Stěžovat si = nazývat věci pravými jmény

17. prosince 2012 v 20:18 |  Občasník
50. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

10.12. Ranní s L. A ještě pondělí. Kdy toho je nejmíň. Vše je snesitelnější. A mám s kým pomlouvat. Nábadala jsem jí, ať se nehoní. Vzala to až moc vážně. Jako bych snad říkala, ať se kope do zadku víc než PU. Aspoň to tak zprvu vypadalo. SV má z L. očividně respekt. Najednou vše šlapalo. Snad se vše otáčí k lepšímu. Pokud se s L. nechytíme kvůli nějaký blbosti. Dnes jsme vyrazily na pizzu. Mám ráda adventní čtrnáctku - pivo. Celý den vyprávění o Zélandu. A tisíc fotek s horama. Člověk si taky říká, že by chtěl něco prožít. Ale tohle zrovna ne.
________________________________________________________________________________________________________________

11.12. Holky ze SR přijely na návštěvu. Vlastně to není návštěva. Naplánovaly si akce po Praze. Samy. A nás jen jako hotel. Nebo spíš ubytovnu. Na kterou nakonec ve skutečnosti šly. Asi je to urazilo. Že je tu celý týden nechceme. Já se rozhodovala. Nechtělo se mi. Ale bylo mi to blbý. L. měla rozhodnuto. Je před Vánoci. A my nevíme, kam skočit. A do toho návštěva. Na kterou není místo. A která se pozvala na týden sama. Strávily u nás jen odpoledne. V kuchyni. Jinde není místo. A tím zase není místo na udělání si večeře. Natož obědu na druhý den. Povídám si s nima. Chvíli. I když vůbec nemám čas. A stejně se cítím špatně. Takhle se kamarádi nezískávají. Ani neudržujou. A já snad ani na kamarádění nemám čas. Nebo náladu? Nebo důvod?
________________________________________________________________________________________________________________

12.12. JU se mi opět zeptal. Myslela jsem, že je to jen do větru. Jestli půjdu na Sto zvířat. Poprvé jsem to zamluvila. Podruhé taky. Nechci s ním nikam chodit sama. A nechci, aby si myslel, že mi vadí. Stejně mě nejvíc potěšilo, že to zaslechla SV. A tvářila se dotčeně. Že se nezeptal jí.


________________________________________________________________________________________________________________

13.12. Už je to tu zase. - Jestli nechcete mít směny jen spolu, tak se podle toho začněte chovat - aby s váma chtěl někdo bejt. Já bych ale opravdu nejradši směny jen s L. Ale v případě, že bysme spolu nebydlely. Ty lidi by mně v hospodě nevadili. Možná naopak. Ale v práci? Někdo pomalej, někdo línej. Pracovat i přemejšlet. PU se fláká. Ale to nikomu nevadí. My si stěžujeme. A to je horší. Nemám ráda takový konfrontace. Vždy jsem chtěla, aby kolegové byli pracovití a šikovní. A měli zdravej rozum. Nic víc. A to je nereálný. Stejně jako aby mě měl někdo rád. S čímž jsem snad už i smířená. Narozdíl od nich jsem možná nesnesitelná, ale zato kvalitní zaměstnanec. Což je to poslední. Co by někdo ocenil. A motivace ubývá radikálním způsobem.
________________________________________________________________________________________________________________

14.12. Jsem extrémně příjemná na zákazníky. Extrémně v porovnání s extrémníma podmínkama. Co panujou. Směju se a usmívám. Nejspíš z čistého zoufalství a přetažení. Toho příjemnýho. Kdy je vám všechno jedno. Večer posedět s MP, MD a E?. Neodolatelná chuť na horkou čokoládu. A pak víno. Docela příjemné povídání. Až na očekávané - A proč nechceš bydlet s R. na Letný? Nesnáším pocit, že se musím obhajovat. Naštěstí umím převést téma jinam. A pak už mě to baví. Měli tam výtisky časáku. Tak jsem ho ostatním nacpala. Že si to musí přečíst. Nedělám si ale iluze. Možná to ani neotevřou. Lehké zklamání. Že nejsem uznávána a podporována aspoň blízkým okolím. Už považuji za přirozenou součast života.
________________________________________________________________________________________________________________

15.12. Držím si pracovní klid. Až do zavíračky. Protože zákazníci začínají chodit po ní. Jak typické. A pokaždé mě to rozčílí. Ráno se na mě dobývají minimálně o čtvrt hodiny dřív. A odpoledne si myslí, že budu dělat přesčasy zadarmo. Návrat domů. A holky ve špinavým oblečení v mý posteli. Ne že by byla čistá. Ale nemám to ráda. Když nemám svůj prostor. A rozhodně nejsem dobrá hostitelka. A L. už vůbec ne. Měla bych s tím něco dělat. Ale zdá se až příliš věcí. Se kterými bych měla něco dělat. Třeba ten ukrutnej bordel v pokoji... Vodka s mirindou. Kecání s holkama. Do směnárny a KFC. A pak už vánoční večírek v Matrixu. Stará dobrá klasika Nežfaleš a Staré Pušky. A zalíbila se mi nová kapela Gangnails. Držím se vzadu. Kupodivu tentokrát i holky. Piju pivo, cigarety mi nějak zázračně chutnají. Z toho nekouká nic dobrého. L. ještě před začátkem mluví o tom, že by šla domů. Půlku koncertu se nudí a pospává. A já mám bezdůvodnou chuť se někomu chlubit. Že píšu do časáku. Naštěstí není komu. Fronta na jedno pivo. Že bych padla. Spousty lidí a málo vzduchu. Někteří hrozní kluci se baví s holkama, aby je dostali do postele. Některé hrozné holky se baví s klukama jen proto, aby si zvedly ego. Kord když jsou jinak neoblíbené. Tak se cítí aspoň důležitě. Že zaujaly o deset let mladšího kluka. Jedno jakého vzhledu. A pak proklouznou na záchod a už se neukážou. Mrchy! Opět se se mnou chtěl někdo vyfotit. Ale takhle? - Prosím tě stoupni si vedle mě. Tak, aby ti nebylo vidět do obličeje. Vypadáš jako naše kamarádka. Chci aby to vypadalo, že tu byla. Myslela jsem, že půjdem domů. A L. chtěla ještě někam vyrazit. Skončilo to chozením po Praze. A půlhodinovým zmrzlým čekáním na zastávce. Krize!
________________________________________________________________________________________________________________

16.12. Ach jo. Čím je člověk starší, tím jsou ty kocoviny a nevyspalost horší. Mám slušnou náladu. Všechno by se mi chtělo dělat. Všechno by mě bavilo. Ale na nic nemám energii. To je patová situace. Buď není čas, chuť nebo energie. Většinou chybí dva prvky.
________________________________________________________________________________________________________________

Jedinou obranou proti vám je apatie



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 17. prosince 2012 v 21:12 | Reagovat

Za pár budeš mít klid. Nebo budeš dělat i o vánocích?
Partička kamarádů může být prima, ale ukvartýrovat se na celý týden v téhle době mi připadá poněkud nedomyšlené. Ještě tak přenocovat jednu noc, to by se dalo vydržet - ale celý týden?
No nic.
Dny kvapem utíkají, vánoce se blíží pekelnou rychlostí a za chvíli tu budem mít silvestra a nový rok...
Bludičko, ať máš dobrý vánoce a v práci aspoň trochu pohodově.

2 Adelaine Adelaine | Web | 18. prosince 2012 v 17:15 | Reagovat

Ah, jak to čtu.. mám to ale nezajímavý život.

3 ven-ven ven-ven | Web | 18. prosince 2012 v 17:24 | Reagovat

Tak tohle se mi fakt líbilo: 'Narozdíl od nich jsem možná nesnesitelná, ale zato kvalitní zaměstnanec.' Taky bývám často nesnesitelná. Ale v pracích milá a usměvavá na zákazníky.
Myslim, že ty i já se neumíme přizpůsobit kolektivnu. Jsme nekonformní. Extrémně. Ráda si povídám s lidma. Ale hezky s jedním po druhým. Ale jak se mám bavit s více jak jedním člověkem (i blbý posezení v hospodě), tak jsem v koncích. Buď mě to nebaví, nebo na sebe absolutně strhnu pozornost. Nesnáším obě možnosti. A cesta mezi tím zatím není.

Taky si myslím, že jsem dost lidem úplně ukradená. Že mě nikdo nemá rád (až na chlapa a psa a nejspíš i rodinu). Ale... tak nějak sem si zvykla asi.

4 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 18. prosince 2012 v 18:43 | Reagovat

"Chci aby to vypadalo, že tu byla" tak to je docela dobrý.
A do jakýho časáku píšeš, mimochodem? :D
Já tedy někdy chodím těsně před zavíračkou... Většinou ale tak půlhodiny před ní už bývá skoro všude zavřeno :D
No, zákazy mojí matky jsou takový... Není to jako "nesmíš, jiank..." Ale ve výsledku to tak vychází... Možná že ale problém je prostě jen ve mně, že jí špatně chápu a ráda dělám situaci ještě horší...A k tý náladovosti... Čím víc se blíží soud s otcem, tím větší napětí je cejtit. A pokud nejsem ideální dítě a prostě se chovám někdy fakt jak kráva, chová se ke mně tak, jak si to zasloužim...

5 danielinama danielinama | Web | 18. prosince 2012 v 19:03 | Reagovat

No buďte rádi, že se holky nakonec neusadily u vás, to by asi bylo podstatně horší. Taky nejsem dobrá hostitelka, návštěvy mě moc nebaví, ale co, byt mám jako takové své útočiště a ráda chodím někam ven, třeba do kaváren, to jsou ty návštěvy hned mnohem lepší.
U práce si myslím, že na těch mezilidských vztazích taky záleží, není nic příjemného, když se člověk děsí nějakého protivného kolegy (před lety jsem to také zažila :-(  ), co na tom, že je to třeba schopný pracovník.

6 Channina Channina | Web | 19. prosince 2012 v 14:36 | Reagovat

[2]: vzdychám a prikyvujem tiež .

Akoby som teraz chcela kocovinu..

7 Gabux Gabux | Web | 19. prosince 2012 v 21:39 | Reagovat

Některé věty i pobavily :D
Myslím, že je to asi celkem záhul co? :)

8 Arkadina Arkadina | Web | 21. prosince 2012 v 15:55 | Reagovat

Je důležité mít občas někoho, s kým člověk může nezávazně prohodit pár nelichotivých či mírně sžíravých slov o ostatních. Zajímavé. Něco prožít, ale tohle zrovna ne. Každý máme asi jiné priority.
Také by mi to bylo nepříjemné. Ale asi bych povolila. I když na druhou stranu proč. Také mám někdy dojem, že snad na vztahy s lidmi ani nemám čas. Jsou tak nároční a člověk jim nikdy nemůže dát to, co chtějí. Na filosofii říkal: „Pohostinství je nesplnitelný imperativ.“
Hlavně, že ti odvádění od tématu jde. Občas se to hodí. Asi se mi líbí tvoje kočka. Jak se ti vlastně přihodila?
Někdy toho chceme tak málo a nedostaneme ani to. Mým handicapem pro budoucí pracovní život by mohlo býti, že nejsem týmový hráč. Ale opravdu nelze mít vše. Třeba tvou kvalitu oceňují. Tím, že tě nevyhodili. A že ti platí. Víc nemůžeme chtít.
Lépe úsměv šílence nebo naštvaný člověk? Nevím, proč nechceš ty, ale vím, proč by mi vyhovovalo bydlet samotné. Ale současný sdílený „pokoj“ má báječnou polohu, takže změny nechystám. Leda až to tak skutečně budu cítit.
Škoda, že to tak cítíš. Ale píšeš kvůli sobě nebo kvůli nim?
Vesele napsaná neveselá realita. Oblečení v posteli je někdy trochu problém. Nedávno probíhala konverzace. „Já bych chtěla.“ „Já nechci.“ „nešťastný výraz“ „No, tak teda jo.“ „jupí“ „Nemusíš chodit do postele v tom, v čem jsi seděla v tramvaji. - Co je? Proč jdeš pryč?“ Někdy zkrátka vytýkat tyto věci není nejvhodnější.
Tak nejsi dobrá hostitelka. No a? Ti, co za tebou přijdou přicházejí kvůli tobě a měli by se snažit se ti zavděčit za to, že sis na ně udělala čas.“
Čekání je nepříjemné. Zvlášť, když ho člověk nečeká.
Aspoň nemám důvod pít. Ty nejlepší roky na zvládání kocoviny jsem stejně prošvihla, tak proč se trápit. Aspoň, že jenom pat a ne šach mat.

9 banalite banalite | Web | 21. prosince 2012 v 20:32 | Reagovat

Je jasný že 2 sezení u psychologa s tebou nezamávali :) Chce to na sobě pracovat dlouhodobě - a taky určitě najít správnýho psychologa nebo terapeuta. Logoterapie je speciální psychoterapeutický směr, který je hodně zaměřený na smysl života a tak. Ale základ to má všechno stejný :)

10 vivienne vivienne | Web | 22. prosince 2012 v 16:00 | Reagovat

kočička je roztomilá :-)

11 lovitka lovitka | Web | 25. prosince 2012 v 1:38 | Reagovat

Nadpis - Většinou, když si stěžuji, nenazývám věci pravými jmény. Padá ze mne vodopád přikrášlených a zbytečných problémů s náhledem z toho nejhoršího úhlu, protože je ze sebe prostě jen nutně potřebuji dostat :)
11.12. - Důvod. Dle popisu by se měly stydět ony.
Máš kolem sebe zvláštní lidi.
I ty, které potkáváš jen na večírcích.
Ach.

12 bludickka bludickka | Web | 25. prosince 2012 v 11:32 | Reagovat

[8]:Já rozhodně nejsem týmový hráč. Potřebovala bych práci, kde si pojedu sama na sebe a nebudu zodpovědná i za to, jak pracují ostatní.
Bydlet sama by nebylo špatné, ale finančně je to v podstatě nemožné. Nebo extrémně náročné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama