Jakkoli zvýším svou odolnost proti stresu, stres se úměrně zvýší

24. října 2012 v 19:15 |  Občasník
42. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

15.10. Dva ukrajinci v práci. Nebo jiná národnost? Nepoznám. Každý z jedné strany počítače. Jeden vysokej, plešatej a namakanej. Nejděsivější kombinace. Opřený o pult skoro až ke mně. Bez zvýšeného hlasu. Ale důrazní. Nenechali si vysvětlit. Myslela jsem, že neodejdou. Můj klasický strach. Ten, co mi radí, neodporovat. Nedovolím si. I když bych mohla nebo spíš měla. Dobrá trafika s JR. Přijela do Prahy za přítelem. Punč a horká hrušková šťáva. Povídání o školách. Kvůli ségře. A o dědictví po její babi. Jsem sprostá ve smutcích. Že nic nezdědím. Zajet na nákup. Znamená spoustu času na cestách a na zastávkách. A poloviční úspěch v sehnání sortimentu. Nálady se nedaří. Už zase.
________________________________________________________________________________________________________________

16.10. Dneska se nebudu stresovat. Heslo pro každý den. Asi jako Dnes vyhraju ve sportce. Ta šance by byla větší. Bolesti břicha. Pracovní katastrofa. Nestíhání. A k tomu všemu čtyřicet nevyřízených emailů. Které zbyly na L. Strach co na to řekne. Doma kradení času. Společného - jen pro sebe. Potřebuju ho spousty. Na to být sama. Se svýma věcma. Čeho se zříct? R. to nenese nejlíp.
________________________________________________________________________________________________________________

17.10. Nové lidi jsem v práci přijímala s nadšením. Kdysi. Teď už jsem jinde. Uzavřená ve skořápce - stejně nemáme nic společného. Můžeme stát vedle sebe. A přitom jsme úplně jinde. Ty ve světě. A já v sobě. Nesnesitelná. Čím dál míň ochotná vyjít. Čímdál víc nutící se do přetvářky. Abych se s někým snesla. Proč mi všechno vadí? Stále řeším věci. Na které bych se mohla vykašlat. Na všechno bych se mohla vykašlat. Mohla a chtěla. Neuměla.
________________________________________________________________________________________________________________

18.10. Dopělost se vyznačuje schopností problémy řešit. Otázka zní jak. Nebo spíš - Co jsou to problémy? Je problém, když jsem tlustá? Že mám na bradě pupínek?... Takže spíš - Existuje problém, který by byl problémem pro všechny? A jak nejrychleji vyřešit problém? Přestat ho za problém považovat? Spíš nejpomalejší způsob. A je vůbec nejlepší? Sono mi nedělala. Prý bylo minule. Aspoň jsem nemusela čelit realitě. Moje obvyklé lhaní - Jak se cítíte? - Dobře (Třezalka jednou denně asi nestačí.). - Kolik vážíte? - Pořád stejně, padesátsedm (padesátčtyři). - Bolí vás ta štítná žláza? Cítíte nějaký tlak? - Ne. (Při sebemenším stresu. Jakoby mě někdo škrtil). - Takže teď berete jeden prášek denně? - Ano. (Vlastně spíš půl). Na zimu to dávkování trochu zvýšíme. - Hm. (Ani mě nehne, krávo!). SV se cítí jako hrozná vedoucí. Mám jí dost. Až odjede L. bude to boj. O zachování vlastního prostoru. Obtěžující chlap v buse. Kdovíjaká národnost, kdovíco vypito. Trapák. Dokonce sáhl L. na nohu. Abych se pořád jen ohlížela. Z který strany po mně někdo jde.


________________________________________________________________________________________________________________

19.10. Ráno jako po flámu. Jak se budu cítit zítra? A jak pozítří? Zlámaná a polomrtvá. Budu se muset kamsi objednat na masáž. V práci už to prostě nejde. Asi se zhroutím. Pak by to šéfovi možná došlo. Někdy se mi zdá, že život už skončil. Že jediné smysluplné (krom toho, že si zředím pět panáku energy vodky s jedním čistý) je porodit dítě. A vychovat ho co nejlíp. Tzn. tak aby bylo šťastný. Můžete učit něco, co sami neumíte? Asi ne. Co bylo smysluplné na tom opíjet se, hulit trávu a nechat se balit klukama? Nevím, ale bylo mi dobře. I když. Ona paměť zkresluje. Snaha o rozptýlení. Po sto letech na koncert. Riot fest. Vision days. Spínací špendlík. Pár pozdravů. Od známých, které neznám. Jsem skromná. I to potěší. Vnucování se jedný slečně. Svý telefonní číslo. Aspoň že byla opilá. Jestlipak někdy napíše. Mé snahy navázat přátelství jsou čímdál zoufalejší. Zdá se. Filip a ten druhej ze SŠ. Popovídat. Koupit kazetu Disharmoniků. Jako vzpomínku na časy. Někdo nás přecijen oslovil. Nejstarší a nejošklivější pankáč. Jsem ráda, že se se mnou někdo baví. Třebaže sotva mluví. Tak aspoň pozvání na pivo. Krátkej rozhovor. O ničem. Za pivo. Nekup to. Ta energie hudby a textů. Jako by se mi nabodla do žíly. To zbožňuju pořád.
________________________________________________________________________________________________________________

20.10. Jupí, je mi dobře. Ne, vlatně špatně. Tělo se nemůže rozhodnout. A nutkavě prahne po mlíku. Pak do džusu. Takže výlet do krámu. Kdo by to do mě řek. A pak po nanuku. Kocovinový choutky. Nekonečná únavá. A dobrá nálada. Je to smutný. Ale je mi nejlíp. Když ležím v posteli. A čtu sedm let starý stupidní časopisy. Luštím sudoku killer. Bojkotuju jakoukoliv snahu. O něco Co je potřeba. Jestli má vůbec nějaký snažení cenu. Když jsem nejšťastnější, když na všechno kašlu. Motivační videa Genius Academy. Stejně to nepřevedu do akce. A ještě mám Soustředění. Vodka se spritem. Už ani nezabírá. Na diskotéce pro starý. L. rozlučka než odjíždí. Přišel jen HŘ s V. Aspoň jsme popovídali. Než začali hrát. Všude samý ženský. Dvě štětky, dva frajeři. Jejich vzájemný oblejzání. Chuť na postel, na časopis, sudoku killer. Snaha o dřevěnej tanec. Snaha nemyslet na jiné večery. Které měly nesmazatelné kouzlo. A které jsou navždy pryč. Rozptýlit se dohazováním. Kdybych byla kluk, mně by se líbila tahle. Která tobě? Jestli chceš, já za ní půjdu. Málem jsem za ní vlezla. Do kabinky na záchodě. Tak sorry. Je vdaná a z Ostravy. Moje rozptýlení skončilo moc rychle.
________________________________________________________________________________________________________________

21.10. Je mi dobře. Když piju dva dny po sobě. Akorát únava nikdy nekončí. Je mi dobře. Když se nezvedám z postele. Opět koukání po nemovitostech. Vybírání vánočních dárků. Přes net. Snaha nevyhodit dárek. Jehož kouzlo jsem prostě nedokázala objevit. Upéct sušenky - kuličky. Mělo se konat. Kuličky nešly koulet. Těsto nešlo upéct. A tak se moc omlouvám. A dárek stejně skončil v koši. V napůl upečené podobě. Španělský večer. Šampaňský, Monjos, krekry. Čokoláda z Montserratu. Prohlížení fotek. Vybírání do scrapbooku. A moje typické extrémy. - Ty vole, tady jsem kočka. Hmm.. to tamta musela pukat závistí. - Ne, řekni že takhle nevypadám! Jestli jsem tohle já.. Už nevycházím z domu.
________________________________________________________________________________________________________________

Lehneš k televizi, vyvalíš pupek svůj.
Jestli tomu říkáš život
tak to sorry, ale fuj!




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 doDina doDina | Web | 24. října 2012 v 20:37 | Reagovat

povídání s cizími, taky to dělám. a cizí se mnou. taková letmá skoro-přátelství na pár chvílí. asi to dělejí ti, co žijí víc v sobě, než s lidmi "tam venku". i když si to možná trochu protiřečí. ale cítím to tak, že na tu chvíli je někdo sám se mnou, ale dokážu to vnímat až zpětně. síla okamžiku, možná. mmožná jsme v tom sami, ale jedem v tom společně. (na chvíli? a nebo napořád.achjo)

2 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 24. října 2012 v 21:53 | Reagovat

Povídání s cizími lidmi... Zoufale toužím poznat nové, avšak odvaha bývá nulová...
Riot fest. Za jedna věc, co mi nevyšla.
Hudba je prostě droga. Ty chvíle, kdy se ozvou první tón, kdy se rozechvějí basy a začne text... Jako by se do mě hudba vpila, prostoupila každou buňku a já se vznesla... Byla v jinym super světě...

3 L. L. | Web | 25. října 2012 v 14:53 | Reagovat

Líbí se mi jak přemýšlíš nad dospělostí a problémech. Sama pořád nevím, jestli jsem dospělá..

4 vivienne vivienne | Web | 27. října 2012 v 11:34 | Reagovat

povídání s cizími? pro mě téměř nepředstavitelné bariéra, kterou ne a ne překonat, nevím zda-li je to dobře či ne

5 pavel pavel | Web | 27. října 2012 v 12:02 | Reagovat

Nejen domácí, ale i autobusové násilí by se mělo trestat odlukou. ::D

6 Arkadina Arkadina | Web | 28. října 2012 v 21:29 | Reagovat

Nepříjemná situace. jediný Ukrajinec, kterého znám já, byl malý střízlík lehce neduživý. „Prostě nenarostl mají tam zimu. Ale na druhou stranu Sláva vydrží.“ Horká hrušková šťáva je prima. Zvláště s mandlemi. Třeba ti někdo něco odkáže.  Někdy se daří a někdy ne. Hlavně se nevzdat.
Prekérní situace. Člověk potřebuje být občas sám, ale ne vždy to ten druhý pochopí. A jak daleko může samota ve vztahu zajít?
Neuměla. Právě. Chtít není umět. Ochota ke kompromisům postupně upadá.
Co jsou to problémy. Otázka téměř filosofická. Doufám, že se o ní nedoslechne ten, co nám přednáší filosofii. Musí být radost být tvou ošetřující lékařkou. Co by se stalo, kdybys podstupovala tu léčbu, kterou ti napíše?
To zní jako ze sonetů od Shakespeara. Aspoň něco, co zbožňuješ. Snaha navázat kontakt?
Ty potřeby určité chuti mi něco připomínají. Není to chuť je to potřeba. V posteli je člověk v bezpečí.
Aspoň někdo neobjevil jeho kouzlo. Šťastlivec. Jen škoda promarněného času s pečením. Scrapbook by mne zajímal. Je to věc,  o které si nedovedu představit, že bych jej měla tvořit. Extrémům se dá předcházet. Nechávat si jen fotografie, na kterých se člověk sám sobě líbí.

7 bludickka bludickka | 29. října 2012 v 17:08 | Reagovat

[6]: Měla jsem ve vztazích opačné problémy. Samotě jsem se pořád bránila, tak se to nějak otočila. Hranice se těžko vymezují.
Přibrala bych spousty kilo a byla bych ještě závislejší na lécích.
Asi jde pořád jen o ten stupidní pocit své vlastní důležitosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama