Já už nikdy nebudu jiná, než jiná.

13. května 2013 v 9:28 |  Občasník

19. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

6.5. Vytírám. Nalačno, br. Před návštěvou druhého nejvyššího. Zaučuju holku. Co jí přivedl na zácvik. Myslím, že profesionálně. Nejlíp, jak to lze. I když za zády tuším výsměch kolegů. S třema vytištěnýma mapkama objíždím město. Skoro nebloudím! Vyzvedávám knížky. Najdu i restauraci. Kam chci jít na jídlo. Bohužel. Hnusnější a tvrdší lívanečky jsem nikdy nejedla. A horší snad mohly být, jen kdyby byly úplně černý. Nic víc už na tom nešlo zkazit. Najdu i Kolíbku. Místo porady časáku. A je mi zas nepatřičně. Kontakt s ostatními mě pouze utvrzuje ve vlastní osamělosti. Sakra, nemůže být aspoň jeden člověk, aspoň trochu jako já? Všichni si notujou. Družej se. A já jsem jako obvykle, úplně někde jinde. Průhledná. Z jiný planety asi. Někdy (polovinu času) ani netuším, o čem vlastně mluví. A L. má novinku. Asi bude kupovat byt. S V. si plánujou budoucnost. A já si ředím víno s rumem. Jen pro pocit. Z pár uteklých slz. Protože já žádnou budoucnost nemám. Ani nikoho, kdo by mi to dokázal vyvrátit.


________________________________________________________________________________________________________________

7.5. Na endokrinologii. Bus jedoucí jednou za hodinu ujíždí. Protože ten předešlý, navazující, přijel pozdě. Nesnáším nové jízdní řády! Vraždila bych. A nesnáším chodit pozdě. Vinou jízdních řádů. - Berete léky, tak jak jsem vám stanovila? - Ano. - A jak vlastně? ... Ehm. Nemohla jsem si vzpomenout. Znělo to dost nejistě. Ale co. Už mám hypoechogenní ložiska v obou lalocích. A ještě pořád nemám psychosomatologa. V práci. Hlavně se nechat vytočit jen snesitelně! Časák se bude přejmenovávat. Nechci se účastnit brainstormingu. Ale chci se podílet na názvu. Sedíme s R. u rybníčka. Pijem lambrusco. Já přemýšlím. Konstruktivně a kreativně. Pomáhá to. A on kouká, kde co lítá. Netopýři. Nebo leze. - Něco k nám plave. A vylézá to z vody. Já se děsím. A ona je to vydra. Krásná chlupatá vydra. Asi.
________________________________________________________________________________________________________________

8.5. Začít den s Nezvalem. Preferuju. A s domácím chlebem a míchanýma vajíčkama. Dlouhej zásek vypravování si. O záhadě na hoře Mrtvých na Uralu. Moje báječné improvizované drinky. Lambrusco se šťávou a kapkou vodky. Chvilinka v parku. Kde se snažím učit R. Španělské divadlo v 16. století. Pamatuju si z toho dvakrát víc než on. Návštěva výstavy Vikýře Play odložena. Čas nevyšel. A tak za MŠ. A výlet s jejím synkem. Předtím zastávka na Kobyliské střelnici. A vázání pidikytičky pro Vančuru. (Která není vidět). Po Ďáblicích, ke hvězdárně. Houpat se na houpačce. Dát si pivo a hermelín. A hrát basket. To malýho nejvíc bavilo. A mě těšilo. Jak byl nadšenej. Asi bych si měla pořídit dítě. Ale aby mu bylo rovnou tak šest.


________________________________________________________________________________________________________________

9.5. Chvíli sluníčko. Výjimečné asi už. Odpolední s klukama. Nachystat si nervy. Držím se, celkem. A šéf si mě pozve na kobereček. Tedy před pobočku. Kvůli nesmyslům. Nepořádku a stížnostem. Samozřejmě ne na mou osobu. Moc požadavků a moc flákačů. Ale beru to celkem s humorem. Na to, že se sama další hodinu morduju s rozřezáváním krabic. A LJ čumí na facebook. Cestou si čtu články z časáku. Některým redaktorům projdou věci!! Se divím. Tolik opakujících se slov v jednom článku. To bych já měla stránku plnou barviček a komentářů. A ona se z ní nakonec stane zástupkyně šéfredaktorky. No nic. Svět asi vždy bude jen o sexu, penězích, sebevědomí, známostech a lezení někomu do zadku. Nějak se sem nehodím.
________________________________________________________________________________________________________________

10.5. Takový práce. A těch lidí! Ani déšť je neodradí. Zázrak, že jsem si navzdory všemu udělala čtvrthodinu na oběd. Že jsem se odvážila. V rychlosti to do sebe naházet. Prší, jen se leje, a u Vietnamců nemají žádný pořádný tepláky. A toustovač i vaflovač v jednom stojí nějak moc peněz. Aspoň R. se cuká. Večer s L. a V. Do Exitu Chmelnice. Kam nás vytáhli. Na Overhype, Bloodline, Nu-nation. Nechtělo se mi. Nakonec to chvíli šlo. Dělala jsem si test o asertivitě. Co V. přinesl. Trochu důvěrné otázky. A odpovědi, co o mně zjistil. Ale co. Jeho řečem jsem se smála. Opravdu si myslím, že přítel mojí kamarádky je debil? Nějak moc nenávistná. Ale asi je. Dobře, není, ale já si to myslím. Nejdřív se směju. Kolikrát použije slovo stylové. On by se totiž děsně rád do něčeho stylizoval. Chodil do stylový hospody. Na metalovým koncertě by chtěl vypadat stylově. Ostříhat se dohola, aby byl stylovej a výraznější v práci. Má drahý auto. Protože mu dělá dobře, když se za ním lidi otáčí. Hrozně chce být někdo. Ale přitom je nula. To by mi ani nevadilo. Kdyby jeho touhy nebyly tak primitivní. Nakonec jsme se s R. ještě málem pohádali. Kvůli němu. (kvůli němu? no asi ne). Jeho největší sen je být slavnej. Tolik, aby všechny ženský chtěly od něj podepisovat prsa. Nebo líp. Natřel by si pusu rtěnkou a dával by jim tam "razítka". Je mi nablití. Z něj. A z L., kterou to nechává chladnou. A ještě víc z R. souhlasnejch postojů. O kterých nevím, jestli jsou póza. Ale určitě by se mu to taky líbilo. Rozhovory o tom, co si představujou, když viděj někde spousty ženských v plavkách. Opravdu bych blila. Navenek to nepoznají. Ale vnitřně? Na těhotenství se mu (asi jako jediné) líbí, že se ženský zvětší prsa. Když jsou "vytahané" po kojení, měla by žena jít na plastickou úpravu. S ním může chtít mít dítě fakt jen zoufalka. Byl by nejradši, kdyby si L. zvětšila prsa. A jí to vůbec nevadí. Tyhle jeho řeči. A R. se uráží. Protože na otázku, co se mi líbí na mužském těle, řeknu: Nic. Ženské je hezčí. A je to pravda. Ne snad, že by mě vzrušovalo. Ale moje tělo je hezčí než jeho. On se uráží, ať si najdu lesbičku. Mlčíme celou cestu. I doma. Nechce se mi tulit. Natož cokoliv jinýho. K někomu, kdo si notuje s takovým debilem. Je mi z nich obou zle. Prý je to normální myšlení. Chlapský. Možná jsem já jediná blbka. Pro kterou není smysl života sex, prachy, popř. spokojenost svýho chlapa. Nedovedu si představit. Že Mahen měl dvě zaměstnání. Dřel jako kůň, skoro bez zastavení. Bojoval za svoje sny. Proto, že chtěl dosáhnout toho, aby před ním ženský ukazovaly prsa nebo roztahovaly nohy? To si vážně neumím představit. Asi to byl teda gay. Nebo byl z Marsu jako já.


________________________________________________________________________________________________________________

11.5. Že bych se cítila kdovíjak... Ale zkouším léčbu aktivitou. Nasnídat a vyrazit ven. Hlavně namíchat drink. Abych přežila nástrahy velkoměsta. Davy turistů. Fuj. Výstavy Vikýře Play. Bez dítěte nicmoc. Navíc jsem většinou nevěděla, co dělat. Nejvíc se mi líbilo čichání vůní. A snaha o balancování. Na pizzu na ípák. Zase problémy s močovýma cestama. Pár hodin. Nechápu. Nějak se z toho nemůžu dostat. Ráno a večer dobrý. Odpoledne mě to ničí. Nechce se mi k doktorce. Ale brusinky už budou za chvíli dobrané. Tak nevím. Nálada pod psa. L. píše, že si pronajme zahrádku. Chce, abysme jí tam pomohli. Nechceme. Nechci. A už vůbec ne se vidět s tím jejím pakem. Proč mám pořád pocit, že mě někdo využívá? Nebo by chtěl. Potěšila mě reakce lidí z časáku. Líbil se jim jeden můj tip na nový název. Tak uvidíme. Psaní Mahenovského článku. Sledování posledního dílu Kobovy garáže.




________________________________________________________________________________________________________________

12.5. O poznání lepší nálada než předchozí den. A močák je taky v klidu. Nechápu. Chvilinka v parčíku. Domácí pizza (z kupovaného těsta). Domácí sušenky. Dokument České televize. O rodinách, co žijí ekologicky. A dokončovat článek o Mahenovi. Poklidný a příjemný den.
________________________________________________________________________________________________________________

Hello, Lucky boy
How you do today? Are you coming out?
I quite need you, this time around
Can you hear me? Please don't let me down



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 doDina doDina | Web | 13. května 2013 v 13:09 | Reagovat

a hele...moje písnička. :)

Celá myšlenka 10.5. pochopená - soucit s tebou, musel to být teda super večer. Nechápu, že pořád dokážeme rádoby relaxovat tímhle způsobem. Že volného času na uklidnění není moc a my ho trávíme s takovými lidmi. Karierističtí idioti. Taky se mi stalo. Skvělá kamarádka. A vedle ní blbec. Navíc úspěšný. K popukání. Ale nekritizuju jí,  ani neodsuzuju, protože se vždycky strašně moc těžko chápe, co je mezi dvěma. Je to vždycky příběh jedné lásky.  A ty mohou být i hodně zoufalé. Stejně jako ty moje.
Hodně moc se mi líbí fotka s nohama.

Jo a džbán - zatím nevím nevím - sužuje mě absolutní nepřítomnost financí. potřebovala bych taky pracovat a ne pořád jen studovat. Blé. Užívám si to nepracování, i když je to někdy nahlavu.

2 Ježurka Ježurka | Web | 13. května 2013 v 14:11 | Reagovat

Jak tak zase čtu, nic moc veselého se v tom tvém životě nevyskytuje. Chtělo by to nějakou změnu, jen jde o to jakou a v čem, že? Přeji ti jen vše krásné hlavně pro tebe!

3 L. L. | Web | 13. května 2013 v 14:11 | Reagovat

"Skoro nebloudím" - to se mi líbí :-))
Hnusné jídlo v restaraci mi vždycky pěkně zkazí náladu.
Škoda, že nemáš vyfocenou i tu krásnou chlupatou vydru :-)
Souhlasím. Poctivci to nikdy nikam nedotáhnou..
Mám ráda lidi z Marsu. Jsou nejlepší.
Ty dvě fotky z 11.5. jsou super! :-) Člověci rádi využívají hodné lidi a když se pak z ničeho nic nedají, tak většina odejde..

4 misschien misschien | Web | 13. května 2013 v 14:33 | Reagovat

Pizza. Dala bych si. Kečup se sýrem. A trocha těsta.
Jsem ráda, že ten bílý páv není přikurtovaný na tom stromě. Byla jsem tam dvakrát a vždy byl na stejném místě. Ale zdá se, že občas sleze.
Jedna z mála, kteří nechtějí děti jen pro to malé roztomilé miminko. To se cení. Malé věci, které neumí mluvit, mne děsí.
Za takové myšlenky bych se asi styděla. Rozhodně o nich mluvit. Na druhou stranu alespoň netají svou povrchnost. I když, co je to vlastně povrchní? A je povrchnost vůbec špatná?
Mám ráda vydry.
Máš budoucnost. Každý ji má. A pracuješ na ní. Snažíš se změnit, co se ti nelíbí. To je dobře.

5 Wallop Wallop | Web | 13. května 2013 v 14:44 | Reagovat

víno + rum = HC

na ípáku jsem jednou utekl bez placení společně s někým kdo ani netušil, že jsem nezaplatil

a ta fotka z malostranskýho náměstí je super

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. května 2013 v 19:46 | Reagovat

Myslím, že jsi na to kápla: Mahen byl z Marsu. Anebo měl aspoň ideály.

7 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 13. května 2013 v 21:34 | Reagovat

Co je vůbec budoucnost? Jak člověk pozná, že on žádnou nemá, nebo má? A nezáleží to jen a jen na přesvědčení člověka?
Zdá se mi to, nebo poslední dobou převládá špatná nálada, smutná?

8 Magický Obchod Magický Obchod | Web | 14. května 2013 v 19:31 | Reagovat

Zajímá Vás síla amuletů, bylinky, magie a vše kolem ní? Pokud ANO, nebo by jste se rádi něco nového dozvěděli, navštivte náš nový MAGICKÝ OBCHOD.

Odkaz: www.magicky-obchod.cz

Děkujeme a těšíme se :)

9 vivienne vivienne | Web | 17. května 2013 v 23:03 | Reagovat

zajímavé zápisky a fotky

10 Vendy Vendy | Web | 1. června 2013 v 17:58 | Reagovat

V něčem z tebe jako bych se poznávala. Taky jsem měla potíže zapadnout mezi lidi, vždycky jsem si připadala mimo a možná jsem i byla mimo, teda ne že bych byla mimoň, ale jejich zájmy jsem nechápala, stejně jako oni moje.
Dnes už jsem se přizpůsobila natolik, že se bavím s ostatními o počasí, o práci, o dětech (pokud jsou), o nemocech (ty jsou skoro pořád), o politice, zkrátka témata k pomilování, ale taková stálá.
Nemám s kým si povídat o filmech, o písničkách, o hudbě, o barvách, o knížkách. V práci jsou baby naprosto průměrný, zajímá je akorát rodina, práce a rodina, jedna z nich je trochu osobitá, ale zase je to mladá holka a má zájmy spíš jako se bavit, užívat si života... nedivím se.
Děsně mi chybí moje kamarádka, se kterou jsem mohla každý týden po telefonu klábosit třeba hodinu o všem možném. Kupodivu, tyhle vlkyplky nás bavily, ona navíc měla ohromný přehled, protože si studovala přehledy kin, filmů, odbírala filmový časopis, četla recenze, bavily nás podobné filmy i podobná hudba i podobné knihy, v něčem jsme se shodly, v něčem neshodly, ale pořád bylo o čem povídat. Teď už je pryč a tyhle výkecy po telefonu mi chybí.
No, člověk si zvykne na všechno. I na ten pocit osamění. Ty bys potřebovala takovou spřízněnou duši, něco jako byla ta moje kamarádka, někoho, s kým bys mohla nezávazně klábosit a necítit se u toho klábosení jako cizinec v cizí zemi. Škoda, že nikoho takovýho neznáš, ale aspoň máš blog, je to možnost se vypovídat aspoň takhle.
Na výsměch kolegů se vykašli. Opravdu. Jsou to kreténi.

11 Vendy Vendy | 1. června 2013 v 18:00 | Reagovat

P.S. živá vydra, to nevidíš každý den. Pěkný zážitek.

12 bludickka bludickka | Web | 1. června 2013 v 21:46 | Reagovat

[11]: Kdoví jestli to doopravdy byla vydra, ale něco podobného určitě :) Byla moc tma a nejsem si jistá, jestli bych jí i tak dokázala přesně identifikovat :)
Už jsi přestala doufat, že bys nějakou takovou kamarádku mohla objevit? Taky se teď snažím s lidmi komunikovat. Někdy je lepší o ničem, než být uvnitř společenská ale navenek se cítít totálně odstrkovaná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama