Mahenománie

8. ledna 2013 v 9:25 |  Občasník
1. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

31.12. Kdo mi volá? Sotva se vyhrabu z postele. Že by mi chtěl někdo popřát do Nového roku? Jen ne rodiče! A je to L. Abych na chvíli dorazila do práce. Co je to se mnou? Ani nehudruju. Beztak jsem měla v plánu uklízet. Tak aspoň provětrám Mahena. Leží mi na klíně. A já koukám z okna. Ani ho neotevřu, ale všude ho tahám. Sraz s NT a IŠ. Měly jsme jít na kluziště. A zatím hledáme nějaký obchod s oblečením. Skoro hodinu. A nakonec je zavřeno. A já? Trochu se cukám. Ale nepodávám se vzteku. Stojí to trochu úsilí. Ale beru to s humorem. Stejně jako domluvu s R. Že mu v osm půjdu poradit s bakalářkou. I když v osm máme už být u novomanželatů. A nakonec jen my a nikdo další. Podobný scénář jako obvykle. Neustále běžící televize (což nás netelevizňáky ruší, ale netroufnem si to opakovat víckrát). HA je narozdíl ode mě dobrá hostitelka. Nalejvá mě rumem s kolou. Že nestíhám ani pít. Hrajeme Bang. Což mě chytlo. Ještě jsem asi pořád trochu mladá a hravá. A není čas na silvestrovské bilance. Které mě vždy deptají. Ani na sledování rachejtlí. Celý se to překlene jako nic. A bez přemýšlení. Jen HA pořád vykřikuje - Tak chlastejte! Jakto že se mnou nikdo nechce chlastat? To nemyslíte vážně. Že chcete jít taky někdy spát. Kategorie, kde mi říkat NE činí problémy. Ale dýl než do čtyř už to vážně nemělo cenu.


________________________________________________________________________________________________________________

1.1. Čtyři hodiny spánku. A ani nejsem tak odrovnaná. Ale závidím všem. Co dokážou spát přes den. A vyspat se. Nejdřív nacvičuju spánek a pak čtu Mahena. Dokud se všichni neprobudí. A pak svátečně obědváme za zvuku Madagaskaru. Já jenom brambory s tatarkou. Ale se šlupkou jsou nějaký lepší. My nemasožravci a netelevizňáci to máme zkrátka těžký. BA je charakter a odveze nás domů. Až je mi to blbý. Ale blbější kdo nebere. A večer pivíčko u bakalářky. Dopíjím poslední vánoční speciály, ach. Zbožňuju Prácheňskou Perlu!! A pak že u tý bakalářky není sranda. Kord když už nám obě picá v hlavičce.


________________________________________________________________________________________________________________

2.1. První ranní jen s JU. A první ranní pracovní nervozita. Zatím se jí stále neumím zbavit. Alespoň pak vše bylo lepší. Než moje očekávání. PU relativně maká a to mi vyhovuje. Jen jsem čekala, s čím přijde. A přišel. - Co ty vlastně děláš dneska odpoledne? (a jéjé, rychle jiný téma!). Po chvíli - Rozhod jsem se, že bych si moh aspoň na chvíli najít nějakou holku. (a jéje, přituhuje!). Po chvíli - Co tvůj přítel? .. - A co s ním? .. - Jak se má? (pochybuju, že tě zajímá, jak mu jde bakalářka) - Jak jste spolu dlouho? (hm, kam to asi směřuje) - Nechtěla bys ho třeba vyměnit za mě? (tak jsem si myslela správně). Nedovedu si představit. Že nějaká holka může být tak zoufalá. Aby na tohle odpověděla ano. I kdyby se jí ptal sám Mahen (chtěla jsem napsat Bůh původně). Sláva starému "neotřelému" - Slečno, co to čtete? Největší úspěch mělo Memento. Dokonce dva nápadníky. Ten sedmdesátiletej byl lepší. Mahen zůstane asi na nule. Už potřetí za posledních čtrnáct dní do Terranovy. Jsem úchyl. Fialový kalhoty jsou ok. Tak jsem si koupila ještě zelený. A černý. A červený. Ty stejný. A dvě stejný obyčtrika. A přemejšlela. Jestli se nevrátím ještě pro další dvě. Trika s rolákem mám odtamtud taky dvě stejný. Nesnáším nakupování. A zpevňující krém. Zdálo se mi, že jsem zahlídla něco jako náznak celulitidy. Při zkoušení. Aspoň mám další důvod začít s pohybem.
________________________________________________________________________________________________________________

3.1. Vypadá to, že se toho od doby mých šestnácti, kdy jsem si smířeně napsala na triko outsider, moc nezměnilo. Naštěstí ani já ne. Protože to tričko mi pořád je. Asi ho začnu nosit do práce. Aspoň na směny s MF a SV. Přežívám s nima jen silou vůle. Mám pocit, že mě cíleně deptají. Flákají se. A přitom práce je hodně. MF mluví o výpověďi. A SV je bez něj ztracená. Ať jdou oba! Asi se dám na modlení.
________________________________________________________________________________________________________________

4.1. Do bazénu. Ani jsem se nemusela moc přemlouvat. Vidět se v plavkách. Už vím, proč mi SV nesnáší. Jsem chytrá. Šikovná. A kdybysme v práci měli chodit v plavkách. Tak má ze mě doživotní mindrák. Bane, jednu svou pracovní chybu jsem sama odhalila. Volám zákaznici - Je to už dávno, ale vzpomenete si kdo vás obsluhoval? - Taková slečna s dredama.. ale nevyhodíte jí, že ne! - (to by to tu mohli rovnou zavřít). Bylo to od ní milé. Hodinu domů. Hodinu zpátky do centra. Čtvrt hodiny doma. Vyfénovat vlasy (stejně nelze), vyprat plavky, nalokat se z biohrníčku, posvačit hrstku arašídů. Vzít Bang a letět zas na bus. Jsem to ale aktivní. Vyždímat ze dne maximum. Tak jak to mám ráda. Na pizzu do La Ventoly. A pak Ouky Douky. Třikrát bang a ani jednou jsem nebyla bandita. A ani jednou jsem nevyhrála. A vážně jsem pomstychtivá. Střílím po někom jenom proto, že mě chtěl zabít v minulé hře. A R. mě zklamal. Těšila jsem se na společný víkend. Klidný, po sto letech. Když už je bakalářka odevzdaná. A on jde na sobotu pomáhat mámě. To bylo zas vztekání.
________________________________________________________________________________________________________________

5.1. Prvním krokem vyšlápnout hovno. To potěší. Na koberci. Ještě bosou nohou. Kočičí. Včera dvě piva, dvě vína. A jsem zas třičtvrtě dne nepoužitelná. Muselo být krásně. V Mahenovo době. Když si místo televize po večerech rodina předčítala. A pak o knížce diskutovali. Asi jsem romantička. Na první pohled skrytá. O to větší. Jenom nevěřím v reálnost svých iluzí. L. se asi vážně přestěhuje. Volala na první pronájem. Do bytu, kde provozují erotické masáže. Že by tam užívala jeden pokoj. Nakonec to neklaplo. Ale její snaha ušetřit na nájmu je úctyhodná. Jsem nějaká otrávená. Opět bez energie. Z postele mě vytáhne až koncert Krchovskýho. Chci umět hrát na housle!! Je to takový hluboký a kvílivě teskný. Ale energii jsem nedostala. Jen podpis. Ještěže to R. umí zařídit. Knížky už máme všechny opodpisovaný. Takže na tričko. Mohlo by to vypadat líp. Ale je to autentický. Jak se vyjádřil sám pan mistr.


________________________________________________________________________________________________________________

6.1. Proč vždycky v neděli začnu přemýšlet nad prácí? A jsem nervní. Stejně jako na směně s MF a SV. Co by mě rozptýlilo? Výborný bramboráky od R. Pomelo. Hledání bydlení. Ze kterýho jsem pořád nějak mimo. No rozhodně ne film Jaro, léto, podzim, zima, jaro. Čekala jsem nějakou budhistickou harmonickou notu. Že načerpám vnitřní klid. A zatím mi z toho bylo spíš opačně.
________________________________________________________________________________________________________________

jen to nic, co trápí hlavy
kanálem se neodplaví…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 18:58 | Reagovat

Mahenova doba byla jistě dobrá. Ale k zubaři bych si vždycky s dovolením odskočil do současnosti :-).

2 Ivet Ivet | Web | 10. ledna 2013 v 17:43 | Reagovat

Zajímavé počteníčko..., líbí se mi mimo jiného jak používáš ty iniciály: SV, BA, HA, taky jednu používám, už sedm let - AP.-:)
Kdyby jsi jí neznala, což asi vzhledem k tvému mladičkému věku znát nebudeš, je to Ambulantní přítel!-:)))

3 hewkii hewkii | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 22:19 | Reagovat

Bavil jsem se od začátku do konce :-D
Jsem rád, že existují ještě další lidé, co nemají telku (překvapilo mne to).
Tak, jak balí holky PU, tak jsem to dělal naposled v šesté třídě - všichni kluci měli nějaké starší kamarádky. Já, jednou cestou domů, jsem potkal dvě deváťačky (deváťák rovnal se největší borec), zeptal jsem se jich, jestli by mě nechtěly za kamaráda (takto na tvrdo), ony mě protlemily a protože jedna byla sestra stejně starého spolužáka ještě půl roku se mi smála celá třída... (trochu mi to připomíná můj příběh :-) )

4 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 22:48 | Reagovat

Já zase od čtvrtka přemýšlím nad nedělí, při které vždy vzpomínám pondělní vstávání a vyhlídku perného týdne...
Já zase od svých deseti vypadám na deset :D (i když jsem trochu zhubla a vyrostla asi o osm centimetrů)...
No, ale některý silný myšlenky zůstanou. Mě pomáhá vidět nějakou věc. Třeba rozpadlou vstupenku. Nebo slyšet písničku. A všechno je to zpátky... Ale udrží se většinou to nejsilnější :)

5 Channina Channina | Web | 11. ledna 2013 v 19:04 | Reagovat

Dobrá taktika, ako s/zbaliť babu :D Ale našla by sa nejaká, čo by povedala "áno"

6 vivienne vivienne | Web | 11. ledna 2013 v 21:17 | Reagovat

zajímavé zápisky

7 Knedla Knedla | Web | 12. ledna 2013 v 20:43 | Reagovat

Mahenovi rozumím, taky doba o dvou kůrkách jako každá jiná,.. teda vlastně o stahujícím se kruhu jedné kůrky, semtam díra. Literatura z hĺav nevymizela, jen nabrala 3D verzi a rozšířila řady herců. Mnozí už bohužel/dik? pochopili onen kouzelný trik: když ti mám darovat vlastní názor jako dar, který "musíš" přijmout, musím ho pěkně zabalit. A tak balí a balí, a já balím s nimi, ne protože chci darovat názor, ale protože ráda balím dárky.. O_o jsem už taková.. Knedla. Ale teď mám fůru starostí a obaly vypadají moc smutně, abych si je vůbec prohlédla, natožpak darovala,... promiň, zase moc kecám, nalej to víno a budem se smát jo, prosím :-D

8 bludickka bludickka | Web | 14. ledna 2013 v 11:05 | Reagovat

[7]: víno a smích? co lepšího si přát? :)

9 Arkadina Arkadina | Web | 15. ledna 2013 v 22:17 | Reagovat

Oblíbenost činností je relevantní. I hokej je zábavný v porovnání se srananem. A jak se vlastně jmenuje současná kočka? Asi bych svého psa pojmenovala Maybe. Jé, kluziště. Kde? A typická studentská otázka: za kolik? Hledání obchodu. Nic neznámého. Televize je někdy otravná, někdy osvobozující. Občas nabídne námět k hovoru. Je prima vyhnout se bilancování. Děkuji za lekci. Nafocené psané písmo, se špatně čte. Ale báseň má potenciál být dobrá. A pointa je hezká.
Nacvičovat spánek. O to se občas pokouším. Ale semo-tamo usnu i přes den. To jsem pak někdy ráda a někdy ne. U bakalářek se občas zoufalství přetaví ve veselí. Já ráda brambory na cibulce.
Začínám chápat tvé sympatie k Mahenovi.
Tvé komentáře jsou krásné. Pobavily mě. Ale asi to nebyla úplně záviděníhodná situace. Důvod začít s pohybem. Hmm. Jdeme dál. Normálních triček není nikdy dost.
Že bych ti koupila růženec? Až Geert van Istendael dostane Nobelovu cenu, tak ti dám vědět, ve kterých kostelech budou hrát dobří varhaníci dobré skladby.
Takové dny jsou prima. Ale ne pořád. To si pak člověk ani pořádně neužije. Život je kompromis. A vztah ještě větší. Otázkou je, kdy se kompromisy začnou zajídat. Zdá se, že pořádně pomstychtivá.
Krchovský má několik dobrých básní. Ušetřit na nájmu. Hm, udržet ideální byt. Také jsem chtěla. Na skleněné. Naštěstí nemám hudební sluch. Ale možná bys mohla zkusit hrát na nějaký hudební nástroj. Třeba by tě to naplňovalo. Uklidňovalo a tak.
Žijeme budoucností. Většinou. Co se dá dělat. Jsme jen lidi. Není poetické drama trochu protimluv? Cocacola má pěknou reklamu s ledními medvědy. Ukázka měla hezkou hudbu, ale asi to není můj styl. (Co je můj styl? To vědět.)

10 bludickka bludickka | Web | 17. ledna 2013 v 9:22 | Reagovat

[9]: Jmenuje se Čiky. Kluziště je v obchoďáku na Harfě. Ale ještě jsem tam nebyla :) Jan Burian. Našla jsem starý blok s výpisky básní. Mahen, Mahen! Nakonec o něm budu psát článek. Ale mám strach, abych ho nezradila :)Růženec? Jsem mimo..

11 Neštěstí Neštěstí | 3. května 2014 v 3:04 | Reagovat

Sakra, Hásek přehrává ... zbožňuji jeho tvorbu, i koncerty ... ale tohle. Zabíjí sám sebe. Škoda. Proč mutuje?!
Housle pecka.

K textům se vyjádřím, neboj, refugee.

T.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama