Život je i něco jiného než jen práce a dovolená.

31. prosince 2012 v 17:16 |  Občasník

52. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

24.12. Celodenní boj. Pro snahu najít v sobě aspoň trochu vánoční nálady. Telefonát babičce: - Přijď zítra na návštěvu. - Uvidíme, ale spíš ne. Bude tam táta. - Tak ho jen pozdravíš. A vůbec se s ním nemusíš bavit. ... Jo, to určitě. To je skvělej nápad. Balení dárků. A zvonění mobilu. Označené babi a děda. A radostné zvolání ahoj se okamžitě přeměnilo v opak. - Hádej kdo tam je. (To mi zrovna chybělo!). - No tak hádej. Kupodivu jsem slovo máma nedovedla ani vyslovit. Snaha konverzovat a směřovat co nejrychleji rozhovor ke konci. Její plačtivej hlas. .. Sms od táty. Líp ten den ani začít nemoh. Tak aspoň trocha medoviny. L. mi vypráví o dovolené. Kam chtějí jet příští rok. Už z vyprávění o dovolených šílím. Poslouchala jsem to celý rok. A očividně hned po návratu budu poslouchat o další. Procházka. Nastartovaná grogem. V hospodě, kde sedí jen zoufalci. Tak zoufalí, že ani já se tam nehodím. Chvíle samoty mi nevadila. Snad až moc rychle utekla. Na zemi na koberci. Ve tmě. Se svíčkou, rádiem a vonnýma tyčinkama. A pak R. - Proč to tady tolik smrdí? - Jedině tenhle pach mi připomíná Vánoce. Jdu pálit do kuchyně. V pokoji už se nedá dýchat. A pořád dokola - Proč jsi smutná, proč jsi smutná? .. Nemám depresi, jsem posmutnělá. Stane se. Nic tragického v tom nevidím. Já. R. ale jo. Ještě se naštve, že jsem smutná. No bezva. - Co by ti mohlo zvednout náladu? - Jedině rum. .. Trochu smutná statistika prvků, co umí pohnout s mou náladou. Rozbalování dárků. - Tohle má být ten "servírovací" stoleček do postele? Jak jsem si přála? Tahle police? Směju se tomu půl hodiny. Vida že mi něco zvedlo náladu. Nebo to byl ten rum? A pak jsem tak vyřízená. Že si jdu rovnou lehnout. Ani slavný nápad s půlnoční nemám sílu realizovat.


________________________________________________________________________________________________________________

25.12. Probouzím se brzy. Už v půl sedmý. Pod psací policí s notebookem jsem jako v rakvi. Pro ruce nepohodlné, pro nohy ano. Žádný důvod vstát z postele. Je to těma dalšíma homeopatikama? Jsem totálně bez energie. A smutná. Ne depresivní. Takovej ten smutek, kterej mi ani nevadí. Ale ostatním jo. Návštěva ségry. - Prišla jsi za mnou nebo za facebookem? .. Není to výčitka. Jen si to neumím odpustit. Doufám, že to nezní pruderně. Jako od mý babi. Nakrmit kočky novomanželům. Hezkej byt. Velkej. Uklizenej. Dvě kočičky. Hned bych zůstala. Na večeři do Ztracenýho ráje. Pětsetsedmdesát. Nemám ráda. Takový útraty. Co se dá dělat. Jsou to jen peníze. Aspoň pár info od ségry. Její HK možná ukrad mámě pětistovku. Neví. A dědovi prstýnek? Nebo to byl bratránek? A máma možná půjde v lednu na léčení. Pořád se něco děje. A nejvíc v mojí hlavě. V půl osmý přichází moje hodina. Protahuju to do půl desátý. A ani Mahen už mi neudrží při životě.
________________________________________________________________________________________________________________

26.12. Překonala jsem lenost. A došla aspoň vyhodit tříděný odpad. A nakoupit. Očividně jsem zapomněla, že vajíčka se musí kontrolovat. Den plný činností nemajících žádný význam. Od tý doby, co se nemusím kvůli notebooku zvedat z postele.. žádný jiný důvod nemám. Aspoň jsem zkontrolovala R. přílohu k bakalářce. A předčasnýmu spánku zabránila kafem. A nemohla usnout vůbec. Z extrému do extrému.


________________________________________________________________________________________________________________

27.12. Spánek nanic. Sny podobně. O šílený pouťový atrakci. O novým zaměstnání. Kde nás přepadl zloděj a vystřelil po mně. R. pracovně v Teplicích. Já krastinující. K snídani cukroví. K obědu cukroví. K večeři polívka z pytlíku. A čokoláda. Jentak si něčeho zobnout a nemuset proto nic udělat. Výlet pro triko s rolákem. Co jsem koupila už minulý týden. Tentokrát v jiné barvě. Všude narváno. Party kamarádek, matky s dcerami. Já se svou opuštěností. Stojím frontu. I když zkoušet si nepotřebuju. Jen si chci v kabince líznout rumu. Na ulici se cítím nepatřičně. Abych si tu samotu lepší vychutnala. Líp se do ní pak noří. Procítěneji. A pak naproti mně sedí chlápek s malinkým pejskem. Co má vyplazenej jazýček. A já se culím jako blázen. Pak vystoupí a je mi zase smutno.
________________________________________________________________________________________________________________

28.12. Na třináct hodin do práce. Klidně. Jen ať tam můžu bejt sama. Sama se sebou. Povídat si pro sebe. To zbožňuju. Nikdo mě neprudí. Zákazníci mi nevaděj. Jen kolegové. Nejlepší stejně je udělat si všechno sám. Aspoň je zaručen kvalitní výsledek. SV na chvíli dorazila. Nakonec na pár hodin. Protože šéfovi se nelíbilo, že jsem tam jen já. Takže zpruzená SV. Ještě měla nějaký řeči. Jak jsme s L. nedělaly před Vánoci přesčasy, atd. Lepším se. Ani jsem neměla chuť poslat jí někam. A pak chlápek z DPD. To je taky éro. Půl hodiny mi vypráví o rozchodu se svou bejvalou. - Řek jsem jí: Za hodinu se vrátím, ať už tu nejsi... Vzala si samý kraviny. Hlavně že nechala televizi, věž,.. Sakra, teď jsem si vzpomněl že odjela autem. (před půl rokem) To bylo moje. To mi vrátí. Hned jak dnes skončím, jedu si pro něj... Lidi mě baví. Když je to na chvíli. A zase dorazily na návštěvu IŠ a NT.
________________________________________________________________________________________________________________

29.12. Ráno jsem zlámaná. Snad na mě něco neleze. Holky se ptají, jestli u nás můžou být další den. Ještě pořád jsou chvíle, kdy neumím říkat ne. A pak výlet s Mahenem. Jsem z něj celá pryč. Ne z knížky, ale z osobnosti. Kolik on toho stíhal. Mám novej vzor. Nevím, jestli byla jiná doba. Nebo jiní lidé. Jestli je to jen zdání. Že tehdejší přátelství byla hlubší. Když si čtu, jaké dopisy mu psal Nezval... Zbožňuju i korespondenci K. Světlý. Lidé k sobě měli víc úctu. Vážili si sebe navzájem. Nebo to jen tak vypadá... A zpátky s foťákem. Mým novým. A prvním v životě. Šťastná. Z Mahena i z foťáku. Ze sluníčka. Zase jentak. Na chvíli. Zkouším, co všechno umí. Jsem nadšená. V touze po čistých přátelstvích vyrážím neplánovaně ven s holkama. Na Václavák, na Staromák, na svařák. S domácí pálenkou. Co dělal IŠ děda. Nakládá to, jako blázen. Chlápek, co se s námi dává do hovoru. Pracuje pro Evropské centrum sakrálního umění. Hned beru kontakty pro R. na bakalářku. A nadšeně mu to volám. A on má strach. Že mě ten chlápek chtěl sbalit. A na pomoc s bakalářkou už je stejně pozdě. Bloudíme po Praze. Orientace holek je ještě horší než moje. A to už je co říct. Pak konečně najdeme ten slavný klub. Kam chtěly jít. A kde není ani místo na sezení. Přisedám k nějakým cizím lidem. Namáčkáme se tam s holkama. A já položím hlavu na stůl. Z únavy, z pálenky. Ani jedna z nás netuší, kterým směrem zpátky na zastávku. Když to zvládneme, zbývá do odjezdu busu půlhodina. Takže taxík to jistí. Dvakrát jsem se skoro rozsekala na schodech v baráku. Ta pálenka má grády. Ten IŠ děda je drsnej týpek.


________________________________________________________________________________________________________________

30.12. Ajéjé. Kocovina. To tu dlouho nebylo. Dokážu jen dočíst knížku. Co psala kamarádka. Bestseller, jak řek R. Číst cizí deníčky je fajn. Ale na slibovaný kluziště to moc nevypadá. Z mojí strany. Holky jsou na tom líp. Ještě nejsou tak sešlý věkem.
________________________________________________________________________________________________________________

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 31. prosince 2012 v 18:21 | Reagovat

Střídavě oblačno a střídavě jasno, se mi zdá. Zase pestrý týden plný emocí. Ale dárky nebyly tak špatné, zdá se mi. A pak, klídek a pohodička. Vždyť i tvoje čička vypadá zachumlaně a spokojeně. .-)
Úryvky z Mahena vypadají zajímavě. A myslím, že tenkrát lidi byli k sobě slušnější a uctivější, i když blbci a hovada se najdou v každé éře. Ale slušnost se  přece jen ctila, dnes je slušnost pokládaná za slabost.
Bludičko, přeji ti, aby v příštím roce (pořád ještě příštím) jsi našla víc pozitivního než negativního.
Možná bys mohla spustit ten Lenčin projekt.
(Ne)malé radosti.
Třeba tě to chytne.
A když ne, tak nevadí - najdeš něco jiného!
Hezký nový rok a dalších 364 dní k tomu!

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 18:32 | Reagovat

Žij přítomným okamžikem! Nerozumím Tvým myšlenkám jakoby na vodě.

3 pavel pavel | Web | 31. prosince 2012 v 23:33 | Reagovat

Malá, ale je tam to podstatné je Chuej-neng - Tribunová sútra.
A mohu ti i pár knih o zenu půjčit, jen když řekneš kde se sejdeme abych ti je předal.
Hezký Nový rok.

4 hewkii hewkii | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 0:50 | Reagovat

vždy, když tě čtu, tak mám hodně rozporuplné pocity - ale týpek a jeho bejvalka mě pobavili...

5 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 1. ledna 2013 v 1:11 | Reagovat

Nemá stolek vypadat trochu jako polička? :D
A jestli si ten chlap jako teprv teď uvědomil, že nemá půl roku auto, tak to je vážně rychlík...
A nikam jsem se nechystala (nechystám)... Byla jsem třicátého... A táta si neodpustil hádku, i přes mojí snahu a prosby, že se hádat nechci...
U mě šití asi na představě taky zůstane... I kdybych se to nějak naučila, nejspíš neseženu ty látky :D
Jo a všechno nejlepší do nového roku :)

6 bludickka bludickka | Web | 1. ledna 2013 v 18:00 | Reagovat

[1]: Mahen se tady ještě asi objeví. Dnes mě zase něčím fascinoval. Jako pořád když ho čtu :) Na ty nemalé radosti už jsem koukala, ale mám pocit, že to není nic pro mě. Už kdysi jsem něco podobného zkoušela a spíš mě to týralo než těšilo :)
[3]: Děkuji za tip, ale s lidmi co znám jen přes internet se nescházím a některé věci nezveřejňuju, protože dopátrat se není nic těžkého.
[5]: Tobě taky přeju do nového roku všechno nejlepší, hlavně klid ve vztazích s rodiči, víc volnosti a vydařených koncertů :)

7 danielinama danielinama | Web | 2. ledna 2013 v 11:04 | Reagovat

Máš to takové rozházené, ale přijde mi, že snad i lepší než jiné týdny. Vánoce jsou stres pro hodně lidí, návštěvy a tak. Jen mě při tvé poznámce o tom, že jsi v práci ráda sama napadlo, zda tady není tvůj hlavní problém, jsi hrozně málo sama. Pokud patříš mezi introverty, pak by bylo jasné, proč jsi stále unavená, introverti jsou charakterizováni právě tím, že k dobíjení energie potřebují samotu.

8 Channina Channina | Web | 2. ledna 2013 v 17:52 | Reagovat

Ten úryvok vyzerá dobre . V poslednom čase mám problém nájsť dobrú knihu od ktorej by som sa nemohla odtrhnúť . :) Aké by to bolo niekedy fajn ležať v posteli pri notebooku a nechať sa obsluhovať :) Tiež som si zvykla od neho moc nevstávať... A načo .

9 L. L. | Web | 2. ledna 2013 v 20:32 | Reagovat

Čtu si nadpis a říkám si: vážně?
Být celý den v posteli zvládám taky (ještěže ty notebooky existují:)
Kolegy si člověk nevybírá, ale kéž by mohl, hned by bylo všechno snažší..
Nemyslím, že to tak vypadá, ale že vážně tehdy byla přátelství pevnější, proč teď nejsou?

10 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 4. ledna 2013 v 13:03 | Reagovat

Kocovina 30/12? Tak to jsem fakt zvědavá, co přijde po Silvestru.

11 lovitka lovitka | Web | 5. ledna 2013 v 19:53 | Reagovat

Ach. Mám chuť tě jít obejmout.

12 bludickka bludickka | Web | 8. ledna 2013 v 9:40 | Reagovat

[7]: Prostě jsem taková dvojí osoba :) Všude mi vychází, že jsem introvert, ale tak úplně na introverta se necítím :) Jsem ráda v práci sama, protože mi vadí způsob, jakým ostatní pracujou, nebo spíš nepracujou. Ráda si dělám věci po svém.

[10]: No jo, už toho moc nevydržím :)

[11]: Objímání mám moc ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama