Být sám sebou je totéž, jako napsat si na záda Kopni mě.

26. srpna 2013 v 23:12 |  Občasník
34. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

19.8. Realita mě vítá už v půl šesté ráno. Kladívky v hlavě. Hlavně, že mám chytré řeči. Ale bez prášku by to asi nešlo. Bolest ustává, objevují se křečci v břiše. Posléze chuť zvracet. Chuť zvracet. Jak krásné spojení. Už nespím. Zvláštní stav. Dobrošpatnej. K rychlému balení věcí mě povzbuzují Staré Pušky se Šanovem. To by šlo. Ještě osm kilometrů nezvracet. V autě. Ještě hodinu nezvracet. V autobuse. Ještě pár minut nezvracet. V metru. Nezvracet a najíst se. Palačinka a pivo. V práci klid a pak honička. To je tak, když nefunguje systém. A já se cítím, jak kdyby mě kopl někdo do břicha. Vždyť jsem toho nevypila moc. Že by vadný alkohol? Nálada je ale dobrá. A už se nemůžu dočkat. Na mazlíky. A na postel. Z kocoura jsem u vytržení. Je to miláček. A ten velkej miláček mi koupil misku malin. A smaží haldu bramboráků... Mmm, ví co na mě platí.

________________________________________________________________________________________________________________

20.8. VD si zabouchla doma klíče. A tak máme ranní s psíkem. Fenkou. Mazlivkou. Až úpornou. Jestli bych si neměla pořídit ještě psa. Objevuje se policajt a ptá se po L. Chvíli tuším něco nestandardního. Ale asi to bude kvůli bývalému kolegovi. Projistotu jí hned varuju po telefonu. Už jí pozvali na druhý pohovor. A to poslala asi jen šest životopisů. Něco dělám špatně. Ale co? Srázek s JR. Jako vždy příjemně prožité odpoledne. Bodejť by ne - horké maliny se zmrzlinou, panini s rajčaty, brusinkový honeybush. Člověk stejně nejvíc peněz prokonzumuje. To to lítá. Dozvídám se spousty zajímavých novinek o problémech s otěhotněním. Začínám si myslet, že děti už se normálním způsobem plodit brzy přestanou. Nevím, proč jsem si představovala dělání dětí jako romantiku. Trochu smutné, aby se mi při oplodňování do očí koukal doktor a ne otec. Lidstvo asi vážně míří do záhuby. Samo se hubí. Stresem? Technikou? Vlnami wifi, mobilů, mikrovlnkami,... ? Abych snad taky začala, ne? Ale pořád se tedy nějak necítím. Sama jsem dítě. Zase promítání jen pro nás. Barmský VJ. R. mi zase lhal. Že tam nebudou žádný brutální záběry. Detailní pohled na mrtvého mnicha v jezeře, no nevím. Bylo toho víc. Furt aby člověk zavíral oči. A doma makačka. Udělat servis. Udělat korekturu. A juchů do postele.

________________________________________________________________________________________________________________


21.8. Nějaká podezřele dobrá a usměvavá nálada. Až dokud se nenechám vytočit. Chováním svých kolegů. A udělám totální přešlap. Pošlu rozzuřenou sms. Ne L., ale směrem ke kolegům, kterých se týká. VD blbne mobil. Tak zatím nedoručeno. Mizím. Klepu se. Akutně sháním číslo na operátora. Volám mu. Pátrám po netu. Pátrám v telefonu. Jak jen by se to dalo zrušit. Prosím Boha, slibuju, modlím se... Je mi z toho šoufl. A moje hlava už nepobere žádnou jinou věc. Nejlepší zábava. Každou půlhodinu kontrolovat stav zprávy.

________________________________________________________________________________________________________________

22.8. Den začne pěkně. Ale nevěřím, že je možné, aby tak pokračoval. Objednávám se na kontrastní rentgen, urologii a obvolávám pojištění domácnosti. Pár minut na lavičce za domem. L. volá, že stihnem zajít na oběd. Těší mě to. Potřebuju mluvit. O tom, co tíží moji hlavu. A v půl dvanáctý dorazí výpis. Udělá se mi úplně zle. Načež přijde i odpověď. Samozřejmě vytočená. Chvíli si píšem. Já vyčítám, ona uráží. Mám totálně staženej žaludek. Do kterýho by se smažák nevešel. Obědvám dvanáctku, dva rumy a dva mentolový bonbony. Jediný, co mi může pomoct. Než vstoupím do pekla. MA se na mě hned vrhne. Že mu mám říkat věci do očí a ne za zády. Chvíli se dohadujem. Pak odchází. A dohadování pokračuje s VD. Do tohou se pouští i L. Nemá to cenu. Ani na pročištění vzduchu. Spíš na zanesení. Oni nás pomlouvaj, my je. Dle mého lepší, než nadávat si do očí. Celej den jsem trochu mimo. Nesoustředěná. A práce je hodně. Atmosféra děsivá. A to mám výjimečně směnu s L. a MV. Ani ta o komunikaci se mnou očividně příliš nestojí. Co teprv zítra? Kdy budu se dvěma, které jsem v sms jmenovala? Přežívám s vidinou dovolené. A s vidinou, že neprodloužím pracovní smlouvu. Nebo s vidinou, že mě čeká další kobereček a rovnou ukončení. V takové atmosféře přijdu brzy o rozum. Asi vážně skončím. Hlavně že jsem došla k poučení. Jak se chovat v nové práci. Nezajímat se o práci samotnou, ale o kolektiv. Přitakávat. Narýsovat si nějakou moc pěknou masku. Ideálně podle pravítka. Nebo obkreslit cizí.
________________________________________________________________________________________________________________

23.8. Sevřenej žaludek. Přeci kvůli nim nebudu držet alkoholovou dietu... Vzmůžu se na půlku mražený pizzy a něco teplýho do žaludku. Dva na jednoho. Jako obvykle. Tentokrát dva nejsilnější na jednoho. To aby se jeden posilnil. Upínám se k zákazníkům. Mlčím, dělám, že neexistuju. Jsou vysmátí. Vzadu si něco povídaj. Jsem vztahovačná. Atmosféra na mašli. Čas se vleče jako nikdy. Mohlo to být horší. Mohlo. Tisíckrát. Prostě jen přežít. Zvládnu to. Ale denně tohle nejde.
________________________________________________________________________________________________________________

24.8. VD přijde pozdě. Co už, klasika. Komunikace o tři pracovní věty líp než včera. MA nečekaně na půl hodiny přichází. Zase si povídaj vzadu. Je málo lidí, zaměstnávám se internetem. Ještě chvíli vydržet! Nakupujem, vaříme, R. naříká na bolavej zub. Trpí celej víkend. A já ho zase tahám ven. V naší čtvrti je rockovej fesťák. Tam nemůžu chybět. Obzvlášť, když si můžu odskočit v půlce domů. Navečeřet se. Pověsit prádlo. A dát si panáka. Vždycky mám chuť zúčastňovat se soutěží. Ale nikdy ne odvahu. Rammstein revival. Celkem baví. Jsem v usměvavém poklidu. Snažím se nepřemýšlet. O ostatních ani o sobě. Jen soustředit se na hudbu a na kapelu. Nebo jen pozitivní myšlenky. Jde mi to. Nějaký to promile v krvi mi k harmonickému rozpoložení pomáhá. A taky ke komatu, sotva doma dolehnu. Miluju ten pocit. Že všechno je v pořádku. A že se na chvíli ničeho nebojím.
________________________________________________________________________________________________________________

25.8. Tak já už nevím. Od narozenin mě tělo nějak bojkotuje. Asi dává najevo, že stárnu. Tři piva a dva panáky... v rozmezí sedmi hodin? A necítím se fit... Teda. V poledne se zmátoříme jet nakupovat. Já jen s pomocí vodky se semtexem. Jinak bych Galerii Harfu nepřežila. Hned první obchod dva úlovky. Podprsenky snad kupuju vážně jen v Tezenis. Z kraťasů ani tílka není nic. Zato kalhoty a šaty. Šaty, chacha. První za x let. No za dvěstěpade na dovču. R. stejně trvá na tom, že v nich bez něj nikam nesmím. Proč jsou u všeho tak dlouhý ramínka? Nechápu. Jakoby každá potřebovala mít výstřih u kolen. Rozhodně si je zkrátím. Pokud si vzpomenu. R. si mě v oblečení prohlíží důkladně. Jdi až tamhle, otoč se, předkloň se, zakloň se, sedni si, nohy od sebe, ještě jednou se předkloň. Nákup nás zmáhá. Ale palačinkárna kupodivu ještě víc. To je ta moje záliba v tekutých vejcích. Už podruhé za tenhle týden sedím v autobuse strnule. Přehlížejíc staré tváře, opakuju si - Ještě deset minut nezvracet.

________________________________________________________________________________________________________________

Proč pocit mám?
že stádo volů vzali do komparzu
Proč pocit mám?
že scénář napsal asi někdo z Marsu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yominis Yominis | E-mail | Web | 27. srpna 2013 v 18:00 | Reagovat

Kéž bys mohla na chvilku vypnout, nechat všechno stát... Tvoji práci ti fakt nezávidím. Není nic horšího, než když se s kolegy nesneseš. Hádám ale, že kromě toho stát se splachovací, asi nic jiného nepomůže, co? :-(

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. srpna 2013 v 18:41 | Reagovat

Ano, jsou báječné a vzácné ty okamžiky, kdy se člověk nemusí ničeho a o nikoho bát. Jde "jen" o to správně odhadnout, co za strach doopravdy stojí.

3 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 30. srpna 2013 v 17:58 | Reagovat

Tak teď opět o mnoho víc držím palce, abys nějakým zázrakem našla co nejdřív mnohem lepší práci v buď super kolektivu, nebo samostatnou!! :-)
A P.S: Možná se mi to jen zdá, ale s alkoholem jsi docela rozjetá, ne? :-)
A taky pořád nevím, proč tolik lítáš po doktorech.. Snad ale bude brzy vše ok :-)

4 Vendy Vendy | Web | 31. srpna 2013 v 13:44 | Reagovat

A jéje. A přitom tam byl jeden pěkný den... a zase se to pos...dělalo.
Zaujalo mě to o práci a kolektivu. Víš, asi jsi na to kápla. Ano, přetvařovat se, kývat, chválit. Upřímnost stranou, jde o přežití.
A kdyby se tě náhodou někteří personalisté ptali, jak by sis vybrala mezi vedoucím a kolektivem, vyber si kolektiv. (myslím jako spolupráci). Kdysi jsem dělala takový psychotest a tam tahle otázka padla. Připadala mi praštěná, přece musíš vycházet i s vedoucím i s lidmi, se kterými děláš. Ale jak jsem byla poučena, jsou důležitější lidi, se kterými děláš, než vedoucí. I když vedoucí ti může zavařit až běda.
Svět chce být klamán.

5 Vendy Vendy | 31. srpna 2013 v 13:45 | Reagovat

[2]: To je naprostá pravda. A mám dojem, že i dny, kdy se cítíme naprosto skvěle, nabití energií a pocitem, že je všechno perfektní, nebývají tak často. Proto si je vychutnejme!

P.S. opět skvělí kočičí fotečky. Máš pěkný lumpíky!

6 Nila Nila | Web | 31. srpna 2013 v 18:12 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší literární soutěže! Zviditelni si svůj blog :)
MMD-krásný blog!
PS: Fakta :) necítíš se každý den jako ve snu, užívej každý den života protože zítra může být kidně po tobě ;) (to jsme někde slyšela ) :D

7 bludickka bludickka | E-mail | Web | 10. září 2013 v 11:35 | Reagovat

[1]: Pomůže mi dát výpověď a zkusit to někde znovu a lépe. Teď jsem konečně utekla starostem na dovolenou. Ale stačí se vrátit a mám pocit, že jsem nikde nebyla.

[2]: Spíš jde o to umět se toho strachu zbavit.

[3]: Kvůli bolestem močáku...

[4]: Ono těch pěkných dní bylo víc..kdyby nebyl ten jeden průšvih :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama