Ta potřeba sdílet vnitřní svět s někým, kdo by dokázal porozumět.

21. května 2013 v 9:59 |  Občasník
20. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

13.5. Už si to zase nedávám. Pracovní kolektiv. Dopoledne sama. Odpoledne s lidma, ze kterých šílím. Denně. Pro co má být člověk živ? Na zítřek pohovor. Iluze si nedělám. Spíš naopak. V duchu se věším. Zarývám si ostré předměty do kůže. Tetuju se rozpálenou lžičkou. Navenek olizuju láhev rumu. A slzím. Asi se zabiju. Ale ještě nemám nárok. Ještě jsem nic nedokázala.

________________________________________________________________________________________________________________

14.5. Oblíbená hra. Křeče v břiše. Nervozita. Rychlé žehlení košile. Starý deník. Mínus jedenáct let. Nejradši bych se obejmula. Bejvala jsem lepší. Dva panáky na ex. Už ani to nestačí? Na stoprocentní důvěru. Hraní si na něco, co nejsem. Sebejistou slečinku. Osmdesát hodin měsíčně. Za šestku hrubého? A já o tom dokonce uvažuju? Jako o přivýdělku k současný práci? Hraju si na Mahena či co? Moje oblíbená Dobrá trafika. Sjíždím se matéčkem. A tak bych chtěla vrátit čas. Do doby kdy jsem se necítila tolik opuštěná. Aspoň navenek. A znovu se obrňuju. A znovu. Jako každej den. Stále od začátku. Zkouším překonat tu temnotu. Která mě užírá zaživa.


________________________________________________________________________________________________________________

15.5. Mám zavřený oči. Aby se slzy nevydraly ven. Jako kdyby to někoho zajímalo. Ani sluníčko nezabírá. Jdu brečet do úkrytu. Plním se jídlem. Plním se alkoholem. A pořád jsem úplně prázdná. Bojuju s temnotou. Zas a znovu. Až večer se to podaří. A já se snažím využít trochy energie. Začínám pracovat na booku - šanonu svých časopiseckých úspěchů.
________________________________________________________________________________________________________________

16.5. Můžu se vyspat. Ale nemůžu vstát. Budím se v noci. I brzy ráno. Pitomej močák! V šest nevydržím. Močím do lahve od tatarky. Naštěstí máme i čtvrtlitrovou. A zjišťuju ordinační hodiny a busy k obvoďačce. Není nad prima slunečné dopoledne strávené v čekárně. Dělám si radost čtením deníku. A pohledem na hezkýho dědu. Konečně zas nějakej. Chtěla bych mu udělat čaj a číst Mahena. A pak už verdikt nerverdikt. Musím na rozbory moči. Na gyndu. Na ultrazvuk. Antibiotika, který asi nebudu jíst. Vše až za čtrnáct dní. A co do tý doby? Jak to přežiju. Atb nechci. Jestli si mám zdevastovat játra a ledviny, tak radši alkoholem. Hledám náhradní řešení do noci. Jediný na koho se můžu obrátit pro radu. Internet. Tak třeba Lichořeřešnice. Metoda pokusů a omylů. Tak jako celý život.
________________________________________________________________________________________________________________

17.5. Hledám bludičku. Ve starejch denících. Naštěstí ji mám aspoň v kabelce. A necítím se tak sama. Příprava na Džbán. Skládá se ze snahy naladit se na pozitivní notu. Skoro od začátku. A zatím sama. Sedím. A nic mi nevadí. Je mi dobře. Pozoruju svět. - Slečno a co máte v tý malý taštičce v kabelce? Rozepínám zip. - Jéé, dámský potřeby. To jste mi neměla ukazovat. Jako kdyby nikdy neviděl tampony. Silnější holka v první řadě. Se svlíkla do podprdy. A já jí závidím. Takovou odvahu nemám. Vždyť by mně už do konce fesťáku chlapi nedali pokoj. O přestávce mezi kapelama lítám ven čůrat. Aspoň že už to nebolí. Objímám strom. A nechci ho pustit. Chci pořád. A aby byl jen můj. Opilá už ho ale nedokážu najít. A jsem zas pod obraz. Konečně po takový době. Napraná až hanba. Ale konečně přichází pocit uvolnění. Na chvíli. Ten pocit. Nejdokonalejší, co existuje. Jak mi to trhá koutky. Jak se nemůžu nesmát a neusmívat. Do všech stran. Všeobjímající úsměvy, oplácený. Láska ke všem přítomným osobám. Miluju to! Chci, aby to nikdy neskončilo. Piju, abych to oddálila. A pak už se nemůžu zbavit myšlenky, že návrat z iluze do přítomnosti mě zdrtí.
________________________________________________________________________________________________________________

18.5. Křeče v břiše. A ještě k tomu i menstruační. Když si vzpomenu, co jsem vypila... a vykouřila celou krabičku. Fuj. Zvláštní, že ještě žiju. Ale na prášek nemůžu zase hned pít. Sakra. Nemůžu nic. Slabá. Vlastně jsem včera ani moc nejedla. Půl hodiny se oblíkám. A je to vysilující. Myslet je vysilující ještě víc. Proč tohle dělám? Ale musím to udělat zase. Strastiplná cesta přes celou Prahu. Bolavej močák, na kterej prášek nezabírá. Fňukám. A pak piju. Není mi dobře, ale je mi snesitelně. Potřebuju jakékoliv rozptýlení. A tak vezmu zavděk klukem, co se s náma chce seznámit. Občas ho ani neslyším. Ani mě vlastně nezajímá, co říká. Prostě potřebuju něco dělat. A kupuje nám pivo. Neber to. Za pivo se budu bavit s kýmkoliv. Kdo se ke mně chová slušně. Ale jen krátkej rozhovor. Co pak s ním? Naštěstí chápe a mizí sám. Filip, se kterým jsem dala ruma. A už musel letět. Kašlu na vodku schovanou ve křoví. Potřebuju být mezi lidma. Kluk s holkou, co se na mě smějou. A já si myslím, že se smějou mně. A on se prý se mnou chce seznámit a stydí se. Vzdal to. Dávám mu šanci k rozhovoru. Ale nepomáhám mu. Proč. Mám jinej zájem. Punkieho. Malej blázen. Kterýmu jsem včera opilá vysolila sedm pětek na vstup. A slíbila, že dostane pivko. Jestli se mu podaří dostat dovnitř. Ale kupuju mu rum s kolou. Sobě taky. Pijem po brčku. Vypadá děsivě. Vůbec ne tak sympaticky jako dřív. Vypadá jako bezďák. A možná je. Ale je milej. Je šťastnej. Že jsem mu koupila pití. Myslí si, že jsem úžasná. Úžasně hodná. Chci pařit, ale on si chce povídat. Tak kecám sračky. A on poslouchá. A vypráví tomu stydlivýmu, že jsem úžasná. A stydlivej nějak nestíhá a utíká. A já se směju. A pak utíkám taky. Na záchod. Ale už se nevracím. Pro mě typické. Ani nevím proč. Poflakuju se sama. Se svýma myšlenkama. A pak R. kámoši. Nejlepší možné rozptýlení. K., kterej je v pohodě. Dává mi napít, cigára. Něco se mnou prohodí. Ale jentak mimochodem. Nenáročně. Díky nim zůstávám do konce sester. I když Básníka nezahráli. A pak cestuju s nima. Nechci zpět do současnosti. Protahuju to. Sedíme ve vagonu metra vprostředku na zemi. Jako socky. On balí špeka. Celou dobu. Strhává na sebe pozornost všech. A já se bavím. A cítím se jako dřív. Jako v dobách, kdy jsem se bavila s všelijakejma existencema. Ale bylo mi mezi nima dobře. Ukecáváme R., aby s náma zaskočil po cestě na jedno. Snažím se oddálit nezadržitelně se blížící konec iluze, že žiju.
________________________________________________________________________________________________________________

19.5. Jakto? Vždyť druhej den mi špatně nebývá. Hlava. Močák. Umíírám. Chci ven. Chci něco dělat. Chci přehlušit vlastní myšlenky. Dokonce dělám práci do časáku. R. se učí. A já jsem s Mahenem. Nechci být sama. A jít z euforie čistým pádem do depresí a splýnů. Nutím ho, aby vytáhl někam svoje kamarády. Potřebuju aspoň ještě náznak života. Než to přijde plnou silou. Vypadá to beznadějně. A já si zoufám. A nakonec jo. BA a HA s náma půjdou. Na pivní. Jenže tolik peněz a ještě vstup? Tak jen do hospody. Na pivo a jídlo. A já se bavím. Snažím se komunikovat. Kdy zas bude příležitost s někým mluvit? R. žárlí. Na včerejšek. Na svoje představy a možná že i na K. A já ještě chvíli žiju. A pivem překonávám bolest hlavy. A pak zas močák s plnou parádou. Až mě to na čtvrt hodiny úplně ochromí. Ale v hlavě to mám na chvíli zase v pořádku.
________________________________________________________________________________________________________________

Visím metr nad zemí
a nejsem David Copperfield,
už nezkouším se vůbec na nic ptát.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wallop Wallop | Web | 21. května 2013 v 12:25 | Reagovat

asi to není úplně ideální, ale určitě jsou horší týdny

2 Ježurka Ježurka | Web | 21. května 2013 v 16:40 | Reagovat

No, když si vzpomenu, jak jsem se do práce těšila a ty... musí to být otrava!
Ale čtu i to, že úspěchy máš a tak to je dobrý start do života, ne?
Ale pitím nic nevyřešíš na dlouho.
Přeji ti upřímně lepší zítřky. Určitě se taky dočkáš.

3 doDina doDina | Web | 21. května 2013 v 21:03 | Reagovat

Cokoliv tady nepíšeš, je pro mě jako pohled do mojí budoucnosti. Nebo mi to tak připadá. Protože vidím, jak si napřed přede mnou. Tak vím, že se třeba tak budu taky cítit. Je to takový tušení.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2013 v 23:34 | Reagovat

Pití funguje vždycky jenom chvilku. Připomná mi to staré orientální přísloví: Chceš-li být šťastný jeden večer, opij se. Chceš-li být šťastný jeden rok, ožeň se. Chceš-li být šťastný celý život, pořiď si zahrádku. :-) Však bude zase líp!

5 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 22. května 2013 v 10:31 | Reagovat

Já vím, jak blbě to vždycky zní. Ale bude líp. Určitě. :)
Ráda bych tě zase viděla, objala. A snad bys nebyla tolik sama... Samota, i mezi tisícem lidí, je špatná...

6 L. L. | Web | 23. května 2013 v 15:30 | Reagovat

Snad už je teďka líp :-)

7 Vendy Vendy | Web | 24. května 2013 v 22:06 | Reagovat

Občas se odvázat neuškodí. Moc si na sebe nabíráš, je dobré vypustit trochu páry.

8 Werri Werri | Web | 25. května 2013 v 4:16 | Reagovat

musím souhlasit s Vendy. Chce to občas vypustit. Neumím si představit, chodit do práce, kam se ti nechce, kde kolektiv nestojí za nic. Najdi si něco, co tě bude těšit.Čtení, tvořivost, cvičení, které tě "nakopne". Držím palečky, ať je brzy lépe.

9 Vendy Vendy | Web | 1. června 2013 v 19:24 | Reagovat

Zlati, ani nevíš, s jakou chutí bych zahnala tvoje smutky. Možná trochu muziky? Něco, co má odpich a drajv?

10 Vendy Vendy | Web | 1. června 2013 v 19:44 | Reagovat

Zlati, ani nevíš, s jakou chutí bych zahnala tvoje smutky. Možná trochu muziky? Něco, co má odpich a drajv?
Zkus třeba tohle. Je to stará písnička, ale dovede roztančit.
http://www.youtube.com/watch?v=bHoPYLQvnQM
(pokud tě předem nezaskočí reklama, na tu se tančit nedá)
A druhá dobrá písnička je It´s my life. Určitě znáš. Možná jsi ji dlouho neslyšela?
http://www.youtube.com/watch?v=vx2u5uUu3DE
(na ni je navíc skvělý klip, i když bych nedoporučovala následovat toho kluka .-))

11 bludickka bludickka | Web | 1. června 2013 v 21:53 | Reagovat

[10]: Děkuju za tipy. To prvním jsem znala a líbí se mi to, ale vlastně jsem vůbec netušila co to je :) A to druhé je klasika, toho jsem se naposlouchala v rádiích a myslím že i na diskotékách :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama