Je lepší umřít, než být nemocný.

24. června 2013 v 16:46 |  Občasník

25. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

17.6. Jak poznáte, jestli jste ještě dívka nebo už žena? Pozorujete dvouletého nádherného chlapečka v autobuse. Co vás napadá? A) Vědět, že se mi narodí takhle krásný dítě, chci ho hned. Nebo rovnou beru tohle. B) Hmmmm, jak asi bude vypadat za 15, 20, 25 let? Už teď se mi z jeho úsměvu podlamujou kolena. C) Sakra, proč jede s babičkou a ne s otcem? Vědět, kdo umí dělat tak hezký děti, hned bych si nechala říct. (za C) samozřejmě není má myšlenka!) Ale humor mě záhy přejde. A přijdou slzy bezmoci. Moje doktorka neordinuje. Doktor, co jí zastupuje, je o pár let starší než já. A ještě dvacetkrát tolik roztržitější. Čekám s teplotou tři a půl hodiny, než mě vezme. A další hodinu v ordinaci. Mezičímž si vyřizuje záležitosti pro ostatní pacienty. Minimálně třikrát se mi ptá na každou otázku. Protože mezitím dělá něco jiného. Dvakrát mě poslouchá. Dělá mi CRP za 150,- Kč. Mám zánět horních cest dýchacích. A chuť nakopat ho do koulí. Diagnózu mi samozřejmě neřekl. Ale najdu si to doma podle čísla. Nejvíc šílím z toho, že mám druhý den přijít zas. Nemá totiž mou kartu. A to vše protože potřebuju napsat posranou neschopenku!! Jinak bych se doma vypotila. To jsem mohla jít rovnou do práce. Než s teplotama vysedávat v čekárnách. Mám dost. Proboha prosím neznáte někoho, kdo nepředepisuje furt ATB a snaží se najít jiná řešení? Nenávidím doktory. A už ani nedoufám. Že by se to někdy mohlo změnit!

________________________________________________________________________________________________________________

18.6. Tak další štace. Musím vysadit atb. Ke kterým jsem se tak těžce přemluvila. A začít brát silnější. Já nebudu mít zánět ledvin, hergot! Ta teplota souvisí s nachlazením! S doktorkou stejně není diskuse. Už rezignuju. Snad mi to zabere. Nebo se kvůli tomu močáku podříznu!! Už jsem ho oplakala víc jak nějakýho chlapa! Horší je, že můj ultazvukový nález na ledvinách je nestandardní. Byla bych ráda, kdyby se doktoři dokázali vyjadřovat konkrétně! Kvůli objednání na urologii mě nechají na chodbě chrchlat půl hodiny. To je léčba, panejo. Jdu tam příští středu. A umírám strachem, co mi budou dělat! A sousedi naproti v baráku se na zahradě koupaj v bazénu. Vykřikujou mi radostně do oken. Zabte mě!!!!


________________________________________________________________________________________________________________

19.6. Našla jsem si, že je to pravda. Že bych neměla rajčata. Bože zaco? Proč mě trestáš? Jsem zlá, zlá holčička? Bereš mi všechno, co je pro mě v životě podstatný. Slunce, alkohol, bylinkový čaje, koření, rajčata,... Co teď budu jíst? Žiju už jenom pro sýr. A místo opalování se tetuju rozpáleným plechem z trouby. Kupodivu omylem.
________________________________________________________________________________________________________________

20.6. Držím se. Snažím se organizovat starý dopisy. Je to téměř nemožný. Jsem zvědavá, jak si poradím. Dolepuju fotky do loňského scrapbooku. Neztrácím čas oběděm. Co bych taky jedla... Tak křupky. A odpoledne už se jenom vezu. Neshodli jsme se s R. Kvůli dalšímu přírůstku do rodiny. Z jiných důvodů, než kterých se obávám já. Potřebuju mazlivý koťátko. Jediný, co mi může pomoct z deprese. Je to rozmar? .. jak tvrdí R. Vůbec nevím, co chci. A když to jednou vím, je to jen rozmar. A stejně to nevím jistě. Mám hydronefrózu. Samodiagnostika. Atb nezabírají. Ani další věci. Kterýma se dopuju. Zánět močáku znám a tohle není jen on. Je mi hůř. Jakmile zacítím to řezání, začínám propadat panice. Celý týden ve vězení. Jen já a moje myšlenky. Stupňuje se to. A večer záchvat beznaděje. Vždycky jsem byla psychicky labilní. Bez opory alkoholu se nedokážu zklidnit. Nedovedu udržet jedinou pozitivní myšlenku. Už se zase strašně bojím! Toho, že nemůžu usnout. Toho, až usnu. Děsivých nočních můr. Že se nevzbudím. Že se vzbudím. Že nepřeperu myšlenky. Budoucnosti. Toho, co chci. Toho, že nevím, co chci. Toho, že se mi zase chce čůrat. Doktorů. Nemocnic. Vyšetření. Svýho života. Nedostatku blízkosti. Nejistoty. Stínů. Toho, že nedokážu přestat brečet. Toho, že ztratím nejvěrnějšího přítele - alkohol. Kolikrát už mi zachránil život? Doslova kůži?
________________________________________________________________________________________________________________

21.6. Obvyklá popolední deprese táhnoucí se až do podvečerních hodin. Jak jednou začnu přemýšlet... Řítím se do pekelných zákoutí mojí hlavy. Čekám na koťátko jako vysvobození. A vypadá to špatně. Divný ženský. Prej čím ho budem krmit. Oni mu vaří kuřecí maso..? A přijdou ho k nám zkontrolovat. Jak se mu daří. Chci ho hned nebo vůbec. Jsem divná. Tak okamžitě vyrážíme. Já taky. Navzdory neschopence. Skoro přes celou Prahu. Do bytu, kde má paní na prostoru 1+1 deset koček. Z toho čtyři vlastní. Zapomínám na celej svět. A blbnu se všema. A nemůžu se rozhodnout. Když nevím, zůstávám u původního rozhodnutí. Sibík. Zaklapáváme dveře od přepravky. Strašně to prožívám. Jsem vážně přecitlivělá. Doma jsme skoro o půlnoci. Čiky nemluví s nikým. Syčí. Noc stráví v kuchyni. A kocourek tím, že skáče z jednoho na druhého a leze nám po hlavách.


________________________________________________________________________________________________________________

22.6. Jsme s R. nevyspalí. A kocour divočí. Všechno je pro něj hračka. A taky se tulí. Žeru ho! Štěstíčko zlobivý. Čiky už na nás mluví. Ale zlobí se. Vrčí a syčí. Kocourek si z toho hlavu neláme. Klidně jí leze do granulí. A ona se ho snad bojí! Troufne si na něj, jen když spí. Nebo je zahnanej do kouta. A on se pak běží schovat ke mně do klína. Snažíme se Čiky dávat přednost. Ale není na nás zvědavá. A celou noc zase ten jeden lump řádí jako deset čertů.
________________________________________________________________________________________________________________

23.6. Celej víkend se nese v kočičím duchu. Zapomínám, že existuje něco jinýho. Než pometlo a slečna uražená. Mojí hlavu naplno obsadily kočky. Močák se zázračně zlepšuje. Asi chlupatej antistres. Jen šílená nevyspalost. Ani nemám sílu. Věnovat se něčemu jinýmu. Než kočkám. Nedovedu si představit, že bych měla mimino. Asi bych měla brzo laktační psychózu. Jakmile mě něco vzbudí, nezaberu. Ozvali se mi z psychosomatický kliniky. Že mě můžou objednat za čtyři měsíce. Doufám, že to už budu mít ledvinu jako novou. Ale na něco jiného by se to mohlo hodit. Stejně se objednám. Večer bakalářova oslava. S R. rodinou. Neměla jsem chuť. Snažit se komunikovat. Koukat jak pijou víno po hektolitrech. Atb jsem dobrala ráno. Tak aspoň dvojčička bílýho. Mi udělala dobře. Odluka s R. Kvůli kocourovi. Chtěli jsme ho v noci zavřít v obýváku. Ale jsem měkká. Tak se tam zavřel R. A já snášela kočičí poskakování po hlavě. A půlku noci probděla. To by bylo, aby ten malej rošťák chvíli ležel. A necpal mi packy k obličeji.
________________________________________________________________________________________________________________

I'm two steps away from making somebody pay for everytime that I've been decieved
How can I believe a single word you say when I know you've got a card up your sleeve
I might be naive but I'm still forced to beleieve that all the best in life is yet to come
That's why I refuse to lose my faith in myself even after all the wrong that you've done




























 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 doDina doDina | Web | 24. června 2013 v 17:58 | Reagovat

to je tak nádherný dítě! :) moc moc. tak snad slečnu uraženou přešel vztek a strach, že neni jedináček :) (je celkem zajímavý to pozorovat, protože si myslim, že u lidí je to úplně stejný, pokud jsou ve stejný situaci. akorát umíme korigovat emoce, na rozdíl od koček, které v podstatě nemají proč...)
Nelíbí se mi jak ti nikdo nepomohl. Doktoři jsou pořád tak napůl, taky mě to  rozčiluje.
Ale líbí se mi věta "Žiju už jenom pro sýr.". Vtipné. Umíš to :)

2 L. L. | Web | 24. června 2013 v 19:04 | Reagovat

Taky se mi někdy nějaké dítě tak zalíbí, že bych si ho hned zamilovala jako vlastní :-)
Proč za CRPéčko platíš? Nechápu. Takový doktor si zaslouží nakopat. Kéž by byli jen dobří doktoři... :( :/
Nemoci jsou vážně k zbláznění, už abys byla zdravá a veselá!
Jee, antidepresivní číča? :-) Mě taky pomáhají některá zvířátka, ale zatím je furt mít nemůžu.
Tak se do obýváku zavřel R.? :D :-)

3 pavel pavel | Web | 25. června 2013 v 0:39 | Reagovat

Ta první fotka je povedená. Doktoři jsou magoři, dokáží jen člověka vyděsit a proto se léčím sám.
Děti jsou krásný, ale vždycky si říkám co z toho ale vyroste.

4 Someone Invisible Someone Invisible | E-mail | Web | 25. června 2013 v 6:57 | Reagovat

Jojo, bejt sama se svejma myšlenkama... Když tu u mě někdo je, což bylo za tu dobu třikrát, je to fajn, slyším povzbudivý řeči a zabírají a pokud ne, dostanu polštářem po hlavě a pěstí, že se mám sebrat. Nebo rovnou podřezat.. Ale pak odejdou... Přeju hodně štěstí, ať je to brzo dobrý... :) A ještě jednou - ten kocourek je skvělej :D

5 Ježurka Ježurka | Web | 25. června 2013 v 16:28 | Reagovat

Dobrý! Dnes se mi zdálo tvé psaní pozitivní, tedy většinou! A asi jsi udělala moc dobře s tím koťátkem. Moje vnučka také miluje kočky, teď měla její kočka s jejich kocourem 4 krásná koťata. Taky bych se s nimi pořád muchlovala, určitě to uklidňuje. Jsem zvědavá na kočičí pokračování.

6 Kamm Kamm | Web | 26. června 2013 v 15:27 | Reagovat

To jsou božské zápisky. Kotě hrozně závidím. Miluju kočky, ale nesmím na ně ani sáhnout, dokud si předtím nevezmu nějaký prášek. Ukrutně by mi teklo z nosu a z očí. Ach jo, tak je můžu hladit jen u cizích, ale sama si ho pořídit nemůžu.

7 Yominis Yominis | E-mail | Web | 27. června 2013 v 9:57 | Reagovat

Myslím, že je se mnou něco ve strašlivém nepořádku. Jsem schopná si myslet A), B) i C). Asi krize osobnosti.
Kocourek je hrozně roztomilý. I když hádám, že to s nimi teď vážně nemáte lehké, než si zvyknou...

8 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. července 2013 v 9:48 | Reagovat

[1]: Ona se ho nakonec spíš bojí... hlavně že na mě si dovolí :)

[2]: Platila jsem protože to nebyla moje praktická, ale záskok. Je zvláštní, že záskok mi ho vždy chce dělat, ale moje doktorka ne. Asi ho nemá. Teď už se to srovnalo a v obýváku spí kocour :)

[3]: Já bych se taky léčila sama, jenže už to trvá dost dlouho a nic mi stoprocentně nezabírá :(

9 L. L. | Web | 9. července 2013 v 22:31 | Reagovat

[8]: Jak nemá? Že bysme psaly každá o něčem jiném? :D

10 bludickka bludickka | 10. července 2013 v 8:26 | Reagovat

[9]: No bodne tě do prstu, nabere trochu krve a pak jí "na něco dá" nebo nevím přesně, co s ní pak v tý ordinaci udělá, aby se jí ukázala ta hodnota :) Nevím, co k tomu potřebuje :D ale moje praktická to nedělá nikdy

11 Vendy Vendy | Web | 10. července 2013 v 13:05 | Reagovat

Zas mám pocit, že jsem tu psala komentář a není tu. Tak nevím, magořím?

12 L. L. | Web | 10. července 2013 v 13:52 | Reagovat

[10]: CPR jsou zánětlivé markry a ještě jsem se nesetkala s tím, že by se na to brala kapilární krev (z prstu). Tak se berou glekemky, máš problémy s cukrem?

13 bludickka bludickka | E-mail | Web | 17. července 2013 v 11:07 | Reagovat

[11]: O ničem nevím...

[12]: Ano, zánětlivé, rozhodne se o tom, jestli nasadit atb nebo ne... brali mě to dva doktoři a pokaždý z prstu..S cukrem problémy nemám.

14 L. L. | 24. července 2013 v 1:21 | Reagovat

[12]: Jj... tak aspoň vím, že se to bere i takhle ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama