Asi jsem nikdy v životě necítila žádný my

10. července 2013 v 10:39 |  Občasník

27. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

1.7. Hm, prvního a pondělí. To si zase po probuzení nalhávám. Že je začátek nějaký lepší životní etapy. Od teď by mohlo být všechno jinak. Mohlo. Kdyby co? Trocha sluníčkování. S L., která mi přinesla krabičku starých dopisů. Kterou budu postupně přepisovat na blog. To si dám. Oběd v restauraci. Kde jsme ještě nebyly. Levný, ale chuťově jak ze školní jídelny. A po práci do sebe zase nacpat Irské pokušení. Hmm, zmrzlinka s nasekanýma mandlema a baileys. To bych mohla každej večer v půl desátý. Na zastávce pozoruju mladou holku s hezkým zadkem v minišatech. Jak jí balí dva oškliví cizinci. Je přátelská. Nastupujou s ní do busu. I vystupujou. A já se snažím zapamatovat si jejich popis. Až jí po cestě v temný uličce znásilní. Jsem optimistka každým coulem.

________________________________________________________________________________________________________________

2.7. Sluníčko, sluníčko. A je mi tvořivě. Tak pokračuju v psaní článku Pátrání po Sugar Manovi. Můj Mahen vyšel. V červencovým čísle. Hned je mi líp. Sugar Man bude do září. A do srpna jsem si vymyslela něco jiného. Dokument o breathariánství. V půlce jsme to museli s R. vypnout. Protože jsme už únavou usínali. Ale to téma mě zajímá. Uvidíme, co vyplodím. V práci se vytáčím. Jako pokaždý. Už jsem prostě taková. Přepečlivá. Asi nikdy se nezbavím pocitu, že každej pracuje hluboce pod své možnosti. Krom mě samozřejmě. Já balancuju na okraji. Demotivovaná. R. nevyhazuje odpadky do koše. Hlavně slupky. Nechává to všude po kuchyni. Šílím. A neutírá nádobí. Nemůžu nic říkat. Protože jsem taky čuně. Ach!
________________________________________________________________________________________________________________

3.7. V poledne jdu k doktorce. A už je mi z toho odrána napůl šoufl. Děs se mnou! L. píše. Že by s náma s VJ jeli do Beskyd. Nechcem. Ale vymlouváme se moc často. Buď jí řeknu, že je to debil. A přijdu o kamarádku. Nebo jí neřeknu, že je to debil. A přijdu o rozum. Kamarádek je málo. A rozum skoro na odchodu. Jsem šťastná! Nedostala jsem další atb. Měsíc bez doktorů. Pak bude následovat podrobnej rentgen. Pokud se to zas nezhorší. Musím se vyléčit sama! Slibuju hory doly. Jen abych byla zdravá. A mohla pít! Čtyřiaosmdesátiletej děda mi vypráví. Že má problémy s močením. Mám chuť pozvat ho na pivko. Že bysme probrali společný problémy. Doktor mu přikázal koupit kondomy bez latexu. Aby prej něco vyzkoušeli. Čeho se člověk na starý kolena nedočká. Kočky už se vejdou na jednu fotku. Ale ne vždy je to dobrovolně. A ne nadlouho.

________________________________________________________________________________________________________________

4.7. Cítím se osaměle. Čtu si staré dopisy. Na lavičce kdesi. Kde jsem předčasně vystoupila. Chtěla bych se zrumovat. Obejmout tu flašku. Nechat srdce roztát. Rozostřit si pohled. Rozumět si můžou asi jen ti, kdo prožívají totéž. Neexistuje člověk, kterému bych říkala úplně všechno. Už nějakej ten pátek ne. Už jsem moc stará. Abych si povídala s plyšákem. Nebo idolem z plakátu. A moc churavá na rozhovory s lahví rumu. Na její vřelá slůvka na dobrou noc. Na probouzení po jejím boku. A tak plním prázdnotu. Zbytečnými nákupy v papírnictví. Vínem, jogurtem s nektarinkou a čokoládou. Blaťáckým zlatem a kešu. Letní promítání. U nás dokonce. Bojíme se s R., že tam budeme jako pěst na oko. Mezi samými puberťáky. A nakonec úplně sami. Jediní diváci dokumentu Vzdám to až zítra. Alespoň zaplnění mysli. A pak pod kamery na jednoho parkovýho lahváče. Zakázanýho. R. mluví chytře. Nemám ráda chytré věci, které jsou celkem jasné. Životní moudra o prohnilý společnosti. Jsem věčná opozice. Říkali mi už odmala. Výjimečně se nepohádáme. Loni to bylo kvůli opačným názorům stále. Jdeme s kocourem ven a on je spokojenej. Líbí se mu to, narozdíl od Čikyny.
________________________________________________________________________________________________________________

5.7. To je počasíčko. Přes internet organizujem. Kde by mohl R. uskutečnit paragliding. Obvolávat, bez kladné reakce. Nořit a hrabat se v článku. Mám pocit, že toho vím málo. A že vůbec neumím psát. Bojuju tři hodiny a jsem úplně vyždímaná. Konečně dělám buchtu. A R. mě nutí, abych tam dala tři týdny prošlou heru. A pak jí zapomenu v troubě. Dvakrát takovou dobu. Než měla být. Ale stejně jí sníme. Vymýšlíme hračku pro kocoura. A já jsem šťastná, že konečně zužitkujeme nějaký ruličky od toaleťáku. Který mi srdce nedá vyhodit. Kocour si s tím hraje kratší dobu než my. Ale nevadí. Konečně aspoň nějaká tvůrčí činnost. Mezitím nám zlobič, lítající v povětří, shodí láhev vína. A my se smějeme teď už červenýmu koberci. A já jsem ráda, že děláme něco společně.

________________________________________________________________________________________________________________

6.7. Nějaké neshody poránu. O tom čím naplnit den. Rozepře s R. Proč se mi pořád zdají jen noční můry? Sen o operaci, kdy mě uspávali a já vnitřně zůstala při vědomí. Sen o bouračce a mrtvolách vylítávajících z aut kousek vedle nás. Sen o chlápkovi, který znásilňuje ženy a pak je zaživa rozseká sekerou. Nemůžu mít v hlavě taky něco pěknýho? Nakonec procházka po hřbitově. Příhodné. A odpoledne toulání mezi baráky. Zakončené posezením u Zlatého Selete. Proč ve většině restaurací neotírají židle a stoly? Nebo nemění pokecané ubrusy? Jsem přecitlivělá? Zkusit bar, kam jsem chtěla už kolikrát jít. A bála jsem se. Kdoví co bych tam objevila. A přitom celkem prima teráska. A celkově prima místo. Pivní mix zakončen malým v místní restauraci.
________________________________________________________________________________________________________________

7.7. Co naplánovat na hezký den? Nakonec jsme se shodli na výletě do Ostré u Lysé nad Labem. Historická vesnice Botanicus. Nebo tak něco. Vyrobit si mýdlo. Za padesát. A s mým minimálním fyzickým přičiněním. Dobrej byznys. Číst si v zahradě Duška. Nechtít jít domů. Zpátky k běžnému životu. Ale článek volá po dokončení. Volá poctivou holku. Co chce mít vše hotovo s předstihem. Několik dní před uzávěrkou. Zatleskám si a jdu spát.
________________________________________________________________________________________________________________

Ententýky, dva špalíky
Jakou barvu asi maj
Ovce co se pasou v trávě
Ničeho si nevšímaj

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 10. července 2013 v 13:38 | Reagovat

Irské pokušení zní lákavě, tohle bych taky s chutí ochutnala. Buchetka se připálila'? I tak se dá sníst,v nejhorším se dají přípalky odkrojit. A kontrola u doktorky snad dopadne dobře, držím palce.
Fotky kočinek jsou nádherné! Ruličky od toaleťáku, dobrý nápad. .-)

2 L. L. | Web | 10. července 2013 v 13:59 | Reagovat

Gratuluju ke zveřejnění Mahena :-)
Fajné fotky ;)
Taky mám furt noční můry. Třeba jak mě jednou dlouho honil vrah, já se pak schovala pod nějaké prostěradlo na stole (beztak v márnici), ale on mě našel a začal mi řezat lebku :D :/

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. července 2013 v 23:34 | Reagovat

Inu, byl krásný víkend. Tak jsem místo výletů myl okna :-) V hlavě stálý optimismus, ale ty praktické projevy!.. :-)

4 Wikita Wikita | E-mail | Web | 11. července 2013 v 0:44 | Reagovat

Ano, jsi zarytý optimista ;-). Navíc moc dobře píšeš. Je málo lidí, kteří dokáží v několika prostých větách popsat celý svůj den a ještě k tomu vyjádřit svůj postoj a pocity. Jen tak dál :).

5 misschien misschien | Web | 11. července 2013 v 21:41 | Reagovat

Beste Bludickka,
kolikrát už bylo prvního, pondělí, začátky měsíců, týdnů, dnů, roků... Kolikrát už jsme si to nalhávali. Ale dokud ještě zkoušíme, tak je to dobré. Lepší než rezignovat úplně.
Hmm, zmrzlina. Snad tvé dobré paměti a optimismu nebude třeba.
Byl Sugar Man tak dobrý, jak tvrdila upoutávka v kině? Co je to breathariánství? Já vím, můžu se zeptat Googlu.
Ty slupky by mi vadily, ale každý má něco. Teď máme naštěstí dohodu. Já umývám a on utírá. Bez výjimek.
Strach z bílých plášťů, snad nakonec zaplaší i tvé nemoci. S dědou sis mohla popovídat u piva. Byl by rád. Možná by si některá pacientka pro jistotu uložila do paměti jeho popis. Nebo tvůj.
S kočkama je to úspěch. Gratuluji k novému přírůstku.
Blaťácké zlato. Kešu. Hmm, dala bych si. Místo pěsti na oko kůly v plotě. Vzdám to až zítra je zajímavý název. Opačné názory jsou problém. Jako by se někdy nedalo říct, mám na to jiný názor, ale to neznamená, že tě nemám ráda.
Snad se povedla. Tu Heru už bych se asi neodvážila. Ačkoliv jaký je rozdíl mezi starou Herou a půl roku prošlým sádlem. Tak mě napadá, co pomeranč?
Dělat něco společně je někdy obtížné. Pro mě je to často obtížné.
Zdá se, že se kocour zhlédl ve vaší tvořivosti a rozhodl se vyzkoušet batiku. Pozor na něj, aby příště neřádil se Savem.
Snad se paragliding nakonec podaří.Možná až se budeš procházet po parku a ne po hřbitově, tak budeš mít v hlavě něco hezčího než mrtvoly. My stoly i židle utíráme =)
Šikovná holka. Škoda, že už nevídám časopis u nás v knihovně. Tedy, ne že bych tam přes prázdniny chodila, ale už tam potom nebýval. Jen pár čísel.
Groetjes
Misschien

6 vivienne vivienne | Web | 12. července 2013 v 19:36 | Reagovat

zápisky zajímavé, taky bys si ráda četla staré dopisy, ale žádné nemám :-)
fotky kočiček jsou opět roztomilé

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 16. července 2013 v 11:56 | Reagovat

[1]: Nepřipálila, ale byla trochu tmavší :D

[2]: Taky pěkný sen :)

[4]: Děkuji.

[5]: Sugar Man byl fajn. Nic co by mi trhalo žíly :) Ale příjemný film. A dobrý písničky! Já ti řeknu co je to breathariánství a pak tě budu mít na svědomí viď, ještě se pak budeš chtít taky živit jen ze světla.S tím pomerančem můžeš hádat, ale určitě by ses trefila. Možná i na který polici v ledničce se nachází. Společné činnost mě baví, pak mi druhý člověk připadá bližší. Kdyby mi vysavoval triko, tak to by bylo fajn :)Články jsou i na webu, ale už delší dobu to pořádně nefunguje :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama