Deník 23. - 24.3.1999

7. června 2013 v 22:34 |  Ze starých deníků
23.3.1999 14:35 úterý
Je přesně tejden od tý doby co volal ten chlap. Mam docela strach. Ale nevim proč s tim začínam, když o tom nechci psát, ani na to myslet. Aneta mě včera nasadila brouka do hlavy. Říkala mi, že to vypadá jako bych si myslela, že mam u Honzy šanci. Jenže prej vůbec žádnou šanci nemam, protože Honza má holku. (Není nad podporu nejlepší kamarádky!) Jenže já tomu prostě nemůžu uvěřit. Nemůžu, dokud ho s tou holkou neuvidim. Ale tak, aby se líbali, nebo objímali. Abych prostě věděla, že mezi nima něco je! Vim, že ten pohled by byl pro mě dost krutej, ale konečně bych tomu mohla věřit. Dneska nebyl Honza vůbec ve škole. Doufam, že neni zase nemocnej. Zbejvá mi už jen pár dní, no spíš tejdnů, kdy ho můžu vidět, takže nesmí! Po tom, co mi Aneta včera řekla, vůbec nevim, co si mám myslet. Jestli zejtra taky nepříde, tak se asi zbláznim. Co mam dělat?

24.3.1999 15:00 středa
Dneska jsem na tom snad ještě hůř než včera. Honza dneska zas nebyl ve škole a já si začla myslet, že je nemocnej. Největší dnešní zážitek mi připravily ty káči z 9.A. (Honzovy spolužačky). Když jsme byly s Anetou v šatně, nechtěly nás pustit ven z tý šatny. Mezitím říkaly Anetě, že jí Jogl miluje, že s ní chce chodit a takový kecy. Na mě prozměnu řvaly, že mě miluje Honza. Ne, miluje vlastně neřekly. Teda nejspíš. Spíš, že se mu líbim a že se mnou chce jít na rande. Taky říkaly, že je teď v nemocnici. Že příde tak za tejden, abych ho šla navštívit. Je možný, že to mohly říkat Anetě, jenže pochybuju, protože jí si vždycky spojujou s Joglem. Takže až se v pátek pude do divadla, tak tam Honza určitě nebude. Přemejšlela jsem o tom, jestli bych ho měla jít navštívit, ale myslim, že to nemá cenu. Ani nevim, co bych mu řekla. Co tohle všechno má sakra znamenat? Na nástěnce asi už brzy bude napsáno, kdo kam pude, protože je tam na to připravený místo. Co Honzovi asi může bejt? Já už vůbec nevim, co si mam myslet!

24.3.1999 21:07 středa
Ach jo! Já se na ten zemák prostě soustředit nemůžu. Jestli mě zejtra z něčeho vyzkouší, tak se můžu zastřelit. Pořád dokola si musim opakovat, co říkaly ty krávy. Nemůže to bejt pravda. To s Anetou a Joglem si celý vymyslely. To vím jistě. Včera když jsme šly s Anetou do šatny, Jogl tam seděl na lavičce. Bavil se s Tomášem Fukalem, kterej stál mezi dveřma. Když jsme šly, řek Fukal, že musí uhnout kočkám. A Jogl říkal takovým opovržlivým hlasem: "To jsou kočky jako..." dál jsem to neslyšela. Ani Aneta. Takže pochybuju, že by se mu Aneta líbila. Takže to o mně a o Honzovi si taky musely vymyslet. Ale kde k tomu přišly? Je jasný, že když Anetu začly otravovat s Jogelm, na mě si taky musely nutně někoho vymyslet. Ale proč zrovna jeho? Viděly ho snad někdy, jak přišel ke mně a k Anetě o velký přestávce? Nebo slyšely, jak nám říkal čau? (Vzpomínám si, jak jsem jednou svačila na chodbě miňonky a on se mě ptal, jestli mu jednu dám. Od tý doby jsem chtěla nosit miňonky každej den.) Taky by to šlo takhle: Oni si myslí, že Aneta Jogla miluje, takže jí chtěj něco nakecat. Z toho by vyplývalo, že si myslí, že Honzu miluju. Jak k tomu mohly dojít s tim jejich IQ- ? Proč nás ty holky musí furt otravovat? Tahle už to dál nejde. U nich přesně sedí přísloví: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Jenže já fakt nechápu, co jsme jim udělaly?! Nejde mi to z hlavy! Tohle všechno! Co tohle má znamenat? Asi se budu muset zejtra celej den při hodinách pod lavicí šprtat. Škoda, že si o tomhle všem nemůžu pokecat s Anetou. Až u nás bude spát. Jenže ona má jen a jen svýho Lukáše (Nováka) a já se vnucovat nechci. Navíc Aneta si myslí, že bych to s Honzou měla vzdát. Ale já nemůžu! Když to tak počítam, tak Honzu už možná do Velikonoc neuvidim. Prázdniny nám už totiž začínaj za tejden. Já nechci! Dost mě štve, že se s timhle nemůžu nikomu svěřit. (Sakra, moc se toho za ty léta asi nezměnilo.) Když totiž někomu začnu vyprávět, věčně mě přerušuje a nebaví ho to. A i když mě vyslechne až do konce, tak mi stejně neporadí. Začínám zjišťovat, že moje vlastnost, dívat se na věci z víc stran, neni tak dobrá, jak jsem si myslela. Spíš si tim komplikuju život.























 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 doDina doDina | Web | 9. června 2013 v 19:20 | Reagovat

poslední dvě věty...jako by to ani nebylo 14 let staré...

2 L. L. | Web | 11. června 2013 v 16:13 | Reagovat

nevím, co na to napsat, ale naví mě to číst

3 Yominis Yominis | E-mail | Web | 12. června 2013 v 21:54 | Reagovat

Je hrozně zvláštní číst si takhle staré deníkové zápisky.
Párkrát jsem to už taky zkusila. Pokaždé jsem jenom nechápavě kroutila hlavou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama