Mletí z posledního

26. listopadu 2012 v 9:36 |  Občasník
47. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

19.11. Celou noc sny. O tom, že jsem zaspala do práce. Někdy je lepší malovat čerta na zeď. A pak si říkat, že možná není zas tak černej. Pondělí bejvá v práci slabší. Takže to nakonec šlo. Až na PU. Mít s ním směnu? Nehoní se. To je slabý slovo. Půl pracovní doby na fb? Když vůbec nemáme hotovo? To si dělá p.... A když mu řeknu, co udělal špatně. Tak to ani neopraví? Rozhodně nemám sílu. Se se všema hádat. Nikdo neexistuje. A já pracuju. Podle svého nejlepšího svědomí. Mohla bych ale skončit. Se snahou se předřít. Aspoň že JU. Aspoň někdo šikovnej v tý práci. Kdo pořádně dělá. Vyzvednout dárky. A pro sebe hrneček s biogenerátorem. Zoufalej člověk zkusí kdeco.
________________________________________________________________________________________________________________

20.11. V noci nespím. Protože se podvědomě stresuju sračkama. Převážně pracovníma. PU tráví pracovní dobu na Fb. I když totálně nestíháme. A SV ho dala na směnu se mnou. Snad naschvál. Nebo za trest. Nebo je jen vyčůraná. S ním už nikdy nebudu stíhat. Nabonzovala jsem ho. Prý s ním promluví. Ach. Budu za bonzáka. A stejně se nic víc nestane. Modřany se mi nelíbí. Aspoň zastávka Rokle. Ještě s přestupem neznámo kde. Kde jsem zabloudila. Stejně jako na místě. Až málem nezbyl čas na psychickou přípravu. - Proč jste si vybrala mě? - Byla jste mi sympatická. (Chci abyste mě měla ráda. Ale nelžu.) - A ještě vás napadá něco, co byste mi mohla říct? (Určitě se modlí, aby ne.) Dvě dvojky vína na margotku k večeři? A vystresánek rudej až po kořínky vlasů žvaní a žvaní. Jsem nemožná. Jednou jdu k psycholožce, jednou k homeopatce,... Oslněná touhou, že musí poslouchat! Když platím draze. A nesmí odsuzovat. Nedokážu přestat vrtat díry do hlavy. Mám pestrej vnitřní svět. Nebo jsem sebestředná? Nebo jen špatně zvolila otázky? Jaké máte fyzické problémy? Proč se nestýkáte s rodiči? Co vy a alkohol? (tady jsem výjimečně neřekla úplně všechno, co mě napadlo, ale dost.) Nějaké noční můry? A co psychické potíže? Kdo se ptá, moc se dozví. A kdo moc pije, moc se rozkecá. Dokonce o věcech, o kterých se nemluví. Se snahou o nadhled. Beztak si říká. Že potřebuju spíš psychiatra. A to jsem vůbec nestíhala mluvit. O tom co mě aktuálně trápí nejvíc.

________________________________________________________________________________________________________________

21.11. Žít tak, abych přežila tenhle den. A zoufale se nutit nemyslet na zítřek. Protože těch zítřků na houby bude ještě dost. Ale nejde mi to. A nikdo mi neřekne. Co dělám špatně. Homeopatka řekla, že je skvělý, že si to uvědomuju. Není. Je lepší si myslet, že jsem šťastná. Než si myslet opak. A marně se snažit to měnit. Musím si sehnat Mahena. Ze Sebevražd mě hrozně oslovil. Četli jste ho někdo? Na odpolední už nemám. Psychicky. Vylítla jsem na PU. Protože se fláká. Je k ničemu. Zase dělat inventuru. Nic se nestíhá. Tři panáky. A snažit se spát. A přitom půl noci vzhůru.
________________________________________________________________________________________________________________

22.11. Nespánek. Nervy. Ze všech sil. Přežiju. Ale co doma? Nemít se na co těšit je horší. Horší než šílet v práci. Konečně doma. A místo klidu probrečený zbytek dne. Na nic se netěším. Nic mi nedodává energii. A žádnou už nemám. Ani si udělat večeři. Takže jen v posteli. Pytlík pombarů. Kousek pomela. A dva rumy. Nebejt chlastu.. už jsem mohla bejt tolikrát mrtvá. Zvláštní. Možná mi zachraňuje život..aby mě jednou zabil. Jediná věc. Která mi dodává sílu. Kdykoliv opravdu nemůžu. Smutné. Možná veselé. Osvobozující. Nikdy nevím, jak si pomoct. Neznám spolehlivé řešení. Alkohol mi vždycky pomůže. Když nemůžu dál. Zní to hrozně. Ale lepší než sebeubližování. Lepší než sebevražda. Někdy je to ještě nejlepší vysvobození z krize. Hlavně zvládnout dávkování. Pak je to ideální lék.
________________________________________________________________________________________________________________

23.11. Vyřízeno, hotovo. Ani jsem se neposadila. Za celý den. Bolest nohou, zad. Málem jsem omdlela. Přes dvě hodiny jsem kousala jedno jablko. Sama s JU. A totální nával lidí. Zase další chyba. Tentokrát dokonce asi moje. A to je zrovna změněný systém. Aby bylo vidět. Kdo za všechno může. Ach. Ještě měsíc do Vánoc. SV mi chce dát všechny směny s L. Až se vrátí. To už nikdy nebudu doma sama jen s R. Řekla jsem, že nechci. Řekla, že s L. nikdo jinej nevydrží. A jak to vlastně může vědět? Přišla poslední. A změnila tam skoro všechno. Nemyslet!! Jen teď teď teď. Kéžby.
________________________________________________________________________________________________________________

24.11. Do práce. Protože když jsem měla mít sobotu, dovolila jsem si marodit. Menší tragédie než mohla být. Rychlej skok domů a pak už sraz s HK a BA. Rozjímání v autě. Čeká mě dobrodružství. Jedu tam, kde jsem nikdy nebyla. S holkou, kterou skoro neznám. K ní domů. Poznám její kamarády. Její rodinu. Divné. Ale dobrodružství. Probíhající se vším, co k tomu patří. Nejlepší pocity samozřejmě v autě. Ponoření se do očekávání. Seznámení s rodinou. Všímat si pejska. Sednout si ke stolu. Odmítnout panáka. Přece nezačnu tak brzy? Tak čaj. Abych zabavila ruce. Rodiče chystající se na ples. Který pořádali. Předváděli mi kostýmy. Opět pravidlo Tvař se mile a inteligentně. A hlavně proboha aspoň něco řekni, ať si nemyslí, že jsi úplná trubka. Mluvit aspoň semtam, v holých větách. Z. která nás vyzvedávala a společná cesta. Vždyť já kolikrát nevím, co si říkat s HK. A teprv její kámoškou. Další obvyklý postup - Nemyslím si, že jsem blbá. Oni ale určitě budou. Už abych si dala pivo! Další kamarádky - M. a R. A budeme hrát bowling. (Není nad to, ztrapnit se hned v úvodu.) Kdo prohraje, platí panáky. (Sakra, mám dost peněz?) Pomalé osmělování se. Rozpovídání se. Disko osmdesátý a devadesátý. Rumy s kolou. Nutkání tancovat. Kouřit. Pít dál. Nechávat HK zahrát písničky na přání. Bavit se s holkama o všem možný. A nic si zase nepamatovat. A klasika opakující se rutině v mém mozku. Objímání HK - Díky, žes mě pozvala. Máš skvělý kámošky, a další blablablablabla opilý bludičky. Která má všechny ráda a všechno je super. A pak ta temnější stránka. Na písničku, co se mi líbí, se mnou holky tancovat nejdou? A u stolu není místo? Nikdo si mě nevšímá? Aha, tak to si určitě vážně myslej, že jsem blbá. Sednu si stranou. A čekám. S čímdál nešťastnějším výrazem. Protože mě doopravdy nepostrádají. Zato nějaký kluci. Mě zvou na panáka. Proč taky ne? (Další pravidlo - Zítra mi stejně bude blbě, tak už je to jedno.) Spokojená, že někdo projevuje zájem. Aspoň minimální. Ale nebaví mě se jen vtírat. Pak pro mě někdo z holek přišel. A já byla zas v klidu. R. nakonec přijel s BA taky. Šli na ples rodičů. A pak nás vyzvedli. Účet byl moc vysokej. Neschopná odhadu. Jestli jsem skutečně tolik propila. Navíc k večeři jen brambůrky. A poslední jídlo v půl druhý. Honem zahučet do matrací. A na chvíli zmizet.
________________________________________________________________________________________________________________

25.11. Pár hodin spánku. Matrace. Obležení další tří lidí. A HK pípák na cukrovku. Vibrující co půlhodinu. Polomrtvá. Absolvující rodiný oběd. Máma HA je moc aktivní. Odsuňte stůl. Uklidťe z něj věci, prostřete. Přitom já byla ráda, že dokážu sedět. Dva talíře čočkový polívky. A pak brambor. S trochou brokolice. Rodinná idylka. Kouzelná babička s úžasným hláskem. Mazlivej pejsek. Všechno tak nějak zapadající. Kromě neočekávaných hostů. A nejvíce mě. Vždycky mi to připomene, co nikdy mít nebudu. R. takový idylky nesnáší. Já taky. Protože nejsou moje. Ještěže nás BA hodil až domů. Neschopnost čekoholiv. Akorát film Past na rodiče. Měla jsem ho ráda v dětství. A zas tak moc se nezměnilo.
________________________________________________________________________________________________________________

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 blažena blažena | Web | 26. listopadu 2012 v 11:21 | Reagovat

No panejo, nemáš to v životě zrovna jednoduchý, já bych z toho asi brzy zešílela, na jednu stranu si říkám, že je dobře, že jsem už v důchodu, i když důchodci s nízkým důchodem nemají u nás v poslední době na růžích ustláno.
Ten hrneček s biogenerátorem mám už od jara, jenže jsem už na stará kolena nemocmi prolezlá, ale... zasadila jsem pecky z citronu, vylezly dvě a jednu tu rostlinku zalévám na zkoušku vodou z toho hrnečku a nebudeš tomu věřit, ale je proti té druhé mohutná, snad o dvě třetiny vyšší a krásně se větví, takže na tom asi něco bude. Já pozoruju, že mi pomáhá při bolestech hlavy.
Přeju klidné dny a ať ti ten hrneček funguje!

2 pavel pavel | Web | 26. listopadu 2012 v 12:22 | Reagovat

Rodinné idylky jsou u mne už minulost. Možná i škoda.

3 Katka Katka | Web | 26. listopadu 2012 v 19:31 | Reagovat

Je mi líto, že se tak stresuješ. Taky jsem to tak měla a pak přišel zlom a najednou už to zvládnu většinou bez stresu. Je to špatný, když je nápor na nervy tak silnej. Projeví se to na zdraví i na zdraví dětí. Zažila jsem na vlastní kůži, když jsem čekala třetí, pracovala jsem z domova. Protože jsem ji chtěla, vymyslela jsem toto řešení - podpesalo se to na ní.
Vem rozum do hrsti, uvolni se, koukej na problémy s nadhledem....nic není tak horké, jak to zprvu vypadá.

4 Vendy Vendy | Web | 26. listopadu 2012 v 22:29 | Reagovat

Ty bys potřebovala změnu prostředí, změnu zaměstnání a půl roku absolutní relax.
První, druhé i třetí bohužel nemožné, v dnešní době.
Tak potom jenom zatnout zuby a snažit se myslet na to lepší.
Nechceš zkusit projekt Lenky - (Ne)malé radosti? To je docela zajímavý projektík!
Jestli jseš alergická na slovo projekt, tak prostě - (Ne)malé radosti.
Kdybys chtěla vědět, o čom to je, tak slečnu Lenku najdeš u mě ve Zlatíčkách a Nemalé radosti na jejím blogu.
Snad bude líp!

5 Miloš Miloš | Web | 28. listopadu 2012 v 8:35 | Reagovat

Bludickko (bludičko?), ty tedy umíš psát depresivně, ještě, že je to myšleno s nadsázkou.
Líbí se mně, že texty doprovázíš hudbou vyjadřující jejich náladu.

6 Vendy Vendy | Web | 1. prosince 2012 v 1:45 | Reagovat

Bludičko bludná, doufám, že už je líp!
Je totiž otevřena galerie vánočních pohledů.
Tak se přijď podívat! A můžeš si i kliknout...
Hezký víkend!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama