Pít by se mělo pravidelně.

1. července 2013 v 10:04 |  Občasník
26. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

24.6. Třetí napůl probdělá noc. Jsem k.o. A bolí mě hlava. A ten kocoureček je tak sladkej. Už aby ho Čiky vzala na milost. Radši je odděluju. Když jdu k doktorce. Nechala by mě doma do konce týdne! Jenže já chci jít do práce. Vlastně nechci. Ale bylo by složitý nejít. Kord když musím v sobotu. A potřebuju chodit ven. Samozřejmě hezky už nebude. Ale potřebuju rozptýlení. I když ne zrovna to pracovní. Ale co mi zbývá. Mám teplýho kocoura na klíně. To musí močák vyléčit. On má zespod úplně hnědý tlapičky. Mám chuť mu je pusinkovat. Čuněti, co před ním musím zavírat záchod. Aby se neotíralo o štětku. A předříkávám si z Miluj svůj život. Už jsem vypila kvanta vody z léčivýho hrnečku. Pila bych vlastní moč, kdyby to mělo pomoct!

________________________________________________________________________________________________________________

25.6. Kocourek tolik nerošťačil. Až nad ránem. Tak šel zatrest do obýváku. Takže jsem konečně aspoň trochu funkční. Návrat do práce mě děsí. A tak rozesílám životopisy do všech stran. Jsem obklíčená kočičím světem. Pohlcená. Natolik, že si zatím dovedu starosti tolik nepřipouštět. Na chvíli. Zbožňuju, když mi kocourek spinká na klíně. Snažím se nepohnout. Abych ho nevzbudila. S kočkou se navzájem honí po bytě. A taky si navzájem žerou granule. Ale na pěsti zatím nedošlo. Ani na drápy. Zítra budou prvně sami doma. Mám pocit, že mám dvě děti. Akorát s nima by bylo víc starostí. A nemohla bych k obědu "vařit" jablko a čokoládu.

________________________________________________________________________________________________________________

26.6. Tři a půl hodiny na urologii. Už si začínám zvykat. Na čekání. Ne na doktory. Pořád podělaná strachy. Prý jsem se měla ozvat. Že tam jsem. Tak minule jsem byla drzá. A tentokrát zaražená. Bodejť jo. Jsem milá. Nechci je naštvat. Když nevím, co mi budou dělat. Moč pod mikroskopem je v pohodě. Tak zase různý poklepávání. Prověšená ledvina znamená, že jsem hubená. A pak gynekologický vyšetření? Zase? Dostanu nějaký globule na vaginální zánět. Kterej stejně nemám. Nebo že už by byl z antibiotik opět na cestě? Přesně vím, že na mě vyjde řada k mladýmu lékárníkovi. Kterej na celou místnost vykřikuje - Každý večer si zaveďte jednu do pochvy! Jako kdybych neuměla číst! Proč mám pocit, že diagnózu si určím líp než doktorka? Měla jsem jít na medicínu. Mohla jsem se léčit sama. Ona neví. Nechcí jí poučovat. Potřebuju, aby mě měla ráda. Bojim se. Že když si bude myslet, že jsem blbá, bude to bolet víc. A bolet to bude. Cévkování dělá jak na běžícím pásu. Zítra v sedm vás vycévkujeme. Mám pocit, jakoby říkala znásilníme. To, čeho jsem se tolik bála, je na dosah. Když do týdne nevymyslí, co mi je, vypadá to na detailní rentgen. Možná. Ve tři se konečně dostanu domů. Abych poobědvala. Totéž co včera. Zítra se opiju. Ledvina neledvina. A antistres mi nechce ležet na klíně. Kde je Miluj můj život? A opakujeme: Každá akce v mém životě je správná. Z každé životní zkušenosti pochází samé dobro. Je bezpečné vyrůst a dospět. Útěky před myšlenkama. Musíme si pustit co nejdepresivnější film. Takovej, kde někdo strašně trpí. Ale ne vlastní vinou. Abych si zas mohla myslet. Že se mám báječně. Kocour tak zlobí. Že film s titulkama nelze sledovat. Spousta hodin. Zavřít kocoura. A pustit si Masakr na na střední škole Columbine. Upoutalo od začátku. Buď se nesoustředím. Nebo prožívám vše do morku kosti. Umět se vcítit do role vraha i do role oběti. Ale ne do role odvážných. Rozhodně mě to přivedlo na jiné myšlenky. Aspoň na čas. Hrabe mi. Proč se po takovým filmu bojím jít vyčůrat? Jako že tam bude student s bouchačkou? Stačí strach. Z vlastního mozku.


________________________________________________________________________________________________________________

27.6. R. je zlatej a jde se mnou. Nepřestávám žvanit. Abych neměla čas myslet. A nedostala zas strachovej průjem. Komunikativní i se sestrou. Jako vždycky když se bojím. Přiznat strach. A doufat, že to zapůsobí. A bude ohleduplnější. Nejsem přece nějaká oprsklá frajerka s dredama. Jsem křehounká, jemná a lehce vyděšená slečna. Spíš víc než lehce. Mohlo to být horší. Hlavně kdyby to trvalo dýl. A šmahem do práce. Celej den pocit podrážděný močový trubice. Krátce u L. doma. Namíchat drink. Malé množství. Ale silnej poměr. Abych to cítila. Měla v kuchyni moji utěrku. A v koupelně můj ručník. Já věděla, že si ukradne při stěhování nějakej suvenýr. Dělala jsem, že to nevidím. Na pizzu. Nesoustředěná. Neschopná udržet myšlenku. Pak vyexovat dva panáky. Nadmíráky. A čekat až mě to kopne. Ten pocit miluju. Ale už to nějak nekope. Přikrmuju se pivem. L. by se mnou chtěla jet na dovolenou. Hrozně se toho chytla. Mně se ani nechce. Nebo jo? No uvidíme. Nechci ležet na pláži. Chci něco. A nevím co. Jenom aby to byl intenzivní pozitivní prožitek. Bez následků. Nežfaleš, N.V.Ú. a Totální nasazení. Fotbálky se známými a hlavně neznámými. Které už příště zase nerozpoznám. Ne tolik opilá. Jen trochu. Tak, že miluju půlku světa. Ale ne celej. Luděk, kterej je pokaždý prima. A vždy mi představí někoho. Koho už si příště nebudu pamatovat. Přátelská Hanka. Holky ze Slovenska. Se kterýma jsme moc nepokecaly. Sluníčko SI a náramek, na kterej jsem se těšila. A její brácha. Oni maj snad tu roztomilost v rodině. Napadlo mě jako první. Když se mnou mluví patnáctiletej kluk, cítím se naživu. Ještě nejsem jen stará a nemocná. Nebo jsem. Ale není to asi hned poznat. Jsem ráda, za každýho člověka. Co má zájem se mnou mluvit. Ale ne při NVÚ. Další příležitost nebyla. Protože byl v sanitce. Ale ty básničky jsem chtěla slyšet. Možná by to nedopadlo tak. Hlavně jsem měla strach. Jak to SI zvládne. Doprovodit jí domů. Pro klid vlastní duše. Trefit zpátky k busu? Ehm. Věrná své přezdívce. Jsem se na těch sto metrech zeptala na cestu. Překvapení, že autobusy jely nanic. Mrznutí na třech zastávkách. Doma po půl dvanáctý. Zavřít kočoura. Obejít Čikyny zvratky uprostřed místnosti. A padnout. A v noci nespat. Jako vždy když piju po delším čase.
________________________________________________________________________________________________________________

28.6. Kočoura na klíně. A zírat do internetu. Na odpolední. Honička, fujtajxl. Už se zase nechám vytáčet. A bolí mě záda. Doufám, že to nejsou ledviny. Doktorům tvrdím, že mi nic nebolí. Protože nevím, jestli si to nevsugerovávám. Kdo to má poznat. Chuť nejít domů. Ale co? Tak na večeři a jedno pivíčko. V sedm křupky a v půl desátý smažák. Stále žiju zdravě. Jak taky jinak, když mám strach jíst rajčata.

________________________________________________________________________________________________________________

29.6. Nechodím do tý práce nějak často? A neukazovalo mi počasí na mobilu slunečno? A neříkal R., že se ozve, kdyby nebyl doma? Věčný krastinování na netu. Jsem děsná. A kocour má něco divnýho v uších. Že by taková špína? Aspoň jsem si podala přihlášku. Do kurzu tvůrčího psaní. Co od toho očekávám? Že potkám nový lidí. Chtěla jsem napsat poznám. Ale to asi ne. A třeba se naučím i mluvit. Před víc lidma. Nebo si zvyknu ztrapňovat se před víc lidma. Nevím. Chci se pohnout směrem blíž k životu. Potřebuju akci. Celej život hledám něco. Co mi ukradne srdce. Marně. Přemýšlím o sobě. O tom, jak mě vnímají ostatní. Kdybyste měli vybrat jedno přídavné jméno, které mě nejvíc vystihuje - jaké by to bylo? Tak aspoň na dokument Pátrání po Sucker Manovi. Pro pocit že žiju. Vínečku a kešu oříšky. Prima písničky. Bio Oko je stejně nejlepší. V palačinkárně. Mňamka a pivíčko. A kocour už se potřetí vymočil do peřin. Začíná to být pravidlem. Rutinou desáté hodiny večerní. Co tím chce asi říct?
________________________________________________________________________________________________________________

30.6. Jednou se cítím vyspalá. Ale stejně líná vstát. Krátká procházka po okolí. Vrátit prázdný lahve. Vyhodit tříděný odpad. Zakončená nákupem v Bille. Chystám se na buchtu. Co měla někdy Vendy na blogu. Co jsme byli pryč, Čiky se zamotala pod prostěradlo. Co tím asi chtěla říct? Čtu Duška. A R. přitom zase chrápe. A zrovna je to důležitý. O třicátýmtřetím roce života. Že se stane něco zásadního. Duškovi zemřela matka. Doufám, že R. nezemřu já. Tak schvalně. Kdo jste ten věk už zažil.. stalo se něco podstatnýho? (Vendy, Čerfe?) Na buchtu nedošlo. Blogová párty. Kdoby to řek. Zezačátku se mi moc nechtělo. R. měl žárlivý řeči. Nakonec se ale zdálo, že se mě rád zbavil. A chudák tepoval pochcanou postel i gauč sám. Po třech letech v Praze jsem úplně zapomněla, jaký to je. Když se někdo jentak ozve. Abych ihned vyrazila ven. Trochu lichá do počtu. Ale účastnící se. A to se počítá. Když se den vyvine jiným směrem. Než se očekávalo. To mi chybí.
________________________________________________________________________________________________________________

Listened to the Sunday actors
But all they would ever say
That you can't get away from it
No you can't get away

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Someone Invisible Someone Invisible | Web | 1. července 2013 v 12:55 | Reagovat

Roztomilost v rodině, to mě pobavilo :D Ale možná jo... Promiň za ty autobusy, mě to nedošlo, fakt promiň...A ještě jednou díky,díky. A dny vyvíjející se jiným směrem jsou obvykle ty nejlepší :D

2 Cleopatra Cleopatra | Web | 1. července 2013 v 16:53 | Reagovat

Odp.: Vlastně by se to tak dalo říct. Jinak děkuji. Píšu tak, jak mluvím, takže si asi dokážeš představit, jak těžké musí být alespoň vzdáleně porozumět tomu, co chci říct:DD  

Tahleta zvířata mají svou hlavu. Stokrát jim člověk řádně vysvětlí, že tohle dělat nemají a oni to udělají znovu, snad právě proto, aby nás naštvali. A stejně je máme rádi. Fuck.

3 Hani | bevintage.blog.cz Hani | bevintage.blog.cz | Web | 2. července 2013 v 19:05 | Reagovat

Ten kocourek musí být sladký, jůů. :33 I když teda ty deky.. to už asi sladký vůbec není.
Ano, pít by se mělo pravidelně. Hmm... no, radši se o mé osoě a pití nebudu vyjadřovat. :D

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 3. července 2013 v 9:51 | Reagovat

[1]: V pohodě. Mně se zdálo, že to tak krásně jede tam, že mě ani nenapadlo, že zpátky to bude horší :)

[3]: Nejsladší je když spí. Jinak nás všechny zlobí :)

5 pavel pavel | Web | 3. července 2013 v 11:24 | Reagovat

Ta první fotka je krásná.
Náš kocour se i někdy vykadil do peřin a myslím že to dělal proto, že když se na nás za něco zlobil.

6 Ježurka Ježurka | Web | 3. července 2013 v 13:38 | Reagovat

Kocourek je nádherný a třeba Ti to aspoň psychicky trošku pomůže! Moc Ti přeji, abys už konečně byla na tom s tím Tvým močákem aspoň o kousek líp! Držím pěsti!

7 Hayley Hayley | Web | 4. července 2013 v 12:45 | Reagovat

:D úžasný kocourek opravdu:D

8 Vendy Vendy | Web | 4. července 2013 v 22:44 | Reagovat

Nic podstatného se nestalo. Nebo spíš, jedna ošklivá zkušenost. Ale to nebylo přesně na narozeniny, naštěstí.
Vystihnout tě jedním přídavným jménem? Asi by to nestačilo. Hledající? Znavená? Doufající? Láskyplná? (já vím, že to slovo zní ulítle, ale myslím, že jsi v podstatě laskavá bytůstka. Stačí, jak se chováš ke svým micinkám). Můžu pokračovat - Bezbranná a Bezradná (vůči nadřízeným, vůči každému, kdo má moc a dokáže ji sakramentsky zneužít, jako třeba doktoři.)A přes to všechno Optimistická. Též Energická a Akční!:-)
P.S. doufám,že buchetka se povede, ať je jakákoliv. Ale tu poslední, co mám, opravdu zkus, je lahodná. Jen pozor na pomazánkový másla, levný Tesco nebrat!:-)
P.S. micíšek je nádhernej. Jak chrupká...to mě vždycky dostane, ta maximální důvěra, kterou takhle zvířátka projeví.

9 doDina doDina | Web | 5. července 2013 v 12:25 | Reagovat

Chci něco. A nevím co. Jenom aby to byl intenzivní pozitivní prožitek. Bez násled ků.  
....poslední 4 slova by mohli být navíc mnohem větší než ostatní. Máš tady zvýrazněné samé pravdy. Achjo. I o tom srdci a tak. Ten kocourek je nádhernej :)
...no a já...já nevm, jestli mám tolik akční období nebo jen strach se ke všemu přiznat. Měla bych. Tak uvidíme.

10 vivienne vivienne | Web | 6. července 2013 v 21:31 | Reagovat

Ta kočičí fotka je naprosto boží. Strašně mi připomíná naše koťátko :-)

11 Vendy Vendy | Web | 8. července 2013 v 10:06 | Reagovat

Tak mám dojem, že jsem tu psala komentář, ale nejsem tu, asi je ještě brzo...
Nevím už, jestli jsem ti to psala, ale Kariol je skutečně bývalá Ebolin. Poznalas ji dobře.

12 bludickka bludickka | Web | 8. července 2013 v 11:55 | Reagovat

[5]: Taky myslím, že to je projev nějakýho vzdoru a zlosti, ale mám pocit, že nemá důvod se na nás zlobit :D

[8]: Ošklivá zkušenost? Můžeš být konkrétnější? Duškovi se to nestalo přímo v den jeho narozenin, ale v té době kdy mu bylo 33, prý člověk celou dobu od života něco dostává a v tomhle věku by měl odvést něco zpátky, ale to jsem napsala velice laicky :)Děkuju za snahu najít přídavné jméno :)Já to zbožňuju, když na mně usne, ale spíš většinu času je jako deset čertů a zlobí a zlobí :)

[9]: Jsem zvědavá, snad si brzy najdu čas na počtení.

13 Vendy Vendy | Web | 10. července 2013 v 13:25 | Reagovat

[12]:Tentokrát nemůžu, zlati, je to něco, co nepustím do světa a nechám to hnisat až do smrti. Jen můžu říct, že pár dní nebo týdnu po ní jsem chtěla umřít.

14 Vendy Vendy | 10. července 2013 v 13:34 | Reagovat

[12]:P.S. to není věc nedůvěry, že bych to nechtěla prozradit, ale prostě... nechci o tom mluvit, doufám že to pochopíš.

15 hewkii hewkii | Web | 14. července 2013 v 0:06 | Reagovat

Kočka je fakt roztomilá (a tím slovem zrovna neplýtvám)...
...a nezkoušela si psychologa? Třeba jsou tvé zdravotní potíže způsobené stresem (z práce) a špatnou psychikou. V dnešní době to už není žádná ostuda a i finančně se to dá. :-)

16 bludickka bludickka | E-mail | Web | 17. července 2013 v 10:58 | Reagovat

[13]: Tak že by to skutečně byla pravda, že se ve třicetitřech letech stane něco hodně špatného..

[15]: Zkoušela jsem jednou, ale neměla jsem pocit, že by to mělo smysl. Chci zkusit psychosomatologickou kliniku, ale je boj se tam objednat.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama