38. TÝDEN

27. září 2012 v 18:09 |  Občasník
________________________________________________________________________________________________________________

17.9. Pomalé návraty do reality. Ještě den volna. Praní, vaření, korektury. Ještě že s R. pomocí. A přece dobrá nálada. Semlbába. První vaření. A naše domácí Sangrie. Chuť odpočívat. Ale žádný čas na odpočinek. S L. víno. Co jsem dovezla z Moravy. Ročník 2002. Málem jsme se do něj nedostaly. A krekry ze Španělska. Chtěla jsem vyprávět. Ale nepustila mě ke slovu. Řešila pracovní věci. Pak dohánění restů. Blogu. Nechtělo se mi spát. Ani ve tři. Jen koukání do stropu. Sudoku killer. Aby unavil moje mozkové závity. Dobrá křížovka. Ale mozku to nestačí. Aby se přehřál a vypnul.
________________________________________________________________________________________________________________

18.9. Budíček kraválem od L. A šup do povinností. Nervy se začínají vracet. Naivní představy o klidu. Který uchovám aspoň pár dní. Honička doma. Ještě větší v práci. A to jsem si myslela, že jsem postradatelná. Nejsem. Od odjezdu v práci pohroma. Brigádník toho moc neudělal. A co udělal, tak zkurvil. Nová zaměstnankyně přešla na druhou pobočku. Nám přibyla supervizorka - S. Nevíme jestli plnohodnotně. Od rána neudělala skoro nic. Dodělat práci za ní. Udělat komplet inventuru. Přeopravit spousty chyb po brigádníkovi. A stejně to šéf nevidí a neocení. Ba naopak. Potřebuju dovolenou!! Ne, už radši ne.
________________________________________________________________________________________________________________

19.9. Další den D. Přepracovanost. Čiší z každýho kousku mýho těla. Přetaženost. Zrychlenost. Moc věcí najednou. Už zase. Rychle pracuju. Rychle mluvím. Rychle myslím. Nedovedu se oprostit. Jednou už jsem chtěla. Vystoupit z kolotoče. Jako malá. Protože se točil. Moc rychle. Bolelo to. Teď to bude hroší. Než krvavý kolena. Štítná žláza a žaludek. Musím, ale neumím. Můj děda! Rozkošnej jako vždy. A já měsíček na hnoji. Nemohl si nevšimnout. Neoplatil. Jakto? Mám ráda. Svoje neerotická náhlá vzplanutí. Nepochopitelná. Neuchopitelná. Nevysvětlitelná. Nezdůvodnitelná. Neohrožující. Bezpečná. Zpestřující. Zamilování bez milování. Zamilování bez lásky. Stavy mojí hlavy.
________________________________________________________________________________________________________________

20.9. Opět v práci focení. Co se stalo s předchozíma fotkama? To se neví. Tentokrát v pasti sama. Třičtvrtě hodiny. Nechtěného pózování. Ani nevím. Co s desítkama fotek hodlaj dělat. Vypadám jako idiot. Tvářím se jako idiot. Zpocená až na kost. Tohle se zaměstnancům nedělá. Rozhodně ne zadarmo. Ve městě. Náhodně na akci do Tezenis. Podprdy za stopade. Jednu ze zoufalství. Sakra, sakra, sakra. Jak je to možné. Neexistuje velikost, co by seděla. Nešijete někdo podprsenky? Potřebuju namíru. Nenávidím centrum. Nenávidím tramvaje. Kde stojím sotva na jedné noze. Nenávidím zavřenou Národní třídu. Nenávidím svůj dezorientační smysl. Zbožňuju Eliade. Zbožňuju její dárečky. Zbožňuju svoje odhodlání. Chtěla jsem navrhnout-ještě k svátku. Ale už byly dva. To si ani nezasloužím. Málem jsem to vzdala. Válející se bezdomovec. Kluci na lavičkách. Hned u zábradlí. Koukali divně. Několikrát jsem to obešla. Než vypadli. Moje první keška. To bylo radosti. Mrtvá schránka. Byl by to hezký nápad. Úkryty pro blogery. Na dárečky. Vzkazy. Drobnosti. Chtěl by někdo? Zásoby se tenčí. Panák vodky od oka. Načnutý. Musím šetřit. Revolver Revue mejdan. Nějak jsem prošvihla Topola. Ale Krchovský. Nezklamal. Ani diváci. Zase se smáli. Možná umím číst mezi řádky. Nebo vidím věci, co neexistují. Pravidelně. Ještě že hrál. A lidi se už nesmáli. Nebo nebyli slyšet. Moc se mi líbilo. Mohla bych o tom napsat. Do časáku. Neumím psát. Jediné co umím, je být sama sebou. To nestačí! Knížky v tašce. Aby R. šel pro podpis. Jako loni. Nechtěl. Prosím, prosím. Udělej to pro našeho syna. Jednou s tím bude ve škole za hvězdu. Učitelka ho pochválí. A nenechá propadnout. -Kvůli němu říkáš?.. Tak a je to stvrzeno. Přímo Krchovským. Náš syn se bude jmenovat Mikeš. Ale nebojte. Za dlouho.

________________________________________________________________________________________________________________

21.9. Revizák. Klidně by to moh bejt i úchyl. Jen kdyby nevypínal proud. Prskám vzteky. Čímdál častěji. Všichni mě štvou. Nejvíc šéf. Příliš se to stupňuje. Volný odpoledne. Sama. Spousty úkolů. V hlavě a na papíře. Žádný odpočinek. A pitomá krastinace. Pátek, haha. Večer s L. na pivo. Po cestě koťátko. Málem jsem se rozplynula. Nechalo se chovat. Kočičí miminko. Nádhera. Na dvě piva. Na tři cigarety. Novinky. Prý má nastoupit někdo nový. K nám. Nic šéf opět neoznámil. A mně bude končit smlouva. Takže místo mě? Nebo místo L. Protože pojede brzy na Zéland? Nebo nám chce pomoct. Abysme stíhaly? Nějak nevěřím v dobré úmysly. Psala babi. Že mě chce vidět. Druhej den. Další záhada. Celý večer jsem přemýšlela. Proč? O co jí jde? Snad mě nechce usmiřovat s tátou. Nebo umírá?
________________________________________________________________________________________________________________

22.9. Asi se cítila osamělá. Naštěstí. Teta trapná jako vždycky. Rozhovory jako od Homolkovic. Co jsem dřív tajně nahrávala. Na diktafon. Dneska jeden. R. se tomu děsně nasmál. Babi si chtěla povídat. Novinky nemám. Ona jo. Něco vydolovala ze ségry. Táta bydlí v kamionu. Zhubnul a zešedivěl. Mámu ten její zamyká. A prej jednou kradla. Možná i víckrát. Kdoví. A koho to zajímá. Ale že jí zamyká. A pouští až když přijde z práce... To už je síla. S R. na Zažít město jinak. Na Letný. Na pizze napůl. Chci najít tu nejlepší. Můj další projekt. Na jehož zaznamenávání nemám čas. Film Urbanized. Dvě kila v tahu. Ještě za víno. A nebavil mě. Čekám na zásah!
________________________________________________________________________________________________________________

23.9. Na žebírka s BA a HK. BA zapomněl. Že nejím maso. Palačinka s pomerančem. Zvláštní. Povídání. Trochu nucené. BA a jeho fórky. Které se R. líbí. Já je raději nekomentuju. A HK taky ne. Domlouvání se. Na další setkání. Asi nemají s kým kamarádit. Stále mluví o společné dovolené. Nechci. Nechci se přizpůsobovat. Chci být já. A spokojená já. Dělat věci podle sebe. K EN a RL. Aby pomohli. R. s testem z angličtiny. Ještě že RL je angličan. Mimino řvalo. A já tahala kočky. Nechaj se hladit! A jedna i tahat. Chvíli. A kouše jen málo. Jsou velký. Těžký a chlupatý. Potřebuju koťátečko. Začla jsem s Antickou psychologií. Někde ten smysl života bejt musí, ne? R. se inspiroval. Přerušil mě. A poslouchala já. Jeho milovaný Dějiny umění. Docela fajn. Ani jsem neusínala. Stejně je všechno o prioritách. A o tom, co, kdo, kde a jak CHCE vidět. Kdo hledá najde. Jen jde o to co.
________________________________________________________________________________________________________________

my jsme nuly
a nulama už zůstanem




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 28. září 2012 v 13:52 | Reagovat

Kočky tě mají asi rády. Nějak dobře na ně působíš.
Bábi se asi cítí být osamělá, to je věc, jakou zatím neznáš. Je dobře, že ses za ní stavila. Starší člověk je rád za každý projevený zájem, nejhorší je totiž, cítit se starej a odepsanej a nezajímavej.
Máš to asi pestrý, myslím v rodině. Ale zvládáš to dobře.
Ten závěr byl moc dobrý. Ano, každý vidí jen to, co vidět chce...

2 pavel pavel | Web | 30. září 2012 v 0:21 | Reagovat

To máš těžký... každá máte jiný prsa... moje ex taky hodiny hledala tu svoji. :D

3 Arkadina Arkadina | Web | 30. září 2012 v 17:13 | Reagovat

Žemlovka. Dala bych si. Hned. Španělské krekry a české víno. Občas člověku vadí, když ho ostatní nepustí ke slovu. Zvlášť, když výjimečně chce povídat. Nevím, co pomáhá přehřát mozek. Ale chtěla bych to zjistit.
Nervy. Naivně jsem si myslela, že je to za mnou. Dovolená po dovolené. Hezký nápad.
Já se na kolotoč bála. Nikdy jsem nebyla na velkém řetížkovém. Musím pana letce přesvědčit, abychom spolu někdy šli. Třeba zpomalíš.
Kdo ví. Třeba to, co se svatebníma fotkama z Osamělosti prvočísel. Třeba ti dají čokoládu. Nebo prémii. Nebo si tě nedovolí vyhodit, když teď budeš jejich tváří.
Pěkný nápad. Od Krchovského se mi líbí dva kusy básní. O vlacích a ještě jedna. Zbytek nezaujal.
Nahrávání rozhovorů. Zajímavý koníček. Nebo ty rozhovory musely stát opravdu za to. Letná. Možná jsem tam včera byla. Nebo ne? Nějak nevím. Rodina. Asi jsem pokrytecky ráda za tu svou. Máš to složité.
Palačinka pokapaná pomerančovou šťávou a posypaná moučkovým cukrem. Nebylo to špatné. Ve čtvrtek.
Najde. Snad někdy návod na přežití a smysl života.

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 30. září 2012 v 18:11 | Reagovat

Já do Vopice taky chci :D Jen nevím, jestli to vyjde. Jednak stále není doprovod (ale až napíšu nebo řeknu všem těm lidem, počítám, že minimálně dva se najdou :D), ale hlavně je problém, že to, na co chci jít, je až do ráána. A to nevím, jestli mi hodní rodičové dovolí. Nebo aspoň do půlnoci kdyby...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama