A nehledě na to všecko jsem přece šťastná - tedy jen nebýt toho pocitu, že kráčím po chodníčku přes propast.

21. října 2013 v 11:36 |  Občasník

42. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

14.10. Vůbec se mi nechce vstát. Už zase v půl sedmý. Rozlepit oči. Snídám a divím se, že babi ještě spí. Vždycky je vzhůru od pěti. Začnu mít strach. Jestli neumřela ve spánku. Tomu říkám optimismus. Mrznout před pracákem. A uvnitř taky dlouho. Radím cizí bábrdlince. Která si zapisuje spoje mým zeleným zvýrazňovačem na posmrkaný papírový kapesník. Až mě skoro ujede bus. Z dědovo ložnice si dělám pracovnu. Vůbec se mi nechce. Obvolávat zákazníky. Nakonec to celkem jde. Až na jeden menší trapas. Rychle letím na bus do Prahy. Internet v mobilu pořád nefrčí. Čtu Woolfovou, snažím se soustředit. S L. jdeme na jídlo do Vesuvu. Číšnice si za svůj výraz zaslouží opravdu maximálně tu korunu dýška. A to jsem ještě milosrdná. Česnečka je moc slaná a v mrkvovovojablečným salátu nemůžu najít jablko. Malej skok pro jistotu pro vodku. Upíjíme mirindu. A mísím nějakej zabijáckej poměr. Co na mě stejně nefunguje. Čekám, až to přijde. A ono nepřichází. Ach. Škoda. Miluju lusknout prsty a cítit se jinak. Mluvíme o stylu a fantazii. Asi nemám ani jedno. Naprosto povolte své představy a řekněte, k čemu byste tak mohli použít prostěradlo? Ostatní jsou nápadití, svěží, originální. Já zase jen já. Za chvíli ta věta bude hanlivá. -K sebevraždě, oběšením. Fakt optimista každým coulem. Tentokrát jdu na metro s K. Přijde mi, jako by tu vodku pila ona. Je nějaká ztřeštěná. Večer ještě musím psát šéfikovi. A realizovat jednu malou pomstu.

________________________________________________________________________________________________________________

15.10. Každoranní nervozita. A přitom se docela těším. Mluvíme o víkendu. Někteří se cítili špatně. Je mi jich líto. Já jsem standardně ve svém shonu a obavách. Ale pozitivně naladěná a neztrácející naději. Kdo nakousne téma do skupiny? Začínám. Haha. Kupodivu. Téma obav z budoucnosti, atp. Asi se k ničemu nedobereme. Je fajn vědět, že mě občas někdo chápe. A sdílí moje pocity. Ale ne všechny by byl asi někdo schopen pochopit. Pořád cítím tlak v hlavě. Napjatá, no. Přirovnala bych to k napětí před rande. Člověk se těší, ale je nervózní. Obědvám ananasový zákusek. Nějak mě neláká kombinace lilku s bramborem, ani kapustová polévka. Neverbální hrátky. Zkoušíme ve dvojicích. Napodobovat se. Nechat se vést, nebo vést. Přibližovat se na vzdálenost, která nám bude příjemná. Opírat se o sebe navzájem. Povídáme si o tom všem. Jsem objímací, mazlicí typ. Podporuje to u mě vzájemnou blízkost. Že mám ráda zpocená otírající se těla na koncertě, nestíhám přiznat. Trochu nadsázka. Ale líbí se mi jakýkoliv pocit sounáležitosti. A taky radši dělám oporu, než abych se opírala. Zajímalo by mě, jestli si o nás někde vedou poznámky. Můj oblíbený autogenní trénink. Nejlepší ze všech cvičení. Soustředit se je někdy problém. Ale stejně je mi hezky po těle. Na večer si ordinuju film Lepší už to nebude. Ale usínám v půlce.

________________________________________________________________________________________________________________

16.10. Že by se nervy pomalu vytrácely? Ale zase rýma? Vždyť jsem se jí sotva zbavila. A už mi je zas mizerně. Zvláštně působí to léčení na zdraví. Na skupině mluvím. Docela hodně. Nějak jsem se rozkecala. Celá já. Buď mlčím, nebo nevím, kdy přestat mluvit. Na oběd jdeme do Pannerie. Dávám si louhovanej rohlík se sýrem a čaj. Louhovanej, to vážně nezní chutně. Ale přitom je to sýrová kaiserka, skoro. Mám dobrou náladu. Cvičení, které mě baví. Buďte k sobě laskaví. Hlaďte se. Sami sebe, po rukou. Dělat s výdechem zvuky zatím neumím. A ťukat si do hlavy taky ne. Směju se nahlas a strhávám na sebe pozornost. Nejradši bych se nepřestala smát, ale krotím se. Je mi dobře, ale zle. Rýma, hlava, fuj. Jinak mi je v těle hezky. A v léčebně taky. Ani bych nemusela domů. Mohl by to být celodenní program. Zase den, kdy mám všechny ráda. A je mi s nima moc dobře. Co bych mohla udělat pro svoje tělo doma? Napouštím si vanu. Dělám si čajík. Snažím se hýčkat. A práce jen poskromnu.

________________________________________________________________________________________________________________

17.10. R. zvoní mobil. Před šestou. Smska a já už nespím. Moje hlava váží asi sto kilo. Nemůžu jí udržet. Terapeutka mi radí jógovou konvičku na rýmu. Chci se flákat na matraci. Ale zrovna cvičíme na křeslech. Je mi z toho ještě hůř. Přestávám spolupracovat. Protože to prostě nejde. Nikdo mi nic nevyčítá. Na oběd jedu tramvají. Cestu pěšky bych nedala. Jím rajčatovou polévku s kapustou. Až zírám. Ale potřebuju něco teplýho! Nakrátko mi je líp. Kreslení. Se svérázným terapeutem. Zmenšuju formát, na který kreslím. Samozřejmě pořád jen pastelkama. Jsou to vlastně jen žluté čáry. Ale dokážu o nich mluvit. Zdá se, že to ocenil. Povídáme si o emocích. O jejich významu pro tělo. Místy zajímavé. Ale nemůžu se soustředit. I sedět je pro mě náročné. Myslím jen na postel. Nejsem schopná vůbec ničeho. Jen ležet a ležet. A omluvit se, že nedodám program včas.
________________________________________________________________________________________________________________

18.10. R. telefon zas dělá kravál. Opět brzo ráno. Vraždila bych. Že si nemůže vypnout zvuk. Tentokrát ještě usínám. A kupodivu zaspím. Taktak nakonec stihnu svůj spoj. Smrkám, kapesník snad nevzdálím od nosu dýl než na pár vteřin. Vysílená. P. se už ke mně od začátku týdne nepřidává v tramvaji. Mrzí mě to. Protože nevím, proč. Na úvod zmiňuju nadpisovou větu z Woolfové. Přecijen si v ní dokážu něco najít. Věty, ve kterých se vidím. Dnes u nikoho nepanuje moc veselá nálada. Na skupině se snažím hledat východiska. Pro jiné. Dát naději, která se mě kupodivu už pár týdnů drží. Ale hlava bolí víc a víc. Radím terapeutům, jak rozvěsit obrazy. Na nástěnku, co jsme dostali, kreslím velký sluníčko. Nějak moc se projevuju. O pauze se nacpu salátem a ležím na matraci. Povídáme si s P. a V. a je mi dobře. Ale jen psychicky. Jógu nedávám. Ani se nesnažím. Jsem ráda, že žiju. Snad si to lektorka nebere osobně. Všichni mi radí, jak se co nejdřív uzdravit. Je to milé. Ujede mi autobus. Běžím pro mléko na medvědí drink. Ujede mi další a já se klepu vzteky. Opravdu nemám náladu. Ani dortík mi dneska nechutná. Postel, postel, postel. Ale ne klid na lůžku. Dělám program kina a korekturu. Aspoň že R. mi čte na dobrou noc.

________________________________________________________________________________________________________________

19.10. R. se vydal na keramickou výstavu. Já ležím. Už tolik nesmrkám. Kašlu jak o život. Napařuju si hlavu nad hrncem. Piju jitrocelový čaj, cucám Preventan Akut a Vincentka pastilky. Noťas je přehřátej a pořád se vypíná. Ale nemám sílu ho luxovat. Jsem polomrtvá, ale jedu za L. Buď nevnímám, nebo nehlásili zastávku na znamení. Musím jednu pěšky. Procházíme se. Chrchlám. L. vypráví o práci. A já už ke všem těm lidem zase pociťuju nenávist. A přemýšlím, jak se chovat v nové práci. Jestli dokážu být někým jiným. Aby mě ostatní nezačali přetěžovat nebo nesnášet. Kroky nás zanesou k Tiché kavárně. Stejně si dám zmrzlinový pohár s mandlema. Jsem nějaká agresivní. Vadí mi děti. V dnešní době je každej oraženej. Začíná to už od školky. U L. doma si musím dát aspoň čaj. A chleba s nakrájeným česnekem. Kdyby mě náhodou spasil. V pizzerce si moc nepochutnám. Proč jsou všude tlusté kraje a ze sýrů hlavně niva? V Plzni jsou lepší pizerky! Pijeme jahodovou vodku. Výjimečně něco slabého. Co nic nedělá. Jen pro pocit. Krátkodobej. Ve Vagonu si dám jedno pivo. Není to ono. Když nemám červený kalhoty a koutkytrhající úsměv, je nuda. Zakouřeno, kašlu, není mi dobře. L. do půl hodiny po příchodu hlásí, že by spala. Smutné. A. mě dokáže rozproudit, i když nemám síly. L. mě spíš táhne dolů. Ještě v takovým zdravotním stavu. Snažím se aspoň o trochu pohybu, L. by spíš seděla. Nějaká moc vysilující snaha se bavit. A asi jednostranná. Ani nepočkáme na Punk Floyd. Někde úplně vpředu zahlídnu SI. Teda podle videa. Ale nechci měnit názor a zůstávat. Ani nemám sílu drát se k ní kupředu. Trochu vyhozený peníze. Ale aspoň jsem si některé věci potvrdila.


________________________________________________________________________________________________________________

20.10. S takovým chrchlákem se vážně nedá spát. Ale mohla bych být zničená daleko víc. Nějak nejsou na nic síly. Na magistrát hledají padesát úředníků.Velká šance. Ale nevěřím, že jich tam v závěru zůstane víc než pět. Jestli vůbec to. I tak připravuju materiály. Zkusím to. Smetanová česnečka. R. mě nalévá šípkovým čajem. Jitrocelový čaj. Sakra, už musím být zdravá! Večer píšu úkol na kurs. Zase je to těžší, než jsem si myslela. Jsem unavená. Nemůžu usnout. Nejdřív přestávám dýchat, pak začínají záchvaty kašle. Tohle bude dlouhá noc.
__________________________________________________________________________________________________________

Jsem mimozemšťan na cestě od nikud nikam
na cestě, která nemá tvar

______
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ježurka Ježurka | Web | 21. října 2013 v 13:40 | Reagovat

Zajímavé povídání jako vždy, ale moc ti přeji, abys už byla fit, je to pořád dokola, že? A ať ti to vyjde s tím místem!

2 Beatricia Beatricia | Web | 21. října 2013 v 14:34 | Reagovat

Tvůj deník čtu vždycky jedním dechem. Je to jako napínavá detektivka a chci poznat rozluštění. Máš hektický život; uzdrav se brzy, ať jsi jako rybička.
P.S. Velmi zajímavý titulek mne nutí k zamyšlení: Je dobře, že je tam vždycky aspoň ten chodníček, že tam není pouze lano.☼☼☼
Přeji ti hezký týden.

3 Purple Whis Purple Whis | 21. října 2013 v 14:59 | Reagovat

Taky se mi dneska vůbec nechtělo vstávat!!!
Pondelí=F*ck
Měla jsem co dělat abych otevřela oči protože hned jak se začnu hýbat tak ke mě na postal vyskočí mů pes a hned mi škube vlasy a líže mi nos XD

4 pavel pavel | Web | 22. října 2013 v 0:08 | Reagovat

To je mi tě líto, ale tu vanu ti závidím. Mám tady jen sprchu. Krásné fotky.

5 Vendy Vendy | Web | 22. října 2013 v 0:53 | Reagovat

Ta závěrečná hláška s mimozemšťanem se mi líbí.
Zlati, na tebe ty choroby lezou kosmickou rychlostí! Nechceš zkusit naordinovat si ze tři dny naprostého povalování a nicnedělání? Možná by ti to pomohlo, aspoň trochu...
Nadchla mě ta malá soukromá pomstička. Konala se? Nebo se konat bude? Nebo je to zatím ve sféře představ?
Krásné fotky, ta poslední je úžasná.
A s prací ti přeju hodně štěstí, tfuj tfuj tfuj!

6 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 22. října 2013 v 11:30 | Reagovat

Když jsem spávávala s dědou v pokoji, tak jsem někdy poslouchala, jestli ještě dýchá, protože občas „vynechával“ a taky jsem se bála, abych ho ráno nenašla mrtvého.. Ale dnes je mu už 85 a je čilý jako rybička :-)
Louhavanej rohlík zní opravdu divně :-D představila jsem si ho jako klasický rohlík vymáchaný v čaji… no nic moc :-D
Rýmu ti nezávidím :-( Já jí mám teda průběžně celý rok, když je trošku chladněji, ale jen takovou lehkou. Silnou až když jsem fakt nachlazená. A ty dny nesnáším :-)
K práci na magistrátě – budu držet palce. Mohlo by to být fajn. Šípkový a jitrocelový čaj? Fuj, to bych vypila jedině, kdyby mě to mělo vrátit z říše mrtvých do říše živých, ale za jiných okolností ne :D :-)
Tak se brzy uzdrav!!! :-)
A moc pěkné fotky, líbí se mi všechny :-)
A moc moc moc děkuji za tvé komentáře na mém blogu, moc si jich i tvých názorů vážím… ;-)

7 bludickka bludickka | 22. října 2013 v 22:03 | Reagovat

[1]: To nachlazení se mě teď opravdu nechce pustit.. možná je to vážně zase psychikou..vypjatým obdobím

[2]: Děkuju, možná by stačilo netrpět závratí. Děsivá je představa, že ta propast se táhne celým tím životem, pořád někde hrozivě pode mnou. Ale tohle napsala Virginie W. :) Baví mě ztotožňovat se s cizími pocity....

[5]: Mimozemšťan je útržek textu níže zveřejněné písně :)Já doufám, že až se zbavím dávivých záchvatů kašle budu už konečně srovnaná. Snad. Musím si to už srovnat hlavně v hlavě! Nadchla tě pomsta? A já myslela, že mou pomstychtivostí spíše všichni opovrhujou. Už se něco realizovalo. Možná s žádným výsledkem. Jen pro pocit, že nedovolím nikomu, aby po mně šlapal - oko za oko,....

[6]: Dneska jsi použila poznámkový blok, přiznej se :D Moc děkuju za dlouhý komentář, takové mě vždy úplně nejvíc potěší a udělají mi radost. Snažila jsem se být citlivá, při komentování tvých článků, i když jsem neměla pocit, že by se mi to dařilo, ale jsem ráda, že jsi za ně ráda :) Rohlík mi připadá jako louhovanej v louhu :D Šípkový čaj byl ze šípků, co mi nasbíral R., jitrocelový ze sáčku, ale chuťově nebyl ani jeden z nich špatný.

8 Bev Bev | E-mail | Web | 23. října 2013 v 14:02 | Reagovat

Stejně jako už dvakrát předtím jsem opět úplně unešená tvým stylem psaní. Mně chybí slova, kterými bych popsala jak to na mě působí. Je v tom taková síla, tolik života, tolik z tebe. Podle mě to jednou můžeš vzít, tak jak to leží a běží a bez velkých úprav nabídnout k vydání jako knihu. Ani se mi nezdá možné, že právě ty bys mohla pochybovat o svém nadání.
Jo a k tomu prostěradlu musím říct, že jediné co mě napadlo, když jsem úplně povolila představy, bylo, hodit si ho přes hlavu, aby mě nikdo neviděl. Vedle mě je nápaditější a originálnější i pytel na odpad.
A film Lepší už to nebude mám moc ráda. a taky se mně strašně líbí tvé fotky.
Přeju rychlé uzdravení a krásné dny.:)

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 23. října 2013 v 20:58 | Reagovat

[7]: Přiznávám se, poprvé jsem použila Word, poznámkový blok jsem nemohla najít :D :-)
Ale strašně dlouho mi trvalo, než jsem se k tomu čtení článku a komentování dostala, trošku mi to i bylo blbý, že ty jsi mi zanechala komentáře na blogu a já nebyla schopná si přečíst ty tvoje :-) tak jsem ti to chtěla vrátit aspoň nějakým tím smysluplným komentářem :D tak jsem ráda, že ti udělal radost :)

10 L. L. | Web | 24. října 2013 v 2:12 | Reagovat

Hele já todle s babičkou také měla... Ale já jsem takováhle docela často... :/ oO
Jako vždy chválím fotky a video. :D :3
Moje hlava váží asi sto kilo. :D Výstižné. :D

11 Vendy Vendy | 24. října 2013 v 21:52 | Reagovat

[7]:Pomsta mě nadchla, protože mně se to nikdy nepovedlo. Nejsem moc mstivá, ono se to většinou nevyplácí, ale někdy mi vadí, že některým jedincům projde ledacos, aniž by si aspoň na chvíli "vykoupali čumák".

12 ellie. ellie. | Web | 26. října 2013 v 12:15 | Reagovat

kdybych objasnila situaci, bojím se, že by si někdo dal dvě a dvě dohromady.
a že by to lišákovi vykecal a on našel můj blog.
to je fakt to poslední, co chci, věř mi.
je mi to líto, sama bych se o tom ráda rozepsala:D ale anonymita je hold anonymita. a já vím, jak blog dokáže být úžasné útočiště, ale také obrovská drbna;)

jinak tys ten článek lba přečetla celý?O.o děkuji!:D psala jsem se s tím pěkně dlouho, tak jsem ráda, že to lidi čtou!:D :)
a děkuji děkuji děkuji za zpětnou vazbu:)

a mimochodem - mně se líbí tvůj styl psaní;) stručné, jasné, ale zároveň meaningful (fakt netuším, jak se to řekne česky.. plné významu? asi.).

jakýkoliv pocit sounáležitosti. pro ten žiji.
brzo se uzdrav;)

"Buď mlčím, nebo nevím, kdy přestat mluvit." a "Je mi dobře, ale zle.".. to mi připomíná.. mě.

13 Vendy Vendy | Web | 26. října 2013 v 22:01 | Reagovat

P.S. mimo téma, zlati, před chvíli jsem tě nominovala pro nový (možná staronový) projekt Liebster blog award. Jde o otázky a odpovědi, a máš-li chut´se zapojit, otázky (i návod) najdeš zde:
http://eumenidas.blog.cz/1310/liebster-blog-award
Jsi srdečně zvána!

14 bludickka bludickka | Web | 28. října 2013 v 21:47 | Reagovat

[8]: Tvůj komentář jsem si přečetla ráno a musím říct, že mi nádherně projasnil den a zvedl náladu. Pochvala, která se poslouchá tak příjemně, jako nic jiného :)

[12]: škoda že těch pocitů sounáležitosti je tak málo, dodávají chuť a radost ze života, jako nic jiného

[13]: Snad nebude trvat příliš dlouho, než se k tomu dostanu :)

15 doDina doDina | Web | 29. října 2013 v 10:11 | Reagovat

Objednáme si sluníčko, proti rýmě, kašlání  i chmurám.
Jen zjistím, kde ho ještě mají na skladě :)

16 Beatricia Beatricia | Web | 1. listopadu 2013 v 15:58 | Reagovat

[15]: JÁ MÁM NA SKLADĚ TA POZITIVNÍ SLUNÍČKA A POSÍLÁM JE VŠEM!☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼☼

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama