Život je plnej těhlech hoven

5. listopadu 2012 v 13:03 |  Občasník
44. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

29.10. Jsi bledá! Jedlas vůbec něco? Prostě už nemůžu. Totální pracovní kolaps. Nemůžu zvládnout všechno. Prostě to není reálně možné! Čekám, kdy se sesuju k zemi. Ještě kousek chybí. Kdyby se tak ta kočičí potvora mazlila. Potřebovala bych víc ke štěstí? Kdyby mi seděla na klíně. Kdyby se mi tiskla k hrudníku. Chci mazlivou kočku! Potřebuju! Antistres. Přednáška o duševnu v architektuře. O geometických tvarech. Zajímavé. - Až třikrát cinknu zvonkem, všichni uděláme úúúúúúúúúmmmmmmmm. (Kam jsem to zas vlezla?). Zima a únava jsou silnější. Než zájem o architekturu. Nebo spíš zájem něco se dozvědět.
________________________________________________________________________________________________________________

30.10. Číst si diskuse na novinkách. Je rozčilující. Doba se nezměnila. Lidi jsou pořád tupí a omezení. Nevolit Franze. Protože je potetovanej. Já budu. Kdy už přestane záležet víc na tom, jak kdo vypadá. Než jak myslí? A Okamura zase není Čech. Králem mezi blbcema není ten chytrý. Ale ten nejblbější. Sebevraždy slavných mě baví. Jak inspirující. Jenže nejsem slavná. Tak musím počkat. Jakkoukoliv pracovní hrůzu si dovedu představit, vždy je to horší. EE skončila. Na odpolední s šéfem. Co jsem komu udělala. Hlavně ty jeho řeči. Ještě jsem se mohla rozbrečet. Ne, tu hru opravdu hrát nemůžu. Abych se do ní náhodou nevžila. Tři panáky Monjusu před spaním. Nic nepomáhá. Na psychické i fyzické vysílení.
________________________________________________________________________________________________________________

31.10. Hrůzou z práce už ani nespím. A vím, že to nemá cenu. A vím, že jde doslova o hovno. Ale nemůžu přestat. Protože život je plnej těhlech hoven. Nevím, na co myslet. Aby mě ty myšlenky bavily. Pohovory a SV opět důležitá. Nový kolega. Kluk. Chci kluka. Třeba s ním se snesu. Jen ne žádný ženský. Který si myslí, že to tam přišly spasit. Jedna je víc než dost. Naštěstí zvítezil MF. Přesčas. Vyzvednout dárek pro R. Kafárna. Přesolené přečesnekované špenátové palačinky. Klid na myšlení. Neklid na psaní. Chci se zeptat chlapa. U vedlejšího stolu. Co ho trápí? Proč kouří jednu za druhou? A proč sedí sám? Protože to normální není. Podívejme se na mě. Kéž by to normální bylo. Přisednout a zeptat se. Co tíží vaší mysl? Pitomé bloky. Nesmyslných zvyků. Co se tváří jako samozřejmé. Neschopnost překročit hranice normality. Za kterými číhá skutečný život. Možná by se pak problémy zase staly titěrnými. Vyhodit sedmset z okna. Za nudu. A nevadí mi to. Don Miguel Ruiz. Tři hodiny. Nucení se k soustředění. A ještě ke všemu na balkoně. Blahořečené dvě piva. Sakra, proč mluví jen o banalitách? - Spermie se spojí s vajíčkem. A vznikli jsme. Jsme vítězové. (potomci vítězných spermií?). Všechno je dokonalý systém. Naše orgány se vyvíjejí. ... A kde jsou ty Čtyři slibované dohody? Jak začít milovat ten zkurvenej život? Ať už mě to někdo naučí. Sedmset na to nestačí. Kniha byla tisíckrát lepší. Jediný sluníčko celýho dne je Dušek. Asi si zase pustím Když kámen promluví.
________________________________________________________________________________________________________________

1.11. SV zase podělala co mohla. Takže dopoledne opět se šéfem. Inventura. Knihovna. Co si o mně asi myslej? Sebevraždy slavných, Autobus sebevrahů. Už asi ve třinácti. Nebo dřív? Když jsem o tom slyšela prvně. Mě to nesmírně zaujalo. A lákalo. Hromadná sebevražda. Před třemi roky jsem o tom mluvila. - Příště mi to určitě povíš. Nepovím nikdy. Taková doba. A občas mě ten závazek tíží. Chtěla jsem.. ale tramvaj? A cizí rozhodnutí. Už asi nebude další šance. To říct. Teď s knihou myšlenky ožívají. Doufám, že z tohohle světa neodejdu sama. Další z divných pocitových strachů. Kam se hrabou všechny svíčky. Největší romantika, co může být. Ještě je moc brzo. A ještě není s kým. Tak si zaplácám byt adventními kalendáři. Kýč a touha být dítětem. O které se starám já sama.

________________________________________________________________________________________________________________

2.11. Podivné ranní smutky. Není se na co těšit. - Vymysli, na co se mám těšit. - BA a HK mají nový koťátko. Ale nejdřív práce. V bance - Už jsem si říkal, kde dneska jste (jak milé!). Koukám, že máte veselé čtení (i jeho zajímá, co čtu). Pocity důležitosti přidávají na optimismu. Nový brigádník P. Prý bude mít směny se mnou. Řekla SV. Vypadá jako gay. Snad bude. Byla bych ráda. Ale radši z MF. Jako dnes odpoledne. Je fajn. Zatím. Akorát moc pomalej. Ale poslouchá na slovo. Proto ho SV chce. Vlastního poskoka. Měla bych přestat. V duchu říkat sympatickým tlustým klukům Méďa. MF je na pohled. Tak trochu méďa. Seznámil se s R. Jel s námi z práce. R. snad malinko zažárlil. Na méďu? To snad ne. U BA a HK. Koťátko jsem na chvíli ulovila. Nádherné. Euforické. Víc než rum s kolou. Co mi HK nalévala. V nějakém silném poměru. Pozvala mě na svou rozlučku se svobodou. Jen zírám. Mě? A do Vlašimi? Čím jsem si to zasloužila? Její kamarádky neznám. Jí taky moc ne. A ještě jednou - Pojedeš? Byla bych moc ráda. Tak asi jo. Nabídky na život se neodmítají. Snaha nepokazit si to. Když jsem jednou v oblibě. Touha nezkazit si dojem. Jak ohavné. Na cigára na pidi balkonek. Ve výšce. Nekouřím na vzduchu. Na pidibalkonku. Pokud nejsem s osobou, co touží po mé přítomnosti. Jak výjimečné. Pokud je ženského pohlaví. - Kluci, jděte klidně spát. My budem s Bludičkou tady. Jenže bludička chce taky spát. A možná i zvracet. Nejsem zvyklá. Ponocovat do rána. Zpívat, když holka hraje na kytaru. Kazit její zpěv svým falešným. To všechno proto. Aby nelitovala. Že mě pozvala. Pro pocit spiklenectví. Krátkodobého. Chci vztahy. A bojím se jich. Že v nich přestanu být sebou.
________________________________________________________________________________________________________________

3.11. Vzhůru po čtyřech hodinách spánku. Ráda se povaluju v cizí posteli. Když mi není tak moc špatně. Posledních pár chvilek s koťátkem. Na oběd. I s HK a BA. Tradiční dobrá kocovinová nálada. Že nemusím nic dělat. Nebudu. Proč jen neumím spát přes den? Tentokrát. Na chvíli ano. Divné spánkové stavy. Ale snesitelné. Časopisy. Pexeso. Ráda vymýšlím nové vlastní hry. Z těch starých.
________________________________________________________________________________________________________________

4.11. Spala bych. Celý den. A je mi... Asi rýma. Mám energii jen převlíct peřiny. A znovu do nich padnout. Vychutnávat si první podzimní pomelo. A nechat si udělat dobře. A nechat si udělat oběd. Energie zkrátka nedostatkové zboží. Pocit, že na mě něco leze. Sílí s přibývajícími hodinami. Je mi zle. Jít či nejít do práce? Náročné rozhodování. Radši vyřešit sms než voláním. Asi budou stejně všichni naštvaní. Ale už se mi nechce. Kvůli ostatním ničit.
________________________________________________________________________________________________________________

že v ruce s mou rukou
visí se mnou na jabloni




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 saleni saleni | Web | 5. listopadu 2012 v 13:19 | Reagovat

:( taky tak často přemýšlím

2 pavel pavel | Web | 5. listopadu 2012 v 14:56 | Reagovat

Na oběd bych tě pozval a i na mé posteli by ses mohla vyválet. Jen jsem nekuřák. :D

3 fall fall | 5. listopadu 2012 v 19:51 | Reagovat

Nevím jestli bych dokázala popsat to, co se dělo v den narození dcerky dostatečně výstižně.
Krmení kachen probíhá jinak, kdybych tušila, že kachny baští ptačí zob, tak tam určitě dáme třeba kamínky :-)
Drobečky jsme pouštěli minulou středu :)
...
Pěkný zbytek dne :)

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 22:54 | Reagovat

Jak myslí Franz?:) Kolik lidí to zajímá?
Jakou podporu by měl člověk se stejnými názory (který mně osobně přijdou jako obecný, nicneříkající fráze - ale ráda se nechám vyvést z omylu, třeba jsem nenarazila na správné rozhovory), kdyby neměl kontroverzní vzhled?

Co třeba jeho výroky v tomhle článku? http://www.punk.cz/index.asp?menu=3&record=7093

Ale to jsem se nechala unést, mám z Franzomanie v poslední době pupínky :) Hlavně jsem ti chtěla říct, že se mi líbí tvoje práce s krátkýma větama a že bych taky byla ráda, kdyby bylo normální přisednout a zeptat se :)

5 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 6. listopadu 2012 v 17:30 | Reagovat

Někdy si také říkám, že oslovení cizího člověka na ulici, nebo někde jinde... Párkrát jsem to udělala. Ale u těch, který po tom přímo volaj, který po tobě třeba pokukujou a snažej se dostat co nejblíž a pak stojej, dívaj se... Pořád je tu to "Nesmíš mluvit s cizími lidmi", které nám rodiče od mala vtloukali do hlav...
Adventní kalendář... Kdy vůbec začíná advent? Já chci taky pojídat čokoládku každý den a očekávat tak ty nechutný Vánoce... :D

6 Babu Babu | Web | 7. listopadu 2012 v 15:39 | Reagovat

Já jsem nevěděla, že Krchovský i zpívá O___o To je ale geniální. Díky.
Sdílím tvůj smutek. Nevycházím s mým kocourem. Když se chci mazlit, nechce on. Když chce on, nechci já. Proto nejspíš nemám trvalý vztah (vypadalo by to stejně).
Proto nepracuju. Vím, že by mi z toho jeblo (tím nechci poukazovat na tvůj duševní stav, ale vím, že by to skončilo tak, že bych svého šéfa asi zabila nebo vyvolala 2. dělnickou revoluci nebo já nevim co...).
Taky mi připadá sebevražda romantická. Ve dvou. Nejlepší způsob, jak odejít ze světa. Navzájem si přetrhat žíly... (pokud se nebojíš krve)

7 Vendy Vendy | Web | 8. listopadu 2012 v 23:47 | Reagovat

Šéfové jsou na zabití.Fakt.
Některé kolegyně taky, ale pořád lepší práce ve dvou, než práce sama.
France jako prezidenta si fakt nedovedu představit. Jako prezidenta hudebního průmyslu možná (jestli něco takového existuje), ale jako hlavu státu...
Máme příšerný výběr.
Tak si pořád říkám - proč to, do háje, jinde jde, a u nás ne? Proč musí být u nás takový kocourkov?
Ach, škoda slov, opravdu.
Raději si dát kus čokolády a snažit se některé skutečnosti ignorovat.

8 bludickka bludickka | Web | 9. listopadu 2012 v 14:20 | Reagovat

[2]: a muž. nabídky přijímám jen od ženského pohlaví :)

[4]: ten článek jsem nečetla. jde mi o to, že spousty lidí i v dnešní době soudí někoho čistě jen podle toho, jak vypadá nebo jakou má orientaci. ten je potetovanej, nemůže být prezident, ta má dredy, nemůže pracovat s lidma. prostě spoustu předsudků. a nic víc než vzhled je nezajímá.

[5]: Lepší je se bavit s lidma, který to neočekávají. Když rozhovor předpokládají, mají nejspíš i nějaký záměr. Třeba :)

[6]: Naživo jsem ho zpívat slyšela jen jednou, ale bylo to fajn. Teď v úterý mi bohužel kvůli nemoci unikl ve Vagonu :( Krve se nebojím. Spíš jsem si ale představovala skok z hodně vysoké budovy.

9 pavel pavel | Web | 9. listopadu 2012 v 16:42 | Reagovat

[8]: Co máš proti mužům? :D

10 bludickka bludickka | Web | 9. listopadu 2012 v 16:47 | Reagovat

[9]: Jednoho už mám :) A nabídky od chlapů - nikdy není velká nouze. Ale nabídky od žen? To je výjimečné a toho se cení.

11 ven-ven ven-ven | 14. listopadu 2012 v 20:07 | Reagovat

franze ne, je to rasista:/

12 Bukwa Bukwa | 3. dubna 2013 v 14:52 | Reagovat

Máš TU FAKT PĚKNÝ HOVNA !!!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama