkou Terezou. Nobelova cena za mír čeká.
Už. Krásný dodatek. Pobavil.
Co je to za hru?
Tvářit se inteligentně obsahuje vlastně shrnutí téměř veškeré mé konverzace s okolím. No, hřbitova, spíše té časti s urnama, tam by nemuselo být tak draho. A když si vezmu, kolik stojí pohřeb, tak možná ten domeček není tak nereálný. Děkuji za návod. Raději sestru než tátu. Toho bych se svým „maloměšťáctvím“ asi nevydýchala.
Takže ona to není jen specialita mého alergologa? Všude se čeká? A co oční? Také je na tři hodiny? Čepy? To zní dost odb/porně. A určitě se na to umírá. Ale dlouho a pozvolna. Člověk nejdřív cítí takovou euforii a potom za sedmdesát let přijde konec. Jak vlastně vypadají neklidné čepy? Tancují kankán? Dobrý korekturový tip.
Příjemně trhlá doktorka? Asi by mne taková děsila. Ano, přiznávám se, fandím těm uťápnutým doktorům v plášti s diplomem na stěně. Stěhování? To bude očividně ještě zajímavé. Hodně štěstí při aplikaci a konzumaci pokrmů jídelními hůlkami. Jinak, vypalování bradavice si nepamatuji. Byla jsem malá. A asi to nebolelo.
Cože? Homeopatie? Studna lásky? To myslíš vážně? Asi ano. Každý má právo na názor. Věř a víra tvá tě uzdraví.
Tajně se povyšujeme asi všichni. Sebevědomí z úžasných rodin to nemusejí mít vždy úžasné, jen se tak umí tvářit.
Hmm. Opět děkuji, že jsem ta mladší. Jsem za opravdu vděčná. Ačkoliv jedna otázka má svůj půvab.
Při pátém pokusu o nákup plavek: „Vyřešila jsem svůj problém s plavkama. Budu chodit na nuda.“ Ubránit se některým pohledům dá práci.
Sto zvířat? Pár písniček od nich se mi už dost dlouho drží v přehrávači. Rum s kolou někdo pije v nějaké knížce. Ten nápoj má i nějaké jméno, jenom nevím jaké. Ale je to z nizozemské literatury. Třeba někdy, náhodou, až se nebudeme děsit seznámení s novými lidmi, kteří jsou opravdu odlišní. Co říct? Jak se tvářit? Co si myslí? Najdeš kamarádku. Opravdovou. A když ne, tak si koupíš rogalo.

12 ven ven | Web | 8. července 2012 v 22:34 | Reagovat

Jo a téma žárlivosti... Já sama jsem žárlivá až hrůza. Díkybohu se kolem chlapiska moc ženských nemotá. Jednou, hned na začátku vztahu, když jsem se ještě topila v sebelítosti a sebedestrukčním chování, mě podved. Myslím, že proto žárlím. Asi mu tak úplně nevěřím. Nebo prostě..., ta představa, že ten vztah může kdykoliv zkončit, mi nedovolí mu věřit.
No a on nežárlí. Prý. Že prý by by se z toho zbláznil. Měla jsem kolem sebe vždycky dost chlapů, kamarádů a potenciálních partnerů. A že prý protože jeho tatík maminku občas kvůli žárlení ztříská. Takže on nežárlí, jen byl vždycky smutnej, když jsem bláznila s nějakým jiným chlapem, ať už v reálu nebo jen v hlavě. Jen si tak tiše trpěl.
Těžko říct, co je lepší...

Co je to za podnik, kde děláš? Taky dělávám v kavárně. Večer se změní spíš na bar. Baví mě to. Ale asi bych to nemohla dělat jinak, než jako přivýdělek při studiu.
Proč nestuduješ? Co bys studovala, kdybys studovala?

13 bludickka bludickka | 9. července 2012 v 22:00 | Reagovat

[11]: Vystíhovaná od slova stíha. Otřes mozku jsem měla dvakrát. Řekla bych že účinek spíš horší než lepší.
Přemýšlením nad tím, co nechci se dostávám pouze k negativnímu smýšlení.
Krchovskýho zbožňuju.
Angry Birds. Teď jsem se na pár dní odpojila. Bojím se, že až s tím zas začnu, je se mnou konec.
Myslíš Cuba Libre? Piju Božkov a klasickou Coca Colu. S náhražkem obojího je mi hůř.
Zkusila bych všechny metody, který mi přijdou míň drastický než normální doktor. Jenže chci odborníka v oboru.

Chci spálit. Mám strach z pohřbení zaživa.

14 bludickka bludickka | 9. července 2012 v 22:03 | Reagovat

[12]: Není to kavárna ani jiná občerstvovna :) A v jaké kavárně pracuješ? :) Na studenta už jsem stará. A dohromady bych to nezvládla. Musím se hlavně uživit. A dálkově na to nemám s tím svým nervováním. Jinak mě lákali různé umělecké školy, ale bohužel jsem bez talentu. Takže nějaká ta Literární akademie (za padesát litrů měsíčně :)Zkoušela jsem kdysi přihlášku na sociální práce, ale nevyšlo to.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama