Takový věci se neříkaj. Obzvlášť, když není komu.

9. května 2013 v 8:16 |  Občasník

18. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

29.4. Braní krve. Jestlipak to někdy dokážu bez staženýho žaludku? Dělám srandičky - Mám ten slušivej rolák. Doufám, že nepůjdu k tlustý zamindrákovaný sestře. Která se na mně bude chtít vybít. Moje těkavý oči mě prozradí. I když už podruhý nevaruju. Že se bojím. S L. na oběd. Dvojitá česnečka a řešení pracovních záležitostí. V práci návštěva nového obchodního ředitele. Bazíruje na úklidu. Prý nám k tomu pošle email. (!?) O důvod víc hledat novou práci.


________________________________________________________________________________________________________________

30.4. Na Majáles rovnou z práce. A Majáles mi zkrátka nejde. Ani loni nešel. A letos ještě hůř. Securiťáci zabarikádovali naši alkoschovku u kolejí. Takže hledat novou. Je náročnější, než se zdá. Radši se hodně napít. A pak moc lidí. Moc skupinek. V přítomnosti skupinek si připadám osaměle. Nezapadající. Nikam. A nikdy. Hudba je moc potichu. Poslech pouze Pipes and pints. A Sto zvířat. A já nejsem já. A L. je L. Která vždy mluví o tom, že by šla domů. Viděla jsem mužský přirození. Protože se neuměl na toice zamknout. Pak už jsem radši chodila do křoví. Rozhovory s L. Které mě asi víc deptají než těší. Zbytečné pití alkoholu. Jehož jediným výsledkem je kocovina.
________________________________________________________________________________________________________________

1.5. Proč já to včera... Z postele se vyhrabu. Ale každá činnost mě stojí spoustu úsilí. Nesnáším to. Cítit se střízlivě a mít kocovinu. Podraz! Bolest hlavy. Pořád to nutkavý močení. Únava. A přitom všem cesta do divadla. Na Duška. Na vytoužený Čtyři dohody. Málo místa, hodně lidí, málo vzduchu. A moje bolest hlavy s kocovinou. Příznaky katastrofy. Kterou se snažím zahnat usilovným soustředěním na Duška. Je prostě jedinečnej. Mnou slovy nepopsatelnej. Vždycky když na mě působí, na chvíli se cítím blaženě. A dokáže mě cíleně rozesmát. To neumí skoro nikdo. Nechtěl by mě adoptovat?
________________________________________________________________________________________________________________

2.5. Dělám si radost. A objednávám knížku o Duškovi. Instrukce o úklidu už došly. A nejen instrukce. A nejen o úklidu. Celý kontrolní sešit. Kam musíme vše zapisovat. Přesný čas úklidu. A co přesně jsme uklidili. Buzerace! A zasílání dalších reportů. Už takhle je na odpolední honička. Taková, že mě nikdo ani nestíhá štvát. Jsem v jednom kole. A hlava bolí. Tak zákeřně. A močový cesty ne a ne mi dát pokoj.
________________________________________________________________________________________________________________

3.5. To je výkonnost panečku. V devět ráno už jsem doma. S nákupem a s výsledky krve. Které jsou samozřejmě v pořádku. Větší strach mám ze sona. Málem jsem přišla o Mahena. Kvůli pošťačce, která mi nehodila do schránky výzvu. Hodlám si stěžovat. Bydlím tu skoro tři roky. A není to první problém. Hned objednávám další knížky. Tentokrát s osobním odběrem v antikvariátu. A pak si pro něj jdu. Pro Mahena. Držím ho celou cestu. A musím se usmívat. Dnes mě nic nerozhodí. Mám po boku oporu.
________________________________________________________________________________________________________________

4.5. Ani na Parukářce není líp. NVÚ a nepiju, moc. A nebavím se, moc. Jak mi vadí. Pocit vlastní neexistence. Jak mi vadí. Potlačené slzy. Jak mi vadí. Nakumulovaná láska pro neexistující spřízněnou duši. Jak mi vadí. Neschopnost přestat hodnotit. Jak mi vadí. Neschopnost cítit se čehokoliv součástí. Jak mi vadí. Chvíle, kdy si tohle všechno uvědomuju do morku kostí. Kdy to mnou prolézá jako červ. Kdy nespatřuju východisko.

________________________________________________________________________________________________________________

5.5. Dělat něco! Pro pocit, že něco dělám. Prát. Převlíkat postel. Další kurz tvůrčího psaní na téma popis. Jít na oběd. Nakupovat. Žehlit. Koukat při tom na Sedm psychopatů. A myslet na Arkadinu. Večeřet jahody s nejtučnější smetanou a cukrem. Pít zase víno z lahve. Má to jinou atmosféru. Než ze sklenice. Koukat na Kobovu garáž. Kterou jsem zbožňovala před deseti lety. Jenže tenkrát jsem byla zhulená.
________________________________________________________________________________________________________________

Takhle to začíná - facka a pláč
Pohlavky přicházej po zbytek života
Ty nevíš, kde se ptát, co bude dál
Tak jenom doufáš, že bude líp












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hewkii hewkii | Web | 9. května 2013 v 9:23 | Reagovat

Pěkný týden... Z odběrů krve mám také vždy hrůzu. Duška moc nemusím, ale na dohodách jsem byl, moje dobrá kamarádka mě na ně vzala. Pošťačky, zvlášť v Pze jsou líné svině. :-D

2 Ježurka Ježurka | Web | 9. května 2013 v 12:54 | Reagovat

No, nic moc, viď? Ta kocovina - no jo, většinou jsme si tím všichni prošli, ale já si pamatuji ani ne tak, že bych byla mockrát na mol, ale čurat jsem chodila vždy stále. Jednu skleničku jsem vypila a dvě vrátila. Tak ať je příště líp. A té krve se neboj, já jdu zítra.

3 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 10. května 2013 v 19:11 | Reagovat

Odběry krve. Obvykle mi pak dávají nohy nahoru a nosí pití :D
Když jsou někde skupinky, obvykle bývám sama... Člověk se pak cítí jako vyřazenej...
Mrzí mě, že jsem na MMM nemohla. A že sis to neužila...

4 lovitka lovitka | 11. května 2013 v 22:21 | Reagovat

Nenávidím tlustý zamindrákovaný sestry. U svého nového "dospěláckého" doktora jsem byla jednou a doufám, že už nikdy nebudu nemocná.
Máte se svou kamarádkou zvláštní vztah...
Východisko... zvláštní to věc, většinou žádné není a většinou není ani problém, všechno je o síle myšlenky. Snad si nějaké své najdeš. Je mi z toho odstavce úzko...
A kočička je krásně roztomilá.

5 L. L. | Web | 12. května 2013 v 0:49 | Reagovat

"Viděla jsem mužský přirození. Protože se neuměl na toice zamknout. Pak už jsem radši chodila do křoví." Ty umíš zvednout náladu, v duchu se řechtám :-)
To se mi stalo taky, že mi nepřišlo upozornění na důležitou zásilku. Možná je to u nás ale přestalo bavit, protože furt nejsme doma (nebo zvoní moc brzo ráno) a pak to musí nechat na poště :D
Teď mě láká něco vypít přímo z láhve, ale bylo by to divný, když jsem při sobotě sama doma a je 0:47... nebo ne?

6 Knedla Knedla | Web | 12. května 2013 v 17:41 | Reagovat

Alkohol, už nemůžu, moje játra prostě bolí už po pár skleničkách, díkybohu. Je jedno, kdo mi bere krev, když ji nedaruju, tak sem ráda,že se vůbec obtěžují s dražšími testy a nerada, že to znamená vážnější nemoc, jinak chci jako vždy co nejrychleji vypadnout.
Jinak jsem na tom stejně, samota a žádný kamarád, ale rodina drží nad vodou. Bez nich bych se mezi čtyřma zdma a lidma vlastní země zbláznila a investovala do cestování spíš než do kultury. To přináší jiné starosti a existenční problémy.
Místo "Proč zrovna já?" se raději ptávám "Proč zrovna teď (já)?", je mi jasný, že určitě mi svět nedá šanci být natolik originální, abych to byla zrovna a jenom já, kdo má ten problém ;)
A jinak přeju pár klidných dnů s výběrem počasí a společnosti dle skutečné potřeby, několikrát do roka jsou prostě k nezaplacení.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. května 2013 v 22:00 | Reagovat

Dobrý sumář, jako vždycky. Duška jsem na Lávce kdysi viděl a bavil jsem se skvěle.

8 bludickka bludickka | Web | 13. května 2013 v 9:40 | Reagovat

[5]: Co by na tom bylo divného? :)Pokud se nechystáš tedy hned jít spát..

9 L. L. | Web | 13. května 2013 v 14:00 | Reagovat

[8]: Vlastě ani nevím. Připadala bych si jak nějaký ochlasta :D, ale co na tom ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama