Maniodeprese jako vyšitá.

29. dubna 2013 v 11:02 |  Občasník

17. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

22.4. Ranní s MV. Odkládám svoje pracovní měřítka. Kterými nikdo neprochází. S ní se snesu. Zatím. A to je vrchol mých vztahů. Chvilinka sluníčka v parku. Konečně! Jahody s třiatřicetiprocentní smetanou. Mohla bych jí pít rovnou z kelímku. Koupit vína na oslavu. Pizza v Einsteinu. Škoda, že málo času na vychutnávání. Rodinná oslava R. narozenin. A víno, po kterém se mi chce vždycky hned spát.

________________________________________________________________________________________________________________

23.4. R. včera dostal darem přepravku plnou zeleniny. A já vymyslela Zeleninapárty na sobotu. Aby se to snědlo. A většinu dopoledne jsem trávila tvořením pozvánky. Je fajn být kreativně konstruktivní. Ale i kdybych se v práci na hlavu stavěla, nedokážu zůstat klidná. Snažím se všechny a všechno ignorovat. Ale nejde mi to. Tolik bych potřebovala mít nějakou spřízněnou duši. Dnes a denně přítomnou. Cítit to! O kolik desítek procent by pak byl život lepší? Intenzivnější?


________________________________________________________________________________________________________________

24.4. Aspoň chvillku urvat. A lehnout si na sluníčko. Moc malou. Na to, aby začalo působit. Moje sluneční obsese už je zase na vrcholu. Z odpolední v metru houslista. Hrál krásně. I nalitej. Včera pomočenej chlap. Kterej strnule seděl. A nevypadal jako bezdomovec. Těžko nějak reagovat.
________________________________________________________________________________________________________________

25.4. Ranní směna jen s LJ. A já se držím v klidu. I když se ženu na půl hodiny do parku. A celou dobu je pod mrakem. Dva nanuky, mňam. Radši nekoukat na éčkový složení. Na otočku (chleba a poslat životopisy) domů. Millenium festival s R. a OM. Film 24 kbelíků, 7 myší, 18 let. Trochu ponuré z mého pohledu. Pro zúčastněné možná veselejší díky neutuchající naději. Další dokument Natáčení s Mursi. Zajímavé. Pohled dovnitř způsobu života a tradic jednoho etiopského kmene. Chvílemi příliš pro můj žaludek. Ženy z talířky ve rtu. Takovej obrázek mě vždycky děsil. A bez talířků ještě horší. Prý aby byly krásné, br. Jak je pojetí krásy ošemetné. A pít z krávy mléko smíchané s její krví. Pak rozhovor s oceňovanou fotografkou a novinářkou Jarmilou Štukovou. A přitom působila nejistě. Milé. A babka, co stále kladla nesmyslné dotazy. Nebo jen chtěla za každou cenu mít slovo. A já se smála pod fousy. A pak uvádějící - očividně ne Čech - řekl: kradění těch dobytků, místo kradení toho dobytku. A já si málem prokousala ret (tak na malou misku). Proč se mi vždycky chce tolik smát, jen když je to naprosto nežádoucí?
________________________________________________________________________________________________________________

26.4. Vstávám v půl osmý. A rovnou k počítači. Psát o Mahenovi. Chci do toho článku dát všechno. Co budu moct. Sluníčko a park. Potřebovala bych snad něco víc ke štěstí? Přežít další odpolední. Přežít další odpolední s lidma. O kterých si myslím, že jsou lajdáci. (Jak málo je lidí, o kterých si to nemyslím.) MV mi rozčiluje. Zákazníky se jí brát nechce. Telefon už vůbec ne. Vše jí trvá. Snažím se to vyhnat z hlavy. Konstruktivně kreativním myšlením. To jediné by mohlo fungovat. Když jsem v období nahoře.
________________________________________________________________________________________________________________

27.4. Jestli existuje diagnóza Maniodepresivní neuróza, tak jsem vzorovej příklad. Ráno se probouzím unavená (každodenně). Ale s neuvěřitelnou chutí do života. Mám chuť dělat všechno. Všechno se mi chce. Život je zase na pár hodin krásnej. Plnej skvělých možností. A já jsem úžasná. Nakrucuju se před zrcadlem. Nemůžu se vynadívat. Jak mi ten rolák sluší. A nevím, kam se dřív vrtnout. Rozhodnutí Creativ Market. Bábinka, co zapředla hovor na zastávce. A já jí pomohla s vozíkem do busu. Roztomilá. Ona. A já nejen krásná, chytrá, talentovaná, ale i hodná. Dokonalost sama. Po cestě dělám sebekorekturu Mahena. A pak se nosím po Václaváku. Jako nějaká hvězda. Creativ Market odbytý za několik minut. Lehké zklamání. Které mě nesrazí, když jsem nahoře. Poctivé sádlo pro výherce dnešního klání v Osadníkách. Vyrobené pracovníky chráněných dílen. Náušnice z recyklovaného plastu. A myška s šantou. Jejímž nákupem jsem přispěla na pejsky. A na kočičí usliněnej zfetovanej záchvat. Zacítila jí už mezi dveřma. A čtvrt hodiny byla v rauši. R. si dovezl z chalupy stůl. Kterej mi nevadí. Ale absolutně se sem nehodí. Zplácanina všeho možnýho. Tohle bydlení. Chce to hodně tolerance, nekomentovat to. Já, která jsem mistrem v netaktním komentování. R. táta nám děsil kočku. A já kreslila meníčko na večer. Hrát si mě baví. A pak hledám cdéčko, u kterýho mě bude bavit mytí haldy nádobí. Povedlo se - Zóna A. A já u mytí nádobí pařím, co to jen jde. A u utírání ještě víc. Ne, že by to díky tomu netrvalo dvakrát tak dlouho. Ale je mi skvěle. Pak už první návštěvníci v masce zeleniny. Celkem v šesti. Hodování a JO, který překazil Zeleninapárty donesením kotlet. Spousta vína a Osadníci. Obě hry jsem už od začátku neměla šanci. A luxusní výhry (mimo sádla dva tikety do sportky), našly jiné výherce. Do postele až po půl druhý. To museli být sousedi nadšení.


________________________________________________________________________________________________________________

28.4. Polomrtvost. R. na tom je hůř. Ale stejně se mi nechce vstát. Povalování a čtení Nezvala mrtvolce. Která pospává. Pozdní obídek v restauraci. Futrování bříška až k prasknutí. Tak dobrý opečený brambory dělají jen u nás. A pak zas rovnou postel. Nezvedat telefon babi. Ze strachu, že to bude máma. To přeci nejde. Naštěstí je to babi. Máti už je z léčebny zpátky. Zpátky v garáži. Telefonování se ségrou. Povídání si o sexu, důvěrné. A přitom není z těch, kterým bych o svém sexuálním životě chtěla něco vyprávět. A já nejsem z těch, kdo by měl udílet rady. Ale zasmály jsme se. Pak dokument, v jehož polovině jsem vytuhla. Něco o komunistické propagandě. To by se líbilo Nezvalovi.
________________________________________________________________________________________________________________

a v duši mám blues a chtěl bych hrát jazz
a místo toho hraju jenom ping-pong
a stejně si připadám jako king-kong
protože jsem dysgrafik a asociál
a je mi jedno, co bude dál, co bude dál

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. dubna 2013 v 0:21 | Reagovat

Enormní chuť do života je třeba využít, dokud trvá. A pro jistotu si něco dát stranou na horší časy :-).

2 hewkii hewkii | Web | 30. dubna 2013 v 11:37 | Reagovat

R. je vegetarián? Nevím, jestli by mě zelenina udělala radost - možná, jako dárek z recese.
Strnule sedící pomočený chlápek,co nevypadá jako bezdomovec? Asi bych zavolal strážníky. Když mě média soustavně masírují mozek, abych nebyl lhostejný ke svému okolí.
Jinak se mi líbí, jak jsi kreativní, závidím ti tuto vlastnost. :-)

3 Ježurka Ježurka | Web | 2. května 2013 v 14:16 | Reagovat

No, chvílemi jsi mne rozesmála s popisováním okolí, ale jinak držím palce, aby Ti vydržel ten pozitivní pohled na svět nebo aspoň na samu sebe.

4 L. L. | Web | 4. května 2013 v 0:28 | Reagovat

Jestli pan neměl epi.
Ta pozvánka se mi líbí, i menu jsi stvořila báječně a vůbec.. taková párty mě teď láká :D

5 Eumenidas nebo ANA Eumenidas nebo ANA | Web | 4. května 2013 v 13:46 | Reagovat

Zeleninové meníčko vypadalo slibně, krásně vytvořené a lákavé. Energie? Přeju ti to, holka. Užívej si sluníčka i dobrých skutků. Ty také občas dokážou nabít. Energií.
Bydlení je fakt tolerance, aspoň kousek. Stůl se možná nehodí, ale bude asi praktickej. Ať má taky radost!

6 Eumenidas nebo ANA Eumenidas nebo ANA | Web | 4. května 2013 v 13:47 | Reagovat

P.S. zase mi to hodilo do toho přiblblýho pojmenování. Ale nemůžu to změnit, nemůžu se na blogu dostat do profilu, nebo spíš, nemůžu změnu uložit. Blbne to a pak se mi tady objevuje jméno, jako bych ani nevěděla, jak se jmenuju, sakryš...

7 doDina doDina | Web | 5. května 2013 v 20:50 | Reagovat

Sluníčko půjčí úsměv i nám, maniodepresivním :).

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 9. května 2013 v 9:02 | Reagovat

[1]: Dát stranou bohužel nejde :(

[2]: Byl to dárek z recese, vegetarián není, ale kvůli mně se jím napůl stává :)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. května 2013 v 9:54 | Reagovat

[8]: Já vím, ale byla by to krásná představa :-(.

10 lovitka lovitka | 11. května 2013 v 22:31 | Reagovat

Pouliční muzikanty mám moc ráda. Vždycky mi zlepší náladu.
Já jsem se zasmála u prokousnutí rtu na malou misku. Bylo to žádoucí? :D
A fakt bych chtěla být tvou kočkou.

11 bludickka bludickka | Web | 13. května 2013 v 9:38 | Reagovat

[10]: Nosit takovou misku, už bych se asi nikdy nenajedla, ani nepodívala do zrcadla :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama