Deník 19. - 20.3.1999

30. května 2013 v 19:59 |  Ze starých deníků
19.3.1999 21:38 pátek
Tak Honza na tom rallye nebyl. A nebyl tam ani nikdo jinej, kdo by se mi líbil. Pořád přemejšlim nad tim, jestli je fakt náhoda, že má Honza stejnou barvu bundy jak já. Vim, že to asi moc zveličuju, jenže moc bych si přála, aby to bylo kvůli mně. Ale nesmim si dělat iluze.

Štve mě, že na nástěnce ve škole ještě nevisí seznam, na jakou školu se kdo přihlásil. Doufam, že to tam eště bude. Kam chce asi jít Honza? Dneska jsem si při obědě náhodou prohlížela noviny a objevila jsem tam článek o jednom chlapovi, kterej telefonicky obtěžoval děti z našeho (bylo tam jméno města) okresu. Takže to byl ten Petr, co mi kdysi volal. (Ano, už předtím jsem zažila jeden nepříjemný telefonát. Několik měsíců zpátky. Vzpomínám si jen, že ten chlap se představil jako Petr a říkal - Víš co teď dělám? Honím si ho. A víš co to znamená?) Ale kdo byl ten úterní telefonát fakt nevim. Štve mě, že vždycky když zazvoní telefon, mam nepříjemnej pocit. Je to děsný. Ale nechci na to myslet. (Fóbie ze zazvonění telefonu mi vydržela možná tak dva roky. Hned jak jsem slyšela ten tón, začlo mi bušit srdce, těžce se mi dýchalo a celá jsem se rozklepala.) Aneta mě ňák začíná štvát, čim dál tim víc. Zčásti, protože kopíruje moje písmo. (Vždycky jsem byla alergická na to, když mě někdo "kopíroval"). A navíc je do Lukáše zabouchlá čim dál tim víc. Bohužel má 9.B. třídu nahoře. Takže o něm nejen kecá, ale nutí mě, aby jsme chodily kolem jejich třídy. A k mý smůle má Honza třídu dole, z toho vyplývá, že ho moc neuvidim. Teď jsem si vzpomněla, jak dneska při matice přišel k nám do třídy pro houbu. Hrozně se mi líbí. Ach jo, tak bych chtěla vědět, co si o mně myslí. Proč mu nemůžu číst myšlenky? Už se těšim na pondělí, až ho zas uvidim. Kdyby tak zejtra pršelo! Mohla bych bejt v klidu doma a dívat se na Eso a ne jet na chatu. V Esu je ta skvělá písnička (jaká už si vážně nevzpomenu). Ale stejně jsou nejlepší Offspring. Divný, že se mně i Honzovi líbí ta samá muzika. Je toho víc, co máme společný.

20.3.1999 14:55 sobota
Tak jsem měla smůlu a teď trčim na chatě. Už jenom dva měsíce a pojedu do Anglie (se školou). Hrozně chci, aby tam byl Honza. Na angličtinu chodí, myslim, že jeho rodiče by na to prachy měli. Ale jestli tam chce jet. Snad! Už zbejvá jen chvíle do konce školního roku. A pak Honzu už možná nikdy neuvidim! Musim mu nějak dát vědět, že se mi moc moc moc líbí. Ale jak? Říkal prej Anetě, že má holku. Ale nikdy jsem ho s ní neviděla. Aneta prej jo! Možná si to vymyslela. Ale co by z toho měla? Taky se ho jednou ptala, jestli se mu líbim a on řek, že ne. (Ano, to bylo tvrdé zjištění. První tvrdé střety romantičky s realitou.) Tak proč tohleto všechno dělá? (Zas tak moc toho nedělal.) Leda, že by se mu líbila Aneta. To snad ne! Všechny tyhle zprávy, co jsem teď o něm napsala jsou přes Anetu. Takže si jima nemůžu bejt 100% jistá. (Jo, nevěř nikdy nikomu - heslo využívané už od mládí.) Ale něco mi říká, že se mu Aneta fakt líbí. Je mi z toho blbě! Proč si tohle všechno myslim? Budu někdy konečně vědět, jak to je doopravdy. Jednou ráno seděl Honza na topení a byli s nim ňáký malý kluci. Jednoho z nich nutil, aby říkal těm, co Honza chtěl, dobrý den. Když ho ten kluk neposlouchal, Honza mu zmáčknul ruku, nebo něco podobnýho. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Aneta mi řekla, že to moh možná dělat proto, že se chtěl přede mnou předvést. To mě předtim nenapadlo. Ale možný to je. (Všimněme si, že v tu chvíli mi bylo úplně putna, že je to šikanující agresor. Hlavně že existuje pidimožnost, že to dělá kvůli mně.) Ale všechno všechno všechno jsou to jenom domněnky. Pravda je skrytá někde uvnitř jeho chování. Lámu si hlavu, jak mu naznačit, že se mi líbí. Já to asi nikdy nevymyslim. Ach jo. Pořád na něj musim myslet. Jak tohle všechno dopadne? Všechen ten čas, co mi jenom zbejvá, strávim bez toho, abych mu dala cokoliv znát. A pak bude pryč. Chtěla bych teď od někoho slyšet ňákou chytrou radu co dělat. Proč nemam tolik odvahy, říct mu to rovnou? Taky bych mu mohla poslat dopis a tam napsat nějakou zamilovanou písničku. Už jsem do něj zamilovaná 8 měsíců a pořád se nic neděje. Jen to samý dokola. A já už si vůbec nevím rady. Kdybych aspoň věděla, jestli se mu aspoň malinko líbím. Vim, že to bude znít moc sebevědomě, ale líbim se sama sobě daleko víc než Aneta (doufám, že tohle si Aneta nikdy nepřečte). Jenže jestli je to tak i u Honzy. Mam špatný tušení, že ne. Snad se to ňák vyřeší samo.










 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hewkii hewkii | Web | 31. května 2013 v 11:35 | Reagovat

Je strašně zajímavé číst starý blog.

Působí to občas trošku úsměvně, ale jinak perfektní projekt!

2 L. L. | Web | 31. května 2013 v 15:33 | Reagovat

Taky jsem to tak měla, kluk co se mi líbil, agrasivní, ale myslela jsem si si, že se jen předváděl... :P

3 vivienne vivienne | Web | 31. května 2013 v 21:11 | Reagovat

hezké zápisky :-)

4 doDina doDina | Web | 1. června 2013 v 0:26 | Reagovat

Líbil se mi kluk, kterej byl TAK špatnej (na tu mojí tehdejší andělskou čistotu), že jsem se ani neodvážila o něm napsat do deníku. Ani tam. Nikdy bych si to nepřipustila doopravdy. Díky Tobě mi te´d dochází spousta souvislostí o mě.
Fakt dobrý nápad tohle.

5 Vendy Vendy | Web | 2. června 2013 v 14:13 | Reagovat

Bylas pořádná romantička! Nojo, taky ve třinácti to je asi normální - třináctiletý cynik by byl děsivý. Krásné vzpomínky na první zamilování. Ta poznámka o šikanujícím agresorovi byla dobrá, tu jsi asi připisovala až teď?
Docela nechutný byl ten telefonát, co jsi měla. Úchylný prase.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. června 2013 v 19:56 | Reagovat

"Chtěla bych teď od někoho slyšet ňákou chytrou radu co dělat." Hmmm... Tohle se, pokud můžu soudit, s rostoucím věkem nemění.

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. června 2013 v 18:09 | Reagovat

[5]: No první zamilování to nebylo.. :) Já jsem byla pořád z někoho paf :) Jinak poznámky co jsou kurzívou jsou současné reakce :)

[6]: Asi se nemění ani to, že mi většinou žádná rada chytrá nepřijde :)

8 Sasanka Sasanka | Web | 4. června 2013 v 9:51 | Reagovat

To jsou všechny pubertální holky ÚPLNĚ STEJNÝ? :D skoro jako bych četla vlastní zápisky. když jsem byla "zamilovaná", měnila jsem se v totálního stalkera. Věděla jsem co má a nemá rád, kam chodí do třídy, na jaký kroužky chodí, v době libimseti.cz jsem měla nastudovaný všechny fotky a komentáře... :D a strašně se mi líbí, jak jsme tenkrát používaly slova jako "ňáký" a prostě jsmě mluvily jak nám huba narostla a přitom jsme do toho vkládaly filozofické úvahy. Pravda je skrytá někde uvnitř jeho chování - to mě dostalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama