Vždycky budu ta špatná.

5. srpna 2013 v 10:23 |  Občasník
31. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

29.7. LJ má hodinu zpoždění. Nerozčiluju se. Snažím se smířit s představou, že jsem placená za to, aby mě někdo vytáčel. Tudíž se vytáčet nemusím nechat. Dokonce je mi blbý zdrhnout dřív. R. je zas na Letný. A maká na oknech. A já se nemůžu rozhodnout. Jestli mu jet pomáhat. A jak správně naložit s časem. Vyhraje to blog. Protože se mi hnusí představa cestovat rozpálenou Prahou. I když natírat okna mě opravdu lákalo. A tak romantické bouření a deštové přívaly prožívám s tím, kdo se stal mou drogou. Mým milovaným blogem. Toužím sedět na parapetu při svíčce a hledět na to pozdvižení venku. Nořit se do tý atmosféry venku i ve mně. Ale blog mě pevně třímá ve svých spárech. Můj nejbližší důvěrník.

________________________________________________________________________________________________________________

30.7. Kupuju dlouhý lžičky a zamlouvám odpadkový koš. Když já to vážně potřebuju. Věci, co mi usnadní život. Vnucuju se se svým životopisem do dopravních podniků. I když nikoho nehledají. To by mohla být práce pro mě. Na nějaké přepážce. Kde bych neměla kolegy. Taky se hlásím o místo redaktorky Blesku pro ženy. Vtipné. Ale co. Zkusit se má ledacos. Je to celý nějaký zvláštní. Na tom světě. Nebo jen v mém životě? Vždycky jsem si myslela, že jednou dospěju. Že se změním. Dostanu rozum, nebo já nevím co. Už si to nemyslím. Že bude nějaký vnitřní přerod. Že sama sebe někdy budu vnímat jako ženu. Pořád se cítím jako malá holka. Proto mě stárnutí děsí. Protože stárnu jen fyzicky. Duševně nedospívám. V Tiché kavárně mě opět zradili. A tak to opět jistil grilovaný hermelínek s pivíčkem.
________________________________________________________________________________________________________________

31.7. Zase bez kousku sluníčka. A čas letí jako zběsilý. Málem jsem se rozbrečela v autobuse. Při čtení Mahenovy povídky Pes v nebi. Jestlipak byla z jeho života? Asi. Musel vyměnit psa za kružítko. A způsobilo mu to trauma. Asi budu mít z psaní do časáku nějakou výhodu. Lístek na festival v Panenském Týnci. Ani nevím, jestli ho chci. Ale stejně jsem si o něj řekla. Na velkým fesťáku jsem nebyla hodně dlouho. A aspoň nějakej dárek k narozkám. Kdyby náhodou nic.

________________________________________________________________________________________________________________

1.8. První den zbytku mého života. Trochu jsem se chytla s MA. Dobrý start. Už mě každej tak sere, že už se to musí občas prolomit. Problém, kterej by mohl být malichernej. Ale projistotu neodcházím dřív. A skutečně. Na kobereček k obchodnímu řediteli. Kupodivu to zvládám celkem se ctí. I když nic příjemného to rozhodně není. Uvědomuju si jako, že nesu na svých bedrech tíhu a slávu celé pobočky? Asi si toho dostatečně nevážím. Té velké zodpovědnosti. Spíš zodpovědnosti za velké flákače. Chyby všech jsou chybami mými. Jedno že já neudělám jedinou. Supervizorka na mě donášela. Něco holt dělat musí. Když je její pracovní náplň tak chudá. Nenechám si vyhrožovat. Že mě sesadí a sníží plat. Vzdám se té úžasné funkce sama. Padá mi ze srdce kámen. Ale vzhledem k připravovaným změnám klidná nejsem. Tak už jsem zase řadovej zaměstnanec. Haha. Já nikdy nebudu řadovej. S L. popíjíme vínko. Vrátila se z Norska. V parku přátelství. A vymýšlíme scénáře. Růžové i černé. Kdo dostane funkci místo mě? Atd., atd... moje hlava už nedokáže myslet na nic jiného. R. mi pouští Big Lebowski. Líbí se mi to. Ale stejně ke konci usnu.
________________________________________________________________________________________________________________

2.8. Nudle s mákem a řešit práci. Nepříjemné vědět, že se bude něco dít. A nevědět co. Naučená na špatné scénáře. Nebudu dodělávat, co ostatní hodí stranou. Nebudu uklízet odpadky po druhých. Nebudu uklízet hajzl, co posral někdo jinej. Nebudu se omlouvat za cizí lenost. Nebudu se omlouvat za cizí chyby. A dám to všem najevo. Lehčí konflikt s druhou pražskou pobočkou. Nejdřív jsem blbá já. Když řeknu, ať si to vyřídí s tím, kdo to udělal, tak jsem nekolegiální mrcha. Seru na kolektiv. Možná proto, že kolektiv sere na mě. Jsem lepší než ostatní a to je moje mínus. Stěžuju si po sms. Odpověď nepřichází. Snažím být veselá, ale je mi smutno. Vztekle smutno. Naštěstí se to utopí ve dvou pivech.
________________________________________________________________________________________________________________

3.8. Vstávat v půl sedmý a nejít ani do práce. Fuj. Do Sudoměřic u Tábora. Už od začátku jsem za exota. Nekoupu se ve špinavém rybníce. Nejezdím na kole. Nerada navštěvuju kadibudku. Obzvlášť když všichni sedí na lavičkách před ní. Palačinku nejím rukou. Všechno dělám úplně opačně než zbytek osazenstva chaty. Nemám ráda ten pocit. Že si při pohledu na mě ťukají na čelo. A nikdo není stejnej. U rybníka trpím. V pětatřiceti jen koukat. Hladová. Pak se to pomalu lepší. Výborný palačinky, co udělal PM. Prima houpačka, který jsem si moc neužila. A ve sklepě jsem zázrakem objevila moje nejoblíbenější pivo. Prácheňskou Perlu. Chvíli se mnou luští na dece. A pak výlet na kolech. Opět k rybníku. R. mě nutí jet na štangli. Pořád cloumá řidítkama ze strany na stranu. A já vříškám. Trhám pár malin. Házím psovi klacík. Zpátky už je to lepší. Grilovačka - hermelín, šopák, pivíčko. Soukromé letní kino. Promítáme Neopouštěj mě. S vínem a komárama. Romantika. Ke konci zase vytuhnu. Rychle přemístit do chaty. Ani si nevšimnu, že nad mým lůžkem je vycpaný havran.

________________________________________________________________________________________________________________

4.8. Sny děs. Budím se a nevím, kde jsem. V devět ráno se mi spí nejlíp. Čaj z čerstvě natrhané břízy. A míchaný vajíčka. To je ráj. Spřádají se podnikatelské plány. Které určitě nikdo z nás nerealizuje. A konečně budeme něco hrát. Hurá!!! Z dopoledních piv jsme všichni trošinku v náladě. Panuje všeobecné veselí a povídání. A já se plnými silami soustředím na Osadníky. Zbožňuju to. Popolední grilování zbytků ze včerejška. Únava z piva. Propaguju Bang. Proč jsem vždycky šerif? Nemám ráda, když na mě všichni útočí. A nikdy nedůvěřuju pomocníkovi. Jen sobě. Vynucuju si další hru. Vím proč. Jsem poslední bandita, co přežil. A zabíjím šerifa. To je radosti! Dobro nevítězí. Ani ve hře, ani v životě. Hrála bych celý den. Ale všichni mají radši rybník. Nebaví mě koukat, jak blbnou. A připadat si jako kráva. Odsouzeníhodná. Lezu po lese. Ruce a pusu zmazané od borůvek. Pár jich tam přecijen je. Nahodile objímám stromy. Objímání čekoholi je nejlepší činnost na světě. A chtěla bych tam být sama. Protože nechci cizí pohledy. R. se ale zjevuje. Ze strachu, že bych mohla zbloudit. Začíná vichr a slejvák. Dáváme si jedno pivo u nádraží. A doufáme, že vlak pojede. Jedeme jen my dva. Čtu Duška. Máme víno a vypadá to fajn. V Benešově ale čekáme třičtvrtě hodiny. V čekárně. Bez kloudných informací. To samé se opakuje ve vlaku v Čerčanech. Z osobáku přelézáme do rychlíku. A stejně se nic neděje. Nikdo neinformuje. Nehlásí. Lidi se smějou nebo vztekaj. Spíš to druhý. Naše kupé se baví patnáctiletýma klukama. A jejich telefonními rozhovory s matkou. Chudáci, musejí jít vyfotit nádraží i s hodinama. Aby máma uvěřila. Jsou napitý a vykřikujou. Že to je nejlepší zážitek jejich života. Smějem se. Ale začíná to být dlouhý. Pak se to rozjede. Krokem. A pořád přibržďuje. A tak místo slibovaných 20:39 jsme v Praze ve 23:30. Totálně zničení. Absolvující další hodinovou cestu domů.
________________________________________________________________________________________________________________
Speak with me my only mind
Walk with me until the time
And make the forest turn to wine
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 13:22 | Reagovat

Páni, tak ty se ucházíš o místo v redakci? To je super!!! Nevím, jak moc o to místo stojíš, ale držím ti palce ;)
A tvoje pocity s tím, že si připadáš jako idiot, protože neděláš to, co většina, docela chápu. Taky si někdy připadám že jdu jaksi "proti proudu". Ale jinak si myslím, že to na té chatě nemohlo být tak zlé, ne? :-)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. srpna 2013 v 17:31 | Reagovat

Scéna s focením hodin na nádraží mě nadchla :-). Kouzlo neustálé dosažitelnosti. Má své výhody, ale i záludnosti.

Proč bys měla být špatná? Člověk přece sám v diskusi se svým svědomím (má-li ovšem nějaké k takovému niternému rozhovoru) umí nejlíp posoudit, co udělal dobře a co ne.

3 hewkii hewkii | Web | 6. srpna 2013 v 21:05 | Reagovat

"Biga" mám rád... ...a stejně ti ten třetí den v srpnu závidím - takovou akci s přáteli jsem nezažil, že už ani nepamatuji.
Taky nemám rád kadibudky a když to jde, i palačinky jím příborem...

Držím ti palce, ať ti vyjde lepší práce. :)

4 bludickka bludickka | 7. srpna 2013 v 9:57 | Reagovat

[1]: Už vím, že to nevyšlo :) Na chatě to právě bylo dobré. Jediné špatné byl ten pocit.

[2]: Nejde o to, špatná pro sebe. Ale špatná v očích druhých. Nemají mě rádi, protože nejsem jako oni. Věřila bych, že náš namachrovanej ředitel si o mně myslí, že jsem pouhá "šmucka" a ani další mě neberou jako sobě rovnou. Nejhorší je, když zjistíš, že vadíš tolika lidem, že začneš přemýšlet, že to už asi opravdu nemůže být chybou jejich.

[3]: Br, kadibudky v létě, všude kolem tebe krouží mouchy..ááá, hnus. S příborem je větší šance, že se nepokecám marmeládou a že si to vychutnám, protože krájení mě zdržuje :)

5 pavel pavel | Web | 7. srpna 2013 v 12:35 | Reagovat

S tím stárnutím jsem na tom podobně... možná by bylo lepší kdyby to naopak. :D
Taky jsem jedl včera palačinky s příborem. Nemám rád mastný ruce.
Jak děláš ten čaj z břízy? Z kůry nebo zu listí?

6 Ježurka Ježurka | Web | 8. srpna 2013 v 17:49 | Reagovat

Víš-li, že máš pravdu, neuhýbej, dobře to děláš, já si taky vždy stála za svým. Ne vždy se to vyplatilo, tedy spíš ne, ale už kvůli sobě, ne? Držím ti palce, aby ti vyšlo něco lepšího, určitě by bylo lepší všechno!

7 L. L. | Web | 8. srpna 2013 v 20:21 | Reagovat

Tak ať ta nová práce už konečně výjde.
Joo, ten pocit... kdyby nebyl ;)
Super fotky

8 vivienne vivienne | Web | 9. srpna 2013 v 20:35 | Reagovat

Jukací kočka je roztomilá. :-)

9 lovitka lovitka | 12. srpna 2013 v 14:51 | Reagovat

Přepážka, ano, osobně jsem přemýšlela o trafice. Spolupracovníci jsou zlo. Odpadky, hajlz, omluvy.. nejhorší je omlouvat se i za ty, kteří jsou nade mnou.
Čtu, že redakce již vyšla, tak ať se ti daří! :)

10 doDina doDina | Web | 13. srpna 2013 v 22:16 | Reagovat

asi to způsobila fotka s princem a žábou, že jsem nic nenapsala, když jsem to četla. je vážně fajn. ta fotka. ta žába.
povedené, paní fotografko :)

11 bludickka bludickka | 14. srpna 2013 v 10:03 | Reagovat

[5]: Z listí.

[9]: Trafika, kde budu sama, klidně :) Jen netuším, v jakém rozmezí se tam pohybuje plat. Jojo, omlouvat se za všechny. Který se ti přitom stejně za zády smějou. Redakce nevyšla.

[10]: děkuju

12 Vendy Vendy | Web | 17. srpna 2013 v 9:50 | Reagovat

Problém je, že nikdo nechce nést zodpovědnost. A protože se ti to nelíbí, jsi nekolegiální mrcha? Kam jsme to dospěli?
Navíc ta situace se zpožděníma a s hlášením. Mám dojem, že tady to bude za pár let jak v Indii, něco bude fungovat setrvačností a jinak pomož si sám.
Redakci zkus znova a znova. Lidi přicházejí a odcházejí, nikdy nevíš.
Moc bych ti přála nějakou práci dobře placenou, aspoň tak dobře, abys vyšla.
Myslím že jseš šikovná, odpovědná i inteligentní, a mělo by se ti konečně zadařit.

13 Vendy Vendy | 17. srpna 2013 v 9:50 | Reagovat

P.S. krásná kočička!

14 bludickka bludickka | Web | 21. srpna 2013 v 17:51 | Reagovat

[12]: Děkuju, asi vysílám nějakou negativní energii nebo to s těma lidma vůbec neumím... anebo mám prostě naprosto nepoužitelnou povahu do současného světa..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama