35. TÝDEN

3. září 2012 v 20:07 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

27.8. Probudit se ve čtyři. A nemoct usnout. A mít strach usnout. A mít hlavu plnou myšlenek. A kocovinu. V práci samozřejmě největší krize. Spiknutí. Davy lidí. Nepříjemnosti. L. se hádala s Š. Přes skype. Kvůli směnám. Půjde k nám výměnou za I. Prozatím. To bude zase ostrý. Ale mohla by uklízet. Když jí to tak baví. Zničená, zničená, zničená. Co se mohlo, to se ... Jestli je něco pátek třináctýho, tak co teprve pondělí dvacátýhosedmýho. Aspoň že mě řidič hodil domů.
________________________________________________________________________________________________________________

28.8. Řidič měl bouračku. Opět. Ještěže ne včera. On je snad nesmrtelnej. Zase bez škrábance. Bylo z toho volné dopoledne. Čas na čtení blogů. Na kterých jsem dlouho nebyla. A pár lidí, co si stěžovalo. Vyzvednout holkám opencard. Za dvěstě. To jsou mi novinky. A když už. Tak mrknout se u Václaváku na tílko. Úplně neplánovaně do Terranovy. A mám tílko. Ale ne černé. A ještě kraťasy. A ještě triko. Chytla jsem výprodej. Ještěže jsem v peněžence neměla víc. Nucení do dobrý nálady fungovalo. I při vaření. I mytí nádobí. S R. test. Plodnosti. Zatím mužský. Jentak. Abysme věděli. Jestli nepoužíváme antikoncepci zbytečně. Nasmáli jsme se. Jako dlouho ne. Kdo by to řek. Ty moje hlášky. A R. se jim kupodivu smál. Prý - Škoda, že to nemůžu nikde vyprávět. Se zavázanýma očima. - Ty čumíš, ty čumíš. - Nečumím. Málem jsem spadla z postele. A spoustu nepublikovatelného veselí.
________________________________________________________________________________________________________________

29.8. Kolotoč pracovního blázince. Pustila jsem se do úklidu. Jako vždy. Buď všechno nebo nic. Usilovné drbání. Snad víc než hodina poctivé práce. V nejmíň frekventovanou dobu. Jindy. Tentokrát spousty lidí. Co všechno rozšlapali. A do toho řidič s rudlem. Co zůstalo čisté vzápětí pošlapali další přichozí. Venku se totiž rozpršelo. Nesnáším úklid. Stejně je tu bordel. Jen ty fleky jsou pryč. Přišel email se stížností. Na druhou pobočku. Od Osy. Že tam reprodukujou hudbu. Takže bacha lidi na poslech rádia! Na dokument do NODu. O tetování. Ale vlastně o současné společnosti. Líbily se mi rozhovory. Bělohradský. Chtěla bych ho mít za dědu. Chodit k němu na návštěvy. Vést zbytečné filozické debaty. Někoho, kdo umí poradit. Z pozice zkušeného. Třeba i pochopit. Ach jo.
________________________________________________________________________________________________________________

30.8. Dostal mě chlápek. Hned poránu. Aha, já myslel, že jste tu charitativní organizace. Když vám tady všude okolo sedí bezdomovci. Dorazila supervizorka. S novinkama. I. jde na druhou pobočku. Na jak dlouho? Kdoví. Nám přijde nová kolegyně. Jaká bude? Musím jí hned říct, že Fajn Rádio je sračka. Aby si nemyslela, že mě s ním bude deptat. Co nás čeká? V téhle práci opravdu není jisté nic. Ve Františkánské zahradě. Snaha o fejeton. Naivní. Uprostřed davů. Vím, kde, co, kdy, s kým. O všech kolem. O fejetonu nicmoc. Ani číst neumím mezi lidma. Ryba smrdí od hlavy. V rámci Fresh film fest. Zajímavé. Ale moc černobílé. Moc naivní. Připomnělo mi to tu blogovou výzvu za lepší svět. Moc slabé. Aby to dokázalo skutečně motivovat. K činům. Ne k řečem. Kecat umíme všichni. Rozhovor s režiséry. Nikdy se neptám. Jsem zvědavá, jestli to někdy dokážu. Promluvit před tolika lidmi. A zeptat se na hloupost. Nebo aspoň hloupě mluvit. Dokument Rozčarovaní. Zajímavé víc. Transvestité? Lidi toužící po změně pohlaví i po změně pohlaví. Dialog. A není to nakonec úplně jedno? Co má kdo mezi nohama. A jestli se cítí jako muž, žena, anebo neví. Kam až sahá lidská tolerance? Další film jen na oko. Zdlouhavý a nasáklý depresí. Moc psycho na mou psycho hlavu. Radši promoknout.

________________________________________________________________________________________________________________

31.8. Poctivě se vyhrabu z postele. Ještě nenápadně chvíli ztratím se čtením Mementa. Část knihy, která mě zrovna baví. A úspěšně krastinuju. Je totiž na programu psaní fejetonu. Takže volám L. Abysme pokecaly. Volám R. Abysme pokecali. Sakra, času na fejeton je málo. A kočka se mazlí. To je snad znamení. To přeci nemůžu odmítnout. Jak je těžké přimět se k činnosti. Když mám strach, že to nepůjde. A hlavně se nerozptylovat. Novinky už skoro nesleduju. Z Metra čtu trochu. I tak toho mám v hlavě moc. I tak chci všechno stihnout. Nová kolegyně v práci. Kamarádka šéfový. A sakra. Tak to bude mít všechno z první ruky. Moc se vyptává. I na věci, které by ji vůbec nemusely zajímat. S L. si určitě nesedne. To bude ještě zajímavý.
________________________________________________________________________________________________________________

1.9. Mám ráda, když den pěkně začíná. Změny v dopravě. Nic prospěšného, ba naopak. Do práce na poslední chvíli. Řidič náhle zastavil. Začal nadávat. Zapomněl se. Jel po staré trase. Zvyk je želená košile. Vážně. Zvyk, návyk, závislost. Ruku v ruce. Jak silně to ovlivňuje. Všechny. A já zamyšlená. Vystoupila v metru o zastávku dřív. Další za deset minut. Před prací už čekali lidi. Otevřela jsem skoro o čtvrt hodiny později. Naštěstí mě nikdo nezastřelil. A pak zas nával před zavíračkou. Proč lidi obtěžujou druhé tím, že dělají všechno na poslední chvíli? Do Plzně za A. Cestou týrání se s fejetony. Buď to jde, anebo to nejde. Za výsledky platím nejen časem, ale i stresem. Sedmička Pushkina. U soudu, kde jsem kdysi pracovala. Pizzerie, kde jsem ještě nebyla. Pochutnáníčko. Elektronická cigareta. Povídání, spousty povídání. Pilsnerfest. Tatabojs. Střízlivá jsem prostě jiná. I když tolik alkoholu by nikdo nebral jako střízlivost. A přesto. Chození a chození a nenacházení. Podepsala jsem petici na podporu Franze. A proč ne? R. považuje kluky za úchyláky. A přitom jsou to zoufalci. Někteří. Je mi jedno, co chtějí. Vztah, sex. Jsou zoufalí ve svém snažení. Tak čitelní. Tak předvídatelní. Jenom někoho klofnout. Kohokoli. Směju se. K naivitě mám sakra daleko. I když tak možná nevypadám. - Neotravuju tě? - Já nevím. Stejně jen sedím a koukám, takže asi ani ne. - Jaké máš zájmy? - Musím bejt u všeho a píšu nesmysly. Co ty? - Mám rád filozofii. (To se předveď, jsem zvědavá). - Metafyziku. Líbí se mi některý matematický vzorečky. (A já se bála, že se nezasměju.)
________________________________________________________________________________________________________________

2.9. Ani ne kocovina. Přešlost. Jakási. Psychostavy. Dvakrát. Už zase? Jednou v klidu. Pak už ne. Zase v noci. Nikdy to neskončí. Memento je vážně depresivní. Ne feťáci. Jejich důvody. Člověk opravdu někoho potřebuje. Kdo by mu rozuměl. Kdo by chápal. Bez smyslu života je všechno těžší. Bez cíle. Bez něčeho, v čem by člověk obstál. Líp než ostatní. Euforie z vlastní schopnosti. Lepší zapálit malou svíčku. Než proklínat tmu. A tak pálím jednu za druhou. Ale moc rychle zhasínaj.
________________________________________________________________________________________________________________

kdyby život měl smysl jasnější, i já bych byl trochu šťastnější


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yominis Yominis | Web | 4. září 2012 v 18:17 | Reagovat

Ano, některé pokusy o flirtování jsou opravdu úsměvné.
Ale na druhou stranu jim člověk musí aspoň trošku závidět tu odvahu. Nebo litovat stupeň jejich zoufalství :-D

2 Radičik Radičik | E-mail | Web | 4. září 2012 v 22:53 | Reagovat

Opět styl, jaký jsem u Tebe zvyklý a kvůli kterému se tady chodím odreagovat, pobavit a hlavně zasmát se. Co se v Tvém nitru odehrává, to je úžasné, v mnohém mívám podobné pocity.
Jen bude asi průser, když R. zjistí, že Ty své hlášky jsou vypuštěny do světa tímto blogem. Myslím, že mu to jednou budeš muset říct... Od té doby, co přídáváš fotky, tak je to ještě pestřejší. Toto foto s růží - opravdu zajímavě foceno. působí nádherně.

3 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 5. září 2012 v 18:22 | Reagovat

Osa. Jeden známej měl problém, když mu na pozemku hrála kapela před nějakejma 20 lidma...
Já taky dělám všechno na poslední chvíli. A často mě za to lidi nenáviděj...
Ehm. S flirtováním nemám žádnou zkušenost. Maximálně mě tak 60 letej chlápek zval na "lahvinku"... Pro většinu kluků jsem tak divná, že i kdyby byli sebezoufalejší, já nepřipadám v úvahu...

4 Ondra Ondra | Web | 5. září 2012 v 22:00 | Reagovat

Fejetony sou nablblý formy. Blbe se píšou a hlavně, když jich máš psát víc Napsat tak jeden za dva měsíce je asi tak optimální, řek bych :).

5 zelenykavalir zelenykavalir | 6. září 2012 v 8:41 | Reagovat

Stejně tak i slečny jsou čitelné. Je to jako partie šachu, každá akce vyvolá reakci. Někdy mám pocit, že je ten můj dobrý pozorovací smysl až na škodu.
Pokud chce kluk holku tak se musí nechat klofnout od ní :-D

6 Ježurka Ježurka | Web | 6. září 2012 v 17:06 | Reagovat

Ano, krásně ses vypsala ze svých pocitů. Byl to určitě zajímavý týden, ne? Tak ať se daří!

7 vivienne vivienne | Web | 7. září 2012 v 21:27 | Reagovat

Ta fotka je krásná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama