To by mi šlo!

13. listopadu 2012 v 7:29 |  Občasník
45. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

5.11. Včerejšího rozhodnutí nelituju. Je mi hůř. A vzhůru jsem už snad od pěti. Skoro dvě hodiny v čekárně. Bolesti celýho těla. Rýma jak trám. Vyřízená. Abych dostala neschopenku. Jen do pátku? Ksakru. Čekání na poště. Abych poslala neschopenku. Doma kdovíkdy. To mi mají na vyléčení stačit jen celý tři dny? R. je už skoro zdravej. A doktor mu napsal deset dní. Odmítám jít v sobotu do práce. A kapat si do nosu nějaký sračky. Je mi zle. A chci se vyležet. Když už kvůli tomu pohřbím Gorilu, Krchovskýho, večírek časáku a návštěvu kamarádky. Večer horečka a bolesti celýho těla. Dobře, tak půl prášku.
________________________________________________________________________________________________________________

6.11. Celý den s knížkou. Zapomeňte, že jste měli dceru. Napsáno z jiných důvodů. Než proč bych ji tak pojmenovala já. Máma se opět stěhuje. Do azyláku. Pro matky s dětmi. Takže i se ségrou. Stejně tam nevydrží. Až se ožere. A bude řvát, aby jí někdo o.ukal. Nebo za ní poleze její drahej. Prej je tam dokonce nějakej mladej hezkej kluk. Bleju. Možná by nebyl problém. Změnit si jméno. Když už nás všichni znají. Ani by se nedivili. Jenže už jsem zvyklá. A přikládám mu význam. Občas. Líbí se mi. Co znamená. Tak nevím.


________________________________________________________________________________________________________________

7.11. Konečně nějaká činnost. Smysluplná. Už mi to víří hlavou. Jak máma vždycky říkala. - Jsi nemocná. Celej den se válíš. Jakto že si nic neudělala? Tak aspoň napsat článek. Dostalo se mi pochvaly. Která prozářila den. Ach. Toužím po obdivu. Jak směšné. Jako kdyby člověk neuměl docenit sám sebe. Jako by to nestačilo. Prahnout po obdivu druhých. Proč? A sakra za co? Jsem tak lačná po pochvalách. Ubohé. Prý bych na to měla. Živit se psaním. Dám si to na nástěnku. To už mi nikdo nenapíše. Rozhodně nikdo povolaný. Potřebovala jsem. Jen pochvaly mi zvedají sebevědomí? Jediná motivace? No hrůza.
________________________________________________________________________________________________________________

8.11. SV jen vyzvídá. Jak mi je. A na sms, jak to zvládaj, ani neodpoví. Krása. Být doma v posteli. Číst. A snažit se aspoň trochu psát. Rozepsat další článek. Hrát s R. kostky. Povalovat se. Dívat se na film Nedotknutelní. Dojemný. Moc se mi líbilo. A ten děda. Ten byl sladkej! Sympaťák.
________________________________________________________________________________________________________________

9.11. K doktorce na kontrolu. Zas na půl dne. Tentokrát stálo za to. Neschopenka do příštího pátku. Hurá. Z představy návratu do práce už jsem zas měla bolesti břicha. Ještě týden. Užívání si života. Škoda, že mám ten zakořeněnej pocit. Že flákat se je špatný. A nikdy se nenudím. I doma v posteli. Mám pocit, že nestíhám. Je to možný? Ale líp se s tím vyrovnává. Večer Nouzový východ. Trochu moc depresivní. Ale co.
________________________________________________________________________________________________________________

10.11. Další povalování. Nemůžu se toho nabažit. A snídaně a oběd do postele. Já si žiju! Návrat do reality bude k nepřežití. Mám tušení, že R. si čte můj blog. Pár věcí tomu nasvědčuje. Takže jestli to čteš - Je to můj deník. Je to neslušné stejně jako by byl z papíru. A nic dobrého z toho nekouká. Je to jako umět číst myšlenky. Každý má v hlavě něco, co by se druhému nelíbilo. Tak to nedělej. Nechci mazat blog a zakládat si nový. Mám to tu ráda. Závěrečný španělský večer. S vínem a čokoládou. Dovybírání fotek. A můj komickej pád z postele. Už se zase umím smát prkotinám. Ale myšlenky na práci se objevujou.
________________________________________________________________________________________________________________

11.11. Ach jo. Jak se namotivovat? Číst trapný Cosmopolitany z roku 2005 je tak osvěžující. Pohodlný, nenáročný. Relaxační. A taky stupidní. Lepší by bylo dočíst vznešenou Antickou psychologii. Jenže to po mně něco vyžaduje. Trpělivost, soustředěnost, dávání si věcí do kontextu. Stát se součástí konzumu je tak nenáročné. Snažit se o cokoliv vyžaduje tolik energie. Sebedisciplíny. Boj, kde překonávání se většinou vítězí. Ale pocity štěstí to nepřináší. Akorát na závěr. Výroba šablony na savování trička. Výroba dárku pro dědu k Vánocům. Docela povedené.
________________________________________________________________________________________________________________

proč se trápit mám
na tohle lék znám

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 13. listopadu 2012 v 11:20 | Reagovat

Děkuji, zlatíčko, za poslání vánočních fotek! Už jsou uloženy a očíslovány v pořadí, a soutěžní fotografie budu zveřejňovat asi 1.prosince. Dám vědět!
Teď se dívám do článku, jsi marod! Ale co, odpočiň si, když je ti zle. A na obtížnou a náročnou literaturu se vykašli, raději vytáhni Westlakea nebo Herriota nebo Fulghuma.
Nádherná kočička!

2 Vendy Vendy | Web | 13. listopadu 2012 v 11:21 | Reagovat

P.S. proč moderované komentáře? Tohle tu zatím nebylo, co se děje?

3 bludickka bludickka | Web | 13. listopadu 2012 v 11:29 | Reagovat

[2]: Zkouším. Vlastně to ještě nemám technicky zmáklý. Ale přijde mi, že často lidé odpovídají na něco, co jsem psala u nich na blogu než aby komentovali článek a nebo reagují jen na to, co napsal člověk nad nimi. Tak zkouším, jestli to takhle bude lepší a trochu se zbavím spamu. I když těch komentářů je dost málo, tak je to asi zbytečné, ale uvidíme jak se to osvědčí :)

4 Yominis Yominis | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 14:33 | Reagovat

'Zapomeňte, že jste měli dceru' mám taky na seznamu knih k přečtení. Stojí to za to?
Jinak rodinu si člověk bohužel nevybírá, je na každém, aby se s tím vyrovnal. Myslím, že měnit si jméno nemá smysl, pokud bys to dělala pro ostatní. Pokud máš ty sama svoje jméno ráda, není důvod. Ty jsi přece ty, ne?
Přeju ať se brzo uzdravíš, zkus ten volný čas věnovat učení se jak lenošit... ;-)

5 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 16:53 | Reagovat

Nemoc je někdy příjemný odpočinek (já, pokud už onemocním, jí občas lehce protáhnu :D), ale ten návrat do každodenního režimu je pak strašnej...
Jo, na envéúčka se chystám. Já je nikdy neslyšela a teď mám možnost, spojit to i se dvěma dalšíma, co mám ráda a navíc mám fajn doprovod...
Je pravda, že mít brýle, do kotle nejdu. Vzhledem k počtu modřin, naraženin a děr na oblečení to pro ně musí být hodně nebezpečný...

6 doDina doDina | Web | 13. listopadu 2012 v 22:36 | Reagovat

tenhle tvůj týden je celý tak svěží. to bude tím povalovaním. doma v posteli a přitom je cítit průvan od okna ... :) určitě ti to prospělo, tak ještě ať přepereš nemoc a do konce, ta zase moc vysiluje :) přeju hodně síly!

7 bludickka bludickka | Web | 14. listopadu 2012 v 15:21 | Reagovat

[4]: Tu knížku bych nejradši přečetla na jeden zátah, fakt se mi líbila, vůbec nenudila. Já si jméno chtěla vždycky změnit /ne svatbou ale na matrice/. Jenže jsem neměla důvod, kterej bych mohla reálně uvést. Pak jsem našla v tom jméně smysl, tak právě nevím.

[6]: díky, hodně síly budu potřebovat na návrat do práce. dnes mi psala sms kolegyně a hned jsem se začla nervovat.

8 Chan. Chan. | Web | 14. listopadu 2012 v 16:19 | Reagovat

Ja mám naštastie tak super doktorku, že ma aj pri najmenšom kýchnutí nechá 2týždne doma :)

9 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 14. listopadu 2012 v 19:33 | Reagovat

Já moc nemarodím, ale vždycky, když jsem byla nemocná, jsem si to užívala. Potom ale začne červík hlodat a já musím chtě nechtě zpět do školy. Nesnáším dohánění učiva.

Na film Nedotknutelní slyším pořád jen samou chválu, měla bych se na něj konečně podívat!

10 L. L. | Web | 15. listopadu 2012 v 22:04 | Reagovat

Jo:-) ležet, číst, koukat na něco.. :)
Jen pokračuj. Směj se maličkostem. Kéž by bylo tlačítko: Nemyslet na práci..
Ta čičina je uklidňující :-))
Brzo se uzdrav a NIC nedělej:)

11 pavel pavel | Web | 21. listopadu 2012 v 11:02 | Reagovat

Ty problémy s tvojí mámou ti na radosti nepřidají.

12 doDina doDina | Web | 21. listopadu 2012 v 11:34 | Reagovat

ta když ti to tady pošlu, tak to vlastně ani k článku nemusíš pustit, to se hodí :) jen jsem chtěla říct, něco k tomu místu. chápu, že jsou na světě místa, který se ti líbí, ale už tam prostě vkročit nemůžeš. a já tam psala o kulatém stolu kabinetu. Kabinet je kavárna v Dejvicích, což je možná dost z ruky, ale zas asi 5 minut od metra. já jsem to objevila podobně jako unijazz. a mmám to od školy kousek tak tam občas zajdu. je to taková milá kavárna, kde se nikdo na nic neptá :) majitel je takovej tajemnej člověk, nebo mi aspoň tak připadá. mluví vždy potichu a klidně...a je to mezonet, takže když se dostaneš do patra, je tam "ten" stůl a taky sedačka na rozvalování. vybaveno podobně jako unijazz...kde co našli :) a hudba taky nebývá jiná, ale prostě podle nálady. i když nepotkávají se tamtak zajímavý lidé, člověk se tam musí asi spolehnout na sebe a svý lidi

13 lovitka lovitka | Web | 21. listopadu 2012 v 11:52 | Reagovat

Myslím si, že na potřebě pochvaly není nic špatného. Alespoň doufám :)
Pasáž o antické psychologii je mi také až příliš povědomá... ach, vůle a sebekázeň. Šílené.

14 ven-ven ven-ven | 21. listopadu 2012 v 11:53 | Reagovat

jo, jsem fakt naladěná mnohem pozitivněji, než sem byla třeba v Londýně. asi tak o sto procent:)
Leo je bývalej přítel od mladší sestry. takže jsem měla celej jeho život vždycky poměrně čerstvě servírovanej. plus jsme chodili oba do stejnýho skautskýho střediska. byl rád, když jsem si s ním začla psát a píšem si poměrně často. je dost ztracenej, nešťastnej a bez pozitivních vyhlídek. blbý. tak mu aj říkám, ať hledá lepšího cvokaře, než jakýho má k dispozici. těžký tohleto.

se sestrama je to zajímavý. ve vývoji. ale jak jsme starší, líp si popovídáme. a jsme schopný se oprostit od nějakých bolestínských blbostí. tak to funguje.
jak jste se sestrou od sebe? (věkově,  zdálenostně, mentálně..)

15 Jan Stanislav Jan Stanislav | Web | 24. listopadu 2012 v 17:53 | Reagovat

trávení dne v posteli dobře znám :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama