37. TÝDEN

22. září 2012 v 19:09 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

10.9. Vstříc Barceloně. Průvodkyně Soňa stále žvanila. Už mi to štvalo. Vůbec jsem neměla vytoužený čas na čtení. O kyrenaicích. Takže paření hry. Naučila jsem to i R. Takže se perem o mobil. Závisláci. Sagrada Familia. Ještěže jsme nestáli tu šílenou frontu. Rambla. Ošklivá Barcelona. Jako na Václaváku. Stejně jsem hltala vodu z kašny jako divá. Tržnice. Eulálie. Vzbudila jsem pozdvižení. Nechtěla jsem se pařit v triku a kalhotech. Takže jsem nemohla a nechtěla dovnitř. Všichni hledali, co mi půjčit. Sešli se dva šátky. Vrchol mého společenského života na konci prohlídky. - Děkuju vám za šátek. - Není zač. Bylo nám ctí a potěšením. Takovýhle by mohli být i chlapi pod sedmdesát. Někam byl vstup zdarma. S novinářským průkazem. A já ho neměla. Ach jo. Mohla jsem bejt za důležitou! Třeba bych stoupla v ceně. Park Guell. Potřebuju v tom vedru spoustu vody. Ale kdo to má tahat? Suvenýry. V pěkném domečku od Gaudího. Hrneček a fixa. Černoušci strhávající svá prostěradla se zbožím. Utíkají před policií. Aby za chvíli rozkládali jinde. U Casa Batlo a zbytku jablka sváru. Rozchod. Za který jsme stihli sníst jen pár kousků pizzy. A dobloudit na místo srazu. Trochu ztahaná. Večeře. Vašek se zastavil. Jestli s ním nechceme vyrazit na výlet na kolech. Nechcem. Stejně mě ta nabídka potěšila. Tvoření cestovníčku při sangrii. Místní prckové v deset večer na zmrzlině. Měli elánu jako já nikdy. Mrknout se na flamenco. V naší skupině se vytvořily skupinky. My tradičně v žádné. Někteří šli na disco. Hromadně. Zase nějaký hlodání v hlavě. Jestli nejsme moc mimo. Chodit spát v deset. Tentokrát v půl jedný. Když všichni ještě paří. Proč se s námi nikdo nekamarádí? Asi to neumíme. Jsme nepřístupní.


________________________________________________________________________________________________________________

11.9. U bazénu. Velké vedro. Ale čas na čtení. Slavnosti. Sardana. Vypisování pohledů. U moře. Koupání na matraci. Strach ze žraloků. Jsem blázen. Já a moje nepochopitelné strachy. A R. mě zlobil. A blbli a smáli jsme se. Až jsem se napila vody. Sangrie u bazénku. A samý Němci. Skákali. Pocákali knížku. Ta toho zažila. Nemohla jsem jí dát z ruky. Hrátky s pohlednicí. Po večeři. Odchytila nás Soňa. Držela se nás. Vyprávěla o Francouzovi, co jí balí. Neuvěřitelně ukecaná. Má zajímavou práci. A není nepřístupná. Dotáhla nás k obchůdku svý kámošky. Češky. Ale nic jsme nekoupili. A pak se vypařili. Snad nemyslela, že budeme ponocovat.

________________________________________________________________________________________________________________

12.9. Ráno si přivstat. Dřívější odjezd. Figueres. Muzeum Dalího. Nějak mě ty muzea neuchvacujou. Ani kostely a chrámy. Zevnitř. Stačí zvenku. Radši procházky okolím. Ale na to teď čas nebyl. Besalú. Z toho bych se pominula. Úplně nás uchvátilo. R. v kostele. A já na lavičce. Poslouchala jak řvou racci. Dokonalá atmosféra. Pod mrakem. Potulování se. Kouzlo co se nedá popsat. Skoro žádní turisti. Suvenýr. Likér. Proběhly ochutnávky. Jenom malinká lahvinka. 0,2. Byl by to pěknej dárek. Ale určitě by si ho nikdo nevážil tolik jako já. A R. Kupuju dárky sobě. Já si to zasloužím! Ostatním stačí pohledy. Gerona. A zase katadrála. Nudila mě. Celou dobu jsem zlobila. Se sluchátkem. Cvakala čudlíkama. R. mně málem naplácal. A pak už rozchod. Našli jsme hradby podél historického centra. Trochu výška. Překonala jsem se. Dobrá. Trochu alkoholu. Ale jen malinko. Stálo to za to. Opět ve svém euforickém živlu. Na patatas bravas. Česneku hromada. Škoda že tak málo času. A pak slejvák. Když jsme běželi nakoupit. Sangrie v baru. Večer břišních tanečnic. Zvrhlé. Vaškův táta sám v první řadě. Natáčel. Doma u toho určitě bude dělat stejné ošklivé věci. Jako u mojí fotky. Břišní tanečnice? Co je na tom za umění? Předváděla jsem to pak R. Jen trochu nekoordinovaně.

________________________________________________________________________________________________________________

13.9. Celodenní výlet. Vinařství Bach. Na až moc dlouhou dobu. Zahlcena historií. Nuda. Podívat se na provoz. Jak se plní lahve. Špuntují. Ukládají do krabic. Nemohla jsem se odtrhnout. Jak to funguje. Je mnohem zajímavější. Než co bylo. Pak už ale až moc dalších řečí. Málem jsme propásli ochutnávky. A nákup. R. se rozšoupnul. Báby furt strašily, že šampaňsky ne. Že do návratu bouchne. Nás ale nikdo neodradí. Serpentýny k Monserratu. A já zapeklá na mobilu. Ostuda. Klášter mi přišel stejný. Uvnitř. Jako všechny kostely, kláštery, chrámy. Fronta na madonu. Aby si mohli přát. Já ne. Moje přání nestojí za hodinu a půl čekání. Sáhnout a přát si můžu u čekoholiv. A nalhávat si. Že se to splní. Na plnění svých přání se podílím sama. Místo, kde se dá načerpat energie. Jenže moc rozptylujících prvků. Lidí a foťáků. Lanovkou nahoru. Vláčkem. Jinak nikdy. Měla jsem strach. Zbytečnej. Nic jsem neviděla. Chození po vrcholcích. Nádhera. Škoda že jsem se nemohla podívat dolů. Psychické náročné. Ale úžasné. Jen opět málo času na rozjímání. A klidu. Suvenýry. Tentokrát jen jeden pro mě. Barcelona opět. Olympijský stadion jsem vynechala. Nejsem na to. Radši se najíst. Bar s obrázky. A anglickými popisky. Jenže pidi porce. Já se dojedla zmrzkou. R. bagetou. Sangrie ze stánku. A slavné fontány. Nicmoc. Žádná atmosféra. Davy lidí. Laciný holky kroutící se před fontánou. Každej se někam cpal. Otravní nabízeči pití a blbostí. Každých pár minut. Nejdřív pitomá disco hudba. Trochu náročný. A moc času. A R. machýrek skoro zabloudil. Snad poprvé v životě jsem projevila orientační smysl. Kupodivu. A vytuhla už v buse. Náročnej den.

________________________________________________________________________________________________________________

14.9. Volno. Bezvýletno. Průzkum Pinedy. Všude jsem tahala nafouklou matraci. Byla jsem nebezpečná. Obzvlášť ve svém živlu. V papírnictví. Koupila jsem si tašku přes rameno. A R. triko. Trhy a moc lidí. U moře. Tentokrát vlny. Jednou jsem tam vlezla. To bylo řevu. Že se co nevidět přiblížil plavčík. Ztratila jsem botu do vody. Tkanička zmizela v nenávratnu. Opět patatas bravas, se sangrií. R. paellu s mořskými plody. Normální porce. Snesitelné ceny. Ještě větší vlny. Ohodily nás i na dece. Bez újmy na věcech. V půl jedenáctý do baru. Sangrie. Nikdo nikde. Soňa nás lákala na disco. Nechtěli jsme. Pak jen nenápadně nakoukli. Otřesná hudba. Mizeli jsme. Vašek nás zahlíd. Chtěl, abysme šli. Milé. Až jsem zaváhala. R. to zachránil. Stejnak to nebylo o ničem. A ještě bych musela tančit s Vaškovým tátou. Tak jsme šli balit.

________________________________________________________________________________________________________________

15.9. Nějaká nevyspalá. Dobalování. R. nakupoval suvenýr. Jako vždy na poslední chvíli. Čtení u moře. Ošplouchávání nohou. Procházení. Na oběd pizza. Přelévání vína. Posmutněle dobrá nálada. A pak už busem směrem domů. Stejně jsem moc nepočetla. Soňa opět žvanila do mikrofonu. Hrůza. Pak nám dala anketu. R. si typicky dělal legrácky. Já byla přísná. Jednička byla nejlepší. Ale nikdy nic není nejlepší. Takže dvojky. A pár komentářů. I ten, že si nemůžu číst. A Soňa si to hned přečetla. Chtěla jsem být anonymní. Ale měli jsme jen pero. A všichni propisku. A R. se podepsal čitelně. Zdálo se mi, že Soňa mě už nemá ráda. Líbáš jako Bůh. Celkem to šlo. I když nebylo moc vidět. A tanečnice furt kouzlila s klimatizací. Soňa po diskotéce vychrupovala. Neinformovala o zastávkách na čůrání. Byly delší než tam. A já čekala zbytečně. Všichni zmrzlí. Jen já inteligentní měla deku. Ale nespala. A báby se v noci hádaly, kdo komu kope do sedačky. Hlavně že měly každá svou.
________________________________________________________________________________________________________________

16.9. Při čurací pauze jsem si dala čokoládu. Málem jsem zabloudila po cestě z wc. Neměla jsem brejle. Zastavil se u nás Vašek. Chvíli jsme povídali. Studuje ochranu životního prostředí. Docela milej kluk. Pookřála jsem. Radostí že někdo jeví zájem o komunikaci se mnou. R. to hned poznal. Ale nic si nedomýšlel. Čtení a posedlost hrou. Do vybití baterie. Soňa vtipná. Zase žvanila. Vyprávěla o každém dni. Co jsme prožili a dělali. Jako kdybysme to nevěděli. Vyvolala jsem obrovskou paniku. Málo místa. A já se praštila. Loktem o sklo. Báby začly šílet. To určitě bouchlo šampáňo! Někomu v kufru. A nekončící debata. Tolik jsem se smála. Až dusila. Ani jsem jim pro smích nemohla říct pravdu. Zbytek cesty trnuly. Jestli maj šampáňa celý. Vystupování a loučení. S námi moc ne. Škoda. Jen starej děda. Mi řekl, že mu bylo ctí, mě poznat. Slaďoučkej. Pak cpaní se v metru. Přestupy. A jeden chlápek od nás. Co ho R. nemusel. Cpal se na vedlejší eskalátory. Ke kolu. Uprostřed se zamotal. A sekl sebou dozadu. Na hlavu. Naštěstí vstal. Museli mu pomáhat. Málem mi nepřestalo bušit srdce. Z toho šoku. Doma jen vybalit a vysprchovat. Hurá na večeři. Hurá smažák. Ztracený Ráj. Kvůli lístkům na Fénixe. Na chvíli BA. Nějak nepřítomen duševně. Zval nás na večeři. Plánoval společnou dovolenou. Naše popularita roste. Nechci společné dovolené. A to nabízí každý. Chci chodit na pivo. Do parku. Na výlet. Do kina. Porozumění. To nenabízí nikdo.
________________________________________________________________________________________________________________

Hlavně mě neříkej, že jsi vůbec nikdy nezatoužil
sáhnout si až na dno, jít tam, kam se nikdy nikdo neodvážil

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 22. září 2012 v 21:43 | Reagovat

Hihi:) Fotky, zážitky a to, jak jsi dovolenou popsala - super :-)

2 Radičik Radičik | E-mail | Web | 22. září 2012 v 22:35 | Reagovat

Tvé úvahy jsou stále hlubší, např.: Moje přání nestojí za hodinu a půl čekání. Sáhnout a přát si můžu u čekoholiv. A nalhávat si. Že se to splní. Na plnění svých přání se podílím sama - velice zralá a pravdivá myšlenka...
Mimochodem, za chvíli bude odhalena Tvá identita. Už jsem zaznamenal Tvůj stín (aspoň viděno mýma očima). Věřím, že jednou se mi podaří zjistit, kdo tak čtivě píše. Dokážu to! :-)
A pak začnu číst ten časopis, pro který píšeš a vybírat si v něm Tvé články...

3 pavel pavel | Web | 24. září 2012 v 11:08 | Reagovat

V Muzeu Dali jsem si koupil talíře a v Barceloně na "Václaváku" siamskýho kocoura. Ale už je to pár let. V muzeu Miró jste nebyli?
To jste tam jeli jen ochutnávky vína? :D

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 24. září 2012 v 20:04 | Reagovat

Jé, Španělsko (ale jestli ne, mé mezery v zeměpisu jsou velké :D)...
Chodit do parku, na pivo, výlet, kino, porozumění. Přesně. To nikdo nenabídne. A když to nabídnu já, stejně to nikdo nechce. A já bych brala.

5 Vendy Vendy | E-mail | Web | 24. září 2012 v 23:56 | Reagovat

Ma čokoládu jsem dostala právě chuť.
Dobře nabitý týden. Bodejť by ne, samo zážitky. Tvoje postřehy nemají chybu. Nerada muzea a kostely? Jsou krásné. Ale pozorovat cvrkot kolem je asi zajímavější...
Máš dobré fotky. Moc se mi líbí třetí a čtvrtá zhora a perfektní je ta poslední.
Počítám, že je to tvůj vlastní věrný stín. :-)

6 doDina doDina | Web | 25. září 2012 v 22:44 | Reagovat

jsem ráda, že jsem to dočetla. ten konec je velká pravda. hmm hmm smutníček.

7 bludickka bludickka | Web | 29. září 2012 v 20:09 | Reagovat

[2]: Myslím, že není o co stát. Ty články jsou čímdál horší a mám pocit, že to ani nejsem já. Poslední dobou mě víc uspokojuje psaní blogu, i když mě mrzí nedostatek čtenářů.

[3]: mně ty muzea připadaj všechny stejný, tak ani nevím :)jednou jsme ochutnávali víno a jednou v Besalú nějaký tvrdší alko.

[5]: děkuju, ano můj nejvěrnější :)

8 Arkadina Arkadina | Web | 30. září 2012 v 16:25 | Reagovat

Chtěla bych vidět ten cestovníček. Pohledy jsou prima. Hlavně ten nahoře. Jenom k postcrossingu se už asi jen tak brzy nevrátím. S matrací jsem vždy měla problém. Hlavně se na ni dostat. Na návštěvě cizích měst mě stejně nejvíce zajímají ulice, lidé a jídlo. Muzea jsou fajn, ale jen občas. Atmosféra, jak píšeš. Ta je hlavní. Dobrý postoj k dárkům. Proč jsem jej dřív neaplikovala? I když jako malá jsem měla svátek, že jsem si mohla koupit gyros. A teď to vypadá, jako by pro mě cizina znamenala jen jídlo. „Ošklivé věci,“ hezky řečeno. Líbí se mi sledovat výrobu něčeho. Třeba gumoví medvídci by nebyli špatní. Nebo tabulky čokolády. Velké vlny jsou skvělé. Jenom je obvykle celkem zima. Měla bych si zjistit, co je to patatas bravas. Očividně jsem zaspala dobu a s ní i pojem. Deka byla očividně opravdu dobrý nápad. Mne by nenapadlo. Cestou tam jsme v autobuse spávaly pod osuškou. Čokoláda z autobusu a domácí tvarohové šátečky. Cesta autobusem umí být i prima.
Španělsko vypadá krásně. Závěr se šampaňským je povedený.

9 eliade eliade | Web | 1. října 2012 v 19:44 | Reagovat

Mně teda Barcelona nepřišla ošklivá, a to jsem tam byla jednou za nesnesitelného vedra a podruhé za deště (prý tam mají jen deset deštivých dnů do roka a my museli na jeden natrefit - tehdy mi tam začaly pěnit úplně nové sandály, tak jsem měla strach, že se rozpadnou :)). Sagrada se mi taky líbila, ale je pravda, že stát tu frontu bylo dost k ničemu, neb vevnitř to tehdy bylo samé lešení (nevím, jako to tam vypadá teď), zkrátka stačilo to vidět zvenčí. A park Güell... můj nejmilejší!
Jinak, k tomu břišnímu tanci... Já sama dělám břišní tanec už pátým rokem a popravdě - kdekdo mnou za to nejspíš opovrhuje. Ale je to dané také částečně tím, že většina břišních tanečnic tančí spíš takovou flirtoidní parodii. A je fakt, že ta se napodobuje strašně snadno. Ve skutečnosti je to dost těžké - a musí se dost cvičit, aby se to člověk naučil. Já to asi nikdy umět nebudu. Ale baví mě to. A co tomu řeknou ostatní, je mi jedno. Je to taky součást takové "terapie" - abych moc neřešila, co si o mně lidé myslí.
A závěr se šampaňským mi taky přišel vtipný - stačí, když si vzpomenu, jak jsme vezli z Porta portské v batohu v letadle a byli taky hrozně vyklepaní, jestli tam někomu nepraskne :).

10 bludickka bludickka | Web | 7. října 2012 v 12:37 | Reagovat

[9]: Ano, asi to opravdu byla taková flirtoidní parodie, která má vyvolat pouze nadrženost muže. Takový jsem z toho měla pocit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama