Je normální být blázen?

25. prosince 2012 v 10:45 |  Občasník
51. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

17.12. Já už mám na toho PU úplnou alergii. Kdyby tam byl někdo jinej. Tak by se nejspíš stíhalo. Nemůžu ho ani vidět. A to jsem s ním měsíc v kuse. Trpím. A KF prozměnu vůbec nedorazila. A to jsem na ní měla čekat. Lidi jsou líný a nespolehlivý. Pořád ten samej kolotoč. A já výjimečně aktivní i doma. Haldy nádobí. A zkoušíme nové cukroví. Recept na podvodníky našla R. máma pozdě. Mám pocit, že mi zase všechno uniká.
________________________________________________________________________________________________________________

18.12. Koncerty v týdnu. To není ono. Ale Spínací špendlík. To se musí. Tři piva. Málo na uvolnění se. Trochu na rozptýlení. Někdy si myslím, že střízlivá to nejsem já. Nebo opilá jsem tím, kým se cítím být. Nebo chci být. Anebo jen plácám. Což je nejpravděpodobnější. Jsem ráda, že Filip a ten druhej (hergot hlavo děravá) přijdou vždy něco prohodit. Cítím se moc sama na tolik lidí.

________________________________________________________________________________________________________________

19.12. Pět hodin špatnýho spánku moc nepostačuje. A vánočním prémiím jsem řekla sbohem. Vykradli už třetí pobočku. Asi jsme na řadě. Objevily se spekulace. Že firma zkrachuje. Zákazníci si stěžujou. Jsou jich davy. Derealizace. Nebo depersonalizace? Už nevím, jak to bylo. Ataky paniky. Když vracím zpět na čtrnáct tisíc. A v průběhu posledních několika dní. Je to jen další forma sebedestrukce. Nicvíc. Lidi se rozčilujou. A já už nemůžu. A propadám v záchvat smíchu. Kdyby si mysleli, že jsem blázen. Tak by měli pravdu. Jenže to berou spíš jako výsměch. Ale mně je to fuk. Jsem už skoro stroj. Stroj s panickejma záchvatama. Sbalit dárek a dopis a obcházet centrum Prahy. Nápady by byly. Jenže všude spousty lidí. A taky mám strach z kamer. Ještě si budou myslet. Že tam schovávám bombu. A pak cesta domů. Z výšin rovnou podzem. Tak moc bych chtěla brečet. Jentak pro pocit. Totální zmatenosti. Jenže nemám čas. A bylo by to poznat. Jsem sama ze sebe úplně rozhozená. Chtěla bych s někým mluvit. Úplně o všem. Aby mě ani pohledem nesoudil. Natož slovem. Mluvit, ne psát. Protože mluvení můžu popřít.
________________________________________________________________________________________________________________

20.12. Tak a je to tady. Prognózy se naplňují. Možná nebude konec světa. Ale konec firmy. Šéf to veřejně přiznal. Že vánoční provoz nezvládl. A že to možná firmu položí. Poslední možnost je jít o víkendu nepředpokládaně do práce. A stejně to asi nestačí. Uvidí se v lednu. Že by novej rok začal zase hledáním práce? To mě baví. Každej rok začínat od nuly. Jít koupit poslední dárek. Protože jsme se nakonec domluvily. Za čtyřicetčtyři korun. Je těžší, než se zdá. Poslední a kvůli tomu všechno to davový vánoční šílenství. A triko s rolákem a fialový kalhoty. Rychlej nákup. Malinkej stromek do kuchyně. A pak všechno vypovědět R. V restauraci. Na smaženým sýru s pivem. A dezert karamelový pudink a horká griotka. Lepší časy asi nepřijdou.
________________________________________________________________________________________________________________

21.12. Maximální počet zákazníků. A šéf nám pomáhá celý den. A naši milí kolegové to maj zas u zadku. KF v jednu zmizí. A JU dorazí někdy před jedenáctou. Všechny bych poslala někam. Ale už nemůžu. Protože by mě to ani nenechali doříct. Takže přesčas jen půl hodiny. Nemám motivaci. Místo vánočních prémií dárkový koš. Se kterým jsme s L. jezdili po Praze. Jen aby nám ho někdo z kolegů nesežral.
________________________________________________________________________________________________________________

22.12. Spousty plánů narušeno děsivými menstruačními bolestmi. Na které nestačil ani prášek. Až prášek a půl a teplá panda na břiše. A půldne v posteli. Nálada odpovídající. Hádka s R. o tom, jak prožijeme Štědrý den. A že nechápu jeho touhu být s rodinou. Nebo spíš jeho neschopnost vysvětlit mámě, že s ní nebude. Vlastně mi je to jedno. Jen nesnáším, když někdo něco řekne. A druhej den je všechno jinak. Koneckonců být na Štědrej den sama mi přijde míň zoufalý v šedesáti, než v sedmadvaceti. Kompromis je kompromis. Proč ne. Jen se nemuselo celou dobu předtím tvrdit něco jiného. Takže hádka, menstruace a nový homeopatika. Dost blbá kombinace. Zas bych brečela. Ale není kde. Tři slzy pro pocit. A zbytek uzemnit jedním rumem. Pak se přetvařovat v kuchyni. Když nás L. a V. pozvali na pití korejskýho ženšenovýho vína. Rozhovory, který mě nebaví. Víno, co mi nechutná. (Bajo, má to pětatřicet procent a s kolou a při takovýhle náladě by se to i dalo). L. v uplým tričku bez podprdy a stojícíma bradavkama. Moje nechutně chlupatý nohy. Který musí být vidět snad na sto kilometrů. A V. jehož slova poslouchat považuju za naprostou ztrátu času. A nabídky, které nevím, jak slušně odmítat.
________________________________________________________________________________________________________________

23.12. Do práce. Jsem ráda, že jsem si vybrala neděli. Nechodí tolik lidí. Akorát už v půl devátý mi jedna paní poslala do hajzlu (doslova). Už jsem trochu zvyklá. Další ženská řvala na L. Zrovna u toho byl šéf. Ať to prej vzkážem vedení, jak celá firma je nanic, atd. Jen zíral. Ale nepřiznal se. Už toho má asi taky nad hlavu. Společné koukání po slevomatech. Pombar. A panák medoviny pro každou. Byla bych i udělala inventuru. Ale L. nechce. A moje motivace díky ostatním kolegům je taky téměř nulová. Na Dokument pro lidi. Do Prostoru. Už jsem ho viděla. Ale těšila jsem se na diskusi s Bělohradským. Kterej nedorazil. Takže přijít domů a padnout do postele. Úplně hotová. Jako všechny dny v poslední době.
________________________________________________________________________________________________________________

When you lose small mind
You free your life

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 25. prosince 2012 v 14:26 | Reagovat

My jsme měly předvánoční dny příjemnější, tedy v práci. No, ono když se tam dostaví ženský, který jsou v normálním unaveném rozpoložení a odejdou hezké a odpočaté, tak to potěší na duchu i na těle (kadeřnictví, nehty, kosmetika, masáže a pedikúra).
Předvánoční šílení taky nemám ráda, naštěstí mě letos poněkud minulo.
Vánoce sama? To je blbý, jestli ti sliboval společný vánoce a pak najednou nic...
Ale i to se dá přežít a třeba příští rok bude líp, Bludičko. Přeju ti to. Tedy ten lepší příští rok.

2 Arkadina Arkadina | Web | 25. prosince 2012 v 20:13 | Reagovat

Kdyby lidé neplácali, tak by zapnuli mozek. Nebo něco takového. Je to jedno. Zdá se, že práce se zhoršuje. Kdo ví, jak to dopadne. Pracovat o Vánocích také není to pravé ořechové. Vždy alespoň jedna složka chybí.
Pět hodin špatného spánku nebo devatenáct hodin mizerného dne?
Úkryt byl dobrý. Mluvit. Vždycky můžeš mluvit. A když budeš chtít, tak budou jen poslouchat. Nebudou mluvit. Vyhovuje jim to. Nikdo je nebude soudit dle jejich názorů. Zatracené onikání. Aby se to dalo popřít.
Od ledna už jen samá pozitiva a životní jistoty. Jít do restaurace. Ale ne. Já chci přece kytku. Každý rok začínat s vědomím, že můžeš všechny lehce zklamat. O co jde.
Fialové kalhoty? Chtělo by to maringotku a jet projet Evropu. Třeba se naučit s vrhacími noži. Koupit si opici a cvičit ji. Dodám psa, který masíruje a snáší předměty do kbelíku.
Danajské dary. Myslím, že se tomu tak říká.
Aspoň ses nemusela honit. Panda? Neschopnost nebo touha? Také jsem byla zlá. To trvání na izolaci. Proč? Protože Štědrý den, i přes veškerou snahu, nebude stejný jako kdysi.
Brečet se dá všude. Jen někdy se to člověku nezdá vhodné.
Slušně odmítnout? Když to s tebou druhý myslí dobře, tak ho to nebude mrzet.
Lidé jsou zdá se z Vánoc trochu přepjatí. Padnout mrtvý a usnout. Bylo by fajn. Než čekat tupě na večer. Na noc.

3 bludickka bludickka | Web | 26. prosince 2012 v 8:51 | Reagovat

[2]: Všude teď prodávají barevné kalhoty. Já jsem k nim tíhla odjakživa, takže v tom není problém :) Spíš mi vadí, že je budou mít všichni. Ale to se nedá nic dělat. Leda že bych je nějak zkrášlila. Uvidíme časem.
Masírovacího psa bych potřebovala půjčit. Ani by nemusel nic nosit do košíku.
Danajskej dar. Jo. Byla to sranda trmácet se s tím metrem a autobusem.
Přesně tak. Štědrej den dřív za něco stával. I když jiný dny ne. Ale tenhle to kouzlo měl.
Slušně odmítnout? -Sory, ale s takovým blbcem jako jsi ty se mi nechceš ani do kina natož jet společně na Faierské (nevím ani jak se to píše) ostrovy.

[1]: Půlka společnýho š. dne. Naštěstí ta druhá. Jen jsem toužila vytvořit si nějaké nové rituály a zvyky. Horší to bylo předloni. Kdy jsem byla celé odpoledne až do půl devátý večer sama. To byla náladička.
Začínám propadat pocitu, že příští rok bude horší. Ale snad se mýlím. Tobě přeju taky jen to dobré, zdravá zvířátka a náladu bez mráčku.

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 26. prosince 2012 v 13:57 | Reagovat

Ani nevíš, jak ti Špendlíky závidím...
No hele, výroba úplně stejná, jako pletní bužírek :D Ale možná udělám nějakej návod :D
Já štědrý dny prostě přežívám. Ale letos jsme se ani tolik nepohádali...
A bejt bláznem je zcela normální :)

5 L. L. | Web | 26. prosince 2012 v 16:05 | Reagovat

Nene, to bude dobrý, firma se dá dokupy, uvidíš.
Taky jsme to měli před Vánoci šílené a o Vánocích taky nic moc.
Ať je nový rok lepší!
Fajná foka miciny :-)

6 danielinama danielinama | Web | 27. prosince 2012 v 10:10 | Reagovat

Tak snad si po tom shonu už odpočinulas. Kočičce to sluší. Se změnami uvidíš, občas něco vyjde nečekaně dobře, tak snad to tak všechno dopadne i ve tvém případě.

7 hewkii hewkii | Web | 27. prosince 2012 v 20:55 | Reagovat

Pěkný, tato forma deníku se  mi líbí, sice chápu cca 10% ale to je tím, že jsem naskočil do rozjetého vlaku.
Můžu se zeptat, co děláš z práci (nemusí to být nic konkrétního, jen abych si udělal obrázek)?

Blog si dávám do oblíbených :-)

8 pavel pavel | Web | 27. prosince 2012 v 23:03 | Reagovat

Kde vlastně děláš? V bance?
Být na Štědrý večer sám, to na člověka dolehne.

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. prosince 2012 v 23:05 | Reagovat

Být bláznem je úplně normální, aspoň soudím podle sebe :-). Nový rok prostě lepší bude a hotovo! Nesmí se mu nechat úplná volnost, aby byl, jaký chtěl; je třeba ho vychovávat, aby nezvlčil :-). Držím moc palce.

10 Channina Channina | Web | 28. prosince 2012 v 18:07 | Reagovat

Ja ti vážne nezávidím, čo sa všetko okolo teba deje, ale aspoň žiješ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama