Fakt se snažím

15. října 2013 v 18:18 |  Občasník

41. TÝDEN
________________________________________________________________________________________________________________

7.10. Už mě tolik nebaví se nervovat! Že se na to už nevykašlu! Zase mám pocit, že je toho moc. Na chvíli se dokážu zklidnit. A pak mám zase v hlavě chaos. Jedu si k R. do práce. Pro vytištěný příběh. Zase se nervuju, že budu mluvit. Tentokrát na kurzu. Postupně snižuju dávku alkoholu. Tahle zabírá na lepší náladu. Na nervozitu bohužel ne. Máme nového žáka. Bavím se s P. Tvoříme figury. Snažím se mluvit. Aspoň trošku klidně. Jsem napjatá. Velká zátěž. Ale dělám kroky. Pořád se snažím. Vyčerpává mě to. V rámci snahy o družnost čekám na P. Ještě spolu s V. jdeme na metro. Pořád se snažím mluvit. Večer mám krátké setkání s novým šéfem. Veze mi telefon. Ladíme poslední detaily. Chce ode mě každotýdenní zprávu. Jsem nějaká rozčarovaná. Pořád nemůžu všechno pustit z hlavy. Mám strach. Jak toho budu tolik zvládat? Co si on bude myslet o mé práci? Jak mi to půjde? Co zítřejší léčení? Těžko se usíná, s tak plnou hlavou.

________________________________________________________________________________________________________________

8.10. To se to vstává. S myšlenkou, že dnes mě čeká vyprávění o mé řece života. Žaludek to pochopil jako první. Bože, musím se odhodlat dneska. Týrat se kvůli tomu stresem ještě den, nesnesu. Kroutím se tak vehementně, že mě terapeutka vyzve, jestli chci začít. Vždycky chci mluvit. Chci. Jenže ten uzel na jazyku! Beru to docela hopem. Povšechně. I když jsem si připravovala podrobné povídání. Ale mám pocit, že by toho bylo hodně. Nikdo to moc nehodnotí. Taky není co. Můj obrázek se líbí. Slova moc neprozradily. Ale jsem ráda, že to mám za sebou. Ostatní mluví víc konkrétně, mají pak aspoň zajímavější zpětnou vazbu. Holky se chystají do vegetariánské čajovny. Mám jídlo vlastní. Ale potřebuju být družná. Tak zajdu aspoň na masalu. Je nás šest. Tři jdeme pěšky. Je mi fajn. I když trochu nestíháme. Další úkol je prostřednictvím předmětů vyjádřit můj pocit ze skupiny. Mluvíme o tom. Že se výjimečně necítím stranou. Že mě pracovní kolektiv nenávidí. A že jsem pomstychtivá. To by do mě nikdo nehádal. Vypadám mírumilovně a nekonfliktně. Doma se zase hroutím. Že toho mám moc. Snažím se zorganizovat si brigádu. Píšu si úkoly. Už ať se zajedu do nějakých kolejí. Moc nových podnětů najednou těžce zvládám.
________________________________________________________________________________________________________________

9.10. Tentokrát mě nebolí břicho z nervů. Ale z menstruace. Řeky života posledních tří. Všichni mluví podrobně. A mě mrzí, že jsem to vzala tak hopem. Vegetariánská čajovna. Pravé místo pro druživou bludičku. Výbornej švestkovej koláč. Zase obláček blaha. Je skoro škoda při tom vychutnávání mluvit. Procvičování mě vůbec nebaví. Prodýchávání je fajn. Cítím lásku ke svému tělu. Jen mi je zima. Najednou mi jde dobře dýchat. I trochu nahlas. Hekat, na to se opravdu necítím. Protahování stehen. Br. Jsem nepohyblivá. Pro různé cviky. Chci ležet na břiše. A dýchat. Pociťuju únavu. Ale nevzala jsem si prášek na menstruaci. Snad poprvé po dvou nebo víc letech! Je to zázrak? Nechci to zakřiknout. Ale bolest je snesitelná a pak mizí. Hodina cesty. Narvanou tramvají. Abych ukázala potvrzení z úřadu práce. Fakt bezva. Vlčí hlad. Dobrá trafika. JR. Budu skromná. Naivní cíl. Dvojka bílýho a půlka panini. Vychutnávám. Jak v ráji. Nestačí. Znovu objednat půlku panini. A stejně dojde na zmrzlinu s malinama a šlehačkou. Povídáme si. Všechno tak hezky plyne. Je mi fajn.
________________________________________________________________________________________________________________

10.10. Netradiční začátek. Povídejte si ve dvojicích. Jak jste se měli. To jsem netušila, jak to dopadne. Že budu muset převyprávět, jak se měla ta druhá. Trochu obtížné. Nemívám plnou pozornost. Furt se nípu v sobě. Cvičení. Protahování mě vážně nebaví. Relaxace. Ta mi na léčení jde. Ale doma ne. Mluvím. Je to fajn. Že občas něco řeknu, i když nemusím. K obědu si dávám dýňovou polévku s pečivem. Arteterapie. Experimentujte s pomůckami. To tak!! Chci pastelky. Až dnes jsem si uvědomila, co se mi tolik líbí. Kreslit do rytmu. Rytmicky. Je těžké se neporovnávat. Stejně to uvnitř děláme všichni. Za hodinu pokreslím minimální plochu. Zase si uvědomuju, že se mi spousta věcí jeví zbytečně složitá. Nechci tempery. Ze spousty důvodů. A jedním je složitost. Jaké množství? Vodu? Kde vezmu kalíšek? Kde to vymyju? Opravdu řeším všechno. Naučím se někdy s tím přestat? Mám pocit, že zázvorový čaj mi nedělá dobře na močák. Vzdělávání. Doktor nám povídá o provázanosti těla s psychikou. Místy zdlouhavě. Místy poutavě. Proč dovoluju mozku, aby ubližoval tělu? Stojí mi ostatní lidi za to? Abych se starala o to, co mi řeknou a jak se ke mně zachovají? Když nebudu dokonalá? Najít si správný odstup. Nechtít po sobě maximum. Ale neizolovat se! A být asertivní. Jak? Mám v hlavě spousty myšlenek. Ale nemají směr. Alespoň odpoledne se donutím zvolnit. Najednou přichází euforie. A mě zas všechno na světě baví. I mýt nádobí.

________________________________________________________________________________________________________________

11.10. Neřízená skupinová debata. Asi moc nevím, jaký to má smysl. Ale snažím se zapojovat. A jsem na sebe pyšná. Hodnotíme uplynulý týden. Přiznávám přede všemi svůj menstruační objev. Obědvám na místě. Povídáme přitom s V. a P. Je mi dobře. Jóga mě nebaví. V rámci mluvení o svých pocitech to musím přiznat. Snažím se. Akorát óm mi prostě zatím z pusy nejde. Dlouhé čekání na A. Zaregistrovat se do knihovny. A půjčit si Deníky Virginie Woolfový! Děsně se na tu knížku těším!! Café Balkon. Zakouřeno. Horká čokoláda se škraloupem a šlehačkou. Běžet pro časopis se svým článkem. Koupit vodku a jahodokiwiovou fantu. Dlouho, dlouho, sakra dlouho čekat na Florenci a klít. Bus má přes hodinu zpoždění a já mokrý ponožky. Konečně se obejmout a vyrazit. Pít čistou fantu, divný. Pít ji v našem zabijáckém poměru pak ještě divnější. Doufat, že vystoupíme dobře. Vyhejbat se loužím. Chodit v kruhu. Dát si hranolky a jeden smažený sýr rozkrojit napůl. A mluvit. A mluvit. Není problém s hledáním hospody, ani úkrytu pro lahev. Dlouho žvaníme venku. Paříme. Hrajeme fotbálky. Pijeme. Zase mi to trhá koutky. Vodka a Plexis a miluju celej svět. Nedokážu se přestat smát. Zpívat. V první řadě se mlátit koleny o pódium. Směju se a celý svět se směje se mnou. Zase mě je všude plno. Jsem unavená, ale nechci konec. Oddaluju konec. Do čtyř nula šesti. Kdy říkám řidičovi dobrý večer a pak se asi smějem, protože on říká dobré ráno. A já koukám. A pak už nekoukám. A nebýt A. tak se probudím kdovíkde. Z posledních sil se dovleču domů. Motám se mezi kočičíma talířkama, krmím ty potvůrky a dokážu je i uložit ke spánku.


________________________________________________________________________________________________________________

12.10. To byl teda jalovej nápad. Fakt naivní představa. Že kydat kočkám záchod bude lepší, až se vyspím. Už jste někdy zvraceli do kočičího záchodu? Nemám k tomu daleko. Hlava bolí, ale neumírám. Jen si nedovedu představit, jak budu fungovat. Nic se mi nechce. Jen ležet pod dekou a dívat na filmy. Jakto že nemám nachystanou žádnou romantiku? Tak Kdo se bojí Virginie Woolfové. Jsem pozitivně překvapena. Chytilo mě to. SI má oslavu. A já jsem úplně grogy. Ale vyčítala bych si, kdybych nešla. Sbírám sílu. A doma nemáme žádnou alkoholickou kombinaci, co by mě mohla postavit na nohy. Zkouším to trochou griotky. Lezu po čtyřech a všude hledám dárek. Kam jsem ho proboha uklidila? Sotva se oblíknu. Pak se rozhoduju, kterému svému památečnímu řetězu dám nový život. Není divu, že se vypravuju sto let. Cesta přes hodinu. To jsou muka. Ne, zkrátka nemůžu pustit někoho sednout. Stát bych asi nezvládla. Chci přijet na chvilku, ale čas nějak poskočí. A zdržím se víc, než jsem měla v úmyslu. Ta vidina zpáteční cesty mi dává zabrat. A cesta ještě víc. Čekání na autobus. Je mi zima a usínám vestoje. A zase ta hlava. Sílí. Musím spolknout prášek. Ostuda. Za poslední dva dny mi tělo asi nepoděkuje.
________________________________________________________________________________________________________________

13.10. Sotva vstanu. Jsem tak mooooc unavená. Snad víc než včera. Zkouším autogenní trénink s Nešporem. To je komik. Jsem klidný, moudrý, střízlivý - ta věta mě rozsekává. Taky způsob, jakým vyslovuje slovo Klid. Kocour mi skáče po zádech a Nešpor hlásá Kliiid. Směju se, ale je jasný, že energii takhle nezískám. Psát článek o kavárně. Nemám velké ambice. Prostě jen povinnost. V rychlosti pojíst trochu rizota. A zase letět. Na bus do rodnýho města. Čtu Deníky a jsem lehce zklamaná. Vlastně jsou to jen pasáže, kdy mluví o knihách, které přečetla. Lepší jsou ty, kdy mluví o těch, co píše. Ale minimum osobních informací, ach jo. To děda má lepší knížku. O láskách českých spisovatelek. Snažím se do ní ponořit a přitom sleduju nějakej seriál o doktorech. Kterej má puštěnej babi. Jsem zdrchaná. Ale spánek nepřichází snadno.
________________________________________________________________________________________________________________

A slunce venku pořád svítí,
před utrpením zavřu krám,
pak napadne mi, že my všichni,
jsme jeden a v bludech jedem



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 15. října 2013 v 19:51 | Reagovat

Nojo, Virginie Wolfová není pupek světa. Jsou i jiné zajímavé osobnosti!
Třeba ty.
Možná se mi to zdá, ale nerozšiřuje se tvé alkoholické opojení? Nic proti vínku, pivku ani frťanu... :-) A nic ve zlým.
Dívám se na ty fotky, co je to za galerku? (Myslím ta ředa fotek nebo obrazů u silnice, snad to nejsou předvolební plakáty...)
Napadlo mě, nechceš nějakou povídku nebo co píšeš, dát taky na blog?
Jinak, skupinové cvíčko ti docela svědčí, aspoň mám ten dojem. Ber to jako hru... A budeš klidná, moudrá, střízlivá... a svěží. :-)Jako tic-tac!

2 Beatricia Beatricia | Web | 15. října 2013 v 22:56 | Reagovat

Já zase a znovu obdivuji tvůj hluboce prožitý článek. To je malebně vylíčený kus života opravdového a někdy i těžkého. Nádherně jsi to popsala.
Já se také marně snažím nedělat si těžkou hlavu z malicherností, ale to už máme asi zakódované v genech, tu starostlivost.
Přeji ti dobrou náladu a posílám ti optimistická sluníčka. ☼☼☼

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 15. října 2013 v 23:00 | Reagovat

Převyprávět to, co zažil někdo jiný, je docela náročné cvičení, protože vyžaduje umět nejen mluvit, ale i poslouchat.

4 pavel pavel | Web | 15. října 2013 v 23:13 | Reagovat

Tou dvojkou bílého jsi mi připomněla moji novou kamarádku. Bez skleničky vína a cigaretu k tomu by byl pro ni den neuspokojivý. Jinak řečeno, závislost a nemá ani snahu s tím něco udělat, přestože to škodí jejímu zdraví.

5 bludickka bludickka | 20. října 2013 v 18:16 | Reagovat

[1]: To je hezké, dát mě dohromady do souvislosti s Woolfovou :) Nerozšiřuje... To je výstava na Palmovce. Uvidíme jestli se tady objeví něco, co jsem napsala na kurs. Zatím se mi zdá zveřejněníhodná pouze jedna věc :) Ale ještě na ní nemám ani zpětnou vazbu.

6 Em Zet Em Zet | Web | 20. října 2013 v 20:22 | Reagovat

Ty se stydíš mluvit před ostatními lidmi, nebo máš nějaké jiné problémy? Tedy, alespoň tak mi to přišlo z tvého článku, připomněl mi trochu mně, já se stydím mluvit před ostatními, zejména když mám něco vyřizovat po úřadech, nebo se i jen na něco zeptat prodavačky. :D To se vždycky zakoktávám a není mi rozumět. -.-

7 bludickka bludickka | 21. října 2013 v 11:30 | Reagovat

[6]: Problémů by bylo :D S ostatníma je to podle nálady. Velká skupina lidí, to ráda nemám. Nejsem na to zvyklá. Před jedním nebo dvěma, záleží jak kdy. Někdy mě to děsí a někdy naopak těší a vyhledávám to.

8 Ježurka Ježurka | Web | 21. října 2013 v 13:44 | Reagovat

Zrovna dnes v noci, když jsem nemohla spát, jsem si vzpomněla, nevím proč, na svoje alkoholové průšvihy. Nebylo jich moc, ale něco přece a teď, ve stáří, mne to mrzí a říkám si, kdybych se podruhé narodila, řešila bych spoustu věcí jinak, tak to vidím teď, ve stáří.

9 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 22. října 2013 v 10:41 | Reagovat

Ooou, obdivuju tě, že přestože jsi téměř nablinkala do kočičího záchodku, tak si přesto vyrazila na další akci. To já bych to v tvém stavu asi odpískala :-) výčitky bych si nechala na potom :-D :-)
A na té jedné fotce jsi ty? Sice je trošku taková... tajemná, bez identity, jestli mě chápeš, ale i tak na mě působí mile.. :-)

10 bludickka bludickka | 22. října 2013 v 22:05 | Reagovat

[8]: Tak to by mě moc zajímalo, co jsi se navyváděla, když tě to teď mrzí :) To by stálo za vzpomínkový článek, ne?

[9]: Nene, to je moje pokrevní "indiánská" :D sestřička :) Ta fotka je schvalně tajemná a bez identity, aby mě nezabila, až to bude nenápadně číst a narazí na ní :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama