Může šílenec zešílet?

14. srpna 2013 v 10:34 |  Občasník
32. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

5.8. Nejdu ven a stejně nic nestíhám. Nechápu. Svírá se mi žaludek jen z pomyšlení na práci. Asi ví líp než já, co přijde. VD je nová zástupkyně vedoucí. Oznámí mi to jentak v metru. Nikdo se mě na nic neptá. Ani L. se nikdo neptá. A nepovažují za důležité nám to oficiálně oznamovat. Přiostřuje se. Paní chytrá supervizorka nám i tak zakazuje mít s L. směny. Bezdůvodně. Navíc musím mít všechny směny s VD. Abych jí mohla kdykoliv pomoct. Takže já to budu dělat fyzicky a ona za to bude placená? Navíc si jako nemůžu s nikým měnit směnu? Dělají si prdel? O co jim zase jde? Píšem mejly vedení. Ale fakujou nás. - Bude to tak, protože jsem řekla. Nenávidím celej svět. Nenávidím, když se mnou někdo jedná jako s póvlem. Jako s levnou pracovní silou. Mám dost. Nedivím se, že někdo vezme bouchačku na svý spolužáky. Divím se, že to není časté i v zaměstnáních. Měla bych pár adeptů. Střílet je škoda. Spíš tejrat. Tichá kavárna zase nepředvídatelně zavřená. Žádnej pohár s baileys. Vanilková zmrzlina s horkýma malinama v pizzerce za sedm pětek. Kterou se snažím vychutnat navzdory černým myšlenkám. Neustále se mi seká mobil. Třikrát ho vypínám a zapínám. A internet stejně nejde. Kocour mě drape, kočka se před mými zraky vymočí vedle záchoda. Mám chuť sednout si doprostřed pokoje a brečet. Spikl se proti mně svět? Spravím to panákem ostružinový. Potřebovala bych tu hlavu pořádně vygumovat. Abych mohla usnout.

________________________________________________________________________________________________________________

6.8. Každý den vstávám o deset minut dřív. Abych se pomazlila s kocourem. A obdivuju se za to. Snažím se udržovat náladu. A nemyslet na nic jiného než na přítomnost. Už zase užívám lichořeřišnici. Prý dvě balení mi zaberou. Tvrdí babičky známá. Lékárnice zabývající se homeopatiky. Příjemně strávené odpoledne s SI a vínem. V parčíku, kam bych určitě už netrefila. A v Aeru. Na filmu Hluboko. Zajímají mě příběhy lidí, kteří dokážou věci, co se nedají logicky ani vědecky vysvětlit. Nechce se mi zakončit den myšlenkami na práci. Ani prací. Tak vytáhnu R. do restaurace. Na bramborovou placku s nivou. Večer se snažíme fotit blesky. Ale nedaří se.


________________________________________________________________________________________________________________

7.8. Bez své třičtvrtěhodiny v parku bych nemohla žít. Přemýšlím nad tím, jak by vypadal můj Život bez hranic. Už pár dní nemám žádné představy. Tak beru do ruky papír a tužku a píšu. Kupodivu se všechno napsané týká především mě. Ani ne tak světa kolem. Možná zveřejním. Až dopíšu do konce. Celý pracovní den se láduju kurzem. Do kterého jsem se přihlásila. Chodí mi emailem. Vybírám si z něj informace pro mě podstatné. Chci si je pak vytisknout. Třeba konečně povedou ke změně myšlení. Aspoň krátkodobě na mě působí pozitivně. Jinak je den jen sled povinností. Které se snažím brát s úsměvem. A jako svou volbu. Vždy't to vlastně chci. Mýt nádobí. Spíš mít umyté nádobí. Ale je to provázanější, než bych chtěla. R. se zúčastnil porady časáku. Zdá se mi, že je z toho bez nálady. Jako posledně já. Oni jsou uzavřené společenství. Kamarádi. My jsme ti navíc. R. je ještě k tomu přesvědčen, že je to banda blbců. Já si to aspoň myslím jen o některých. A ne, že jsou hloupí, ale že si o sobě moc myslí. Zdá se mi, že R. na mě své negativní vidění světa - tedy lidí - ještě víc přenáší. Vidím pak ještě černěji.

________________________________________________________________________________________________________________

8.8. Léto na Jungmaňáku. Vasilův Rubáš a skvělý Poletíme? Tři piva a nálada je roztodivná. Pozorovací, hodnotící, srovnávací. Neumím se uvolnit a jen poslouchat? Ne, musím přemýšlet. O nesmyslech jedině. R. očividně taky. Má v hlavě jen dredatýho kluka, co točí pivo. Že se mi určitě líbí. A ať mu řeknu o pivo. A že on se se mnou určitě začne bavit, atd. Mám dost. Na ty kecy jsem alergická. A kluk na mě nějakým pochybným způsobem kývne, či co, když odcházíme. A R. už spekuluje, že se určitě známe. Šílím.
________________________________________________________________________________________________________________

9.8. Pracovní úklid a já si dávám záležet. Kvůli L. Ale honit se nehodlám. Odpolední túra po nákupáku mě nebaví. Aspoň nebloudím. Protože jsem si napsala podrobnej popis cesty. Kraťasy jsou o stovku dražší, než jsem si myslela. Což zjišťuju až při placení. Jinak se mi nic nelíbí. A můj oblíbený pudr nejde sehnat. Doma vytvářím speciální tabulku s úkoly. Aby se mi je chtělo plnit. A žádám emailem majitele bytu o povolení další kočky. To bude zajímavé. Kvílím, že letošní narozky nebudou stát zanic. A že se R. rok od roku snaží míň a míň. A přitom moje nároky klesají. To ho donutí začít mi péct biskupský dortík.
________________________________________________________________________________________________________________

10.8. Vzhůru už od šesti. To jsou noci. A stavy ještě horší. Nevím, co dřív. Půllitr vody s citronem, 1,5dl s lichořeřišnicí, trojka břízoveho čaje. Vše do sebe kopnu za sebou a v devět vyrážíme na výlet směr Kutná Hora. Totálně nacpaným vlakem. Všude svatby. Záchod za pět korun R. připadá drahej. Tak na něj jdem do cukrárny. Kde si dávám čaj sedmi bylin a vanilkovou s malinama. Jo, mít tak vlastní cukrárnu. Kutná Hora se mi moc líbí. Ale nejsem tak památkovej typ jako R. Stačí mi sednout na pěkné sluníčkové místo, kde voní jídlo. A nasávat atmosféru. Ve sv. Barboře strávíme na můj vkus moc času. Pak zrada v podobě sýrového špízu s párkem nebo čím. Začínám si zoufat. Že nebude žádná oslava. Že na mě všichni kašlou. R. to nechápe. Ale na můj popud obepisuje všechny své známé, kteří ještě nestihli odmítnout. Nikdo se nechystá přijít. Jsem už tak zoufalá, že volám L. Jestli se svým milým nechce přijít. Dokonce kvůli mně zrušej kino. Ale při představě minulého společného sezení se narozeninová oslava jeví jako tragická. Po dvou pivech jsem unavená a nechce se mi chodit. Lehám si a pospávám a R. se asi trochu zlobí. Pak cestujem vlakem, přervaným. Hodina stání mě zmáhá a mám trochu splín. Narozeninové bilancování, ze ktereho nevycházím jako vítěz. Rok od roku míň lidí, co by se mnou chtěli slavit. Rok od roku můj život směřuje do nikam. Aspoň že existuje facebook. Což dvojnásobně zvyšuje počet přejících z řad těch, se kterými jsem léta nemluvila a předtím taky nijak zvlášť. U Starýho pána je přijatelné pouze nacpat se sýrovým talířem. Ale rumové degustace se nemůžu dočkat. Kupodivu je konverzace celkem přijatelná. A pak už se točí hlavně kolem rumu. Degustace ve čtyřech je fajn zážitek. Šklebíme se, bodujeme. S R. si dáváme navzájem ochutnat. Kdo by řek, že takové malé množství funguje. Kupodivu mi ani nepřipadá všechno stejné. Na závěr si s R. dáváme luxusního panáčka. A pak už mě čeká jenom spánek v autobuse a z posledních sil dojít domů.


________________________________________________________________________________________________________________

11.8. Tak ráda bych se někdy poránu cítila svěží. Plná energie a chuti do života. R. mi už v sedm ráno dodělává dortík. A kočky řádí jako o život. Sfouknu svíčky a v duchu vyslovuju svoje vroucné přání. Snad nevadí, že o den později. Ti, co mě znají, by mohli vědět. Nakonec dojde i na dárky. Cestopisy Čapka a zarámovaný Mahenův vzkaz. Který jsem si vyhlédla na aukru a o kterém R. tvrdil, že je to podvrh. Prý není. Lenošíme a koukáme na Rivalové. Pak se daváme do úklidu. Konečně stůl i stolek jsou na svých místech. Skoro hodinu se vykecávám po telefonu se ségrou. R. zatím stihl dodělat pizzu i štrůdl. Tak se ládujem v devět večer u filmu Chyť mě, když to dokážeš. Líbí se mi. Ale únava je silnější.
________________________________________________________________________________________________________________

Nakreslit se do pohádky a bejt jako malej kluk
nemuset už nikdy zpátky schovat se a ani muk
Jenže voči přes ty brejle toho už dost viděly
jedno vidí je to v hazlu druhý je to v prdeli
ještě že je tady máma a s ní táta taky je
oni držej pořád s náma

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 16:23 | Reagovat

Takže jestli to chápu, měla jsi nedávno narozeniny? :-) Tak to dodatečně všechno nejlepší :-) Ale pokud jsem to pochopila špatně, tak pardon, ale stejně vše nejlepší.. :D :-)
Jinak se mi ale celý článek zdá dost negativní, je tam dost málo věcí, které se zdají, že by tě nějak potěšily.. Ale snad to nebude tak horké :-) A pokud ano, tak věř, že já měla taky skoro celý týden ve znamení týden debil :D ale už je snad zase fajn. To a samé přeju i tobě :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 18:11 | Reagovat

Jistě i šílení je proces, takže aby člověk zešílel, musí nějakou dobu šílet. Šílenec, který během svého šílení ještě nestihl zcela zešílet, může tedy dále šílet až k zešílení :-).

Aspoň zpětně přeju vše nejlepší k narozeninám, hlavně aby té tmavě šedé ubylo ve prospěch rozličných pestrých barev. A aby energie bylo vždy na rozdávání, když ne hned po ránu, tak co nejdřív poté.

3 doDina doDina | Web | 14. srpna 2013 v 22:41 | Reagovat

Dneska jsem tuhle písničku poslouchala. Blbá náhoda :)

Skoro celý týden skepse, ze které nakonec vyjde pro mě příjemný závěr. Dárky jako překvapení, navíc tak milý. Takový "dárky s ksichtem" :)
Myslím, že máš doma prince,
(co líbá žáby v řece)

dva verše pro tebe, ale jen tak, aby jsi se měla proč usmát. na to nezapomínej .)

4 eliade eliade | Web | 14. srpna 2013 v 22:45 | Reagovat

Vidíš, a já jsem tvé narozeniny zmeškala! (A to jsem na to ještě před týdnem myslela, dokonce jsem si vyhledala přesné datum... :) ) Takže odatečně všechno nejlepší - a pokud bys snad zase zatoužila po nějaké supertajné skrýši na dárek, tak napiš :D.

5 pavel pavel | Web | 15. srpna 2013 v 0:12 | Reagovat

Kočka byla asi taky na něco nasraná a tak to chtěla takto projevit. :D
Je zajímavé, že si po týdnu pamatuješ všechny panáky a kolik piv. :)

6 pavel pavel | Web | 15. srpna 2013 v 0:13 | Reagovat

Taky dodatečně všechno nejlepší a vnitřní vyrovnanost a klid. :)

7 L. L. | Web | 15. srpna 2013 v 6:27 | Reagovat

Tak tu práci jsi naprosto vystihla, nepracuješ náhdou semnou? :D :D Cítím se jako ty,dělám to co ty, nenávidím to tam... Všechno... :/

8 Beatricia Beatricia | Web | 15. srpna 2013 v 6:27 | Reagovat

S velkým zájmem jsem četla tvé prožitky. Krásně jsi je popsala, i když jsou více negativní. Zaujalo mne také tvé motto v záhlaví. Já mám obdobné. Přeji ti dobrou náladu a slunce v duši a budu se těšit na další, už optimistický článek, kde se ti bude vše dařit podle tvých představ.☼☼☼

9 danielinama danielinama | Web | 15. srpna 2013 v 8:25 | Reagovat

Ještě dodatečně vše nejlepší k narozeninám.
On si člověk spolupracovníky nemůže vybrat a o tom to pak je. Kutná Hora je moc hezká, před pár lety jsme tam byli. Oslavy? Já jsem vlastně ráda, že nemusím žádnou oslavu chystat, na to moc nejsem. Jsem taky prázdninové dítě, tak jsem byla zvyklá, že žádné velké oslavy nebývaly a vyhovovuje mi to tak stále :-)

10 Ježurka Ježurka | Web | 15. srpna 2013 v 17:00 | Reagovat

Také se připojuji a přeji dodatečně k narozeninám kromě hlavního zdraví hlavně to, abys už konečně měla práci, kde bys byla klidná a spokojená a taky uznávaná.
Krásný den!

11 L. L. | Web | 16. srpna 2013 v 16:51 | Reagovat

Taky bych si přála pořádnou narozeninovou oslavu, ale vím, že nebude, tak pak aspoň nejsem zklamaná.
Přeju Ti, ať se Ti to přání splní a zdraví se štěstím taky :-))

12 Vendy Vendy | Web | 17. srpna 2013 v 10:17 | Reagovat

Bludičko, všechno nejlepší k narozeninám, příjemnou změnu ve tvém životě k lepšímu, růžový brejle, který nebudou klamat, úsměv po ránu a pocit, že den je takový jak má být.
Lásku a kapku štěstí,úsměvy a zdravíčko a spoustu báječných nápadů.

13 bludickka bludickka | Web | 21. srpna 2013 v 17:50 | Reagovat

[1]: Děkuju. Chápeš to správně, 10. srpna :) No ono je to pořád nahoru dolů...

[2]: Moc děkuji za přání. Myslela jsem to tak, že třeba normální člověk šílí a šílí, až se z něj stane šílenec. Tím pádem se zešílením stal šílenec. Jenže šílenec asi může šílet ještě dál. Až do úplného zešílení :D

[3]: Děkuju, někdy zapomínám.. :-/

[4]: To je hezké, že sis vzpomněla! Copak to, dáreček by jistě potěšil, ale máme trochu nevyrovnané skóre :)

[5]: Díky za přání. Kupodivu si to pamatuju, pokud toho není příliš. Hlídám si, aby toho nebylo moc. I když ne vždy se mi to daří :) Navíc některé záznamy dělám postupně.

[7]: Se sušenkama nic nedělám, takže asi ne... :) a navíc to mám jako hlavní pracovní poměr :-/

[8]: Děkuju, jen nevím, jestli se toho optimistického článku dočkáš...

[9]: Díky, u nás byly vždy rodinné oslavy všeho co se dalo, ale stejně to nebylo nikdy podle mých představ...

[10]: [11]: [12]: Děkuju!

14 eliade eliade | Web | 10. září 2013 v 20:29 | Reagovat

[13]: To nevadí, já mám zase pořád zpoždění. :) Byla jsem mimo Prahu, takže jsem to nemohla zrealizovat. Ale aspoň už to mám celkem vymyšlené, jen musím najít chvíli času, mám teď celkem fofr. Tenhle úkryt bude ale asi vyžadovat tvou urychlenou reakci, aby to vyšlo, takže se tě, ještě než to schovám, zeptám, jestli máš zrovna čas to hledat... Ještě chvíli tedy prosím vydrž :)

15 bludickka bludickka | E-mail | Web | 12. září 2013 v 17:18 | Reagovat

[14]: Určitě vydržím :) Snad bude urychlená reakce možná, jsem totiž taky v hrozným fofru. V reálu se toho děje skoro tolik co v hlavě. Nebo se toho aspoň tolik chystá :) Měla bych ti tam nechat alespoň nějakou maličkost naoplátku, abych se necítila být dlužníkem. Stačí, že ani nevím, kdy máš narozeniny.. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama