Člověk je stejně často jen rád, že si ho někdo všímá.

21. listopadu 2012 v 12:07 |  Občasník

46. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

12.11. Další den v klidu domova. Ale už bez R. S rozpisem úkolů, co mi stanovil. Když jsem včera panikařila. Že toho mám v hlavičce moc. Zdá se mi těch úkolů nějak málo... Večer kostkohraní a lehčí neporozumění. Moje upřímnost a R. vztahovačnost. To dohromady občas napáchá pěknou paseku.
________________________________________________________________________________________________________________

13.11. Itinerář od R. očividně funguje. Umýt koupelnu, záchod. Vyrobit pro něj adventní kalendář. Ještě ne úplně. Chybí materiál. A pak příval prokrastinace. Našla jsem své staré psaní. Tak čtyři roky? Když jsme se s partou lidi z jednoho serveru pokoušeli o online příběh. Ale nedopadlo to. Jen zírám. Proč nepíšu knihu? Dost se mi to líbí. Dnes už bych to takhle hezky nenapsala. Je to možné? Zhoršovat se? Už mý psaní na základce mi přišlo lepší. Než teď. Co s tím? Vybírání dárků přes net. Vypadá to, že takhle vyřeším Vánoce.
________________________________________________________________________________________________________________

14.11. Poklízím. Jsem aktivní. Na chvíli. SV mi napsala. Že je v práci katastrofa. Jsou několik dní ve skluzu. Už jsem zase z práce nanervy. A ještě tam nejsem. Proč se nedovedu těšit z přítomnosti? A jsem pořád v hlavě napřed? Navíc se mi do ničeho nechce. A pak si vyčítám. Že jsem nic neudělala. Začarovaný kolotoč. Objednala jsem se k homeopatce. Nevím, co si slibovat. Možná léky na nervy. Děsím se toho. Co jí budu vyprávět. Furt se stresuju nesmyslama. Jestli mi na tohle dá lék. Tak to mi zachrání život. Večer dokument o Polanskim.

________________________________________________________________________________________________________________

15.11. Žehlím. A koukám na seriál. Po dlouhý době. Prima. A telefonát od SV. To jsem si mohla myslet. Že si nechce jen pokecat. Jestli prý nechci zítra na tři hodiny přijít. Zbláznila se? Ještě že občas umím říkat ne. Stejně jako když mi vysvětlila, jak řeší tu pohromu. Emaily vyřizují z domova. Zadarmo samozřejmě. Stejně jako přesčasy. Hned jsem oznámila, že toho se neúčastním. Jen aby mi to vydrželo. Abych odolala tlaku. Když tam není L. Budu na to sama.
________________________________________________________________________________________________________________

16.11. Tři hodiny v čekárně? Televize jen s reklamama. Pomalé mučení. Číst se nedá. Trochu přemejšlet. O sebevraždách. Psychické důvody? Osamělost a nedostatek uznání. Kolik pro člověka znamená nemít nikoho blízkého. Někoho, kdo by CHÁPAL. A taky ocenil. Stačilo by umět se bez toho obejít. Málo času rovná se stres. Stres rovná se protivnost. Ale zvládlo se. Pro A. na nádraží. A ještě jsem čekala. S Mozkolamy. Vždy mě to bavilo. Logické úkoly. Pak už v Einsteinu na pizzu. Mňamy, mňam. A vodka s mirindou. Docela fajn pití. Mizí rychle. Žižkovská noc. V Matrixu. Nejenže se nepodařilo propašovat pití. Přes nepříjemný ženský u vstupu. Ale ještě byl lehčí konflikt. Hihi, naštěstí jen slovní. Dostat přes hubu na začátku večera by bylo blbý. Fotbálek jen pro dva. To není ono. Takže v XT3 s nějakýma klukama. Divnýma. A zasekly se peníze. Takže vlastně jen dvě hry za celý večer. Vykecávání se na záchodě. Klidný místo pro alkoosvěžení i rozhovory. A pak zbytek večera na Parukářce. Lehké paření. Usilovné hledání A. batohu. Který jsem v závěru zahlídla na pódiu.. (?) Pár známých. Co nabízeli společnou cestu do XT3. Která se nekonala. Na baru. - Ale uvidíte, že nikam nepůjdete. Kdo by chodil. Když mu barman nalejvá zadarmo. A pouští hudbu na přání. Z mýho mobilu. Pokrvení a vše co patří k oslavě desetiletého výročí. Pár týpků, co se motali kolem. Moc mě nebavili. . Francouz s partou lidí. Student. Se kterým jsem se snažila konverzovat. Jentak. I přestože jsem ho v kraválu neslyšela. Natož abych mu rozuměla. Tak jsem se jen smála. A mlela anglicky. Zcela nesouvisle. Neznalá toho, na co vlastně moje otázka navazuje. Jeden zvláštní kluk. Ondra. Rozhovor s ním mě aspoň bavil. Vegan. S pozitivním přístupem k dumpstrdivingu (sakra, nevím, jak se to píše). Že by měli lidi radši fetovat heroin, než jíst maso a živočišné produkty. A taky měl rád Duška. Celkem příjemné zabíjení času. S osobou, co už neuvidím. Asi je to kolikrát nejlepší. Seznamovat se jen letmo. Tohle byl stejně blázen. Aspoň svůj. Ani se o nic nepokoušel. Ani náznaky. Jen jednou řekl, že bych se v tý svojí hezký hlavičce měla zamyslet nad tím nejíst živočisný produkty. Jenže sýr a alkohol jsou moje životní jistoty. Přemlouval, abysme nechodily. Že nám koupí pivo. A barman taky. Že nás odveze. Cítit se důležitě stačí. Co víc chtít. Jen naplnit si své laciné touhy. Uniknout realitě. Pro krátkodobý pocit oblíbenosti. Který v reálném světě neexistuje. Pro krátkodobé porozumění si s cizími lidmi. Když s blízkými to nejde.
________________________________________________________________________________________________________________

17.11. Co je lepší? Tři hodiny v čekárně nebo tři hodiny spánku? Odjezd A. a léčba kocoviny. Vodkou. Filmem Prázdniny. Objetím a spánkem. Povalováním. Půlpráškem. A večer další dva filmy - Probudím se včera a Hele kámo, kdo tu vaří. A neschopnost usnout. Celý den přemýšlení. Proč věci nejsou takové, jak bych je považovala za přirozené. A jediné podstatné.
________________________________________________________________________________________________________________

18.11. Ty nervy opravdu nejsou normální. Předtím vždy větší než přitom. Vyhrabala jsem procházející kapky. Uklidňující směs. Kočku to fascinuje. Krátkodobě nefunguje. Ale co. Každej pokus lepší než nic. Dala jsem to tý zlobilce do vlastní skleničky. Ta se olizovala. A jak byla roztomilá. Hlavně aby jí nebylo blbě. Jak by bylo uklidňující strávit život v posteli. Jednoduché. Nenáročné. Bez konfrontace s okolním světem. Večer rozptýlení. Na večeri s BA a HK. Aspoň na chvíli přijít na jiný myšlenky. Zato v noci se to nepovedlo.
________________________________________________________________________________________________________________

He was never really one of the guys
No matter how hard he tried
Often thought of suicide
It's kinda hard when you ain't got no friends

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 21. listopadu 2012 v 13:01 | Reagovat

Beze sporu jsou lepší tři hodiny spánku!
Ještě mě zaujala tvá poznámka, že se ti zdá, že dřív jsi psala líp. Ten pocit mám taky, když čtu starší články, tak si myslím, že to nebylo vůbec špatný, naopak teď mám pocit, že mám v hlavě nasráno, s prominutím za ten výraz.
Ale sem tam se mi podaří něco kalýho, a stejně tak i ty píšeš pořád dobře, takže myslím, že tak špatný to s tebou nebude.
Neboj!

2 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 21. listopadu 2012 v 14:50 | Reagovat

Mě homeopatka vždycky pomohla. Ta moje objeví i zubní kaz, deprese, jakýkoliv horší psychický i fyzický stavy... Třeba tahle bude ještě lepší :)
No, mohla bych tam jít sama, jenže musí o tom vědět. Nebylo mi osmnáct, tak potřebuju aspoň nějaké potvrzení, že o tom ví... Bohužel.

3 Arkadina Arkadina | Web | 21. listopadu 2012 v 14:50 | Reagovat

Moderovaná diskuze? Copak, byly nějaké problémy?
Nevím, jestli souhlasím s nadpisem. Ale asi ano.
Rozpis úkolů. Tak ten si raději dělám sama. Ale už mám i priority i to ostatní. Akorát se ostatní pomalu stává prioritou. Upřímnost a vztahovačnost. Možná poněkud smrtelné.
Vánoce mám dojem, že řeším tak nějak mimochodem. A nevadí mi to. Vlastně mám skoro vše. Ono toho také moc nebude. Jenom se ti zdá, že se to zhoršuje. Mně přijde, že píšeš pořád stejně. Navíc si lidé spíše všímají obsahu než formy, takže je to podle mého fuk.
Aktivita je prima. Člověk má potom občas pocit, že něco zvládl. Nemám lék, jak nemyslet dopředu. Asi to v sobě už máme zakódované. Homeopatka? Tak hodně štěstí. Věř a víra tvá tě uzdraví.
Žehlení. Brr. Teď na mě bude řada. A pereme tmavé, tak toho bude spousta. Nechtěla bys přijít? Pustím ti seriál. Nebo Harryho Pottera. Jsem ráda, že jsi řekla ne. A veel sterkte s tím ostatním. Jenom přemýšlím, čím to, že je tam takový problém?
Televize je příšerná. Naštěstí ji mám jen u jednoho doktora, ale i tam stačí. A číst ani učit se se opravdu nedá. Ale ty myšlenky... Obejít se bez toho. Nebo nežít. Není to jedno? Neřešit a být. Mozkolamy znějí dobře. Nějaké byly i na té výstavě o vědcích. Myslím, že jsem to nevyřešila. Ale dobře ro rozptyluje myšlenky. Dostat přes ni na konci je lepší. Zajímavý postoj. Ale asi ne úplně nelogický. Jenom proč? Alkohol je živočišný produkt? Asi jsem někde zaspala. Jo, alkohol je životní jistota. Stejně jako sýr. Chápu. Ale vajíčka jsou také prima. Poslední dvě věty v sobě možná mají hodně pravdy. Pro mě určitě.
Léčba kocoviny skýtá poměrně příjemné aktivity. Pokud u toho člověku není špatně.
Strávit život v posteli by bylo prima. Snad kočka přežila. Leda v noci poslouchat nějaké mluvené slovo. Příběh, který odvede pozornost.

4 bludickka bludickka | Web | 22. listopadu 2012 v 16:59 | Reagovat

Žádné problémy. Jen zkouška :) Problém je, že všemu nevěřím, ale mám nutkání zkoušet.
Tadyto je celá krásná sbírka mozkolamů. Naštěstí s řešením na konci.
Nemyslím psaní tady na blogu. To je deník. Deník se nedá psát špatně, protože psát ho dobře, není jeho účel. Myslím psaní do časáku. A taky mi šlo i jiné psaní než jen o sobě. Teď si nedovedu představit, že bych napsala příběh.

5 Krvavý koleno Krvavý koleno | Web | 24. listopadu 2012 v 22:07 | Reagovat

Jůůů, tu peřinu se sloníkama jsem taky mívala :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama