Den druhý - Devět faktů o tobě

2. října 2012 v 18:49 |  V mém světě
Den druhý jsem se rozhodla pojmout trochu netradičně. Byla bych ráda, kdybych tím někoho inspirovala. A zmínil se do komentářů. Nebo napsal vlastní článek. Nebo mi poslal email.

Nebudu psát jako někteří to, na co jsem pyšná. To čím jsem důležitá. Všimla jsem si, že za některé části své osoby se trochu stydím. Asi je to normální. Nebo ne snad stydím, ale nepovažuji to rozhodně za věci, kterými bych se mohla chlubit. Ne, že by vadily mně, ale bojím se konfrontace s okolím. Aby mě ostatní nepovažovali za prase, slečinku, mrchu, atd. Jedná se zkrátka o věci, o kterých člověk nemluví, aby nebyl souzen. A neriskoval, že ho někdo přestane mít v oblibě. Ale už dost. Aspoň teď a tady. Kašlu na to. Kdo mě má rád, má mě rád takovou, jaká jsem. A komu se taková nelíbím, ať se o mě nestará.

1. Večer si nečistím zuby. Trochu mi to nedalo a chtěla jsem napsat - Zuby si čistím jen ráno. Přecijen to zní líp. Ale ne. Večer si zkrátka zuby nečistím.

2. Kradla jsem v obchodě. Ano, bylo to jedno období,... blablabla. Nebylo to jednou, ale víckrát. Tvrdej alkohol. Kolik jsem mohla ukrást lahví? Za tu dobu? Deset až patnáct? Nevím. Pak nás chytli. Ta historka je vtipná. Ale nehodí se. A pak už jsem si dala pokoj. A splácela pokutu.

3. Sex pro mě není prioritou. Sex je něco, bez čeho bych dokázala žít. Možná to souvisí s minulostí, s mou matkou. Kdoví. Možná s fenoménem sexu. Zkrátka a prostě sex pro mě není nikterak zásadní. Často doufám, že se to změní. A budu normální jako ostatní. Tam bych dala hodně smajlíků, ale do článků je odmítám. Opravdu nadržená jsem tak jednou do roka. Bohužel. Přemýšlím o španělských muškách nebo nějakým jiným sajrajtu. Na zkoušku. Abych se mohla cítit jako plnohodnotná osoba. Zase smajlíky. Ráda bych to změnila, ovšem nevím jak. Berte toto choulostivé téma s humorem.

4. Nesnáším spaní pod stanem a koupání v přírodě, můry, motýly a další hmyz. Tohle je taky jedno z tajemství, které nechci přijmout. Nechci dovolený pod stanem, ze kterých jsem vyřízená víc než z práce. Když se nevyspím, jsem protivná. Nemám ráda, když nevím, kam šlápnu. A nemám ráda drobný hmyz. Chci postel a bazén. Stydím se. Někdy se snažím překonat kvůli ostatním. S největším sebezapřením. Ať už chci nebo nechci, prostě jsem taková.

5. Neumím jezdit na kole. Dítě, když si sáhne na kamna a spálí se, už to neudělá. Asi jako já s kolem. Otřes mozku není nic příjemnýho. Místo prvního školního dne. V nemocnici vystrašená a s nepříjemnýma sestřičkama. No, možná někdy. Vyloženě se tomu nebráním. Ale rozhodně to nehodlám vyhledávat.

6. Občas mívám panické záchvaty nebo jiné kritické psychostavy. Nechtěla bych to zakřiknout. Je to snesitelnější. Bývalo hůř. Ale kdoví, jestli nebude. Tohle je jedna z kapitol mého života pod nadpisem - Když o tom nebudeme mluvit, můžeme se tvářit, že to neexistuje.

7. Vyhýbám se konfliktům. Málokdy se umím postavit čelem a prát se. Jsem zvyklá obcházet. Jen s nejbližším člověkem se umím pohádat. To mi hodně vadí. Chci se naučit posílat lidi někam.

8. Jsem pomstychtivá mrcha. Občas přeju lidem zlé věci. Řídím se zásadou oko za oko. Neumím se vyrovnat s křivdou jinak, než že jí oplatím. Podle svého hesla - jen když ti to ukážu, pochopíš, jak moc mě to bolelo.

9. Neumím mluvit před více lidmi. Nebo na schůzce s někým, koho neznám. Jsem nervózní. Většinou se tuhle nenadálou situaci snažím odlehčit alkoholem. Porady časáku jsou proto pro mě peklem. Navíc občas rudnu. Nenávidím to. Myslím, že je to nějaká sebedestruktivní forma vyjádření. Ne, že bych se styděla. Stydím se akorát za to červenání. Asi jako - Když teď zčervenám, bude to trapný. Hmmm.. tak jo no.


Takco? Ještě mě budete číst??
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | E-mail | Web | 2. října 2012 v 21:12 | Reagovat

Budem. Budem tě číst, protože jsi pravdivá a zajímavá. Můžu napsat zajímavá?
A některé věci máme asi společné, zejména trému před ostatními nebo nějakou poradou nebo pohovorem. To jsou nejhorší okamžiky, bývá mi z toho zle a dát si předtím panáka je dobrá pomůcka - trochu to uvolní.
S kolem si nedělej starosti, no tak prostě na kole jezdit nebudeš. A kdoví, třeba se to někdy naučíš (a to už se pak nezapomíná). Moje máma se naučila jezdit na kole až někdy ve třiceti a jezdila na kole skoro do 77.let...
Spaní pod stanem bych dnes taky nedala, raději pohodlí, postel a vodu na osprchování. A k bodu číslo 3 ti jen můžu dát nasměrování na Agrrrr, která je v tomto oboru expert - prodávala totiž v sexshopu a může ti dát tucet dobrých rad.
Některé rady má i na svém blogu! :-)
Vyhýbání se konfliktů má své plusy a mínusy - plulsem je, že hodně hádek je zbytečných a tak si je vlastně ušetříš, mínusem je, že se pak v tichosti někde žereš a škodíš tak sama sobě. Ale myslím, že se i v tomhle zlepšíš, aspoň zčásti.
Dobrý dotazník.

2 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 2. října 2012 v 21:28 | Reagovat

S tím kolem to mám podobné. Akorát já jela na bruslích. Dřív jsem sice jezdila a ráda a pak jsem si zlomila ruku (a ještě celkem blbě)a od tý doby na ně odmítám stoupnout.
A nesnášim pavouky. Teda ty velký chlupatý nebo černo-žlutý. Když jsou blízko mě nebo v místnosti, kde spím, na záchodě, nebo ve sprše. To šílím. A pokud jsou v posteli, hystericky pobíhám a křičím, ať ho někdo dá pryč... :D
A konfliktům i vůbec všem nepříjemným situacím se také "snažím" vyhýbat. Tedy, spíš před vším utíkám a všechno, co by k něčemu takovému vedlo, odkládám... A taky se pohádám jen s blízkým člověkem...
A s rudnutím a mluvením před více lidmi a tak. Mě stačí, když se na mě někdo podívá a jsem ředkvička. Ale opravdu. A všichni si z toho dělaj srandu. "Ředkvička! Hele, koukejte se na ní všichni, jak zrudne!"
Jinak, tohle je dobrý nápad.

3 A. A. | 3. října 2012 v 20:24 | Reagovat

Suprový - na tělo. To upoutá každého. Je to hrozně zajímavý, přesto málokdo by se popsal i v těch stinnějších stránkách svého já. Pár věcí máme stejných. Například zuby si večer tedy taky nečistím. Přece nikdy nevím, na co zrovna budu mít chuť. Je to "zbytečný". Mluvit před lidmi, být natolik sebevědomá. Taky se vždy červenám. Už ve škole mi to bylo dost protivný. Pracovní porady jsem neměla ráda. Teď, když už je znám, je to lepší. Ale vždy to bude stres před cizími.

Někdy si uděláme odpoledne na kolech, co říkáš? Dobrý nápad? Mohlo by to být fajn, na jaře, v létě. Zajet do hospůdky. Víc společně stráveného času.

4 Vendy Vendy | E-mail | Web | 4. října 2012 v 11:49 | Reagovat

P.S. mimo téma - je to prý v pořádku, ověřoval to Gabriel D., pak mi psal. Takže jo, můžou se takové články psát...

5 alouette alouette | Web | 4. října 2012 v 12:09 | Reagovat

myslím, že Tvé články číst začnu ;)

6 pavel pavel | Web | 4. října 2012 v 12:52 | Reagovat

S těmi zuby večer jsem na tom podobně. Buď jsem línej, nebo jsem tak ospalej že už ani nedolezu do koupelny. Naopak sex miluji a jízdu na kole taky. Tak v tomhle bychom si moc nerozuměli. :D
A s posledním bodem mám taky problémy, prostě tréma.

7 Adelaine Adelaine | Web | 4. října 2012 v 12:52 | Reagovat

V pár věcech to máme společné. Abych se přiznala, já jsem párkrát v samče kradla se spolužákem bývalým. Asi to bude malichernost - čokolády kinder :D Proti tobě do nic není, bylo to jen tak z hecu, párkrát, ale celkem mě překvapilo, jak to je jednoduchý. Prostě projít kolem tý pokladny, žádnej tlukot srdce nic.
Do konfliktů spíš většinou vpadnu, ne že bych byla útočná, jen občas si ani neuvědomím, že jsem moc útočná a druhej to už bere jako hádku, přičemž já jsem úplně v pohodě když se hádáme.
O víkendu si zuby skoro nečistím (eh nojo, ale proč taky :D) ale přes týden večer i ráno musím jinak bych byla hrozně nervní.

8 L. L. | Web | 4. října 2012 v 13:18 | Reagovat

Kéž by byly všichni lidé stejně otevření. Nebo aspoň někteří. Nebylo by to mnohem lepší? Člověk by se nebál, že ho někdo odsoudí. Jsi odvážná. Možná bych to napsala, ale brzo to zas smazala.

9 bludickka bludickka | Web | 7. října 2012 v 12:34 | Reagovat

[1]: Určitě to můžeš napsat :) Díky za tip a za komentář.

[7]: Přesně, ani žádný velký nervy, to mě taky překvapilo.

[8]: Tak dej vědět, jestli to napíšeš, abych to stihla než to bude smazáno.

[3]: Zní to lákavě, hlavně ten společný čas, ale nejdříve bych se musela na tom kole naučit :)

10 Gooverka Gooverka | Web | 7. října 2012 v 15:00 | Reagovat

Týjo, dost zajímavý věci. Já spaní pod stanem taky zrovna nevyhledávám, ale naopak mi vůbec nevadí a vždycky to ve zdraví přežiju. Sex pro mě taky není prioritou, v poslední době už vůbec.

11 Arkadina Arkadina | Web | 12. října 2012 v 19:09 | Reagovat

My si vlastně připadáme normální, ale ve chvíli, kdy se začneme srovnávat, tak o sobě začneme pochybovat, a to, co se nám jeví jako přirozené, je najednou odlišné. Líbí se mi postoj: komu se nelíbím, ať se o mě nestará. Takový hezky sebevědomý. Nebo asertivní?
Zuby večer bych nezvládla. Ale je pravda, že když už si tak zametám před vlastním prahem, tak mám o víkendu problém čistit si zuby ráno. Mohla bych na tom zapracovat.
Asi bych nedokázala krást. Ale jsem ráda, že bludičkka netrčí za mřížema.
Normální pro tebe a ostatním to může být jedno. Nicméně jednou do roka, snad to aspoň potom stojí za to. A vlastně, fakt, že to není priorita, je podle mě pozitivní.

Nějak nevím, co je na tom špatného, nemít něco takového rád. Sice to možná má jistou romantiku nebo je v tom kus nostalgie, ale každému dle jeho vkusu. Také nenutíme zálesáky chodit na ples ve fraku. Má cenu se překonávat? Bereš to jako výzvu nebo jako očekávání „utrpení“? Protože to možná potom nemá smysl. Vzít to jako fakt a tak to představit okolí.

Na kole jezdit umím. Nebo si to alespoň myslím. Před čtyřmi lety jsem na něm seděla. Ale raději brusle. Přirozenější. A když kolo přijede, tak to třeba zkusíš. Je prima mít prostor pro osobní rozvoj.
Mrzí mě to. Snad to bude lepší. Doufat.
Zajímavé přání. Mně se vždy obcházení zdálo elegantnější. Ale popřemýšlím o tom. Možná se to občas hodí.
Jéje, to bych u tebe nečekala. Ale vlastně je to pochopitelné. A taky obvyklé. Lidé jsou pomstychtiví.
Na jednu stranu lidé mají vlastnost být shovívavější k těm, kteří jsou nervózní v takové situaci nebo když se červenají. Přijde jim to milé a mají sklon být milejší. Nebo ne? Ale chápu, že to asi není nic, co bys milovala.
Schůzky s lidmi, které neznám. Nejraději v tom případě chodím. Nemusím přemýšlet, kam se dívat a hovor plyne normálněji.
Ano, prosím. Budu číst. A pokoušet se komentovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama