Jde to jen navenek

14. března 2013 v 9:26 |  Občasník
10. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

4.3. To přerostlý kočičí mimino je vážně jako moje dítě. Vyžaduje neustále pozornost. Od prvního zvonění budíku čeká vedle postele. Otírá se o nohy, když jsem na záchodě. Zkontroluje, jestli si beru Euthyrox. Leze mi do umyvadla při čištění zubů. Olizuje mi pěnu z pusy. Rozmazlínek. A mňouká a mňouká. Chtěla bych ještě nějakou, co neumí mluvit.


________________________________________________________________________________________________________________

5.3. Vyzvednout akreditaci a plácat se po centru. Ve Františkánské zahradě. Na zmrzku. Sedět a rozjímat. Číst v hluku neumím. Zpráva od Arkadiny. A příjemné ukrácení času. Dopis jsem našla na první pokus. S lehkým břinknutím do hlavy. Obdivuju. Schovávat něco před kamerama. Minule to bylo z mé strany neúmyslné. Jsem zvědavá, kdy si na nás posvítí policajti. První dokument. Mimo příbalový leták. O lidech, na kterých se testovaly léky. Zaujalo mě. Na další Všichni spolu s E?. Taky se mi líbilo. Jeden chlapeček byl tak sladkej. Líbí se mi ty přechytralý. Trochu povídání po cestě domů. E? asi zmizí za MR do Kanady. R. si myslí, že je úplně blbá. Já si myslím, že je slepě zamilovaná. R. si myslí, že je to totéž. Možná. Ale někdy mě mrzí, že já si o životě ani vztazích iluze nedělám.
________________________________________________________________________________________________________________

6.3. Chvilinka ve Františkánské zahradě. Relax a dobrá nálada. Těšení na Someone Invisible. Setkání v Rock café. A společně na Intersexion. Ohodnotila jsem pětkou. Mám slabost pro věci a lidi, nezapadající do škatulek. Víno a společná cesta na metro. Příjemný film, příjemná společnost, příjemná nálada. Za R. do Atlasu na Hru o kámen. Která nás nezajímala, ale lépe to nevyšlo. Dívatelné to bylo. A mezitím k nám domů se opět nafutrovaly holky ze SR.


________________________________________________________________________________________________________________

7.3. Holky jsou zalezlý v pokoji a já taky. Ani nemám náladu na komunikaci. A když přijdu na krátký pokec, před odchodem.. NT mi oznámí, že jde zvracet. Asi se pěkně zřídily. Naštěstí záchod to nepoznamenalo. Nebo spíš to nepoznamenalo mě. Protože to není poznat. Nechávám VD a JD dělat, co chtěj. Nemám autoritu ani sílu se hádat. A stejně mi to začíná být jedno. Jsem pak spokojenější. Nejvíc mi vadí, když vyřizuju emaily. A zákazníci si myslej, že se flákám. A pak posílaj stížnosti. Někdy se musím sakra nutit být příjemná. Obzvlášť když se nelze nikomu zavděčit. A když už mě někdo chválí, tak o tom se šéf nedozví. Večer Tábor 14. Drsný příběh. Ale špatně natočený. S rozhozenýma titulkama. Usínala jsem se. Tříminutové záběry na zpovídaného, který mlčí, mě uspávají.
________________________________________________________________________________________________________________

8.3. Vychrupkávat. Nejradši bych celý den. Ale pouštím se do úklidu. Hlavně L. pokoj. Aby se dal použít. Drhnu nožem žvýkačku z parket - čuňata! Jsem šikovná. Vždy mám pak pocit, že bych si zasloužila zvláštní ocenění. A přitom to má být normální. Ale já když uklidím, myslím si, že by mi měli všichni gratulovat. Taky to dělám dvojnásobnou dobu než normální člověk. V práci se snažím nerozčilovat. Uvnitř vzteky šílím. Laxní tempo ostatních mě bude snad pořád iritovat. R. mě nalákal na Osadníky. A místo toho byla večer s PM, OM a jejich mámou. Na večeři po večeři. Tak aspoň česnečku. Kupodivu jsem byla celkem komunikativní.
________________________________________________________________________________________________________________

9.3. Z práce naskok domů. R. u mámy. Najíst se a pak další festivalový běh. Na krátké filmy do Ponrepa. Pak courání se Tescem. V bláznivé touze po harmonii bych si tolik přála sladěné nádobí!! Proč je všechno tolik drahé? Další filmy jsou vyprodané a já se vztekám. Ta akreditace má snad víc nevýhod než výhod! S blbou náladou domů. Mohla jsem toho tolik udělat. Kdybych radši byla celý den doma. Okolo desáté večer montujeme gauč. A začínáme stavět skříň. Chvála bohu za tolerantní sousedy.
________________________________________________________________________________________________________________

10.3. R. u mámy. A já opět nabitý program. Vystát frontu na bagetu. A sama na Na sever od slunce. S trochou lambrusca. Líbílo se mi. Jako jeden z mála jsem ohodnotila pěti bagetama. Pak spěch nakoupit lístky na další den. S E? sraz v Atlasu. Decka vína při čekání na ní. Dokument Fenomén - Životní komfort Juraje Petroviče. Moc mě neoslovilo. A pak kvapem opět sama na naprosto vyprodanou Rychlost: Hledání ztraceného času. Budu o tom psát. Moje oblíbené téma. Kam čas mizí. A moje oblíbené naděje. Že mi dá někdo návod, jak ulevit svojí hlavě. Marné. Nic zásadního jsem se nedozvěděla. Doma pozdě a nějaká otrávená. Pomohlo mi až montování skříně. R. je vynalézavej. Umisťovat skříň na své místo koulením po lahvi od vína. Na mě udělalo dojem. Ale ještě nemáme dvířka.
________________________________________________________________________________________________________________

Ty kdo máš trápení
Či k zbláznění se cítíš sám
Mé dveře jsou ti dokořán

















 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. března 2013 v 11:31 | Reagovat

Láhve od vína jsou víceúčelové. Pořádná poctivá flaška leccos vydrží :-).

2 *AnetWolfLun* *AnetWolfLun* | E-mail | Web | 14. března 2013 v 12:10 | Reagovat

- dokonalé fotky! :3
- skvělý lay :'3
- a neuvěřitelně úžasný způsob psaní článkůů ^^
- ta píseň ♥
- to s tím nemít náladu komunikovat znám, poslední dobou tento pocit, mám moc často. -,-

3 Ježurka Ježurka | Web | 14. března 2013 v 14:15 | Reagovat

Aneb stále se něco děje, že? A to je dobře, není ti dlouhá chvíle.

4 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 14. března 2013 v 15:22 | Reagovat

Já filmu taky dala pět... Ještě pořád to nemůžu pustit z hlavy :D Jen mě mrzí, že mi škola (případně vždy ochotná rodina) zabrala zbylá odpoledne, kdy bych mohla jít ještě na něco. Skoro všechny zněly zajímavě :D
Za uklízení by se mělo gratulovat! A rozhodně to není samozřejmost :D
Jo. Všechno je drahý. Až na zelený hrnky z Ikey za sedm korun :D

5 doDina doDina | Web | 14. března 2013 v 19:52 | Reagovat

Můj kamarád má kočku, co nemluví. Teda nemňouká. A je to divný. ta naše teda taky nemňouká - ta nadává :). Ale to tak jiný, když na tebe nemluví. Asi jí to zapomněli naučit.
Stejný nádobí - a není to nuda? Moje sestra si hned na začátku společného bydlení s přítelem koupila celou startovací sadu v Ikea, ne zrovna tu obyčejnou a mě to přijde smutný. Všechno je pobledlý s podivnou vlnou. A i kdyby nebylo tak ošklivý. Přišla bych si jak v  restaurace a jídelny praha. Jejich spolubydlící rozbíjí keramický stereotyp roztomilými hrníčky z blešáku. Fandim jí.

Ovšem válení skříně po víně! To je jiná rebelie :D

6 misschien misschien | Web | 15. března 2013 v 7:51 | Reagovat

Chci kočičí miminko, sedm koček nebo být stará dáma, která žije s čápem. Zvíře, které snese mé hlazení a zároveň po mně nebude nic chtít.
Policajti? To mi abych se přiznala nedošlo, spíš jsem se starala o lidi. A snad mají důležitější věci na práci, než nás. A myslím, že by jim to ani moc vadit nemělo. Dokud nic nepoškozujeme.
Ten dokument mohl být zajímavý. Jak se k tomu lidé dostali? Co je k tomu vedlo?
Já měla spoustu iluzí.
Aspoň začátek dne byl příjemný a to je dobře.
Druhá fotka je dobrá. Ta první by byla perfektní, ale chtělo by to trochu si pohrát s kompozicí. Třeba ten hlavní motiv dát vlevo nahoru. (mám ráda lidi, kteří kecají a sami se nepochlubí svými výtvory).
Tříminutové záběry musí být na hlavu. Zvláštní, že si lidé i stěžují. Já to většinou přejdu.
Česnečku jsem teď také vařila. V rámci programu na udržení zdraví. Jsi báječná, že jsi tak krásně uklidila. Za žvýkačku bys zasloužila metál.
Asi opravdu hodně tolerantní. Někdy mne také mrzí ztracený čas. S akreditací si asi nemůžeš filmy rezervovat, že?
A já myslela, že se láhve od vína používají jen jako vázy a válečky na těsto. Ještě, že nejste abstinenti.

7 es ef es ef | Web | 15. března 2013 v 10:51 | Reagovat

Ty fotky jsou vskutku nádherné.

8 Sariel von Gardarike Sariel von Gardarike | Web | 15. března 2013 v 18:04 | Reagovat

Ahoj :-)
Moc se omlouvám, že tuto pozvánku píšu pod normální článek, ale nenašel jsem tady prostor vymezený pro reklamy, takže prosím odpusť. :-)

Chtěl bych tě pozvat do zcela nové RPG hry na webu magoniteris.blog.cz, která tě zavede do kouzelného městečka Magoniteris. Nabízím ti tímto místo studenta na magické akademii, která je hlavním pilířem tohoto města. :-)

Možná si říkáš, že máš s reálnou školou starostí dost, chtěl bych tě proto ujistit, že u nás jde stále jen o hru, výuka je nadnesená, staví hodně na diskuzích, fantazii, kreativitě a slovní zásobě. :-) Vybrat si u nás můžeš ze tří oborů, přičemž každý z nich má jiné zaměření a povinné předměty. :-) Každý předmět však nabízí rozšíření obzorů - například v oblastech historie, zeměpisu, vědy, mytologie a jazyků. :-) Hlavním úkolem je dostudovat, ale máme i řadu vedlejších cílů, soutěží (grafika, psaní, kresby apod.), her (logické, postřehové), kariér (obchodník, žurnalista) a projektů ... :-) Nudit se u nás rozhodně nebudeš, přesto jde o časově nenáročnou hru. :-)

Rád tě mezi námi uvidím, :-)
zatím ahoj
Sariel

9 lovitka lovitka | Web | 17. března 2013 v 23:06 | Reagovat

"Ale já když uklidím, myslím si, že by mi měli všichni gratulovat." A já si myslím, že je to naprosto správný pocit :)

10 bludickka bludickka | E-mail | Web | 18. března 2013 v 10:17 | Reagovat

[5]: To by se mi líbilo. Když si vedle tebe stopne a furt mňouká, to už je k nevydržení :) Když mám problémy se soustředěním. Furt něco chce - pustit do skříně s oblečením, ochutnat večeři, atd. atd.
Já mám veškerý vybavení posbíraný různě z minulosti a tím pádem i s ní spojený a vzniká z toho akorát chaos. Hrozně toužím po harmonickým prostoru. Úplně nejradši bych snad všechno vyházela a začla znova.

[6]: Každý zvíře něco chce :) Přinejmenším nakrmit.
Aby si nemyslely, že si takhle schováváme a předáváme drogy :)
Peníze jako obvykle.
Je zázrak vůbec jí vyfotit. Tu tlapku tam měla tak vteřinu :) Původně jsem chtěla vyfotit hlavu. Ale pokud nespí tak je v pohybu a před foťákem uhýbá.
Bohužel jsem si mohla vyzvednout lístek jen den dopředu, a to jsem ne vždy stíhala - objíždět kina. A jednou to i přesto bylo vyprodáno.
Tak z lahví bysme tu dokonce mohli i vybírat. Z těch prázdných.

11 Vendy Vendy | Web | 24. března 2013 v 18:09 | Reagovat

Miciny jsou nádherný.
Žvýkačky na podlaze (nebo ve vlasech) jsou ke vzteku.
Překvapilas mě s touhle písničkou!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama