Sama na dně popelnice svého vnitřního světa. Na povrchu neexistuju.

26. května 2013 v 21:43 |  Občasník
21. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

20.5. Čekám na výměnu vodoměrů. Ignorance nepořádku a snahy dělat se lepším. A kdosi mě sháněl v práci. Po telefonu. Kvůli inzerátu s kočkou (O žádném nevím). Znala moje příjmení. To je záhada!

________________________________________________________________________________________________________________

21.5. Odnikud nikam. A zase zpátky. Ode zdi ke zdi. Do práce, z práce. Výjimečně mi to tam neštve tolik. Jen proto, že jsem myšlenkama jinde. Moc bych si v tuhle chvíli chtěla s někým promluvit. Abych mohla říct i to, co nechci. Věci, co se neříkají. Když si chcete hrát na někoho lepšího, než jste.
________________________________________________________________________________________________________________

22.5. Už pár dní venku z premenstruační deprese. Už tři večery bez alkoholu. Už zase občas smích. Už zase občas radost z maličkostí. Z toho, jak bubnuje déšť. Když sedím na zastávce. Koupila jsem si novou simku. Internet v mobilu zdarma. Je stejně v mobilu téměř k ničemu. Nová restaurace. Na polední menu. Obrovský jahodový knedlíky. Konečně odpolední s L. Jsem milá a příjemná. Ale uvnitř je pořád pusto. I když ne beznadějno.


________________________________________________________________________________________________________________

23.5. Kdy jsem s někým naposledy propsala kredit? Hezký pocit čekat na sms. A číst ji s úsměvem na tváři. Ani se nedivím. Že R. žárlí. V Dobrý trafice. S vínem a medovníkem. Skvělá společnost. Psát dopis. Úplně o ničem a vlastně o všem. O všem co je nicotné.
________________________________________________________________________________________________________________

24.5. Noc kostelů. A překonávání svého stínu. S působením vína. Ne takovým, jakým bylo třeba. Věčný souboj. Proti strachu, který reálně neexistuje. Strach ze strachu. Strach z paniky. A divadlo pro všechny kolemjdoucí. Kabát, kterým jsem vytřela všechny rohy kostela. Namačkaná v nejzažším koutku. Musím to dokázat! Nic se mi nemůže stát!! Souboj sám se sebou. A zpátky lézt se zavřenýma očima a skoro po čtyřech. Jednou se překonat neznamená dokázat to znovu! Ten strach je jedna z mála jistot.
________________________________________________________________________________________________________________

25.5. Probuzení na Letné. Divnosny. Snídaně v Kumbálu. Psí den v parku. Chci všechny pejsky. Kteří by se chtěli mazlit. Návštěva ségry. Kterou jsem vytáhla do cukrárny. - Ale ptáka jsem mu nekouřila!.. A podobný hlášky tam vykřikuje. A já se jen směju. A dělám, že tam nejsem. Večerní mejdan. Učím ségru Bang. Zúčastňuje se dokonce sedmiletej syn MŠ. A ségra musí odjet. A R. si mě nevšímá. Jako vždy, když má lepší společnost. A já se vztekám. A možná trochu viditelně. Jdu jí doprovodit. (Hm, najednou se o mě nebojí, aby se mi něco nestalo!) Chci, aby počkali s hrou Osadníků. Na kterou jsem se tolik těšila. Ale nečekají. Vracím se zpátky a popádá mě vztek. A hlavně sebelítost. Chtěla bych utéct. A chtěla bych udělat scénu. A zatím se dusím sama sebou. Možná jsem pro všechny jen pitomá hysterka. Ale maličkosti pro mě hrajou velkou roli. Maličkosti upozorňujou na skrývanou realitu. Neznamenám pro ně nic. Můžu se snažit jakkoliv a vždycky pro ně budu jen R. holka. Nikdy ne já. Někdo naprosto neviditelnej a nedůležitej. A já se jako vždy trapně snažím zapadnout. Organizuju stupidní akce, kupuju vína a brambůrky a blejskám záchod. A stejně mě má každej na háku. Ať udělám cokoliv, nikdo mě nikdy nebude mít rád tolik, kolik bych si představovala. Nebrečím. Abych se nepropadla na dno sebelítosti. Myslím na ten kout. Ve kterým jsem se krčila včera. Jediné o co se můžu opřít. A jediný, kdo mi popřeje a políbí mě upřímně na dobrou noc je zase jen láhev rumu.
________________________________________________________________________________________________________________

26.5. Budíček přišel brzy. Opilej R. zavřel kočku v obýváku. Mňučí a zechcala co se dalo. Novej gauč. A všude to smrdí. Spánkem přešel vztek. Odtažitost zůstala. A R. se zlobí na mě. Že jsem trapná. A že už k nám nikdo nepřijde. Ani nestojím o to, aby přišel. Když stejně nepřichází za mnou. Prostě jsem outsider. Akce, který vymýšlím, abych si tak nepřidala, jsou směšné. Protože mě znovu upozorňují na danou skutečnost. Hledám čajovny a hledám trochu optimismu. V lahvi a u staré bludičky. Kde jinde. Hromadí se věci, ze kterých bych se potřebovala vypovídat. Jenže tak snadno to nejde. A pak osůbka, na první pohled ještě sympatičtější než jsem čekala. A je mi chvíli líp. I když nikdy nezmizí nejistota, jak to vypadá z druhé strany. A pak odchod, který mi přišel brzký, i když nebyl. Ten strach být zase sám. S tím, co číhá za rohem. Copak se můžu někomu pověsit za nohu? A říct neodcházej! Protože vím, že s tebou odejde všechno, co dneska za něco stálo. A já se zase propadnu o pár stop hlouběji.
________________________________________________________________________________________________________________

Myslíš, že já chtěl skončit v kanclu a žít sólo,
já chtěl mířit ke hvězdám jako Han Solo
a taky mít svou princeznu Leu
dneska už se tomu směju a leju a leju a leju

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. května 2013 v 23:28 | Reagovat

Občas je nutné se ze všeho vypovídat, spustit celodenní nebo celonoční monolog. Jen o kvalitní a trpělivé vrby je nouze.

2 Vendy Vendy | Web | 27. května 2013 v 11:11 | Reagovat

Strach má velké oči a dokáže pořádně pordousit. Když se k tomu přidá PMS, je to na dvě věci.
Ale přesto jsi měla pěkné zážitky. Noc kostelů, hraní. I když tohle by mě taky naštvalo! Měla bys to udělat jako tvoje micka. Teda ne počůrat gauč, ale spustit pořádnej brajgl. Občas to neuškodí... Kruci, věčnej problém hodnejch holek. Mrchy to mají lehčí, ale proč je tak těžké, být mrcha?
Krásná fotka kočičí.

3 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 27. května 2013 v 16:14 | Reagovat

Mrzí mě, že jsem nemohla... Já snad bych mohla někdy co nejdřív... Jestli ještě potřebuješ nějakou vrbu...:) (Pokud teda já bych ti nevadila)

4 L. L. | Web | 27. května 2013 v 16:28 | Reagovat

Je fajn, že se raduješ z maličkostí. Dala bych si ten jahodový knedlík. Vždyť ty musíš být všude oblíbená, jak může někdo bez tebe začít s Osadníky (vždycky jsem tu hru chtěla)! (Tou větou si z tebe neutahuju, určitě mě chápeš). A pak.. Čerfův komentář to vystihl.

5 bludickka bludickka | Web | 27. května 2013 v 17:07 | Reagovat

[1]: Hlavně najít někoho, kdo bude mít tolik času :) A neusne při tom :)

[2]: Těžko se spouští brajgl, když máš pocit, že tvoje reakce jsou i tak přehnané.

[3]: Snad se někdy na nějakém termínu shodneme. Nevím, jestli budu vykládat, ale potěšilo by mě i vyslechnout si tvoje příběhy. Alespoň bych se rozptýlila :)

[4]: Ta věta mi opravdu zněla jako silná ironie :) Nevím, jaks přišla na to, že musím být oblíbená :) Ještě žes dodala tu závorku.

6 Werri Werri | Web | 28. května 2013 v 7:22 | Reagovat

Ahoj, děkuji ti za komentík. Chci tě poprosit, neukázala bys nám nějakou stínovku od moře ? Dnes bude sluníčkově, tak ti přeji krásný den.

7 Ježurka Ježurka | Web | 28. května 2013 v 14:34 | Reagovat

No, zase nic moc veselého. Hodně negativ, chtělo by to opak, že? Někoho, komu by ses mohla vypovídat, nějakou takovou studnu, poohlídni se kolem, třeba tam někoho takového máš! Zkus to a pozitivněji myslet zkus taky! Jednou MUSÍ být líp!

8 doDina doDina | Web | 30. května 2013 v 14:05 | Reagovat

Jéé, já jsem tady nic nenechala, když jsem to četla. Asi jsem moc ulítaná - achjo. Když jsem to dočetla, napadla mě jediná věta - že už mi nikdy nikdo nevnutí teorii, že vztahy jsou vlastně "hrozně jednoduchý". Bez ohledu na to, jak je to myšleno a jak různě se to dá vyvrcet/potvrzovat, je odpověď jediná: Vůbec ne, naopak!

9 L. L. | Web | 31. května 2013 v 15:28 | Reagovat

[5]: Moje vyjadřovací schopnosti nejsou nejlepší (možná i proto mám ve společnosti problém a lidi mě chápou blbě).
Přišla jsem na to z toho, jak tě znám :)

10 bludickka bludickka | Web | 1. června 2013 v 22:04 | Reagovat

[6]: Já si je schovávám v telefonu, ale jedna fotka je v tomhle článku
http://bludickka.blog.cz/1209/37-tyden

[8]: Ono asi záleží na povaze těch osob, čím je člověk komplikovanější, tím je nemožnější aby měl jakýkoliv vztah jednoduchý :)

[9]: Já mám taky občas pocit, že se neumím správně vyjádřit nebo že to nezní tak, jak bych chtěla. Vlastně asi docela často - když s někým komunikuju. Každopádně děkuji za milá slova. Doufám, že si někdy ty Osadníky zahrajeme společně :)

11 L. L. | Web | 6. června 2013 v 14:36 | Reagovat

[10]: To by bylo fajn :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama