32. TÝDEN

17. srpna 2012 v 10:48 |  Občasník
__________________________________________________________________________________________________________________

6.8. Tak tohle je už úlet. Do práce nás přišel nafotit fotograf. Myslela jsem, že pobočku. A zatím skutečně nás. Na profil firmy na Facebooku. Doufám, že to zákazníky neodradí. Nepočítala jsem s nějakým focením. A možná to bude poznat. Po čtrnácti dnech počítání kasy. Dva litry mi chybí! Samozřejmě podezřívám kohokoli. Krom sebe. Mým dvojitým počítáním na kalkulačce to nebude. Leda bych někomu nechala něco zadarmo. Sakra, jak to dostat zpátky? Že bych někoho okradla? Aby se kolotoč uzavřel? Ideálně nevědomky. Mně nevědomky. Svědomí je totiž pěkná mrcha. Tak to asi půjde z úspor. Auvajs.
__________________________________________________________________________________________________________________

7.8. Zdá se, že R. plánuje mou oslavu narozenin. Chtěla jsem něco velkýho. Bohužel máme odlišné představy. Obávám se. Ty jeho zahrnují sezení s jeho ségrou. V mexický restauraci. Asi jí má ráda. Já moc ne. Asi půjdu večeřet předtím. Jinam. Pojem něco velkého. Představuju si srdcervoucí romantiku. Loni jsem měla záněty očních víček. Skoro jsem neviděla. A byla smutná. Že mi nikdo nepřál. R. mi zařídil telefonické gratulace. Svých kamarádů. Nenápadně. To byla romantika. I s těma očima. Trávit s nima večer. To už se mi tak romantický nezdá.
__________________________________________________________________________________________________________________

8.8. Melankolie? Při poslechu Starých Pušek. Chybí mi lidi z rodnýho města. Chybí mi známí. Proč jsem si nepsala blog už tehdy? To by byl prošpikován k prasknutí zážitky. Dřív nebylo co, ale bylo s kým. Tady obrácenně. Čas trávený s JJ, magický. Čas s MH. Než jsem to podělala a on mě zatratil. Večery u vína s ŠP a VP. Schovávat se, protože pít na veřejnosti se nesmí. Takže pít tajně. Na dětským hřišti potmě. S policajtem. A T s M - blázni, se kterýma jsem se flákala. A pila lahváče před večerkou. Když mi byl domov vězením. Stálo by za to. Někdy vzpomínky zaznamenat zpětně. Zdá se, že problémy s očima jsou zpět. Zase alergie? A asi je po výplatě. Opět proudí davy. Chci mluvícího papouška. Je to tak těžký. Opakovat pět vět stále dokola. Kdo by to řek. Večer další abstinence. Třetí den. Meduňkovej čaj. A spánek tentam. Tisíceré převalování. Stejně jsem si nedala. Ani lžičku tříště. Ale proklela jsem kdeco. To jsem se mohla klidně i opít. Když mi bude stejně blbě.
__________________________________________________________________________________________________________________

9.8. A bylo. Pálivý oči, nos a malátnost. To nám to začíná. Jediné spravení nálady. Dědoušek v metru. Náhodou jsem ho zahlídla při výstupu. V jiným vagonu. Ten, co se mnou jezdívá. Automaticky jsem se rozzářila. Taky se na mě usmál. Až mi srdíčko zaplesalo. Určitě je to inženýr. Fešnej. Charismatickej. Okouzlující. Vypadá vznešeně. Občas po sobě koukáme. R. by řek, že si mě představuje nahou. Opačně se to říct tedy nedá. Ale stejně. Proč jsem si před lety nějakýho dědulu nenabrnkla? Jednou mě jeden balil na ulici. Že je skromnej a nic moc už nechce. Už moh bejt v nebíčku. A já v baráčku s R. S tim miláčkem, co mi upekl dort. (Na mou žádost). Biskupský dort. Viz foto.

__________________________________________________________________________________________________________________

10.8. Proč jsem si to nenapsala na triko? Měla jsem to v plánu. Dneska mám narozeniny. Jestli by někdo reagoval. Stejně jsem to nevydržela. - Těch deset korun si nechte dýško. Ať máte pěknej den. - Jéé, děkuju. Já mám narozeniny. Muselo to ven. Jinej chlápek. Jste nějak kovaná v elektronice? - Ne, vůbec. Stejně se mě ptal. Ohledně kabelů do foťáku. Blázen. Foťák mám leda v mobilu. R. mi opět vyprávěl o nějakém znásilnění. Aby mě varoval. Proč zas..na moje narozeniny? Byla z toho lehká hádka. Každý chlap, co se na mě podívá, mě chce dostat do postele. Dobrá. S tím jsem se tedy smířila. Teď to vygradovalo. Každý chlap, co se na mě podívá, mě chce znásilnit. Z takových R. úvah pěním. Psala mi matka. Sms. Měla jsem z toho noční můru. A ona se splnila. Přání a že mě má ráda. Na tohle nemám žaludek. Ono to snad nikdy neskončí. Oslava ve Žlutý pumpě. R. ji uspořádal. Sešlo se dost lidí. Bylo to divný. Zezačátku. Po tequile a pivu trochu míň. Nakonec to nebylo tak špatný.
__________________________________________________________________________________________________________________

11.8. Ranní únava. Rozbalování dárečků. R. kecal. Bylo jich víc než jeden. Ví, že zbožňuju i zabalený žvýkačky. To napětí. To ošmatávání dárků a hádání co je uvnitř. Ten pohled na kopu zabalených krabiček. A vlastnoručně ušitý povlak na polštář. Je to zlatíčko. Co by pro mě neudělal? Takových dárků si cením nejvíc. S L. do Říčan. Na oběd. Opilý dědci už v jednu. Našrot. Já až v pět. Ne našrot. Úplně zlehounka. Trochu pingpongu. Na Starákfestu. Povídání. Slovo Zéland už nemůžu slyšet. L. už nikdy nemluví o ničem jiném. Než přípravy na Zéland. Šílím z toho. Největší zážitek. Viděly jsme star. Nenápadně jsme se s ním fotily. V nejistotě, jestli je odhad správný. Největší sranda. Aby byl na fotce s náma. Artur Štaidler. L. ho hned pomluvila. Mně ho bylo docela líto. Vypadal sympaticky. Klidně bych se s ním skamarádila. Ale babička a další příbuzní (asi) se od něj nehli. Pak Apple Juice. L. usínala. Holka, co si říká Sida. Vždycky spolu něco prohodíme. A nikdy si to nepamatujem. Je fajn. Taková bláznivá. A chodí všude sama. Tím je sympatická. A pak už Plexis. Dokonalý. Slavili narozky. Poslali dvě šampaňský kolovat. Ráda piju s lidma ze stejné lahve. (R. to nenávidí. U sebe i u mě!) Krásná hvězdná obloha a procházka pod ní. Na autobus. Všude tma. A pak jsem to zalomila v metru.
__________________________________________________________________________________________________________________

12.8. Rozluštila jsem velké tajemství. Jak nemít útrpnou kocovinu. Ideální je pít dva dny po sobě. Ten první se trochu nabudit. Ten druhý víc. Kocovina pak nemá takovou šanci. V parku sama. Cesta do Aera. Kde se bojím. V okolí. I když jdu s R. Tentokrát sama. Než přišel. Děti moje. Nic excelentního. Ale bavilo mě to. A na jednu z dcer se dobře dívalo. I se vciťovalo. Poslední dobou mi to jde u filmů snadno.
__________________________________________________________________________________________________________________

Do rádia voláš si sám o písničky na přání

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bludickka bludickka | 17. srpna 2012 v 10:53 | Reagovat

Jelikož platí pravidlo náš čtenář, náš pán... :)
Jelikož mám málo čtenářů...
Jelikož, těch pravidelných návštěvníků je třeba si cenit...

Přidávám zatím jen jedno foto. Jestli to nezvýší návštěvnost tak běda vám! Vám dvoum. Víte sami, kdo za to může.

2 L. L. | Web | 17. srpna 2012 v 19:19 | Reagovat

To je od R. moc hezké :´-)

3 zelenykavalir zelenykavalir | Web | 17. srpna 2012 v 20:44 | Reagovat

Jé fotečka, to se to čte. :-) Hned je to lepší. .-) Oči kloužou po dortu a počítají dírky po svíčkách v čokoládě :-D
Teda chudák dědeček a jeho domeček, beztak by dal předmanželskou smluvu. .-)
O písničku se snaži nebudu, internet kolabuje...

4 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 18. srpna 2012 v 11:09 | Reagovat

'Vlastní' to je hrůza!:D Je děsivé, že jsem tu povídku četla asi dvacetkrát a neobjevila to. Nicméně díky. Ona možná ani rozkrýt nejde. Ale je zvláštní, že přesně tohle cítím. Když si to přečtu, říkám si, jo, to je ono. A trochu mě to až překvapuje jak přesné to je a přitom tak zamotané.
Musím si přečíst 32.týden, ale zrovna jsem se vrátila z brigády v zahraničí a... třeba večer:)

5 Maggie Elm Maggie Elm | Web | 18. srpna 2012 v 14:40 | Reagovat

Ou jé, brácha má narozeniny 12:) Kruci, teď je mi líto, že sem roztrhala tu narozeninovou povídku. Nu, stejně skončila špatně. Foto je úžasné, ty svíčky máme taky:D Ale to asi každý.
Focení ve firemních oblečcích? Máte firemní oblečky? Blee. Focení obecně je děsivé, hlavně skupinové focení, kdy fotograf vybere fotku na které většina vypadá dobře a zrovna ty špatně. Nebo to bude něčím jiným než fotografem:D
Ten pocit když ti chybí známí, kteří bydlí sto kilometrů daleko a ty víš, že je třeba půl roku neuvidíš.

6 Lucerna Lucerna | Web | 19. srpna 2012 v 15:26 | Reagovat

Dodatocne prajem vsetko naj :). Nakonec si si to celkom slusne uzila.
Mna to caka za chvilku. Som zvedava, kto si spomene..

7 Alisa Alisa | Web | 19. srpna 2012 v 18:26 | Reagovat

No tvoja mam aspoň napíše, moja ani náhodou . Skoro som presvedčená, že ani nevie, kedy mám narodeniny . Súdiac podľa toho, že si fakt seriózne pletie dátum, kedy umrela sestra . Ona zomrela 1. apríla, ja mám narodeniny 1. mája . No čo, mesiac hore dole . Inak prajem všetko najlepšie . A čo sa týka neočakávaného fotenia, to neznášam . Vždy v tej deň vyzerám hrozne .

8 bludickka bludickka | 20. srpna 2012 v 11:10 | Reagovat

[2]: vždy říkám, že v chování je dokonalej, akorát ty hloupý řeči by si moh občas odpustit.
[3]: doufám, že si je nespočítal :)
[5]: Firemní oblečky nemáme. Jenže s tima známýma už se bohužel nevídám vůbec. Když přijedu, zájem o setkání nejeví.
[6]: Děkuju, tak přeju tobě všechno nejlepší dopředu :)
[7]: Byla bych radši kdyby nenapsala. Táta si to nikdy nepamatoval a nepíše a je to lepší. Aspoň se tím nemusím pak zabývat.

9 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 20. srpna 2012 v 16:22 | Reagovat

Můj otec také vždycky píše, že mě má moc rád. Ale píše to jenom proto, aby moh pak někdy psychicky vydírat. S máti stále bydlím, tak nikdy nezapomíná... A také přeju dodatečně všechno nejlepší. Za neočekávaný focení bych vraždila.
Mě šití taky nejspíš nepůjde. Ale jde o to to prostě zkusit.

10 Vendy Vendy | Web | 20. srpna 2012 v 22:29 | Reagovat

Ten lék proti kocovině mě pobavil. Asi bych to nesvedla, když jsem měla draka, tak jen pomyšlení na jakýkoliv alkohol způsobil silné pozdvižení mého žaludku. Nene, u mě fungoval jenom spánek, slané brambůrky a minerálka. Opatrně, hodně opatrně... :-)
A dědula v metru? Však o nic nejde, úsměv zahřeje a prosvětlí den.
Kouzelný myšmaš myšlenek.

11 Vendy Vendy | Web | 20. srpna 2012 v 22:30 | Reagovat

Sice pozdě, ale přece - všechno nejlepší k narozeninám, Bludičko bludná a přeju ti nějakou prima výhru, za kterou by sis mohla koupit domeček podle svého přání... :-)

12 zelenykavalir zelenykavalir | 21. srpna 2012 v 22:01 | Reagovat

[8]: Možná jo .-)

13 bludickka bludickka | 22. srpna 2012 v 10:16 | Reagovat

[12]:  Můžeš hádat, ale tajně do zprávy :) Řeknu jen ano nebo ne :)

14 Yominis Yominis | Web | 23. srpna 2012 v 20:16 | Reagovat

Přesně tak. Jedna z věcí, co mě mrzí na mém bydlení v Praze. Je co, ale není s kým... Tím spíš, že na kolej v noci nemůžu chodit sama. :-(
Jinak mně se naštěstí kocovina většinou vyhýbá. Aspoň dokud nemíchám a držím se vodky a tequily. Ale stačí, abych si dala nějaký "tlamolep" a to je pak ouvej...

15 L. L. | Web | 24. srpna 2012 v 18:59 | Reagovat

[8]: Nemůže být dokonalej ve všem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama