Raz, dva, tři. A teprve naposledy, to bude doopravdy

10. října 2012 v 10:59 |  Občasník
40. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

1.10. Šedivej den. Krásnej ve svý šedivosti. Smutnej ve svý průměrnosti. Každodennost. Pocity štěstí, které se nedostavují. V závislosti na životě. Jen v závislosti na malých jinak bezvýznamných prožitcích. Vydupaných ze země. Dokázat se tak pro něco nadchnout. Těšit se se vší opravdovostí. Dětskou a všepohlcující. Pořád nevím co. A když vím co, nevím jak. Všechny cesty vedou... asi jen ke smrti.
________________________________________________________________________________________________________________

2.10. Hana Maciuchová. V rádiu. Okouzlující a kouzelná. Harmonie čišící z jejího hlasu. A moudrost. Napsala jsem email do vysílání. Mívám občas nutkání. Být přímým účastníkem. Ne pozorovatelem. Proč ona nemůže být moje babička? Potřebuju duchovního učitele. Což zní moc vznešeně. Někoho, kdo to má v hlavě srovnaný. Psycholožka nevěděla o životě nic. O poznání a ponoření se. O skutečným příběhu a ne jen vedlejší roli. Další šedošeď. Zahalená do hávu z třezalky. Vyčištěný stůl nevyčistí hlavu. Hranice mezi žitím a přežíváním jsou nejasné. Křivolaké. Záludné. A možná je to jedno a totéž.

________________________________________________________________________________________________________________

3.10. Nákupní horečka. Víno. Nálada proměnlivější než počasí. Sehnala jsem podprsenku. Jednu jedinou. Nejradši bych se v ní nakrucovala celý den. Sedí. A sluší. Sebepochvala zalichotí. A láska na první pohled. Místo bundy mikina. Příjemňoučká. Na film. Vrtěti ženou. No nevím nevím. Dokoukat to nebyl problém. Superlativy těžko.
________________________________________________________________________________________________________________

4.10. Už zase svírání v bříšku. A pak si říkám proč. Nervní minuty jsou horší. Než okamžik bodnutí. Zbytečné stresy. Moje hobby. Teď už jen strach z výsledků. Krve. I sona. Koupit si boty. Tenisky. Nemám ráda moderní věci. Ale to, co mám ráda, neexistuje. Líbily se mi. Tak co. Nesnáším vymezování se. Za každou cenu.
________________________________________________________________________________________________________________

5.10. Psaní blogu šlo stranou. Uhnulo spontánímu nápadu. Procházka a oběd s L. Bramborák plněný hermelínem. Příjemné rozpoložení. Nacpané bříško. A šoky v práci. Nějaký mladík se mě ptá na jméno. Resp. ví moje příjmení. Předává obálku. Odchází a možná za rohem někdo s ním. Nechci rozbalit. Chvilka napětí. Přerušovaná naléháním L. Takový pěkný obrázek. A klíček. Hodil by se jako přívěsek. Ale to bych přišla o další překvapení. Prvním bylo seznámení s panem letcem. Nebo ne? Náhodným kolemjdoucím? Hlavní nádraží. Bylo by fér tam něco nechat. Vím co i komu. Jenže nemám to co. Až ho seženu, vymyslím jiné kde. V Crossu. S R., MD a MP a dobrou náladou. Dvě piva. Rozhovor váznoucí jen občas.
________________________________________________________________________________________________________________

6.10. Povalování. Výlet do Klánovického lesa. Snění mezi baráčkama. Výroba dárku. Až jsem se zapomněla kochat přírodou. A R. strašil. Musíš opatrně. Řízneš se. A jo. Těsně před dokončením. Schovávání dárku. Tak aby nikdo nebyl přítomen. A zrovna plno lidí. Zákon schválnosti. Stejně jako následný déšť. Posezení s R. rodinou. Vína z Moravy. A Španělska. Šoky z R. mámy. - Dneska jsem se chtěla jít vykadit a nešlo to. - Jen jsem zírala. A pointa příběhu stejně nicmoc. Asi mě berou jako rodinného příslušníka. Některé historky mě ale radši nezajímají.
________________________________________________________________________________________________________________

7.10. R. na nákupu a v kuchyni. A já u blogů. S pralinkami. Jejichž konzumace je taky droga. Korektury. Které byly tentokrát nad očekávání snadné. Tvoření kulturního kalendáře. Je toho tolik a vlastně nic. Pořád si určovat priority. Je vysilující. Koukání na domky. Na byty. Na pronájmy. Možná, kdyby bylo všechno jednodušší. Antická psychologie k večeři. Orfismus. Tělo je vězením. Život na světě je za trest. Smrt je vykoupení. Stačí dodržovat pravidla. Říše pro božské duše. Budu muset něčemu věřit. Něčemu jinému než dosud. Aby se mi líp žilo. A líp umíralo.
________________________________________________________________________________________________________________

vždyť ty víš co jsi zač, nic víc nic míň
než před čím utíkáš
a ten tvůj tajnej tichej pláč
jenom říká to co sama neříkáš

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | E-mail | Web | 10. října 2012 v 11:23 | Reagovat

Dnes v tvém týdeníčku vidím jednu hlavní úvahu - život - smrt.
Život je jasný. Podle všeho v tobě roste ten nový... je to už jisté?
Pralinky jsou dobré. Bramborák plněný hermelínem láká i mě. Šedivost dnů je smutná, ale myslím, že tvé dny nejsou šedivé. Paní Maciuchová je dáma, škoda, že jsem ji neslyšela. No, za to může fakt, že téměř nikdy nepouštím rádio, v poslední době.

2 pavel pavel | Web | 10. října 2012 v 22:57 | Reagovat

Měla jsi při tom vykrucování aspoň pozorného a uznalého diváka. :)
A co ty všechno sem nepíšeš. Zácpa. Doporučuji sušené švestky. :D

3 bludickka bludickka | Web | 10. října 2012 v 23:24 | Reagovat

[1]: Jenom aby nevznikla nějaká panika :D Těhotná nejsem :) Ani se o to nesnažím. Jen mám spousty známých, co jsou těhotné nebo rodí, tak se mi to často vměšuje do myšlenek, protože věk na to mám. Jinak se mě to ale zatím nedotýká.

4 Vendy Vendy | E-mail | Web | 10. října 2012 v 23:27 | Reagovat

[3]: Aha. Ale ono to tak opravdu vypadalo...
Tak to je dobrý. Máš ještě čas, třeba to přijde, až to nebudeš čekat... :-)

5 bludickka bludickka | Web | 10. října 2012 v 23:31 | Reagovat

[4]: To doufám, že nečekaně to nebude. Vzhledem k mým zdravotním obtížím a ke konzumaci alkoholu a bylinkovejch čajů by bylo potřeba těhotenství plánované.

6 ichos ichos | Web | 11. října 2012 v 8:31 | Reagovat

Líbí se mi, jak píšeš, dá se do toho hezky vcítit. Šedivé dny jsou protivné, jakékoli oživení pak potěší hrozně moc. btw taky nemám ráda snahu za každou cenu se vymezit ;)

7 vivienne vivienne | Web | 12. října 2012 v 20:26 | Reagovat

víš obdivuji tě to píšeš takhle podrobně  a pravidelně, já se o to také pokouším, ale mám v otm dost velké trhliny :-(

8 Arkadina Arkadina | Web | 12. října 2012 v 22:24 | Reagovat

Šedivé dny jsou někdy příjemný odpočinek. A někdy strašná mlha, které se nejde zbavit.
Vyčištěný stůl nevyčistí hlavu. Zajímavé. Duchovní učitel? Snažím se teď si vybavit, zda máš nějaký hlavní problém, nebo jsi případ, že tisíckrát nic umořilo tura. Ale vlastně, ty se ten problém snažíš najít a pojmenovat, že? Jestli píšu úplně z cesty, tak se omlouvám. Ale už je poměrně pozdě.
Tleskám. Šikovná.
Co mám ráda, to neexistuje. Někoho mi to připomíná. Výsledky budou dobré. Musí. Nebo si to s nimi osobně vyřídím.
Po přečtení článku jsem na něj měla obrovskou chuť. Nakonec jen smažený. Zdá se, že z toho udělal trochu větší bondovku, než jsem chtěla. Kladla jsem mu na srdce, aby byl milý a usmíval se. A ano, byl to on. Je fajn, když rozhovor volně plyne.
Něčeho je člověk raději ušetřen. Mám tvou krev na svých rukou. Snad půjde smýt.
Pralinky. Hlavně si nezačínat s jakoukoliv čokoládou. I když, poslední dobou příliš ujíždím na medu. Čemu věřit. Toť otázka. Někdy hlavně ne sobě.

9 bludickka bludickka | Web | 16. října 2012 v 15:49 | Reagovat

[8]: Problém je, že nemůžu najít smysl života :) A bez něj mě to nijak moc nebaví. Nemusí jít o výsledek, stačí způsob. Někoho kdo ví, jak si přestat vytvářet zbytečné starosti.
Krev dobrá, sono bude horší.
Byl milý, tak to úkol splnil dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama