Stačí jen dvě víína a život je zas príííma

12. června 2013 v 21:33 |  Občasník
23. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

3.6. Není větší legrace, než se před šestou ranní snažit trefit do pidizkumavky určené k laboratorním účelům. Pořád jsem měla nutkání dělat něco jinak. Tak mi zrušení některých úseků metra přišlo vhod. Cesta tramvají ale nicmoc. Chvíli si máknout a zase cestovat. Prolejt se víc jak litrem vody. A oni mi nechají takovou dobu čekat. Sadisti! A pak že to nebolí. Močový měchýř musel udržet 900 ml. Pravá ledvina zlobí. Je výrazně nízko. A mám naplněnou pánvičku. Kdoví co to znamená. Přednáška o Štyrském se nekoná. Knihovna uzavřena. Stejně netuším, jak bysme se tam dostali. Kradu R. výborný zapečený rohlíky. A jdu volat přítele na telefonu. A tak mi babi sice nevysvětlí, co mi je, ale aspoň z čeho to mám. Nemeju si ruce, když se doma vyčůrám. A piju rum. Ani internet nemá odvahu vynést ortel. Tak se pomalu loučím se světem. Vždyť jsem si ještě nic neužila! R. tvrdí opak. Že jsem si užila až příliš. Hlavně ať mi nezakážou pít. A nepředpíšou atb. Ale to je negace. Hlavně ať můžu pít a předpíšou mi něco bez vedlejších účinků. Abych se začala připravovat na nejhorší... Někdo, kdo by mi chtěl darovat ledvinu?

________________________________________________________________________________________________________________

4.6. Dva chlapi v autobuse se na mě usmáli. Včera jeden. Nejdřív přemýšlím, co je na mně špatně. Jelikož zrcátko nenosím, musím to uzavřít s myšlenkou, že mi to holt sluší. A bojím se, aby mě snad někdo nechtěl oslovit. S L. na obídek. Já si žiju. Na vysoké noze. A v devět večer na pohár. Můžu si to dovolit ne? Do nejmenších šílených triček co nafasujem v práci se vejdu. Do velikosti XS. A chlapi se za mnou zatím ještě otáčej. A stejně brzy umřu.
________________________________________________________________________________________________________________

5.6. Chci využít sluníčka a psát článek do časáku venku. Ale sluníčko zradí. Chci si koupit kredit. Aby náhodou nedošel. Ale nedá se sehnat. Procházka. Na oběd s R. dřív. Abych mohla psát v restauraci. Květák není. Tak potřetí za sebou smažák. Ještě se ho snad přejím. Ze psaní taky nic není. Náhodně se objevivší známý. Co si chce přisednout. Konverzuju, relativně obratně. Nato že ho vidím podruhé. Lepším se. Snaha být komunikativní, abych se necítila tak osaměle, se občas vyplácí. A hlavně nedělat ze všeho kovbojku. Dokud mi síly stačí.
________________________________________________________________________________________________________________

6.6. Kdopak se nám to do růžova nevyspinkal? Zasloužené volno za čtrnáctky. Dobře se mi píše v dopravních prostředcích. Ale tentokrát jsem ráda, když dočtu pár stran knížky. A začíná třinecké dobrodružství. Br. Město hříchu. Čajovna nefunguje. Potkáváme jen bezdomovce, spícího za knihovnou. Feťačku zhroucenou nedaleko. Po cestě zpět ještě ožralkyni, co nedovede vyjít kopeček a ryje hubou v zemi. A pár plešek v restauraci U Půdy. Radši připravujem do ruky pepřák. Na druhý den mají mít v Třinci nějaké setkání. Dělnická strana. Honem z Třince, pryč z toho bince. Přístřeší nám nabídne penzion Požárník v Tyře. Kde se právě koná rozlučková diskotéka. Čtyřiceti dětí, co jsou na škole v přírodě. No potěš! Trsla bych si. Ale R. se zdráhá.


________________________________________________________________________________________________________________

7.6. Už aby ty dětiska zmizely. Nějak tomu nepohodlí neholduju. Dva záchody pro celej penzion. A dvě sprchy. A slyšet každý cizí slovo. A nemít v dosahu kilometru obchod s potravinami. Bez jídla, pití a záchodu jsem nervózní. A blbec, u kterýho jsem zamluvila pro R. paragliding nás ignoruje. Jdeme pěšky do vedlejší vesnice. Nacpáváme si bříška. A já objevuju to nejlepší, co se dá objevit. Kocourka. Nádhernýho. Podobnýho Čikynce. Ale o tolik mazlivějšího. Až extrémně mazlivého. Chci ho!!!!! Majitelka říká, že je zablešenej. To mě ale nemůže odradit. Chci ho ukrást, ale R. mi to nedovolí. U evangelické farnosti se schází mládež. Závidím jim to. Možná. Čteme si další otázky ke státnicím. A pijeme víno.


________________________________________________________________________________________________________________

8.6. Jedna škola v přírodě odjela. Druhá dorazila. Mám dost. Těším se domů. Na klid. A na záchod! Alespoň tady mě v noci neutlačuje kočka. Dopoledne se sluníčkuju. A konečně se dostanu ke čtení starýho Respektu. Pak zas výlet na jídlo. Po kocourečkovi ani památky. Naštěstí po blechách taky ne. Určitě ho ta ženská někde zamkla. Nic než kocour mě nezajímá. Jen bolavej močák. Ještě tak papáníčko a vínečko. Je nádherně a paraglidisti lítaj. A já proklínám Slávka. Co nám vytípl telefon. A přitom se měl ozvat sám. Co ten hajzl dostal jmen. Chci vrátit prachy! Zkoušíme někoho sehnat narychlo, ale nedaří se.


________________________________________________________________________________________________________________

9.6. Děláme maximum. Pro to, aby si R. mohl zalítat. Domlouváme dalšího týpka. I když počasí není ideální. Jedeme znovu do Oldřichovic. Čtu R. o dekonstrukci a metanaraci. Šlapeme až pod lanovku. A chlápek to ruší kvůli temným mrakům nad Javorovým vrchem. Tenhle výlet je víc než čímkoliv jiným festivalem obžerství. Nelze než doporučit restauraci Black Cavallino. Šikovný kuchař = výborné jídlo. (Nevím, proč se R. vždy tak směje, když si dávám bramborovou kaši ke smažáku.) Příjemná obsluha = pěkné bloňdaté slečny, na kterých je radost okem spočinout. A všechny ty smažené pokrmy. Teplé čokoládové dezerty a palačinky s malinami. Jak říká R. - Když ta Andynka vidí víno a dortík, hned se zase směje. Ještěže nemáme doma váhu. A ještěže jsem si nespočítala, kolik jsme tam projedli. O půlnoci doma večeřím salát a konečně se mordím s článkem do časáku.
________________________________________________________________________________________________________________

A kolik že divnejch chlapů jsi měla
A to mi říkáš teď
A že si s nima byla
Na to bych vzal jed

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 doDina doDina | Web | 13. června 2013 v 1:44 | Reagovat

to je najednou radosti a života, zdá se mi. Potěšená. Taky kradu cizí kočky. Jedna mi dokonce přišla domů, když jsem nezavřela ven (nechápu). Mladá kočičí holčička, ale čistá a voňavá. tak jsem jí jen nakrmila, pořádně pochovala aposlala zas pryč, aby nad ní někdo nevyplakal duši. Ale i dobrá fotka. Červená, kočičí, vlasatá :)
Achjo, musim se jít učit o domečkách. Skoro dvě ráno. Bléé.
Udrž si aspoň trochu zdraví a co nejvíc radosti!
Úsměv.

2 Ježurka Ježurka | Web | 13. června 2013 v 16:51 | Reagovat

Moc ti přeji, aby jsi už na tom byla zdravotně dobře a také aby jsi našla toho přítulného krásného, i když zablešeného kocourka! Třeba nějaký jiný se najde, který nebude zablešený a jen dvounohý?

3 Cleopatra Cleopatra | Web | 15. června 2013 v 14:27 | Reagovat

Jo, dalo by se to tak říct.. ačkoliv já o jeho orientaci dost pochybuji, prostě s ním cloumají hormony, či jak to nazvat.

Nedělat ze všeho kovbojku. Toť můj velký problém. Nechť žije dramatizování.

4 Vendy Vendy | Web | 15. června 2013 v 23:41 | Reagovat

Nádherné počteníčko!
K nám se poslední dobou somruje jakási zrzunda zrzavá. Už jsem ji párkrát přistihla v baráku. Je docela oprasklá, klidně si mě špacíruje kolem postele nebo skáče po skříních. Zatím ale nesežrala andulu, tak se omezuju jen na výhružné pohledy.
Tohle koťátko je nádherné, ale domů bych je vzít nemohla, protože mám tři. Kamoška mi teď taky nabízí, dokonce májové kočičky, ale mám stopstav.
K ledvinám - na to si dej bacha,s ledvinama není moc sranda. Jsou sice dvě a ta jedna může ještě fungovat i za tu druhou, ale raději to neprovokuj. Neříkali ti něco o omezení v jídle? (Nemyslím abys přestala mlsat nebo tak, ale některé potraviny obsahují draslík, například, a ty se nedoporučují.)
Jinak, pěkný výlet, pěkné fotky (Třinec! čmoudíky! V Třineckých železárnách jsme dělali nějakou automatizaci, pamatuju si, že jsem tam šla kolem strusky a ty žhavé kousky normálně vybuchovaly do vzduchu a lítaly až na místo, kde jsem šla. Byla to stezka odvážných.)
Docela dost se mi líbí i ta flaša s vínem. Taková pěkná dekorativní fotka. :-)

5 vivienne vivienne | Web | 16. června 2013 v 15:03 | Reagovat

krásná fotečka a kočička je fakt krásná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama