Naznačovat neumím

21. února 2013 v 11:10 |  Občasník
7. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

11.2. Nějak podezřele málo práce. Co jsem využila k flákání na facebooku. Po sto letech na chatu. Chtěla jsem zkusit. Jestli mi někdo napíše. Žádná sláva to nebyla. Ale skromnost nade vše. L. mi má zaplatit za nájem na tenhle měsíc. Poměrnou část. Poměr si představujeme každá jinak. Ona devět dní počítá jako čtvrtinu měsíce. Já jako třetinu. No uvidíme. VD onemocněla. Takže pracovní čachry se odkládají. A koupila jsem si kytičku. Oranžovou. Pro náladu.


________________________________________________________________________________________________________________

12.2. Dostalo se mi vřelého přijetí. Má pozvánka na Jeden svět sklidila úspěch. První pochvala od nové šéfredaktorky. Zbožňuju pochvaly!! A příznivé korektury. Na návštěvě u R. táty. I s OM a PM. Šampaňský. Který moc nepiju. Ale lepší než voda. Prohlížení fotek ze svatby novomanželat. - Tady má snad Andyna push-upku ne? .. Typický projevy R. táty. Ale já se směju. Protože při pohledu na fotku mě napadlo totéž. Že mám až moc vyprsenej postoj. A po šampaňským se mi chce spát. Nějak jsme se s R. nepohodli. Cestou domů. Zase nějaký představy. Odlišný samozřejmě.
________________________________________________________________________________________________________________

13.2. Výro​čí. Mého psaní. Rok občasníku. Jsem vytrvalá. Mohla bych provést lehkou bilance. Porovnat první občasník se současností. R. přesně před rokem navrhl společné bydlení. Tak na to přecijen došlo. Tentokrát jsem mu před Valentýnem koupila tácek (na konvičku). Aby nezabavoval stále můj. Nevyměnil ho. Ani nemohl. Loňská valentýnská kytička je dávná uhnilá minulost. Co dostanu tentokrát? Určitě raději sladkost. R. mi většinou kupuje Raffaelo. A já bych si tak dala Mon Cheri! Asi budu naznačovat. Místo Osadníků hrajeme Bang. Akcí teď tolik nevymetám. Ale snad zase začnu. Už jsem dlouho nespala v Aeru. A Pejskové fest i Žižkovská noc jsou zatím přede mnou. Snad se neprobudím zas na konečné za Prahou. Práci jsem změnila a stále se tam držím. A jsem ráda, že jsem se k té změně rozhoupala. Kluci už mě neoslovujou, když je R. na záchodě. No a na tu gyndu bych se měla zas objednat! Už je to rok. A už jsem zase zapomněla, jak jsem vyřešila to dilema s ponožkama!
________________________________________________________________________________________________________________

14.2. V práci je to jako ve školce. A kluci jsou horší než děti. Navzájem se předvádí. Kdo je větší frajer. Už nezbývá než to ignorovat. A při volných chvilkách koukat na stránky chemievjidle. Asi si přestanu kupovat žvejkačky. Bylo naivní myslet si, že jsou zdravé. K Valentýnu jsem si přála umyté a uklizené nádobí. A sen se mi splnil. I s bonusem. Skoro domácí pizza. A orchidej a mon cheri. Nakonec jsem si o něj řekla přímo. Škoda, že ani jeden z darů dlouho nevydrží.

________________________________________________________________________________________________________________

15.2. Do divadla Na Zábradlí. Na Ambrózii. Moji dva oblíbení herci. Liška a Chmela. Nespala jsem! A jednou se i smála. Ostatní víckrát. Ale já se moc vtipům nesměju. Do Unijazzu na rozlučku MR. Odjíždí do Kanady. Na rok. A pozval taky AS. R. bejvalou. To jsem byla u vytržení. Jsem pak hrozná hérečka. Buď se držím smutně stranou. Nebo dělam divadlo. Jakože jsem nejlepší a že jsme dokonalej pár. Naštěstí se dlouho nezdržela. A MR má holku. Konečně. A zrovna odjíždí. Blázen. A holka se mi líbí - E?. Proč nás neseznámil dřív? Přesně holka, kterou potřebuju. Přátelská, veselá, pozitivně naladěná. Značně naivní - řekl R. To mi nevadí. Já jsem zase značně zoufalá. Přece se jí ale nezeptám na číslo?
________________________________________________________________________________________________________________

16.2. Tak R. sehnal její číslo. A společně jí někam vytáhneme. Snad. Jen aby tam na ní nezapůsobil někdo jinej. Potřebuju zapůsobit já. A to je pocit, kterej nesnáším. Že musím zapůsobit. Abych jí někam vytáhla sama. (Už?) neumím získávat kamarádky. A blízké? To už vůbec ne. A na večer dvě nabídky! Nejradši bych se rozkrájela. A na jednom setkání možnost sblížení se dokonce se čtyřma lidma! Jenže MD a MP byli první. Jsou fajn. Takoví obyčejně neobyčejní. Do Dobrý trafiky hrát Osadníky. Čtyři je ideální počet pro přirozenost. Nechat se strhnout hrou. Tolik mě to baví!!
________________________________________________________________________________________________________________

17.2. Po obědě došlo na lámání chleba. Předložení myšlenek, co mi straší v hlavě. Kecy o budoucnosti. Bez reakce, jakou bych si představovala. Možná spíš s reakcemi, které jsem si nepředstavovala. Takže nálada pod psa. A ještě k tomu domluvené setkání s AJ. Snad po roce a půl. To nemůžu odříct. Panáka, abych měla sílu tam jít. Do čajovny. Mít děsnou náladu a tvářit se, aby to nebylo poznat. Je vysilující. A návrat domů. A definitivní návrat k myšlenkám a původním náladám. A slzy, co nejdou dlouho zastavit. Až jedině rumem. Strašně moc bych potřebovala, aby mě někdo objal. A řekl mi, že už nikdy nebudu na nic sama. A abych věděla, že je to pravda.
________________________________________________________________________________________________________________

Kudy vede naše cesta
A kde jsme se ztratili
Kudy vede naše cesta
Krásnej byl jeden den ze sta


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 21. února 2013 v 15:48 | Reagovat

Jé, jestli jdeš na Pejsky, tak se tam potkáme :D A na Žižkovský noci možná taky :D

2 pavel pavel | Web | 21. února 2013 v 16:43 | Reagovat

Počítat umíš, tak jí to rozpočítej na dny. :D
Já myslel že někoho máš na přitulení. :)

3 doDina doDina | Web | 21. února 2013 v 19:39 | Reagovat

určitě to nepotěší jen mě, že mám na stejně bílém okně stejnou kytku. pro lepší náladu každý den - přirozeně :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. února 2013 v 21:43 | Reagovat

Na některé věci je člověk vždycky sám, i když má tu nejlepší možnou společnost. Ale je toho naštěstí dost, na co sám být nemusí :-).

5 vivienne vivienne | Web | 23. února 2013 v 21:28 | Reagovat

ta fotka kočičky s kytkou je dokonálá :-)

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 25. února 2013 v 19:20 | Reagovat

[2]: No a jak bys to rozpočet na dny.. jako že měsíc je třicet dní nebo že únor je dvacet osm..? a jsi zas na začátku..

[3]: a nevíš jak se ta kyti jmenuje? :) nějak mi to vypadlo..

7 Vendy Vendy | Web | 26. února 2013 v 12:33 | Reagovat

Deset dnů je v průměru jedna třetina, nikoliv čtvrtina. Vycházet můžeš z toho, že měsíc má třicet dní. Některé mají jednatřicet, jiný zase osmadvacet. Nebo vem 365 dní, vyděl to dvanácti a výsledek vyděl třemi,aby to bylo spravedlivé.
Není to lehký, jak jde o  podíly a peníze.
Kytička - není to kalanchoe, čili kolopejka? V kytkách se moc nevyznám, ale myslím, ženěco podobného jsem si kdysi kupovala. Kytka je moc pěkná a fotka s kočičkou a kytičkou je vážně nádherná.

8 L. L. | Web | 26. února 2013 v 19:19 | Reagovat

Já si nedávno koupila malinký kaktusek pro radost. Pak jsem se zeptala kolegyně na radu, jak se o ně starat, půjčila mi knížku a donesla mi 4 svoje kaktusy :D

9 Jarmila* Jarmila* | Web | 27. února 2013 v 10:04 | Reagovat

Děkuji za návštěvy a komentáře. :-)
Oranžová kalanchoe se mi moc líbí a v kombinaci s kočičkou krásné.

10 pavel pavel | Web | 27. února 2013 v 12:57 | Reagovat

[6]: Taky bych ty měsíce zprůměroval :D

11 Krvavý koleno Krvavý koleno | 2. března 2013 v 22:25 | Reagovat

Teda, ta omluva s mentruací mě opravdu rozesmála :)
S tou bilancí je to vážně dobrej nápad...

12 bludickka bludickka | E-mail | Web | 7. března 2013 v 10:17 | Reagovat

[7]:, [10]: - Nejsnažší by bylo se dohodnout. Naštěstí to tak dopadlo :) Zdá se mi, že kytička nějak pomalu pomírá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama