31. TÝDEN

6. srpna 2012 v 11:05 |  Občasník
__________________________________________________________________________________________________________________

30.7. Jak mi jde určování priorit? Dnes dobře. Když není v práci taková honička. Snažím se nedávat si přespříliš úkolů. Priority mi určit nejdou. Prostě všechno nebo nic. Alespoň podle termínu. Dokdy je potřeba úkol splnit. Dokdy jsem si ho určila splnit. Opět jsem vyhrála vstupenky. Opět jsem to zjistila pozdě. Je tohle možné? V parku dokončit fejeton. Doma přepsat do počítače. Sakra, kde je ten fejeton? Prohledání tašek. Musel mi vypadnout někde po cestě. A já se zrovna procházela. S hlavou v oblacích. Ani nevím kudy. Co se dá dělat? Musím ho najít. Tak znova procházka. Už jsem to vzdávala. Ale našel se! Pak od devíti na dokument. Stošedesát vstupy. Stodeset občerstvení. A pak? Dokument v angličtině. S anglickými titulky. Nedala jsem dohromady větu. Nejdřív mi to přišlo vtipný. Že můj život funguje takhle. Pak mě to otravovalo. Třičtvrtě hodiny cesty tam. To samé zpět. Půl hodiny v kině. Takhle se hospodaří s časem.
__________________________________________________________________________________________________________________

31.7. Večer sraz s BA a jeho HK. Škoda, že tenhle R. sourozenec je nevlastní. Čas s ním trávím radši. I s HK. I když se stejně nemáme moc o čem bavit. Ale je mi to fuk. Dvě piva s nima. Zvláštní pár. Kdyby spolu nepodnikali, spojovalo by je něco? U nich v novém bytě. Nově pronajatém. V činžáku v centru. S dvěma koupelnama. Spousty metrů čtverečních. Jenže budou čtyři. To bych nepřežila. Mám ráda nezabydlené byty. Pomalu mě museli vyhazovat. Tam by se to přemýšlelo. Bez rušivých elementů. R. to má doma přetřískaný k prasknutí. Jeho táta sbírá kdeco. R. má k tomu taky sklony. Všechno má totiž hroznou hodnotu. Stejně tomu nerozumím. Tak to půjde asi minimalismus k čertu.
__________________________________________________________________________________________________________________

1.8. Paráda. Řidič mě vzal z práce domů autem. Nemusela jsem se bát na zastávkách mhd. A R. to celkem zkousnul. Doma úplně sama. Vychytala jsem svůj seznam úkolů. Mám jeden základní. Ne tisíc malých. Priority stále neexistujou. Můžu jet od začátku. Odshora. Docela jsem vyškrtala. Zásadní co mi pomohlo - můžu poradit. Pro ty, kterých se to taky týká. Napsat si k činnosti, kolik zabere času. Ne, že bych pak sledovala hodinky. Ale zdá se mi to najednou jednodušší :) Nebo vybírám, co udělám, podle časových možností. Konečně jsem si díky tomu v deset večer vyráběla tričko. O tom už mluvím dlouho. Radost jsem měla z výsledku. Ne z trička. Z toho, že jsem se odhodlala. Nejvíc mě brzdil strach. Že se to nepovede. Nejhorší? Hned jsem přemýšlela. Jaký další úkol bych mohla splnit. Naštěstí jsem si zabránila. Ale stejně to mý hlavě nedalo. Spíš jsem si měla napsat jinou básničku - hlavu si rozbiju napadrť kladivem. Krchovský je Bůh!!!!
__________________________________________________________________________________________________________________

2.8. Zase nějaký dobráci před prací. Ožralí bezdomovci. Vyřvávali. Vypadalo to, že se poperou. A jeden zíral přes sklo dveří. Zamkly jsme. Š. už předtím vytáhla pepřák. Chaha, mohlo být vzrůšo. Fakt lahůdka. Až se mi rozklepaly ruce. Kluk, co nám rozbil propisku, nabízel kompenzaci. Hodinu na skákacích botách zdarma. Ať se prej ozveme. To jo. To by mi R. dal. Ozývat se nějakýmu klukovi. Skákací boty pro mě znamenají adrenalin. Jsem na sebe až příliš opatrná. Že mám strach ze smrti, chápu. Ze smrti na skákacích botách? Ehm. No dobře. Několik úrazů hlavy už mi stačilo. Kdybych věděla, že tentokrát to bude mít lepší výsledek...
__________________________________________________________________________________________________________________

3.8. Nějak zhurta jsem se pustila do úkolů. Poklízení pokojíku. Na poslední chvíli. A lux přestal sát. A lux vysypal obsah trubice doprostřed pokoje. Takže větší bordel než předtím. Ještěže umím pořádně nadávat. A zametat koberec. R. mě vyzvednul. Opilej. To není hezký v pátek večer. Obzvlášť když jsem střízlivá. Venčit kočinku. Je sladká, když se bojí. Dostala jsem od R. borůvky. Za osmdesát korun. Jako odměnu za články. Přinesl mi nový číslo. Můj rekord - tři články v jednom čísle. A stejně jsem nepociťovala radost. Nevím proč. Mám na sebe čímdál větší nároky? Moc se porovnávám s ostatními? A nemohla jsem usnout. Ani po lžičce rumový tříště.
__________________________________________________________________________________________________________________

4.8. Probudit se nevyspalá a rozlámaná. Jako po flámu. Když jsem nic nepila. To nesnáším! Chvátat do práce. A nemoct najít brejle. Botanická zahrada na Albertově. Be-šik. Nic, co by se mi líbilo. A po náušnicích už nekoukám. Procházka zahradou. Krásnej papoušek. Co se přišel podrbat. Šíleně krákoral. Zaujala mě výstava kamenů. Názvy mě nezajímají. Fakta taky ne. Jen dojmy. Nádherné kameny s obroušenou částí. Tak hladkou. Že jsem nemohla odlepit ruku. A vzdychala blahem. To potřebuju mít doma!! Na prohlídce v Emauzích. Kvůli R. Nenápadně tiše trpím. Historie mi moc neříká. Jsem zkrátka pocitovej člověk. Místo kina k MP a MD na návštěvu. Pivo a povídání. Jen hloupej R. útok. Na mou osobu. Když nastalo věčně téma bydlení. A já nesměle vyjádřila svůj názor. Chvíli jsem se bavila. Když se mluvilo o osobních věcech. Debaty o ničem to není ono. Zase se mi nechtělo domů. Proč mám vždycky chuť na návštěvě přespat? Doma trochu podvečerní smutek. Že veškerá dobrá nálada je pouze výsledkem mého velkého úsilí. Které se občas vyčerpá. Nevzpomínám si, kdy bych se řehtala. Od srdce až k zalykání. Kdy jsem se na něco těšila. Tak že jsem počítala minuty. R. si tyhle kecy bere osobně. Ale není komu to říct.
__________________________________________________________________________________________________________________

5.8. Líbí se mi mít svůj skrytý blogový svět. Který se stejně s tím reálným překrývá. Někdy se mi lidi z blogu dostávají do reality. Kam zmizela Maggie Elm? Na tuhle výstavu kamenů by určitě měl jít Zelený Kavalír. U smaženého květáku vyprávím R. o Radičíkových vtipných glosách. Pak mě napadne. Tenhle film by se mohl líbit Vendy. Baví mě ta provázanost. Královská aféra. To by mohl být on. Ukázky ukazovaly něco jiného. Než jsme čekali. Bylo to smutné. Ale pěkné. A lepší než ukázky. Málem mě to dojalo. Ale to i Diktátor. O pár hodin předtím. Jsem nějak přecitlivělá. Večer mi bylo teskno. Kam zmizela moje minulost? Nemám vysvědčení, sbírku svých obrázků,... Jen nesmysly. Které nemají hodnotu. Tolik mi toho chybí. Ty záchytné body z dětství. Zachránilo mě čtení kalendářů z let 1998 a 1999. Které R. musel absolvovat. V polospánku. Spousty let jsem hodnotila dny číslovkou. Dělala týdenní, měsíční a roční statistiky. Byla jsem pako. Ne, že bych od toho výrazně upustila.
__________________________________________________________________________________________________________________

karty jsou rozdaný, v ruce máš kulový, a hlavu plnou otázek



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zelenykavalir zelenykavalir | 6. srpna 2012 v 18:58 | Reagovat

Ten Tvůj vyčerpávající týden mě dal zase zabrat. Nějaký obrázek by to chtělo, nevím proč, ale texty s obrázkem se mi čtou lépe.
Do hlavního města v brzké době cestu nemám, kameny bych viděl rád a botanické zahrady můžu :-)
Písničku nedokážu pustit, zlobí mě zase internet :-(

2 L. L. | Web | 6. srpna 2012 v 20:45 | Reagovat

Ještěže jsi ten fejeton našla :))
Skákací boty jsem vždycky chtěla vyzkoušet.
Gratuluju k rekordu :) a raduj se z toho

3 Maggie Elm Maggie Elm | 7. srpna 2012 v 8:12 | Reagovat

Asi by se hodilo na začátek vysvětlit kam jsem zmizela. Někdo, kdo našel můj blog je šílenec. Otravuje mě, myslí si, že se snad nějak známe nebo že sme si teď blízcí! Je ajťák a schopnej vyhledat si na mě cokoliv, už mě to nebavilo a hlavně trochu děsilo. Prostě jsem musela zmizet, i když mě to mrzí:(
Skákací boty mě docela děsí, ale stejně bych to někdy chtěla zkusit. Tři články v jednom čísle je super. Ale znám ten pocit když člověk něco dlouho chce, tak dlouho, že potom když to dostane tak vlastně ani není šťastnej, ani neví o čem to všechno bylo.
Nejedeš náhodou do Mikulova na vinobraní? Zdálo se mi, že máš to město v oblibě. Bude tam Sto zvířat:)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 14:31 | Reagovat

[1]: To už by bylo asi až příliš dlouhé, prolínané s obrázky.

[3]: To mě mrzí!! Taková škoda. A plánuješ založit nový blog? Hlavně, aby tě přestal otravovat. No Mikulov je pro mě trošku z ruky z Prahy :)

5 Lucerna Lucerna | Web | 7. srpna 2012 v 22:52 | Reagovat

Ja som rada ked u mna nasteva prespi :). Ale to nie.., kazdy sa tak ponahla domov..
Ved tam to uz poznaju! Kam sa vsetci, tak ponahlaju? Ja mam dobre biele vinko a pecenu zemiakovu babu s klobasou :))

6 Radičik Radičik | E-mail | Web | 7. srpna 2012 v 23:02 | Reagovat

Je opravdu vidět, že jsi spíš pocitový člověk. Ačkoli je to Tvůj styl a tím můj oblíbený, tak v něm trochu cítím smutek. Jinak gratuluji ke  článkům - jsi fakt borec! Stejně mě to láká jednou vypátrat, kde píšeš. Nechat si to pro sebe, ale v duchu se pousmát a vybavit si všechny ty Tvé články v blogu, které mě vždy rozesmějí, přestože tento mě trochu rozesmutnil, ale to patří k životu. Jo a smažený květák si už raději nedělejte :-) Je to ale pro mě čest!

7 Maggie Elm Maggie Elm | 8. srpna 2012 v 7:20 | Reagovat

[4]: Psát nikam zatím nehodlám, docela se bojím, že by mě zase našel. Ale uvidím časem... hádám, že to taky moc dlouho nevydržím bez psaní:D

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 14:25 | Reagovat

[5]: Že bych tě navštívila :)Ale místo klobásy bych prosila něco jiného :)

[6]: Tak to po sobě čtu znovu a ani mi to smutné nepřijde :) I když, veselé asi taky ne. Pro mě byla čest ta reklama :)

[7]: Kdybys to nemohla vydržet, tak mi pošli nějaký článek na email :)

9 Maggie Elm Maggie Elm | 8. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

[8]: To je milé:D Popravdě nevydržela jsem to. Mám absenci písmenek. Založila jsem si blog, ale jenom na povídky - kdyby se ti chtělo můžeš se klidně podívat:D Nicméně já sem budu chodit ať se s mými blogy děje cokoliv.

10 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 8. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

Taky trochu absence mozku.

11 Čerf Čerf | Web | 8. srpna 2012 v 18:37 | Reagovat

Nechci tě strašit, ale otázky časem spíš přibývají, než aby zodpovězené odpadávaly. Ale s každýma kartama se dá hrát, zvlášť když u toho máš skákací boty! :-)

12 Terless Terless | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 20:24 | Reagovat

děkuju moc za komentáře :)

je zajímavý, jak píšeš, co píšeš v těch jednoduchých větách, to opravdu upoutá :) taky jsem se dneska konečně k něčemu odhodlala, ale měla jsem strach, že se to nepovede - obraz ;)

13 Vendy Vendy | Web | 8. srpna 2012 v 22:55 | Reagovat

[4]: To by nemuselo být prolínané obrázky, ale kdyby tam byl jeden-dva na odlehčení, asi by se vážně četlo líp. Taky mám ten pocit, že když je někde vložen obrázek, je text odlehčený. (Text bez obrázků mi asi nevadí u knížek jako takových, ale třeba v časopisech už jo...)
Jo, docela bych chtěla vidět ten obrázek trička.
Jinak, pestrý týden. Ožralé bezdomovce bych taky nemusel, ono to není žádná sranda, ožralej chlap může být i agresivní.
Nezabydlený byt by mě taky zajímal. Můj je bohužel též přetřískaný. A denně chodím a medituju, čeho se zbavit. A víš, jak to skončí? Jdu si radši udělat kafe. Nebo jdu do práce. Nebo jdu na dvůr...
Fakt nevím, co bych měla vyhodit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama