Baví mě být milá!

10. září 2013 v 14:13 |  Občasník
35. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

26.8. Když jsem nemohla spát, osvítila mě myšlenka. Přetavit všechny svoje negativní pocity do příběhů. Bez pravidel. Ať jsou ty úzkosti alespoň tvořivý. Vyventilovat negace a ještě je zpracovat. Uvidíme. Začala jsem hned cestou do práce. Obzvlášť pozitivní myšlenka taky je - Jedno velký vymyšlený my. Zatím se mi daří z ní čerpat. Jsme přeci všichni stejní. My lidi. Je radost mezi sebou komunikovat. Bavím se při sjednávání pojištění. Prý už to dělá dvacet let. A já se zrovna chtěla zeptat - zdali to zkouší prvně. Takovej porod to byl. Harmonická nálada. Nakupování infantilních desek v papírnictví. Jo, vážně je potřebuju! Akorát nemám čas do nich něco dávat. Proto leží ladem! Flákáme se po Palládiu. Měníme Eura. Půjčujeme Mýtus o Sisyfovi. R. mě tahá uličkama Prahy. Hlavně že k pizzerii. La Ventola, mňam, mňam. A večer jednu hru autobusu. Co jsem R. naučila. Naše nové žolíkové karty. První. Prý je to hrozně silná záležitost. Jednou s jejich pomocí budeme obírat vnoučata. Je mi fajn. Jen se nebát. Myšlenek co přijdou, až se zhasne.

________________________________________________________________________________________________________________

27.8. R. má až do deseti volno. Takže ráno patří nám. Postelový. Jedu si půjčit kufr. A při smaženém květáku s L. žvaníme. O práci samozřejmě. Asi dá výpověď. Dvouměsíční. A já si pořád nejsem jistá. Chci stejný plat, práci s lidmi a pracovní dobu maximálně do pěti. Je to reálné? Další směna intenzivního soustředění se na zákazníky. Není to těžké. Když jich je přes sto. Taková ta celkem příjemná přetaženost. Kdy se musím smát. Protože sotva mluvím. LJ se vrátil z dovolený. Jedinej, kdo mi řekne aspoň pár slov. Moc malý důvod zůstávat. Větší jsou opětované úsměvy zákazníků. Tak mám skončit nebo ne. Ručička vah má zatím blíž k odejít. Asi je protivahou strach ze změn. Věřit v totální obrat by totiž byla iluze.

________________________________________________________________________________________________________________

28.8. Den volna na povinnosti. I na povinnosti, které mě těší. Jen kdyby jich nebylo tolik najednou. Pohovor v Daily Coffee. Kde dvojka džusu stojí 43,-. Jsou na mě dva. Manželé. Trvá to hodinu. Zapotím se. Kdo by řek, že na prodavačku v obchodě s farmářskými potravinami potřebuju mít tisíceré schopnosti a vlastnosti! Za ten plat je to stejně nereálné. A nejisté. Ještě chci poslat pochvalu za uspořádání sobotního festivalu. Opět mě potěší milá reakce. Nakupování alkoholu na dovolenou. Stavit se na něco malého v restauraci. Večer zase stresována balením. Vždycky jsem nepříjemná. A R. mě pokaždé vytáčí svým laxním přístupem. A já jeho svou panikou. Už abysme jeli! Plán vyspat se je pasé. Usnem až kolem dvanácté.

____________________________________________________________________________________________________________

29.8. Vstávání před pátou. Ještě si přidat pár minut na mazlení s kočourkem. Rychle odvézt klíče. A šup na sraz na Florenci. A odjezd do Kalábrie. Plná očekávání. Dávám R. instrukce: Musíme se s někým skamarádit. Tvař se mile a sympaticky. A hlavně si nesmíme stěžovat. To lidi nemají rádi. Mluv pořád pozitivně. Chci mu číst Mýtus o Sisyfovi. Ale zdá se mu to náročné. Na relaxaci. Tak 99 franků. To je lehká četba. Přemýšlíme, koho nám dají na pokoj. Máme být ubytováni po čtyřech. Ne, jen tyhle ne. Ta má namalované oči a je načesaná. Jistě bude trávit v koupelně příliš času. A on kouří jednu za druhou. Ten bude pořád na balkóně. Tentokrát naštěstí žádná parta hašteřivých bab. Většinou páry. Staršího věku. Vypadají nekonfliktně. Šestnáctiletá Monika je sympatická. Usmíváme se na sebe. Ale na zapředení hovoru to nevypadá. Jede s bráchou, mámou a číňankou. Dvacetiletá Nicol mi taky sedí. I když si nedovedu představit. Že bych třeba někoho sama oslovila. Průvodkyně Eva se pořád směje. Po každé větě, kterou vysloví. Jako Uršula Kluková. Je podezřelá, ale mírumilovná. Večer nám pouští pozvánky na různé dovolené. A film Díky za každé nové ráno. Který je tak potichu, že z něj nic nemám. Noc je jako vždy v autobuse krutá a dlouhá. Tentokrát je ovšem nesnesitelné vedro.
________________________________________________________________________________________________________________

30.8. V sedm nás budí. Jsme v Sorrentu. Polovina jede na Capri. My zůstáváme. Sraz až v pět. Chodíme po městě. Jsem nevyspalá a vyřízená. Posedáváme po lavičkách, čtu, nahlížíme u památek. Hledáme záchody. Ochutnávám cedrátovou limonádu. L. mi píše, že dává výpověď. Od listopadu má novou práci. Moje dilema je tedy rozseknuté. Taky odejdu. Zkoušíme pizzerii. Zklamání obrovské. Pravá italská pizza je mýtus. Tisíckrát sláva té české. Tlusté kraje a minimum ingrediencí navrchu. Na pizze Caprese jsou čtyři tlustá kola rajčete a čtyři velké fláky mozarelly. Nezapečené. Žádný podklad. Tak nevím. Ptají se, jak mi chutnalo. Neumím lhát. Klopím oči a R. česky vysvětluje, že to stálo zahovno. Dál se couráme, čas neubíhá. Chci utrácet po obchůdcích, ale R. mi nosí peněženku, tak mám útrum. Další tři hodiny v autobuse. Osazenstvo začíná být zdrchané. My se snažíme hrát karty. Pán za námi - Láďa, věk odhadem pětašedesát - nám nabízí, že bysme se ubytovali společně. Prý jsme sympatičtí. No vida!! Jenže rooming list už je daný. Na ubytování přijíždíme pozdě. Je to rezidence v Santa Maria del Cedro. U silnice. Hlavní silnice, kde jezdí auta nepřetržitě. Čekáme. Prý je od pokoje jen jeden klíč. Několik lidí ztrácí nervy. My se smějeme a vyčkáváme. Nakonec máme pokoj jen pro dva! I většina ostatních. Moje štěstí je nepopsatelné. Takové, že stírá ostatní malichernosti. Jako je například šílená postel, žaluzie dělající nesnesitelný kravál a děsivá koupelna. Kterou dělal někdo s oběma levýma rukama. Sprchový kout není ničím oddělený. Když se sprchujeme, je potopa všude. Mokrý záchod a vše. Schne to celou noc. Diskotéka řve na plné pecky. Tentokrát vybaluji. Chci mít pocit, že jsem doma. Spím na ručníku, aby mi péra z matrace netlačily do žeber. Pod hlavou mám deku, z maxipolštáře mě bolelo za krkem. Auta nevnímám. Je mi dobře.
________________________________________________________________________________________________________________

31.8. Copak je to česká polopenze? Polní kuchyně? Můj strach je oprávněný. Jedna houska, dva šátečky, vše zmačkané, nečerstvé, nelákající. K tomu jedna malá paštika. A černý čaj. Který si nabíráme velkou starou naběračkou z kastrolu. Valím oči. Naštěstí je málo stolů. A tak se musíme družit. S babi Maruškou (73let) a jejím stejně starým manželem Slávkem. Líbí se mi. Společně se vydáváme hledat supermarket. Jistota je jistota. Je to asi patnáct minut chůze po silnici. Děs. Dvě Italky, nezávisle na sobě, si mě spletly s prodavačkou a něco chtěly. Prodavačky se zase divily, že si suverénně chceme nabírat ovoce a nelíbí se nám, že nám ho vyberou ony. Mákli jsme si, než jsme to odtáhli do lednice. Pak hurá k moři. Spousty ješterek. To by měl Mahen radost. Máme hotelovou pláž. Vlastní lehátka a slunečník. S napětím očekáváme večeři. Kuřecí stehno a chleba. Bez pití, ještě že prozřetelně vezmu skleničky s vínem. Jdu do kolen. Díky Bohu za nápad jít nakoupit. Dojídám se sýrem a chlebem na balkoně. Výlet do večerní Scaley. A hruškový Jelzin s sebou. Je mi úsměvně. Šplháme úzkýma uličkama. Směju se na ostatní. Mám ráda atmosféru takových městeček. Obzvlášť večer. Bloudíme jima sami. Snažíme se dorozumět s italskejma dětičkama česko-anglicky. Je nám bezvadně. Jen kdybych pořád nemusela hledat záchod. Nakonec musím čůrat někomu pod okny. Protože útulná restaurace patří Rusům, kteří nám odmítnou prodat jen pití - bez jídla, a další restaurace je drahá. Na balkoně je zima. Sedím v nových kalhotech a vyhrávám euro v kartách. Co víc si přát. Jen aby ty šílené diskotéky neřvaly každý den! A aby mi nebolel močák. Jakto, když po cestě nebolel? A to jsem nic neužívala? A teď jo. Končím s lichořeřišnicí a břízou, alespoň na pár dní.

________________________________________________________________________________________________________________

1.9. Se zataženými roletami je v pokoji skoro pořád půlnoc. To se pak těžce vyskakuje v půl osmé z postele. K snídani chleba a šunkový salám. Tolik éček pohromadě, to je snad o rekord. Orsomarso. Další pěkné městečko. Vyhlídka z hodinové věže. Kam jsme se vydrápali. Všude na balkonech zavěšené feferonky. Stará paní, co s náma zapřádala italské hovory. A pořád se nás držela. I když jsme si nerozuměli ani slovo. Byla komická. Nějaké své známé ze zahrady pak suverénně utrhla dvě broskve, aby nám je dala. Údolím řeky Argentino k vodopádu. Lidé se pomalu začínají družit. Jen my pořád nic. Po cestě zpátky usedáme v restauraci. Nerozumíme lístku. Objednávám si velké pivo. Velké, ale přinesou mi láhev 0,3. R. má ve džbánku s vínem masařku. Zírám na to s očima navrch hlavy a přitom pivo místo do skleničky už leju po celém ubruse. Pak si dávám těstovinový předkrm a marně ho přehrabuju a hledám v něm další mouchu. Toho všeho je svědkem pár padesátníků(?), kteří sedí v buse před námi. A kteří se rozhodli přisednout. Zlehka konverzujeme, snažím se. Účet náš šokuje. Započítali nám šest euro za obsluhu!! Nadáváme, ale nedá se nic dělat. Konec italským restauracím! Lije jako z konve. Před hotelem si R. dává kafíčko a já ho drtím v kartách. Doufáme, že se vyčasí. Pingpong, který měl být, je prý někde v garáži. Láďa, co za námi sedí v busu, zjistil, co čtu. Mahenovy povídky. Zahajuje konverzaci. Půjčuju mu je a R. mu půjčí Camuse. Děda Láďa je očividně sečtělý. A má rozhled. K večeři svíčková. Kuchařce pomáhá jeden z řidičů. Knedlíky nám podávají po natrhaných kusech. Protože se slepily dohromady. A to je na nástěnce tabulka. Kde máme jídlo hodnotit! Procházíme se za hotelem. Není moc co vidět. Ale já mám dobrou náladu. Blbnu, zpívám, rapuju a tančím, podél silnice, kde skoro nic nejezdí. R. se směje, že jsem nová Britney Spears. Vymýšlím reklamní slogany a představuji si, jak na nich vydělám. A zatím se mi valí eura z vyhrávání v kartách. R. se vzteká a já se mu tak vysmívám, že dostanu po strašně dlouhý době brečivej záchvat smíchu. Zhasneme, ale spánek nikde. Koukám do tmy. Už ani diskotéka nehraje. Ale moje myšlenky se mi zase rozutekly z dozoru. A toulají se do dvou do rána. Dávám si předsevzetí. Nebudu se sprchovat až před spaním! Zbytečně se tak probírám.

________________________________________________________________________________________________________________

You can do what you want
The opportunity's on
And if you can find a new way
You can do it today

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. září 2013 v 19:07 | Reagovat

Zajímavé zážitky. Už jsem cestoval všelijak s velmi různou mírou pohodlí. Ale pokud jde o jídlo, většinou jsem si ho pořizoval sám, max. snídaně, když bylo ubytování v hotelu. Teď ovšem pomíjím několik báječných večeří v Japonsku, ale to se samozřejmě muselo vyzkoušet :-) Stejně je mnohem důležitější, jaké pohodlí má právě člověk uvnitř.

2 kybersikanovani kybersikanovani | Web | 11. září 2013 v 13:52 | Reagovat

Já přijedu!

3 Beatricia Beatricia | Web | 12. září 2013 v 9:21 | Reagovat

Mne také někdo kyberšikanuje a vyhrožuje, že přijede. Tato nepochopitelná hláška je na mnoha blozích a já si to neumím vysvětlit. Jediné, co mi napadlo, že si nějaká existence chce násilně zvýšit  pofidérní návštěvnost a proto tam nejdu.
Přeji ti hezký den. ☼☼☼

4 Beatricia Beatricia | Web | 12. září 2013 v 10:00 | Reagovat

[3]: Děkuji za vysvětlení; navštívila jsem tedy ten inkriminovaný blog a také tomu článku (článkům) nerozumím. Asi mu nějaká blogerka ublížila... vypadá to na Zeleného kavalíra. Ale já fakt nevím, jak bych to měla komentovat, abych mu také třeba nevědomky neublížila.
Děkuji ti za pochvalu a přeji krásný celý zbyteček léta a posílám sluníčka. ☼☼☼

5 Meggy Meggy | Web | 12. září 2013 v 18:46 | Reagovat

Tu písničku jsem poslouchala asi tak loni touhle dobou. Je hrozně nabíjející, přímo ten text miluju. Máš dobrý vkus! :)

6 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 12. září 2013 v 21:58 | Reagovat

Hezké zážitky :) A ty fotečky jsou moc hezké :)
---
I jet do jiného města je někdy boj ;) Vím, že někdo je na tom hůř, ale lidé si pořád na něco stěžují ;))

7 pavel pavel | Web | 12. září 2013 v 22:46 | Reagovat

Rána v posteli jsou nejlepší... když jsou tedy ve dvou. :)
Tady taky někteří stánkaři nechtějí abych si vybíral ovoce sám. Tak raději jdu jinam.

8 Ježurka Ježurka | Web | 13. září 2013 v 13:57 | Reagovat

Tak nevím, spokojenost nebo ne? Bude pokračování? To jídlo je děs jak čtu a ubytování taky nic moc, doufám, že tomu odpovídala i cena.

9 L. L. | Web | 13. září 2013 v 22:37 | Reagovat

Ty fotky. :3 :3 Hlavně čičí a ta poslední. (y)
Také bych si šla zanakupovat, nebo zaturistit po Praze. :3 A to ani nebydlím daleko, vážně kousek, co by kamenem dohodil a stejně jsem tam asi 4roky nebyla. :D

10 Vendy Vendy | 13. září 2013 v 23:51 | Reagovat

[4]:Já ti nevím, jestli je to Zelený kavalír. Zelený kavalír byl zdvořilý, s gentlemanským vystupováním. Tohle je nějaký cholerik, zdá se mi.
Ale zase, na druhou stranu, Zelený kavalír si zrušil blog, poněvadž ho někdo opruzoval. A jestli mu dělali takovéto podkopy, tak se zase nedivím, že je naštvaný. Taky bych byla.
Ale nechápu, proč nereaguje na komentáře. Které jsou notabene slušné.
P.S.není nic lepšího než psát komentář a poslouchat velké hekání v Hvězdné pěchotě, která se snaží předat brouka. Nejlépe z úst do úst. Chuťovkaaaa!

11 Vendy Vendy | Web | 13. září 2013 v 23:53 | Reagovat

K článku samotnému - je velmi chvályhodné, že tě baví být milá! :-)
Ale horší je to, co zažíváš na tom vašem výletě, pardon, zájezdě. Teda myslela jsem, že místní strava je pestřejší! Buď máte smůlu, že jste chytli blbé místo, nebo nevím,ale takhle hnusně se stravovat, asi bych taky vítala supermarkety.
Nemám s tím osobně zkušenost, v zahraničí jsem byla poprvé a naposledy v Bulharsku.
Ale zdá se, že aspoň lidi v autobuse jsou docela fajn.
Tak si užívej dovči!

12 vivienne vivienne | Web | 14. září 2013 v 11:07 | Reagovat

Užívej si dovolené :-)

13 L. L. | Web | 15. září 2013 v 15:40 | Reagovat

Páni, to je dovolená :-) vypadá to tam krásně, ale škoda, že to má nějaké ty mouchy (i tu doslovní)

14 bludickka bludickka | 16. září 2013 v 12:12 | Reagovat

[8]: No vidíš, okolnosti nemusí být ideální a přesto je člověku krásně, když nemá žádné povinnosti a může si jentak plout :)

[9]: Já z toho spíš někdy kvetu, z těch davů lidí všude :)

[10]: Taky si říkám, že alespoň odpovědět by mohl, když už jednou začal...

[11]: Právě že se jednalo o českou polopenzi z dovezených vakuovaných potravin, proto :)

[13]: Mouchy jsou všude, důležité je duševní rozpoložení :)

15 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 20. září 2013 v 17:38 | Reagovat

Tak z tohohle článku mám tolik dojmů, že se bojím, že je všechny zapomenu než je stačím napsat :D
ale určitě mám hrozně velkou radost z toho, že jsi v pohodě :-) s tou prací je to asi vážně na prd, ale věřím, že si brzo najdeš jinou práci a tuhle budeš moct s radostí opustit.. :-)
Kocourek je úžasnej!! Úplně ťuťu ňuňu!! :-) :D
A dovolenou v Itálii nesmírně závidím. Při čtení jsem se trošku vracela do vlastních vzpomínek, kdy jsem byla v Itálii na své první dovolené s M. :-) bylo to super, ale jak teď zpětně zjišťuju, mohlo to být lepší.. :-) příště budeme muset také podnikat víc výletů.. :-)
Tak ať ti ta dobrá nálada vydrží co nejdéle!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama