Před menstruací mívám chuť se podřezat.

23. dubna 2013 v 11:08 |  Občasník
16. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

15.4. Po jednodenní odstávce funguje internet. To je radosti. Jupí, máme lístky na Duška. Na čtyři dohody. Nemožné se stalo skutečným. Vyhráli jsme je na aukru. R. kolega nám je vyhrál. Pěkná odíračka. Dva za 910,- Kč. Teď jen, aby už jsme je drželi v ruce. Do druhý řady. Mám radost. Taky mi dovezli rotoped. Za dvanáctset z bazoše. A přitom se seká. Ale mám náladu, kdy mě nic nerozhází.

________________________________________________________________________________________________________________

16.4. Opravdu se naše domácnost nepyšní ničím, v čem by se dala převážet moč? Nic, kromě půllitrový nádoby od tatarky nebo placatky? A pomalu se blíží konec mýho života. Návrat do pekla. Konec vnitřní pohody. Konec radosti z činností. A to jsem se už skoro naučila odpočívat. Čtu Nezvala, abych zapomněla. A kvůli plesnivému česneku děláme cibulánky. Skvělý novodobý nápad. S plátkem čedaru jsou výtečné. Škoda že obsahuje barvivo 160b.


________________________________________________________________________________________________________________

17.4. Kolik dní se sbírá pohoda a energie, polovina které se utopí v jednom pracovním dnu? O druhou polovinu optimismu se nechám připravit zítra. Mindfucker jako jsem já, by se neměl stýkat s lidmi plnými mindfucků. Zbytečně ho utvrzujou v tom, že život je těžkej. Tvrdí kniha. Moc lidí by mi pak nezbylo. Jestli někdo. Hodinový pokec s L., plný jejích stížností. Upozorňujících mě na ty mé. A pak už kluci. A holky. Pít dvanáctky. Jen zlehka. A nenechávat se rozhodit, že sedím vedle jiných lidí, než se kterými bych si měla co říct. A nakonec celkem dlouhý prima pokec s Matějem. Poprvé. Přitom už jsme se viděli. Je fajn, když se mě někdo vyptává. A tváří se, že ho to zajímá. Polibky na rozloučenou se všema. Jako vždycky a naposledy tak dávno. Tak osobní a příjemné. Cítit se, že zapadám. Tam, kam nikdy patřit nebudu.
________________________________________________________________________________________________________________

18.4. S JR na obídek. Palačinky. A chvíle posedávání venku na lavičce. A pak práce. Mám profesionální deformaci. Hihi, kde je ta snaha udělat dobrý dojem na novýho člověka, co k nám nastoupil? Už dávno pryč. Spíš dělám okamžitě špatnej. Všichni mě štvou. Jen se na ně podívám. Jejich poznámky mi nepřipadaj vtipný. Ba naopak. Každej sebevědomí až na půdu. Jsem zpět na kolotoči. A nepřestávám se točit, ani když večer dorazím domů. Na kolotoči, kde se dusím svýma emocema. Protože kdybych promluvila... došla bych k definitivnímu odsouzení.
________________________________________________________________________________________________________________

19.4. To je náladička panejo. L. volá, že VD nepřijde. Určitě schválně. Zmínila se, že nám tu nemoc vrátí. Naschvály, no prima. LJ už nemůžu ani cítit. Po dvou dnech? Lepším se. Chovám se k němu arogantně. Aby na mě pokud možno mluvil co nejmíň. A pak už sama jen s L. Sice větší honička, ale jsem šťastná. Radši bych se sedřela z kůže. Než koukat na něčí drzé obličeje. A poslouchat rádoby vtipné komentáře.
________________________________________________________________________________________________________________

20.4. Sobotní směna s L. Pohodička. Objednávka pizzy. Pro kterou jsem si musela dojít do auta. Podaná okýnkem. Protože pršelo. To jsou služby! Rychlý skok do Billy pro energy vodku. Kupodivu L. nápad. Že se musíme před pracovním srazem posilnit. Brněnská dálnice. Která mi cákala horkou čokoládu na sedačku. Chvíle bloudění po Brně. Jen najít zastávku tramvaje. Lehká vlnka pocítění alkoholu. Nahoru a hned zase do roviny. Restaurace U Fidela. Kde ostatní byli od jedný. A my od půl šestý. Dozvídáme se, že platí šéf. Nadálku. A stejně jsme skromné. Smažák, tři malý piva, džus. Jen na závěr rum za 80. Nakonec se bavím skoro jen s IŠ z Prahy. Který s námi pracoval. Chvíli s chlápkem z Bratislavy. A postiženou ženskou z infolinky. Ta je nejpřátelštější. Protože se s ní taky nikdo nebaví. Trochu drahý výlet. Na tříapůlhodinové posezení v hospodě. Aspoň jsem stihla poslední metro!
________________________________________________________________________________________________________________

21.4. Ranní čtení Nezvala. U toho by nemusel R. spát. Ale dává mi jen dvacet minut. Zaujal mě Štýrský. Vypátrala jsem o něm i dokument. Ale počítač i internet několikrát odmítly spolupracovat. Tak dokoukání jen do poloviny. Další lekce tvůřčího psaní. Procházkou do restaurace. Česnečka a palačinky s medem? Mám divné chutě. Br, nic tak sladkého jsem snad nejedla. Pak panikařím a snažím se o co nejrychlejší povrchní úklid. Protože má dorazit majitel bytu. Odvzdušnit topení. A nakonec na to zapomněl.



________________________________________________________________________________________________________________


Tak jako když se díváš na moře
co bylo dole je teď nahoře
snad se to zdá snad je to tím
že všechno je jen prozatím

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 doDina doDina | Web | 24. dubna 2013 v 9:42 | Reagovat

Minulý týden byl nějaký plný všeho. Snad u všech.
A ty stále bojuješ s lidmi. A já pořád říkám, že je to možná lepší, než ten můj mnohdy falešný úsměv. jen aby se ostatní smáli. Možná je to droga. Chci aby se na mě smáli.
Na poslední stránce...je to trochu moc smutné. ....bezmezný pocit osiřelosti vede ho až na samý okraj prázdnoty...Mohla bys o něčem takovém vyprávět? (doufám, že ne) Ale takovéhle vytržené věty jsou takové povídkové. Dala bych to jako téma.

2 doDina doDina | Web | 24. dubna 2013 v 10:08 | Reagovat

mimochodem - ta písnička!! skvělá & děkuji za naladění dne :)

3 Yominis Yominis | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 19:19 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak by se tvářili, kdybys jim donesla moč v placatce. :-D
A s těmi službami je to opravdu hrůza, čekat v autě, až si pro to dojdeš. Dalas mu dýžko? Já bych váhala...

4 vivienne vivienne | Web | 26. dubna 2013 v 21:22 | Reagovat

Opět musím říci že kočička je roztomilá :-)

5 Vendy Vendy | Web | 28. dubna 2013 v 21:28 | Reagovat

Ty se nikdy nebudeš nudit. Pořád v akci!
Takže už jsi zase v pracovním procesu? No, pohoda skončila. Ale mělas aspoň pár dní, aby ses dala do kupy.
Jak to vypadá s rozeslanými inzeráty? (Nebo nabídkami?)
Taky cibuláče mě zaujaly, jak je vytváříš?

6 bludickka bludickka | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 10:19 | Reagovat

[1]: Taky bych chtěla, aby se na mě smáli. Ale asi mám na lidi moc velké požadavky. Smát se na ně sice můžu, ale myslet si o nich něco pozitivního, je těžší... Myslím, že bych dokázala vyprávět o ledasčems.
[3]: Dala jsem mu jen korunu :)
[5]: Nene, já se vážně nenudím. Na posílání životopisů mi bohužel nikdo nereaguje. Cibulánky vznikly z toho, že jsme místo plesnivýho česneku dali do bramboráků cibuli :) a vůbec mi to nevadilo.

7 Vendy Vendy | Web | 4. května 2013 v 13:49 | Reagovat

[6]: Aha, takto. Bramboráky s cibulí jsem taky kdysi jedla a byly náhodou moc dobrý. Ještě tam přidal papriku, myslím mletou, a bylo to fakt šmakózní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama